Zasmál jsem se u zprávy, že ČSSD chce nastavit limit na výdaje na předvolební kampaň na 100 milionů Kč. Od strany, která nejprve přiznala výdaje na vlastní kampaň ve výši 200 milionů a pak 400 (přičemž odhady odborníků hovoří o 750 milionech a nějaký socan po volbách dokonce prohlásil, že „miliarda je v prdeli, a žádný koryta z toho“), to zní fakt směšně.
Socani jsou jako ti notoričtí hráči na automatech, kteří tak starostlivě volají po tom, aby jim ty automaty někdo konečně zakázal.
Pak mě ještě pobavilo, jak si odstoupivší politikové hledají novou práci.
Paroubek by prý rád působil v oblasti poradenství v bankovním sektoru. Docela i věřím tomu, že by ho někdo klidně platil ze svého, ani ne tak pro jeho schopnosti, jako spíš pro kontakty a informace, které má z těch mnoha let ve vysokých funkcích ve veřejné správě.
I Liška nějaké pracovní nabídky údajně má (a jednu dokonce v soukromé sféře, takže akutně hrozí, že si poprvé v životě vydělá peníze skutečnou prací), přesto se zaregistroval na úřadu práce. Podporu v nezaměstnanosti však brát nebude – nechce prý zatěžovat daňové poplatníky. Je pozoruhodné, že ho to začlo trápit zrovna teď (a že mu také nevadí nechat si jimi nyní platit zdravotní pojištění).
Lafiho
Skoro by se dalo říci, „kam vítr, tam plášť“. Politici obecně agitují podle toho, co se jim zrovna hodí. Je to sice hodně krátkozraké ale někdy účinné. Jsou prostě vidět.
Ještě k předvolební kampani. Chtěl bych slyšet ty nářky politických stran, kdyby se jim sebraly státní příspěvky vztahující se k dosaženému výsledku voleb. Tuším, že v současné době je to 1,5% hlasů.
10. 6. 2010 7:34, Reagovat