Babiš nedávno prohlásil: „Jinými slovy, s nepřiznáváním tržeb a neplacením daní to v pohostinství zašlo tak daleko, že se ceny obědů a meníček de facto přizpůsobily situaci, jako by neexistovalo ani DPH, ani odvody za zaměstnance, ani daň z příjmu.“
Stejnou informaci, řečenou naprosto stejnými slovy, poskytl i jakýsi vrchní financ, asi mají od vůdce nějaké lejstro se základními mantrami a znají to nazpaměť.
Těžko říct, jestli je to pravda nebo ne.
Ale dejme tomu, že ano. Čekal bych v takovém případě, že lidé zvolají: „Sláva, hospodským se podařilo vynechat ve svém podnikání stát, který jim stejně s vařením nijak nepomůže (a leda jim hází klacky pod nohy) a kdo chce, může se díky tomu levně najíst, není to skvělé?“
Místo toho všude čtu o nějakých zlodějích, okrádání a že je dobře, že takoví zavřou své hospody a že by měli zavřít i je a nejlépe je snad i zastřelit.
Hádám, že kdyby z meníček stát vybral své daně a zadotoval z toho lidem ty levné obědy (které doteď měli), budou se ti samí lidé radovat, jak se moudrý stát stará o blaho a sociálno.
Na politiky všichni nadávají, ale když se podaří před nimi zachránit nějaké peníze, můžou se z toho zbláznit. Jsou to sice svině, ale koukej jim dát svoje prachy, oni vědí líp, co s nima udělat!
Rozumí tomu někdo?
Přiznám se, že jsem do včerejška netušil, že existuje „Asociace rozúčtovatelů nákladů na teplo a vodu“ poskytující experty na tuto problematiku (a bylo to tak lepší).
Proč vlastně musí stát centrálně stanovit, jak se bude platit za teplo a nemůže tak určit majitel domu / SVJ podle konkrétních místních podmínek?
I samotné nastavení státních podmínek mi připadá – jak jinak – dost hloupé:
„Systém má být spravedlivější než dosud. Ti, kdo hodně šetří, si připlatí nejvíce.“
Co je spravedlivého na tom, když si připlatím za něco, co nepotřebuji?
„Podle nových pravidel budete platit 80 procent průměrných nákladů.“
Socialismus v kostce: nevyužíváte-li službu, budete i tak platit 80 % jejich nákladů.
„Pokud dotyčný odjíždí na víkend, neměl by podle experta topení vypínat, ale regulovat teplotu na 17 až 19 stupňů.“
Tohle je divné – abych v našem bytě dosáhl teploty 17 °, musel bych v zimě docela dlouho větrat. Zatím se mi to ještě nikdy nepovedlo. Z toho usuzuji, že pan expert mluví o nějakých starých barabiznách, do kterých fouká. Pak ale nevím, proč na základě toho generuje pravidla paušálně pro všechny, navíc v době, kdy už i většina paneláků je zateplená.
„Vyhláška zamezí tomu, aby se zejména majitelé středových bytů nechali vytápět ostatními a neplatili za to.“
Skutečně je to jediná cesta, jak bez vlastního topení nezmrznout? Co třeba počet lidí v bytě, vaření, jiné elektrické spotřebiče, zateplení? Nemělo by něco být průkazné, než začnu po někom chtít to platit?
„Pokud jde o trh s byty v ČR, není ještě na standardní úrovni obvyklé v západní Evropě. Proto s jeho vlivem ani nová vyhláška nepočítá.“
Co je to za blábol? V čem není na té „úrovni západní Evropy“? Že lidé před pořízením bytu nepřemýšlejí, jaké budou náklady na topení? A tak to „narovnáme“ vyhláškou, aby o tom nepřemýšleli ani do budoucna? A ti, co nad tím přemýšleli, budou doplácet na ty druhé. Jako vždycky.
„Cílem evropské směrnice, podle které jsou české předpisy tvořeny, je snížení výroby energie.“
Čehož dosáhneme tak, že budeme pokutovat lidi s podprůměrnou spotřebou a naopak zvýhodníme ty průměrné a lehce nadprůměrné. Mně teda logicky vychází, že spotřeba spíš trochu poroste.
Celé je to již zaběhnuté schéma „moderního“ uvažování:
Jsem zvědavý, co bude příště. Koupil sis auto s nízkou spotřebou? Měl bys platit víc za benzin, jak k tomu přece přijdou ostatní? „Expert“, který to nějak okecá, se jistě najde.
Vyšel celý rozhovor s Klausem a tak se ukazálo, že věty, nad kterými se předminulý víkend mohla uvztekat kulturně-mediální fronta a lid v diskusích, v něm v podstatě nepadly.
Není to ostatně poprvé. Což o to, když se nad novinářem vygenerovaným titulkem místo nad něčími skutečnými názory vzteká lid v diskusi, není to nic překvapivého. U někoho, kdo si říká intelektuál nebo osobnost veřejného života, je to na pováženou, ale taky už jsem si zvyknul.
Rozhovor bych určitě doporučoval přečíst i urputným Klausovým kritikům, už jen pokoušet se oprostit od „fuj Klaus“ a přemýšlet, zda náhodou přece jen nemá (aspoň v něčem) pravdu (a proč ji nemá jindy), je dobré cvičení.
Je jistě snadné přetavit větu „Myslím, že on, ač samozřejmě nebyl komunista, tak mentálně v mnoha ohledech tím reformním komunistou byl.“ (spolu s předcházejícími odstavci s argumenty) na titulek „Klaus: Havel byl reformní komunista“ a nalákat na něj lidi, co si nad jím samotným odplivnou (a v paměti jim zůstane už jen „Klaus: Havel byl komunista“).
Ale i já sám mám přinejmenším pocit, že by Havlovi bývalo v roce 1989 stačilo, aby se vyměnili nejvýše postavení vládnoucí lidé, přestali se zavírat ideoví odpůrci, byla zrušena vedoucí úloha KSČ a s minimálními reformami se jelo dál. „Socialismus s lidskou tváří“ bych tomu určitě byl ochoten říkat.
Co se týče jeho dalších postojů: Havel snad neříkal (tuším před volbami v roce 2006), že KSČ je menší zlo než ODS? Neměl spoustu výhrad vůči tržnímu hospodářství? Vůči systému politických stran? Nepodporoval nakonec vehementně Zelené, kteří prosazovali (a semtam i prosadili) omezování svobod za účelem páchání „dobra“? Nebyl to snad obdobný princip, jakým komunisté hájili své pošlapávání svobod? Nelišili se tedy od komunistů jen nastavením některých parametrů? Lze se snad přít, jestli může být ve všech důsledcích větším zlem komunismus nebo environmentalismus, ale boj za svobodu si představuju prostě jinak.
Co se týče toho, že Havel nestavěl, ale jen bořil – je to možná lehce nadsazené tvrzení, ale asi chápu, co tím Klaus myslel: nikdy jsem od Havla neslyšel „teď je potřeba udělat ty a ty kroky,“ spíš jen „výsledek by měl být asi takový,“ častěji ale „výsledek je špatný.“
Souhlasím i s tím, že Havel byl nejcennější jako symbol změn a „revoluce“.
Taky jsem setkal s názorem, proč prý Havla po jeho smrti „očerňovat“. Máme z něj snad dělat svatého, o jehož názorech a činech se nepochybuje a nediskutuje? Máme jeho názory překrucovat, aby vypadaly líp? Nemáme o něm snad mluvit vůbec? Pak ať se na něj novináři Klause neptají. (I v tom rozhovoru zavedl na Havla řeč novinář a dále se pokoušel získat na toto téma něco, co by bylo dobře prodejné.)
Zkrátka, nic z toho, co Klaus řekl, mi nepřipadá přehnané nebo nevhodné. To snad až verze zremixovaná původně novináři, a to právě proto, aby vyvolala (už asi potisící) laciný hněv směřovaný na snadný a většinově přijatelný terč.
Klaus navíc Havla znal léta osobně a předpokládám, že o jeho názorech věděl víc, než co se dostalo do médií. Zároveň mi připadá absurdní, že by ho „očerňoval“ zcela uměle. Co by z toho měl? Lidi ho masově nenávidějí, a rozpory s Havlovými světonázory tomu evidentně pomáhají. Mohl by kývat mediálnímu obrazu sv. Havla, být populární a mít klid…
Pravice u nás vyhraje volby, až bude mít někdo k dispozici stamiliony až miliardy korun, které vyhodí do kanálu v podobě masivní kampaně pro skutečně pravicový program a tedy vypuštění rybníku kaprům, což samozřejmě nikdo nikdy neudělá, protože kdo má peníze, do kanálu je zpravidla nehází a raději je investuje. V případě politiky tedy do strany, nebo lépe a moderněji „hnutí“, které bude podporovat jeho byznys a naopak omezovat konkurenci, viz Bureš.
Mít program a jasné názory, nedejbože dokonce stabilní a konzistentní, tedy věci v politice žádoucí, to je dnes velká slabina. Kdo nemá ani jedno z toho, viz Bureš, může instantně následovat aktuální nálady prostého lidu tak, jak nezvládal ani Paroubek v dobách své největší slávy. Kromě toho, když jsou známy něčí názory, lze na nich snadno najít něco, co se nelíbí. Bureš na to jde fakt dobře. Jestli neudělá zásadní chyby a bude pořád pokračovat v permanentní kampani a přitom se tvářit, že v politice vlastně ani není, budeme se v roce 2017 jeho 45 % ve sněmovně velmi divit.
Skutečně pravicové politice prý chybí osobnosti. No aby nechyběly – kde je totiž vzít? Zhruba od roku 1997 je u nás mediálně a právě některými „osobnostmi“ pravicovost vemi urputně pronásledována jako něco nežádoucího, nepřijatelného a vůbec strašlivého. Skutečně pravicově založená veřejně známá osobnost si tak raději stokrát rozmyslí, jestli své postoje bude veřejně prezentovat a uškodí tak své kariéře.
Za druhé, i „osobnosti“ berou velmi často podporu politických subjektů jako investici, viz třeba takový „flexibilní“ Krajčo. A jak jsme si řekli na začátku, skutečně pravicová a svobodná politika není dnes velkým přítelem investorů…
A to ani nemluvím o tom, jak se ODS a zejména TOP09 nechávaly při svém socialistickém vládnutí titulovat jako pravice a tím tento pojem dále diskreditovaly.
A nakonec, pravicové myšlenky jsou mezi lidem velmi nepopulární. Kdo by za sebe chtěl mít nějakou odpovědnost a starat se, když je na každém rohu deset „politiků“ (ve skutečnosti populistických investorů do svého „podnikání“), kteří se rádi „postarají“ a cokoliv „prostě zařídí“. I ODS v posledním desetiletí uspěla jen proto, že se programově „široce rozkročila“ a vzala řadu témat socanům (ovšem i kvůli tomu to byl úspěch značně dočasný a pofiderní).
Čímž nechci házet vinu jen na okolí, i za těchto velmi nepříznivých okolností má pravice jistě na lepší výsledky, než dnes předvádí (i když asi bohužel ne o mnoho). Tak snad je to nepřestane bavit úplně a zkusí se trochu poučit do budoucna.
Značně depresivní článek zakončím pozitivně: letos se mi povedlo zvolit si svého zástupce aspoň do Evropského parlamentu a dokonce do zastupitelstva městské části. To se mi nestalo nějakých 6-7 let. Tak snad přece jen bude líp.
Novinář placený Babišem je pohoršen, že europoslanec Mach nehlasoval pro eurokomisařku protlačovanou Babišem:
Český europoslanec za Svobodné Petr Mach oznámil, že on sám nepodpoří kandidátku České republiky do eurokomise Věru Jourovou. No comment.
— Josef Kopecký (@PepaKopecky) October 7, 2014No ještě že tak, Macha jsem volil právě proto, aby hlasoval proti podobným věcem – jsem tedy rád, že zastupuje své voliče a ne média vlastněná politickými oponenty.
Kdyby tu paní podpořil jen proto, že je to Češka a měli bychom přece tak nějak držet pospolu, popřel by tím všechno, co dělá (a já bych rovnou mohl volit kohokoliv ze zbylé euroservilní fronty).
Pan Kopecký je pěkný příklad toho, co se mi na novinářích hnusí – napíše informaci, ze které vyplývá, že Mach hlasoval nesprávně, ale už neuvede, proč si to myslí, co přesně na tom má být špatného (ať už si to skutečně myslí, nebo je to jen zadání majitele novin). To ať se čtenář dovtípí sám, případně je to přece všem jasné, tak se to ani nemusí specifikovat.
I jiné tweety tohoto pána stojí za to; přestože by si přál, aby naši europoslanci hlasovali hezky jednotně a na ty, co se od stáda trhnou, se přinejmenším ukazovalo – což poněkud připomíná předlistopadové doby – viz toto hezké video (díky @jakubhajek; nutno přetrpět zpívání a dokoukat od 5:39 až do konce!), jindy komunisty zase kritizuje. To by snad ani nemusel, to by po něm jeho zaměstnavatel, starý komunista a estébák, přece nemohl chtít!
Jindy mi zas gratuluje, že Brno zakázalo hazard, takže si nemůžu zajít do herny, ani kdybych chtěl. No děkuju, ale co z toho mám, netuším.
Tak jen doufám, že pořád ještě nejsou takoví všichni…
O supermarketech čteme v zásadě dva druhy zpráv: jak mají „nestydaté zisky“ a jak „likvidují konkurenci“. Připadá mi, že se to navzájem vylučuje: má-li někdo nestydaté zisky, musí se mu konkurovat jedna báseň – i polonestydaté zisky jsou jistě velmi lákavé.
Zisky zdejších supermarketů jsou dokonce natolik vysoké, že už se jich pár přece jen zastydělo a z tohoto snadného trhu raději čestně odešlo (Julius Meinl, Delvita, Carrefour a nyní i Interspar). Občas taky čteme, kolik ztráty ten který supermarket vygeneroval.
K nejnovější „aféře“ snad jen pár komentářů. U některých položek je prý „marže“ i více než 100 % (což je z definice marže nesmysl, ale asi to mediálně líp zní). Zajímalo by mě, jaká metodika byla pro tyto výpočty použita. Jelikož jedním z nejvíce „předražených“ produktů má být údajně tvaroh, napadlo mě, jestli ti soudruzi prostě jen nevzali náklady mlékárny na výrobu tuny tvarohu a neporovnali je s cenou tuny balených tvarohů v obchodech. Pokud kilové pytle tvarohu kupuju v mékárně za nějakých 60-70 korun a ty balené do vaniček po 250 gramech vyjdou v obchodech výrazně dráž, nebude háček i v nákladech na obaly?
Názor, že na západě je to lepší, protože „státy se tam o své občany víc starají,“ je vysloveně napřesdržku. Budování povědomí, že jsme nějakými dětmi státu, který by se o nás měl starat, si prostě nic jiného nezaslouží.
Nebude celý problém v tom, že zatímco u nás vyhlašuje ožralý prezident „válku supermarketům“ a lid naříká v diskusích, aby šel následně naplnit vozíky stejně jako včera nebo předevčírem, ve vyspělých zemích lidé raději jdou a zakládají konkurenci?
To je zase panoptikum.
Plešatý pán z ODS, který mi připomíná bachaře z filmu Kajínek, kde dojedl párek a zavelel k akci „stěhování“, aby následně nadával, že Kajínek utíká a pokoušel se po něm střílet, láká na „pohodlné parkování“. Mimochodem, parkovací zóny byly zavedeny v Praze a místní to tam celkem štve, proč je tedy nezavést i jinde. Lid je navíc (a tentokrát i celkem logicky) proti. V tomto případě, kdy momentálně silně neoblíbená strana přichází se silně neoblíbeným nápadem, uděluji aspoň cenu za odvahu.
Jakýsi Stan nabízí stručné „Postaráme se“. Snad myslí o sebe, to by aspoň dávalo nějaký smysl, narozdíl od cílení na lidi, kteří se cítí být nesvéprávnými dětmi, o které by se měl politik starat.
Pak samozřejmě agent Bureš a spol. Už mají své lidi ve vládě, parlamentu a dokonce v Evropské komisi, teď je potřeba ještě infiltrovat magistráty. Hlavní je Praha, kde proteče spousta peněz, ale nepohrdne ani menšími městy. Samozřejmě, že člověk, který je ochoten o tom aspoň vteřinu přemýšlet, další rozrůstání tohoto mocenského impéria nepodpoří, ale v podmínkách všeobecné demokracie se vždy dostatek hejlů najde.
Na ty ostatně cílí i další spolek, tzv. „A co Brno“. Kromě asi neblbějšího názvu nabízí i slizký ultrapopulismus („zdarma“ budou popelnice, MHD, jakýsi bazén a kdo ví co ještě). Spolu s relativně rozsáhlou billboardovou kampaní (na to, že jde o nově vzniklé uskupení) jde o jasný signál, že se opět jedná o něčí investici a tedy se počítá s jejím zhodnocením. No, není to poprvé a určitě ani naposled – vyšlo to Věcem veřejným, Babišovi, proč by se o takový kšeft nemohli pokoušet další. Voličstvo se beztak zase najde.
Blokující aktivismus („Žít Brno“) moc reálné podpory nemá, jeho účast ve volbách nechápu – různé zákulisní nátlaky pro ně byly patrně výhodnější. Četl jsem někde spekulaci, že je Hollan financován podnikateli z jiných měst, aby v Brně blokoval a různé investice šly jinam. Nevím, co je na tom pravdy, ale aspoň trochu to smysl dává (narozdíl od nezištného blokování motivovaného čistě ideologicky). Divím se, že se nespojil i se Zelenými, měl jsem je za jednu skupinu.
Pak jsou samozřejmě spolky, které se nenamáhají ani s populistickým heslem, ale stačí jim nějaké bezobsažné bláboly; opět jsem někde četl „u nás volíme Karla“. Podobně vynalézavých plakátů a billboardů je bohužel většina. Volič si patrně řekne: „kdepak, letos žádné naši práci vidíte všude, tentokrát budu volit budoucnost Brna máte ve svých rukou.“
Mimochodem, aby se volič mohl snáze rozhodnout, vydaly třeba Babišovy listy sérii rozhovorů se zástupci některých stran, ve snaze předvybrat voličům uskupení, která má smysl volit. Tyto strany s mediální podporou je třeba chápat jako jakousi novodobou národní frontu, z níž je prakticky jedno, koho si vyberete, ono to v klíčových věcech vyjde nastejno.
Tak nevím, snad bude kandidovat i někdo jiný.
Zase čtu, jak „obrali stát, parchanti“ a zase přemýšlím, jak lze neplacením daně „obrat stát“.
Ale pro redaktory (a ostatně i čtenáře) Novinek tu mám jednu inspiraci, jak snadno udělat ještě větší daňový únik, který teprve nebude mít obdoby a vygenerovat tak emotivní titulek, nad kterým se lze uvztekat k smrti.
Představme si, že stát zavede daň jeden bilion korun za domácí vypálení litru destilátu. Proč tolik? Protože může, ne? Já si pak litr vypálím a bilion nezaplatím, protože mi to jednak připadá mnoho peněz za nic a druhak jsem neuzavřel žádný závazek, že bych platit měl (platba mi byla jednostranně nařízena – a dokonce tím, kdo ji ode mne chce!).
A ejhle, „obral“ jsem stát o bilion korun! Daňový únik, který nemá absolutně obdoby! Čtenáři Novinek si nade mnou v diskusi odplivávají, jaký jsem fuj zloděj. Patřil bych nejméně popravit a majetek by měli zabavit veškerému mému příbuzenstvu.
PS: A co kdybych zvažoval litr destilátu vypálit a pak to vůbec neudělal? Vlastně i tak bych obral stát, protože už se beztak na můj bilion těšil a věděl, jak ho utratit. Je-li okrádáním státu, že nezplatím (jednostranně nařízené a násilně vymáhané) výpalné z nějaké činnosti, je naprosto stejným okrádáním i to, pokud danou činnost vůbec nevykonám.
Horká novinka! Další milník dosažen!
Bylo zjištěno, že v roce 2014 si děti poprvé začaly závidět. A to lepší vodovky.
Asi bych novináře a soudruha ředitele zklamal – i my jsme si v 80. letech záviděli. Asi i ty vodovky. Ti, jejichž rodiče je na pokrokovém socialistickém „trhu“ nesehnali, záviděli těm, kteří ano. Ale to bylo v pořádku, to byla velká rovnost a spravedlnost (protože když už je někdo sehnal, byly to stejné vodovky, jako měl kdokoliv jiný).
Tak snad už strejda Sobotků proti této hrůze zasáhne a nějak to vyřeší, třeba by mohl zavést speciální dávku „vodovkovné“, kdy by lidé odvedli další stovku na daních a některým z nich by pak stát přispěl 30 korun na vodovky.
Nebo rovnou začít vyrábět státní vodovky (určitě i soudruh Zeman by podpořil zavedení Národního řetězce výrobců vodových barev) a ty pak pomocí přídělového systému rozdělovat spravedlivě žactvu.
Ale ono se něco takového chystá: „Ministerstvo pošle příští rok na pomůcky dalších 300 milionů“. To se určitě musí lidem moc vyplatit, když si místo vodovek tyto koupí zprostředkovaně a uživí u toho ještě spoustu ministerských úředníků. Bude líp!
Už odmala jsem nesnášel, pokud se někdo pokoušel zpětně měnit obsah dobrovolně uzavřených dohod ke svému jednostrannému prospěchu. Tomu totiž říkám zmrdství.
Proto jsem rád, že se komická anabáze s pokusem zpětně dostat z bank poplatky za úvěry přiblížila ke svému konci. Kdyby to byl můj styl, také bych se jí býval mohl účastnit. Jenže proč? Při podpisu smlouvy, kdy se o měsíčních poplatcích hovořilo, mi nikdo u hlavy pistoli nedržel a uzavřel jsem ji dobrovolně.
Kdybych do něčeho takového šel, to už bych rovnou mohl dělat hejla Babišovi za koblihu nebo něco podobného.
Taky by se mi nelíbilo, kdyby někdo něco podobného zkoušel na mne, nebudu to tedy přece dělat jiným. Hádám, že ani těm „desetitisícům klientů“ by se moc nelíbilo, kdyby za nimi třeba přišel šéf a řekl: „Hele Franto, my jsme sice kdysi podepsali nějaký platový výměr, ale my si teď myslíme, že jednu stovku ze své výplaty dostáváš nespravedlivě a proto nám ji teď vrátíš, a to zpětně za celých pět let.“
Jsem rád, že po různých rozsudcích „v zájmu lidu“ a „exemplárních trestech“ pro mediálně zajímavé „zločince“ zaznělo z naší justice taky něco rozumného, a to že uzavřené smlouvy by se třeba taky mohly dodržovat.
P.S.: Zda a v jaké výši jsou poplatky za vedení úvěrového účtu smysluplné, odpovídající nákladům banky apod. s tématem nijak nesouvisí.
P.P.S: V bance nepracuji a tedy mě tyto a podobné poplatky neživí.