Milí Babišovi voliči,
moc z vás to tu asi nečte, ale kdyby třeba aspoň jeden se našel, který se nad tímhle zamyslí, mělo by to asi smysl.
Ve schránkách se vám touto dobou postupně objevuje „osobní dopis“ od vašeho vůdce, který tam varuje před zlými koalicemi (*), o kterých tam píše různé bláboly (to ostatně i o sobě, jako že třeba snížil nějaký dluh). Je jedno, jestli tomuhle věříte, o to teď nejde.
Babiš vám v dopise slibuje, jak se za vás bude rvát a jak vás před těmi ošklivými koalicemi ochrání. Tomu asi věříte, to vypadá jako jeden z hlavních důvodů, proč ho volit.
(Pomíjím, že se Babiš až dosud vždy rval jen o sebe, o svůj byznys, o výhody na něčí úkor, o veřejné peníze, o svoje znovuzvolení a postupně i to, aby nešel sedět. Nikdy nic jiného nedělal. Ale rozumím, že to někomu nevadí, jiným to dokonce imponuje a asi jsou i tací, co to nevidí anebo se snad domnívají, že vykonal i něco pro ně.)
Jde mi o něco jiného, podle mě zásadního: Než být v opozici, to radši v politice skončím, řekl dnes Babiš. Pokud poptáváte někoho, kdo „se za vás bude rvát“, není trochu blbý, že s tím klidně hned po volbách sekne, když se nedostane do požadované funkce? Když jsou ty koalice tak zlé, není naopak velmi důležité rvát se za vás i z opozice?
Nemělo by vám to vadit? Bral bych jako velmi rizikové volit někoho, kdo ještě před volbami řekne, že moje zájmy vlastně ani klidně zastupovat nemusí a že mu jde jen o to, aby byl ve vládě.
(*) Zajímavé, že třeba komunisti nebo SPD mu nevadí, asi je bere jako spojence, nebo se jich tolik nebojí.
Povyk kolem Kubery
Musím se až smát, jaký povyk vyvolalo zvolení našeho nejliberálněji hlasujícího senátora předsedou senátu u lidí, kteří jinak sami sebe za liberály označují.
Nejsem lídr. Přesto bych se rád zeptal lídrů, kteří odpovědnost nesou : @petrgazdik a @Vit_Rakusan – Když se profilujete jako proevropská síla, proč jste podpořili protievropského předsedu Senátu Kuberu proti osobnosti evropského formátu @Vaclav_Hampl ? Děkuji za odpověď.
— Miroslav Kalousek (@kalousekm) 14. listopadu 2018
Jde o tradiční rozpor mezi liberály klasickými (podporujícími svobodu) a moderními (snažícími se zákazy a příkazy vytvořit nového – lepšího člověka)? Nebo je pro ně jen forma důležitější než obsah?
Pan Hampl, osobnost evropského formátu, se v liberálnosti svého hlasování krčí ke konci seznamu s krásným skóre -50 %. Gratuluju. V senátu nemusí sedět komunisté, lidovci a podobní je klidně zastoupí.
Co proboha znamená, že je Kubera protievropský? Vždyť není ani protiunijní, vyjadřuje se ve smyslu, že členství v EU pro nás nemá v tuto chvíli alternativu. Je to tím, že EU i občas kritizuje? Je tedy jedinou cestou, jak nedostat tyhle pitomé nálepky, pouze úslužně a bez výhrad kývat?
Že nebude dostatečnou protiváhou proti autokratickému Zemanovi, Babišovi apod.? Naopak – kdo jiný by jí byl, když ne nejliberálněji hlasující senátor? Tihle kritizující prostě nestojí na straně svobody – chtějí silný stát, chtějí různé příkazy a regulace, chtějí autokraticky hlasující politiky. Ale jen ty „správné“. Je vlastně směšné, že tyto lidi – považující se za liberály – v liberálnosti hravě přeskočí i starý konzervativec.
Taky jsem četl, že Kubera je špatně, protože kouří. No to je teprve tragédie. Jak museli podobní lidé nenávidět třeba Havla… to je až nepochopitelné.
Proč zas Zeman?
Hlavní důvody, proč Zeman zas vyhrál, jsou tyto:
1. Špatně vybraný favorizovaný protikandidát
Drahoš se kdysi vyhoupl mezi uvažované kandidáty a poměrně záhy dostával značné šance v průzkumech. To je vždycky podezřelé. Vyloženě špatně to začlo vypadat ve chvíli, kdy jej začali otevřeně prosazovat lidé oblíbení u cca 5 % populace.
Těsně před volbami vyšel průzkum, že jedině Drahoš může ve druhém kole porazit Zemana (čtěte „volte Drahoše, jinak to nemá cenu“). A ejhle, neporazil.
Člověk zcela prost politických zkušeností (což se ještě pokoušel prezentovat jako výhodu) chtěl porazit jednoho z nejprotřelejších politiků. No, nevyšlo to. (Troufám si tvrdit, že absence politických zkušeností mu ještě daleko víc chyběla právě v kampani než během případného výkonu funkce.)
Ukázalo se také, že nestačí jen nebýt Zeman, i když to vzhledem k jeho dosavadním výkonům asi nejprve tak vypadalo.
2. Stále stejní podporovatelé, které většina lidí nesnáší
V určité chvíle se zdálo, že volit Drahoše znamená volit i Halíka, Kocába, Pospíšila, Feriho a podobné existence, kteří spolehlivě doprovázejí různé kandidáty na politické hřbitovy. Proč si konečně nedali pokoj, je mi záhadou. To se neumí ovládat? Nebo jsou fakt přesvědčeni, že pomáhají? Fakt si myslí, že existuje jediný člověk, který by už sám proti Zemanovi nevolil, ale když to řekne Halík, tak teda půjde?
Teď po volbách mě – už zase – fascinují úvahy (od lidí, kteří často sami sebe považují za moudré), jak voliči prý špatně volili. Kandidát dobrý, všechno dobré, ale lidi si špatně vybrali, protože jsou hloupí, nevzdělaní nebo aspoň staří. Zajímalo by mě, jaké si z této situace představují východisko – měli bychom snad těmto lidem sebrat volební právo? Nebo volby úplně zrušit? Vypravit vlak, který by je odvezl někam daleko, aby tu zbyli jen ti, co umí zvolit správně?
Ba ne, ono bude stačit najít kandidáta, který by dokázal oslovit i tyhle voliče a získat jejich důvěru, aniž by toho zneužil k páchání zla. To, že se takový nenašel, není primárně chyba voličů. Že je část lidí nevzdělaných, je fakt a je třeba s tím žít.
Narozdíl od mnoha jiných si taky nemyslím, že by se Zeman teď choval ještě hůř než v prvním období – resp. on se tak choval už od začátku, protože to jinak neumí. A věděl, že nemá smysl se snažit o znovuzvolení celých pět let, když paměť průměrného voliče je cca 2 týdny – což je přesně čas, po který se teď nějak zvládl ovládat, aby budil dojem přijatelného kandidáta.
Hlavu vzhůru, chce to přestat se vysmívat voličům Zemana (to fakt ničemu nepomůže), začít hledat nové důvěryhodné kandidáty s politickými zkušenostmi nebo alespoň schopnostmi a začít je rozumně a bez křečí představovat a podporovat, a to především mimo velká města. Ono se to jednou povede. Nebo může zůstat vše při starém, angažovaní novináři a umělci mohou kdesi z bezpečí povýšeně kázat „obyčejným“ lidem a pak se zase všichni můžou divit, až Zemana nahradí třeba Okamura.
Tak koho?
Ve druhém kole voleb rozhodně nebudu volit Zemana, kterého jsem nevolil nikdy nikam a nedopřeju mu to ani v jeho posledních volbách.
Zbývá tak varianta prázdná obálka nebo Drahoš. Patrně to bude to druhé. Přestože se s ním neshodnu téměř v ničem, a to že není Zeman a je „slušný“ je dost chabá kvalifikace, způsob jakým Zeman vykonává svou funkci, si přímo říká o odpověď a jsem ochotný udělat víc kompromisů než minule.
(Tehdy zvítězila ta prázdná obálka a musím zpětně uznat, že to byla chyba. Schwarzenberg by se asi Babišovi tak lehce neodevzdal. I když kdo ví, jak by to bylo – Babišova schopnost přisávat se ke zdrojům moci je svým způsobem obdivuhodná.)
A právě toto je rozhodující kritérium – o Zemanovi už víme, že pro Babiše udělá cokoliv, byť by to působilo sebevíc trapně. Drahoše si nejspíš omotá kolem prstu taky, ale přeci jen je tu snad šance, že se aspoň občas něco trochu zadrhne. Je to tedy naděje (i když chabá) proti jistotě.
Zeman má navíc příšerné názory, jimž vévodí různé představy o brutálním zdanění lidí, co vydělávají peníze, kterak je daňový únik nejhorší zločin hned po vraždě a podobně.
Jeho okolí je snad ještě horší než on sám a opravdu rád bych viděl, jak se jeho slavné trio odporoučí.
Úvaha, že by bylo dobré volit Zemana s vidinou jeho brzkého konce a nadějí na další volby, kde by jedno místo v druhém kole nebylo blokované Zemanem a druhému by nestačilo nebýt Zeman, je podle mě chybná. Ono by to dost možná dopadlo ještě hůř, opravdu nelze spoléhat na to, že si voliči náhle rozpomenou zvolit někoho rozumného. A i kdyby to mělo být jen na půl roku, stihl by napáchat spoustu škody (jako by nestačilo, kolik toho ještě stihne do března).
Zdaleka si nemyslím, že je Drahoš dobrý nebo dokonce ideální kandidát – byl bych ochoten proti němu volit většinu těch z prvního kola. Jednou z výjimek je ovšem právě Zeman. V této nouzi tak i Drahoš může dostat můj hlas.
Štěstí v neštěstí?
Volby dopadly strašně, ale mohly dopadnout ještě hůř.
Jelikož letos už nikdo nemůže říkat, že neví, co je Babiš zač a že by se mu měla dát nejprve šance, je nutno si bohužel přiznat, že 1,500.113 lidí imponuje jeho bezohledný styl, jeho přiblblé blábolení, estébáctví, dojení veřejných rozpočtů za libovolným vlastním prospěchem, zneužívání státní správy k likvidaci konkurence atd. S předpokládaným ziskem vnitra se způsoby, jak na někoho kleknout, o dost rozšíří, takže snad se brzy nějak dostane i na jeho vlastní voliče.
Ostatně, tenhle rozumbrada to vyjádřil podle mě za větší část voličů ANO:
Tím ale špatné zprávy v zásadě končí. Je dobré, že se do sněmovny dostalo docela dost stran, což si Babiš výslovně nepřál, situace se mu bude komplikovat. Je dobré, že nedá dohromady většinu s nevyzpytatelným Okamurou. Vlastně na tom možná byl fakt o něco líp se submisivním Sobotkou a věrnými lidovci.
Jak to bude dál? Zeman jmenuje Babiše premiérem, jak mnohokrát výslovně slíbil. Pokud se ten přece jen s někým nedohodne, tak si vymyslí svou jednobarevnou vládu a jak už víme, Zeman si s nějakým hlasováním o důvěře hlavu neláme. Hradního spojence následně Babišovi odeberou volby nebo přinejhorším pár měsíců poté příroda.
(Pořád si ale myslím, že Zeman ze zdravotních důvodů těsně před volbou odstoupí. Pokud náhodou ne, pravděpodobnost, že vyhraje, je značně nižší než minule – např. s Babišovou vládou bez důvěry bych šel v druhém kole volit asi i Drahoše, a to je co říct – a i kdyby Zeman vyhrál, dlouho nevydrží, od léta dramaticky sešel a myslím, že na jaře už nezaseje.)
Pro tyto případy ANO asi přece jen zkusí vymyslet vlastního prezidentského kandidáta (ostatně, dnes byl prý Švejnar v Průhonicích). Na možné vládní spolupracovníky už jsou určitě založené složky a teď je Babišova holdingová policie zuřivě rozšiřuje, takže nebude-li dostatek vhodných dobrovolných partnerů, přijde na řadu staré dobré vydírání.
Je možné i to, že Zeman stihne ukončit stíhání Babiše a toho druhýho mafiána. Mohlo by to být kontraproduktivní – aspoň části voličů by tak mohlo dojít, že na ně asi fakt něco měli, když se to muselo řešit takhle. Lepší patrně bude, když to jiní kamarádi u policie / zastupitelství / soudu zarazí s tím, že „se nic neprokázalo“.
Jedna perlička: volby umožnily spočítat, kolik je u nás komunistických voličů gottwaldovského a husákovského ražení: 393.100 (fakt jich ubývá!). Na rozdíl od jiných voleb protestní hlasy nepříliš přemýšlejících rychlovoličů vysál zcela Babiš a Okamura.
PS: To, že se TOP09 nakonec dostala, má jednu nevýhodu: Kalousek je částečně na koni, a asi si zase neuvědomí, že dost hlasů přihrál Babišovi právě on – tím, že ho z pozice masově nenáviděného politika nepřetržitě kritizoval. Co na tom, že ho kritizoval vesměs oprávněně a že důvod té křečovité nenávisti asi nikdo racionálně nevysvětlí. Kalousek by nicméně udělal nejlíp, kdyby na téma Babiš další 4 roky jen mlčel, případně ho dokonce začal chválit a vzpomínat na někdejší dobrou spolupráci. To by rozčilený estébácký elektorát tak dobře nerozdýchal.
Musíme přijmout euro!
Musíme prý urgentně přijmout euro, nechal se slyšet Sobotka. Podobné výkřiky nejsou ojedinělé. Přestože tomu moc nevěřím, nemohu zcela vyloučit, že přijetím eura by skutečně nastalo nějaké velké dobro. Je ovšem škoda, že nikdo nevysvětluje, jaké dobro by to mělo být a jakými mechanismy by ho zavedení eura způsobilo, když tedy nepočítám různé humory:
Je to ekonomicky výhodné proto, že: nebudeme muset při cestách měnit peníze, nehrozí znehodnocení peněz a lépe se budou porovnávat ceny.
— Lesan Lesanovič (@LesanCZ) October 10, 2017
To, že podobně vykřikují zpravidla masově nenávidění politici typu Sobotka, Kalousek nebo Schwarzenberg, tomu taky moc nepřidává.
Zkrátka, představuje-li euro jakési dobro a výše zmínění politici pro nás toto dobro strašně moc chtějí, dělají to dost špatně, skoro bych až řekl, že reálně pomáhají pravému opaku. To pro ně není příliš dobré vysvědčení.
Kdyby euro přinášelo nějaká výrazná pozitiva, mělo by to ostatně být někde vidět a těžko si v takové situaci představit, že by se mu významnější část lidí bránila.
Reálně to však vypadá spíš tak, že je euro projekt politický, který se musí prosazovat násilně, protože přece nemůžeme připustit, že by měl nějaké problémy a lidé by ho nechtěli. Sobotka a další pak jen plní politické zadání od spřátelených / nadřízených eurobyrokratů.
Babiš potvrdil užitečnost senátu
Takové ty řeči, že senát je pojistkou demokracie, jsem vždycky bral spíš s úsměvem. Jenže přesně tak to teď zafungovalo.
To, že Babiš asi dvě hodiny po skončení voleb (pro něj nečekaně neúspěšných) prohlásil, že je senát zbytečný a je třeba ho zrušit, má nesmírnou vypovídací hodnotu. Obzvlášť v kontrastu s tím, že ještě den předtím to naopak byla „důležitá součást demokratického fungování naší země“ a tou by i zůstala, kdyby těch senátorů získal víc.
Babiš prostě čekal, že se senátu postupně zmocní, tak jako se pomocí pár přihlouplých hesel, koblih a manipulativních PR agentur jednorázově zmocnil sněmovny, vlády, různých měst a před týdnem i několika krajů. Jenže se mýlil. Babišův spolek sice volí nejvíc lidí, ale díky dvoukolovému systému to vypadá, že těch, co volí proti němu, je ještě o něco víc (*). Komplikací je jistě i to, že k ovládnutí senátu by musel mít dobré výsledky třikrát po sobě.
Babiš tak poznal, že senát pro něj nepředstavuje další snadné sousto, a tak by ho radši zrušil. Čímž sbírá další snadné body u jisté části veřejnosti, určitě aspoň 90 % čtenářů Novinek bude souhlasit.
Ukazuje se tak, že systém volby do senátu byl celkem dobře navržen a to, že se tak dlouho zdál zbytečným, bylo jen tím, že jsme žili v relativně klidných dobách.
A že je senát drahý? 600 milionů ročně vypadá jako kupa peněz, ale na obyvatele je to 60 Kč a skoro bych byl ochotný tu pětikorunu měsíčně platit i za těch 9 lidí, kteří na mě připadají a s existencí senátu nesouhlasí. Skutečné finanční průšvihy jsou o pár řádů vyšší a většinou se jim říká nějak vznešeně, jako třeba dotace, povinné nákupy něčeho a podobně.
Nejsem moc rád, že existují instituce, které nám pomocí zákonů mohou řídit životy, ale když už je máme, ať je aspoň část z nich volena tak, aby se zabránilo mocichtivým gangsterům v jejich snadném ovládnutí.
(*) Těžko říct, jakou roli v tom hraje nízká volební účast, ale rozhodující je výsledek – tj. že Babiš na rozdíl od ostatních institucí senát neovládl.
Třídím hlasovací lístky…
Zatím šli do koše komunisti různých forem a stupňů radikality, spolky lokálních feudálů a další „strany“ připomínající spíše odborové organizace všelijakého úřednictva, jistá poslední dobou velmi arogantní a programově zcela neutrální partaj schopná se přisát k čemukoliv, korporativističtí fašisté agenta Bureše, fanatičtí přijímači a odmítači migrantů a další spolky lákající na vymyšlená témata, zoufalci mající celý „program“ v názvu „strany“ a blázniví aktivisté různých druhů, jednou dokonce v koalici s byrokraty, kteří touží řídit naše životy ještě před narozením a snad i po smrti. To už je fakt vražedná kombinace.
Moc toho nezbylo, ale aspoň bude jednodušší něco vybrat, snad to půjde.
PS: Milí socani, psát na plakáty, ať nedopustíme, aby si někdo dělal z kraje svou firmu je v kraji, ze kterého si svou firmu udělal jistý Haszek Mihály, fakt úsměvné.
Proč zůstat v EU?
Kolem tzv. Brexitu a souvisejících úvah o tom, zda by se podobné referendum nemělo konat i u nás, se na nás valí mraky „argumentů“, proč je nutné v EU zůstat, z nichž řada se už ani nesnaží nebýt směšná.
MMister se na blogu ptá, jestli už někdo přinesl nějaký skutečný argument, proč je setrvání v EU dobré. Je fakt, že ani já si na žádný takový nemapatuju.
Vybavuju si hlavně spoustu strašení Putinem, hospodářskou katastrofou a snad málem koncem světa. Nevolené evropské politbyro se třese strachy, že jejich mocenské pozice dostávají trhliny. Jako výhody bývá prezentováno něco, co s členstvím v EU přímo nesouvisí.
Třeba tento článek přináší pozoruhodné 3 „argumenty“ (což je pořád o 3 více než řada jiných):
1. Bez EU prý „náš hlas bude na mezinárodním hřišti připomínat pípání ptáčka“. Teď snad připomíná něco jiného? Už se někdy stalo, že bychom se v něčem podstatném nemuseli jen tiše přizpůsobit?
2. „Ekonomicky jsme s Unií příliš svázáni a na ní závislí.“ Ekonomická provázanost, tedy obchod, je záležitost EHP, ne EU (*). Poslední dobou slýchávám, že po případném opuštění unie by nás tato za trest v EHP taky nemusela nechat. Je fakt super, že i příznivci EU ji vidí jako dětinskou pomstychtivou organizaci, která se musí poslouchat, jinak přijde trest.
3. „On ten svobodný pohyb, který si užíváme třeba jen o dovolené, je přece také něco úžasného.“ Svobodný pohyb přišel v roce 2004? Já myslel, že po roce 1989, bavíme-li se o možnosti cestovat za hranice. Bavíme-li se o možnosti cestovat bez hraničních kontrol, ta přišla tuším v roce 2007 a říká se tomu Schengenský prostor. Autorku textu by asi překvapilo, že množiny členů EU a Schengenu nejsou totožné, dokonce ani není jedna podmnožinou druhé, jen mají určitý průnik.
A Putin je v článku samozřejmě taky. Ale Reflexu se musí nechat, že přináší i komentáře s opačnými názory, místo aby čtenáře jasně a jednostranně masíroval, jako leckterá jiná média.
S tím Putinem tomu taky moc nerozumím. Myslel jsem, že kvůli ochraně před podobnými hrozbami jsme v NATO. Nejsou mi jasné mechanismy, kterými by nás byla mohla ochránit EU. Taky si myslím, že Putin má doma jiné starosti. Ale vžiju-li se do role Putina, který si má brousit zuby na Evropu nebo její část, měl bych ze současné EU radost. Centralistická, mocenská a byrokratická organizace, která ničí podnikavost a aktivitu svých obyvatel, to bych si přesně přál. To bych tu Evropu časem mohl opravdu ovládnout a dokonce skoro bez práce.
Jeden jediný argument pro setrvání v EU, který mě napadl, dávám k dobru: EU je zřejmě stále vnímána jako jakýsi prestižní klub (patrně už jen ze setrvačnosti). Jsme-li členy, může nás někdo díky tomu vnímat dobře (možná i nějací investoři). Přestože tato představa působí v poslední době spíše úsměvně, není rozhodující, zda je přesná, ale zda jí někdo věří (např. ti investoři).
(*) A stále si myslím, že orientovat své hospodářství na politicky motivované odběratele je špatné a už se nám to jednou vymstilo.
Jaké jsou šance opravdové pravice
Pravice u nás vyhraje volby, až bude mít někdo k dispozici stamiliony až miliardy korun, které vyhodí do kanálu v podobě masivní kampaně pro skutečně pravicový program a tedy vypuštění rybníku kaprům, což samozřejmě nikdo nikdy neudělá, protože kdo má peníze, do kanálu je zpravidla nehází a raději je investuje. V případě politiky tedy do strany, nebo lépe a moderněji „hnutí“, které bude podporovat jeho byznys a naopak omezovat konkurenci, viz Bureš.
Mít program a jasné názory, nedejbože dokonce stabilní a konzistentní, tedy věci v politice žádoucí, to je dnes velká slabina. Kdo nemá ani jedno z toho, viz Bureš, může instantně následovat aktuální nálady prostého lidu tak, jak nezvládal ani Paroubek v dobách své největší slávy. Kromě toho, když jsou známy něčí názory, lze na nich snadno najít něco, co se nelíbí. Bureš na to jde fakt dobře. Jestli neudělá zásadní chyby a bude pořád pokračovat v permanentní kampani a přitom se tvářit, že v politice vlastně ani není, budeme se v roce 2017 jeho 45 % ve sněmovně velmi divit.
Skutečně pravicové politice prý chybí osobnosti. No aby nechyběly – kde je totiž vzít? Zhruba od roku 1997 je u nás mediálně a právě některými „osobnostmi“ pravicovost vemi urputně pronásledována jako něco nežádoucího, nepřijatelného a vůbec strašlivého. Skutečně pravicově založená veřejně známá osobnost si tak raději stokrát rozmyslí, jestli své postoje bude veřejně prezentovat a uškodí tak své kariéře.
Za druhé, i „osobnosti“ berou velmi často podporu politických subjektů jako investici, viz třeba takový „flexibilní“ Krajčo. A jak jsme si řekli na začátku, skutečně pravicová a svobodná politika není dnes velkým přítelem investorů…
A to ani nemluvím o tom, jak se ODS a zejména TOP09 nechávaly při svém socialistickém vládnutí titulovat jako pravice a tím tento pojem dále diskreditovaly.
A nakonec, pravicové myšlenky jsou mezi lidem velmi nepopulární. Kdo by za sebe chtěl mít nějakou odpovědnost a starat se, když je na každém rohu deset „politiků“ (ve skutečnosti populistických investorů do svého „podnikání“), kteří se rádi „postarají“ a cokoliv „prostě zařídí“. I ODS v posledním desetiletí uspěla jen proto, že se programově „široce rozkročila“ a vzala řadu témat socanům (ovšem i kvůli tomu to byl úspěch značně dočasný a pofiderní).
Čímž nechci házet vinu jen na okolí, i za těchto velmi nepříznivých okolností má pravice jistě na lepší výsledky, než dnes předvádí (i když asi bohužel ne o mnoho). Tak snad je to nepřestane bavit úplně a zkusí se trochu poučit do budoucna.
Značně depresivní článek zakončím pozitivně: letos se mi povedlo zvolit si svého zástupce aspoň do Evropského parlamentu a dokonce do zastupitelstva městské části. To se mi nestalo nějakých 6-7 let. Tak snad přece jen bude líp.