Poučný článek: sonda do myšlení aktivisty.
Mě štve věcí… Dokonce asi i ty herny. Tak tam nechodím. Když tam jiní lidé chodit chtějí, tak co s nimi. Nejsem asi dostatečně moderní člověk, abych věděl, co je pro ně lepší a pokoušel se jim to nařídit.
Holt pak „musím žít ve městě, kde je největší koncentrace hazardu na světě“ (kam se hrabe Las Vegas, tam už nikdo nejezdí, teď je in Brno).
Poučná je i ta část rozhovoru, kde aktivista vysvětluje, že je přece absurdní mluvit lidem do života jen tehdy, pokud k tomu máte mandát od voličů. (Ne že by to tedy s tím mandátem bylo o moc lepší, ale aspoň vás jde příště nezvolit. Šikovný aktivista dokáže prosazovat i takové věci, které mají reálně mizivou podporu.)
Já prostě nevěřím, že lidské vlastnosti, které se projevují mimojiné chozením do heren, se podaří vymýtit, pokud ty herny nebudou. Nevěřím, že psychicky nemocný člověk, který v hernách nechá miliony, bude v pořádku a jeho nemoc se ve světě bez heren nijak negativně neprojeví. A nevěřím, že společnost lze nějak centrálně řídit směrem k všeobecnému dobru, jen kdyby se toho tak ujal ten správný aktivista…
Myslím, že jedno z největších nebezpečí představují lidé, kteří obhajují nějaké svinstvo tím, že samotné svinstvo bylo vlastně fajn, akorát ho zlí lidé zneužili.
Tak třeba můžeme už léta číst, jak je komunismus báječný nápad, ale jak ho u nás ti komunisté zneužili. Kdybychom to zkusili znova, určitě to dopadne lépe. Škoda, že lidem zastávajícím podobné názory nějak uniká, že podobně dopadl zatím každý pokus o komunismus na celém světě.
Aktuálně teď pravila Chalupa, že státní podpora solární energie byl dobrý nápad, akorát ho voni “brutálně“ zneužili. Do prdele, když stát zaručí výkup určité energie za takové ceny, že se na solární panely bohatě vyplatí svítit zářivkama, tak bychom museli žít v ideálním světě plném svatých, aby to nikdo nezneužil.
Skutečný průser začal pochopitelně už tehdy, když stát začal solární energii podporovat. Stát umí něco podporovat pouze na úkor něčeho (a někoho) jiného. A právě to je svinstvo a naprosto nic na tom nezmění, že to bylo v „zájmu ekologie“ (i kdyby to odpovídalo realitě, což myslím nebyl tento případ).
Kdyby lidem teď náhodou došlo, jaký je nesmysl, když stát v nějakém odvětví zaručuje ceny, byl by to ještě docela dobře investovaný bilion korun. Ale tomu nevěřím.
Takže asi jediné, co si za naše značné peníze můžete užít, je třeba kochání se rozsáhlými sídly tzv. solárních carů, k vidění jsou třeba v Moravanech u Brna.
Jinak seznam, komu přefakturovávat zvýšené náklady na elektřinu, najdete zde. Čtení je povinné zejména pro ty, kdo ještě pořád věří, jak hodní strýčkové a tetičky od socanů a komunistů pro nás chtějí levnou energii a vůbec všechno. A ještě další zajímavý článek na toto téma, s popisem podezřelých pozměňovacích návrhů od horlivých levicových poslanců.
Nemáme na auto, i když bychom ho chtěli a tak by auto neměl mít ani nikdo jiný.
Máme se špatně a vadí nám to, ale může za to ten zlý kapitalismus, ne my sami!
Rádi bychom veřejně sdělovali naše názory, ale nechce se nám za to platit, tak budeme parazitovat na někom, kdo už za to zaplatil.
A ano, je nás 99 %!
(Je to smutné, obzvlášť v kontextu s poslední větou, která nejspíš nebude od pravdy nějak dramaticky vzdálená…)
Setkal jsem se s názorem, že soukromé vlastnictví nesmí být neomezené a že mu musí být nadřazena například ochrana přírody.
Nemyslím si, že by nedotknutelnost vlastnictví měla přírodě ubližovat. Ba naopak, mohla by jí pomoci.
Proč? Lidé jednak čisté ovzduší a přírodu poptávají. Řada z nich by jistě byla ochotna se do něčeho takového i finančně zapojit (obzvlášť pokud by nemuseli platit vysoké daně na to, aby se to místo nich pokoušel zajišťovat stát). Jednotlivé „části přírody“ by mohly vlastnit přímo skupiny takto smýšlejících lidí. Namísto toho nyní všechny takovéto přírodní oblasti vlastní stát, který se ekologické zájmy pokouší hájit. Jeho konkrétní představitelé s rozhodovací pravomocí mají ovšem zájmy svoje, které se zpravidla snaží upřednostňovat a vzniká tak prostor pro různé kšefty (já vím, že „kdyby se to důkladně kontrolovalo…“, ale já na kontrolory, kontrolory kontrolorů a kontrolory kontrolorů kontrolorů nějak nevěřím). Ostatně, je to tak vždy, kdy něco „patří všem“ a přitom to někdo konkrétní obhospodařuje.
Jak vidno, výhody nedotknutelnosti vlastnictví by se tak mohly obrátit ve prospěch životního prostředí, protože s oním kusem přírody v nedotknutelném soukromém vlastnictví by politik nebo úředník nemohl kšeftovat. Ano, můžeme namítnout, že by ty chráněné oblasti „určitě“ koupil někdo, kdo by na nich postavil supermarket nebo parkoviště, tím však narážíme na zcela jiný problém – znamenalo by to, že lidé (ve své většině) preferují supermarket před přírodou. I kdyby tomu ovšem tak bylo (čímž si nejsem vůbec tak jistý, jako stoupenci zeleného myšlení), máme právo jim nařizovat, jak mají se svými penězi nakládat?
Hysteričtí Němci se chtějí zbavit jaderných elektráren. Zřejmě jim hrozí silná zemětřesení a tsunami, když už je „děsí“ ta Fukušima.
Myslím, že to mohla být skvělá příležitost. Kdybychom byli suverénní země a měli skutečně pravicovou vládu, mohla by rychle liberalizovat výrobu a trh s energií. Nevěřím, že by soukromí investoři nebyli schopni během jedenácti let postavit několik jaderných elektráren, třeba hned při hranicích s Německem. Jistě by se nějak i dohodli s okolními obcemi (nebo přímo obyvateli), aby z toho něco měli i oni.
Bylo by samozřejmě nutné dodržovat bezpečnostní pravidla; ostatně – sami investoři by jistě nechtěli dávat miliardy do nekvalitní elektrárny, která by jim pak bouchla a nic nevydělala.
A od roku 2022, než by Němci čekali na sluníčko a větříček a na televizi se dívali při svíčkách, by od nás mohli levně a stabilně odebírat elektřinu.
To by bylo pracovních příležitostí, to by byla podpora ekonomiky. Jen by z toho nekoukalo moc malých domů, nebylo by co přerozdělovat a ostatně, ani tu pravicovou vládu nemáme (a suverenitu už vůbec ne).
Dnes jsem v Brně narazil na kouzelné aktivistické plakáty. Stálo na nich něco jako: „Ano zachování nádraží v centru, nechceme žít několik let na staveništi“.
Ach jo.
Nové nádraží by se stavělo v opuštěných a zanedbaných prostorách mezi ulicemi Opuštěná (!), Plotní a Železniční, takže by na staveništi žilo možná pár bezdomovců, krys, bažantů a holubů.
Stávající nádraží s celými šesti průjezdnými kolejemi, ve špičkách beznadějně přeplněné vlaky i cestujícími, od jízdy vlakem velmi odrazuje. Stejní aktivisté (neboť zelený soudruh Ander a jeho parta je v Brně jen jedna, ať už se dané sdružení jmenuje jakkoliv) pak brojí proti autům.
Případná rekonstrukce nádraží v centru, která by stejně nic významně nezlepšila (přidat jednu dvě koleje by situaci uspokojivě a dlouhodobě neřešilo), to by teprve byl pěkný několikaletý život na staveništi…
Je pro mne záhadou, jak mohli předkové těchto lidí kdy vylézt z jeskyní. Pravda, možná po nich uhlíky čmárali „Ne odchodům z jeskyní, bylo by s tím moc práce“. Možná prostě šli se společností, na které byli závislí a předali tak své geny dál. Nebo jen kdysi aktivní lidé zdegenerovali. Kdo ví…
Stát se vytrvale snaží předstírat, že perpetuum mobile funguje a volič to často akceptuje. Dnes se podíváme na tři příklady, z nichž ten první už je skoro prokouknutý, ale zbylé dva na to stále čekají.
Máme vstupní suroviny: 1 litr obyčejné nafty (který spálí zemědělská technika; 1 litr pro zjednodušení, pravděpodobně je to ještě o trochu víc), zemědělskou půdu a přírodní energii (Slunce, voda). Přidáme nějakou tu lidskou práci, zasadíme řepku a výsledkem je 1 litr bionafty.
Tu můžeme spálit v nějakém motoru a radovat se, kterak jsme použili obnovitelný zdroj a jsme ekologičtí.
Pokud bychom ovšem spálili rovnou ten litr nafty původní, dosáhneme stejného konečného výsledku a ještě ušetříme spoustu prostředků: na zemedělské půdě se může pěstovat něco užitečnějšího, práce může být investována účelněji. Výsledkem by bylo méně plýtvání, což je důležité, neboť plýtvání vede k chudobě. A ostatně, není dobré ani pro tu ekologii.
Kdyby celý tento proces nevymyslel a nedotoval stát, nikdy by nikoho něco tak hloupého ani nenapadlo, protože vlastními penězi by nikdo takto neplýtval. Ale žijeme holt v pokrokovém sociálním státě, takže se nám zemědělci smějí s cedulemi „Nechte nás pěstovat naši řepku.“
Tento příklad je natolik zřejmý, že už jej prokoukla i řada lidí a v praxi už se drží jenom díky mocné lobby.
Většina úředníků nevytváří skutečné hodnoty, ale pouze spotřebovávají nebo přeměňují ty, které vytvořil někdo jiný. Což se v principu neliší od podpory v nezaměstnanosti.
Hlavně však platí, že ubyla-li by skupina úředníků a lidé by přestali odvádět příslušné množství daní, tak ty peníze z ekonomiky nezmizí, ale budou utraceny jinak (ba dokonce tak, jak budou jejich majitelé chtít).
Daňový poplatník si častěji vyrazí na večeři do restaurace, do kina / divadla, zaplatí si paní na hlídání dětí, atd. To vše vytvoří řadu nových pracovních míst, která by mohla být obsazena… ano, těmi úředníky.
Opět tedy nefunguje perpetuum mobile v podobě, že by stát sebral lidem peníze, utratil je tak, jak sám uzná za vhodné a jedině tak by vytvořil dostatek pracovních míst pro všechny.
Myslím si, že i o té ekologii samotné by se daly vést spory, protože v případě elektrického vlaku smrdí místo něj elektrárna, a taktéž motorové vozy s naftovými motory a pár lidmi na palubě asi nebudou to pravé.
Ale zamyslel už se někdy někdo nad tímhle? Dává-li stát železnicím dotaci (a ne zrovna malou), někdo ty peníze musel nejprve vydělat. Každá činnost, při které se vytvářejí hodnoty, jistě statisticky nese nějakou ekologickou zátěž. Počítá se s ní při kalkulaci ekologičnosti železnic?
Nevěřím, že státní dotace v principu mohou přinést něco užitečného, neboť bylo-li by to skutečně užitečné, udělal by to někdo i bez nich. Jsou tedy jen nástrojem, jak násilně prosazovat zájmy určitých skupin na úkor daňových poplatníků za současné snahy přesvědčit ty poplatníky, že jsou to vlastně i zájmy jich samotných.
Zasmál jsem se u zprávy, že ČSSD chce nastavit limit na výdaje na předvolební kampaň na 100 milionů Kč. Od strany, která nejprve přiznala výdaje na vlastní kampaň ve výši 200 milionů a pak 400 (přičemž odhady odborníků hovoří o 750 milionech a nějaký socan po volbách dokonce prohlásil, že „miliarda je v prdeli, a žádný koryta z toho“), to zní fakt směšně.
Socani jsou jako ti notoričtí hráči na automatech, kteří tak starostlivě volají po tom, aby jim ty automaty někdo konečně zakázal.
Pak mě ještě pobavilo, jak si odstoupivší politikové hledají novou práci.
Paroubek by prý rád působil v oblasti poradenství v bankovním sektoru. Docela i věřím tomu, že by ho někdo klidně platil ze svého, ani ne tak pro jeho schopnosti, jako spíš pro kontakty a informace, které má z těch mnoha let ve vysokých funkcích ve veřejné správě.
I Liška nějaké pracovní nabídky údajně má (a jednu dokonce v soukromé sféře, takže akutně hrozí, že si poprvé v životě vydělá peníze skutečnou prací), přesto se zaregistroval na úřadu práce. Podporu v nezaměstnanosti však brát nebude – nechce prý zatěžovat daňové poplatníky. Je pozoruhodné, že ho to začlo trápit zrovna teď (a že mu také nevadí nechat si jimi nyní platit zdravotní pojištění).
Závěr kampaně se letos opravdu vyvedl.
Z polepených autobusů MHD se spiklenecky dívají břichatí socani (div jim z kapsy nečouhá nějakých těch pět v českých) a slibují, že spolu vyčistíme politiku.
Ještě lepší je ovšem obdobný materiál strany zelených. Z něho kouká Liška svým klasickým naivně vykuleným pohledem a pod ním je tento text: „Šetříme vaše peníze.“ To je teda gól. Vzpomeňme na tohoto chlapce, až budeme tankovat předražené biopalivo, kupovat drahé potraviny (protože zemědělci radši pěstují to žluté smradlavé svinstvo), nebo třeba platit daň z uhlíku.
Ještě že se o nás tak starají a myslí to s námi tak dobře…
Blíží se volby a evidentně je spoustě lidí natolik špatně, že z toho až zezelenali. Někteří už poněkolikáté.
Většina položek na seznamu lidí dávajících zeleným polibek smrti zelené není žádným překvapením. Ti lidé podporují tzv. strany změny už léta (vzpomeňme na různé unie a x-koalice a kdo ví co ještě). Jen se divím, že to letos padlo na zelené. Měl jsem za to, že už jsou dostatečně známí a co v nich je, už dávno ukázali.
Že by zelení například podnikali něco proti korupci, snad věří jen málokdo. Umělcům, kněžím a osvíceným bývalým politikům tedy patrně nejde o zrušení korupce, ale její přenastavení – aby vypadala trochu jinak a jinam sypala (příkladem budiž dotace solární energie a biopaliv).
Novým zezelenalým je letos třeba Ruml, starý známý politický cestovatel, kterému to nakonec nikde moc nevyšlo. „Tato strana je mi nyní nejbližší,“ vysvětlil. Je tedy s podivem, jak mu mohla být na začátku devadesátých let blízká ODS, tehdy ještě poměrně svobodomyslná. Ale nad tím nemá smysl uvažovat…
S Havlem (zeleným prý odjakživa) je taky sranda. Zelený je prý i z důvodů estetických (vadí mu, jak se zachází s krajinou). Asi se mu líbí rozsáhlé prostory plné solárních panelů a smrad z řepky do biopaliv. Ach jo.
Kdosi prý také v této straně spatřuje záruku ideálů listopadu 1989. To beru jako další důkaz toho, že dotyčným nešlo ani tak moc o svobodu, jako spíš o lehké pootočení soukolí socialismu směrem k těm správným lidem, aby si také zadojili.
Navíc jsem teď našel online rozhovor se zeleným kariéristou Liškou, ten je taky výživný. Napíšu sem jen dvě jeho perly:
Liška: „Nejsme ani pravicová, ani levicová strana. Jsme zelení.“
Opět potvrzení pravidla, že kdo si tzv. nehraje na pravici a levici, případně údajně není ani jedno z toho, je levicový, až to praští. A ke všemu se za to stydí.
Otázka: „Dobrý den, chtěl bych se zeptat. Čím se budete živit, když se teď nedostanete do sněmovny?“
Liška: „Stejně jako doposud: poctivou prací.“
Od člověka, jemuž za jeho práci ještě nikdy nikdo dobrovolně nezaplatil, to zní opravdu pikantně.