Pár otázek pro pana Středulu
Pane Středulo, stala se zvláštní věc. V zásadě jsem souhlasil s vyjádřením odboráře, shodou okolností vás.
Zejména pak tedy s pasáží: „Jestliže někdo platí třetinu toho, co ostatní, tak by normální logické vysvětlení mělo být, že dostane asi jenom třetinu sádry nebo třetinu srdeční chlopně, a tak se to neděje.“
Tedy, já bych ještě mnohem výrazněji souhlasil s tím, aby se každý dohodl se svou pojišťovnou, kolik jí bude platit (a lhostejno, je-li zaměstnanec, živnostník, nebo třeba profesionální odborář) a kolik sádry a chlopní to bude pokrývat, ale dokud to není možné a platby jsou povinné a centrálně nařízené, tak ať to radši stát sečte a podělí počtem pojištěnců.
Tak se jen chci ujistit, že jste to myslel všeobecně a že by tedy i třeba zaměstnanec, který oproti mně (taktéž zaměstnanci) platí třetinové (ale klidně i pětinové) odvody, měl také dostat třetinu sádry nebo pětinu srdeční chlopně.
Nedává totiž žádný smysl, aby vám vadily nerovnosti v odvodech mezi OSVČ a zaměstnanci a ne už mezi zaměstnanci samotnými, když jsou často ještě větší. Nebo vám snad stačí pouze brojit proti třídnímu nepříteli a lacině sbírat body u prostého lidu?
Navíc vám možná uniklo, že třetinový (procentuální) odvod OSVČ může být v praxi absolutně o dost vyšší než u zaměstnance, vydělává-li dostatečně víc. To už je pak v pořádku? Může za to pak být celá srdeční chlopeň? Nebo třeba chlopeň a půl?
Taky píšete, že „ve zdravotnictví chybějí prostředky.“ Asi to tak je, v principu chybějí prostředky ve všem, co je státní. A to právě proto, že se za něj platí povinně a podle výše příjmů a ne podle klasické dlouhodobě vyzkoušené pojistné matematiky a dobrovolně. A ne, nebude to se zdravotnictvím náhle lepší, kdybyste vy a vám podobní oškubali nějakou skupinu lidí o něco víc.
Tak snad bychom se i shodli, že výše zdravotního pojištění by nijak neměla souviset s příjmem pojištěnce. Lidé by se tak nemuseli nesmyslně nenávidět na základě toho, jakým způsobem si vydělávají a ještě by byli motivovaní o své zdraví pečovat, takže by se ve zdravotnictví mohlo celkově ušetřit.
Učitel vs. věkový automat
Učitelé nám stávkují. A jak už to bývá, jejich důvody jsou velmi zajímavým počtením.
„Nesouhlasíme s odstraněním takzvaného věkového automatu,“ vysvětlila Roučková. Podivoval jsem se, co to sakra je, ten věkový automat. A on je to ten chytrý socialistický vynález, že zaměstnanci automaticky roste plat s odpracovanými léty. To bude jistě generovat velmi kvalitní lidi, když stačí někde (obrazně) sednout na prdel a vydržet. Pak má mít školství kvalitní výsledky.
Připadá mi také divné, že takto argumentuje zrovna ředitelka, na kterou má část rozhodovacích pravomocí přejít. Je to jako bych si stěžoval, že už si dnes nemusím koupit rohlík, i když stále můžu.
Kdopak tedy asi dnes stávkoval? Byli to ti kvalitnější z učitelů, kteří by si tak třeba i mohli polepšit, nebo ten zbytek?
„Přijdou do školy, ale s dětmi si budou hrát, povídat, a starším vysvětlovat naše postoje.“
Děsím se toho, že budu mít jednou děti, které budou chodit do školy…
Odborářské představy o zdravotnictví
Dovolím si citovat různé odborářské papaláše, třeba soudruha Zavadila:
„Byznys se zdravím je něco nechutného.“
Tak slyšeli jste to, vy všichni doktoři, co nepracujete zadarmo, stavebníci, co nestavíte zadarmo nemocnice a i všichni další, co nevyvíjíte zdarma léky nebo nevyrábíte zdarma zdravotnické přístroje – jste opravdu nechutní!
„Není možné, aby si lidé připláceli ve zdravotnictví takovou měrou, na kterou nebudou mít. A co budou dělat, copak umřou?“
A co takové jídlo? Za to se taky platí. Také na něj lidé nemají? Také umírají? Já myslím, že ne. Myslí si soudruh Zavadil, že by lidé měli více jídla (a kvalitnějšího), když by to nebyl ten fuj byznys, ale rozhodoval by o něm stát od A do Z?
Nicméně, zde bych rád Zavadilovi (a hlavně lidem, kteří mu ty žblepty žerou) rád připomněl, že za zdravotnictví se platí. Ano, už dnes. A to sice tím nejdražším možným způsobem, zdravotní daní. Stát nám nařizuje platit nějakou částku, říká tomu vznešeně pojištění a výše této částky se řídí výší mzdy (jelikož zřejmě – dle aplikace pojistné matematiky – vychází, že čím je člověk bohatší, tím je nemocnější). Následně státní slouhové rozhodují, co a jak se z těchto peněz bude financovat (a právě proto se jedná o nejdražší možný způsob – jelikož ti, kdo rozhodují o investicích cca 200 miliard ročně, za to nenesou žádnou zodpovědnost, což se samozřejmě velmi negativně projevuje).
Hláškuje i soudružka Žitníková, která si v zimě brala do úst všechny občany této země, když blábolila, že za ně odboráři stávkují (ve snaze mít těmi všemi občany zajištěn vyšší plat).
„Skutečným klientem bude pouze ten, kdo si připlatí.“
Ano, už to tak bývá, že klientem bývá ten, kdo za něco platí. Systém, kdy ten, kdo platí minimum, má nárok na stejné služby jako ten, kdo platí nemravně vysoké pojistné, považuji za velmi neférový. Kromě toho takový rovnostářský a socialistický systém ještě generuje různé nepochopitelné situace a má tendence neustále zhoršovat situaci do budoucna.
Samozřejmě vím, že tato vláda socialismus rušit nechce, jen ho hodlá trochu přenastavit; nic to však nemění na tom, že argumenty odborářů jsou směšné, byť budou davem nad Bleskem a nějakou pivní náhražkou jistě akceptovány.
PS: Až uvidím první fotku z odborářské demonstrace, kde se sejde vyzáblé publikum s děsem v očích, pak mi jich bude aspoň líto a začnu přemýšlet, jestli k těm akcím opravdu nemají nějaký důvod. Zatím tam vidím vždy výhradně výsměch, chamtivost a zuřivost takového toho jednoduššího spravedlivě rozhořčeného občana…
Report z brněnské stávky
Vzali jsme si dnes volno; sice bych býval do práce došel třeba pěšky, na odpoledne mám nicméně určité plány a převoz domů bych potřeboval poněkud rychlejší a jistější.
Přesto jsem ráno v 7 vyrazil na procházku ze Slatiny do centra. Těch zhruba 6 km jsem šel přesně hodinu přibližně po trase trolejbusové linky 33. Cestou mě předjelo 7 náhradních kloubových autobusů této linky, které jely v nepravidelných intervalech a byly nanejvýš poloprázdné (rekordmanem byl jeden s asi třemi lidmi na palubě).
Aut na silnicích mi nepřipadalo nijak víc než obvykle, spíše trochu méně. Možná bylo vidět trochu víc kol než obvykle, ale těžko říct. Na ulici Olomoucké proti mně supěl do kopce člověk na lehokole a legračně u toho kmital nohama. No, každý holt máme nějaké koníčky.
Kolem křižovatky ulic Olomoucké a Ostravské, kde obvykle už touto dobou bývají docela fronty u semaforů, bylo nezvykle prázdno. Na křižovatce samotné stál policajt. Po Křenové už jezdily i tramvaje linky 8, taktéž poloprázdné (což se vám jinak touto dobou ve směru do centra rozhodně nepřihodí).
Pak jsem si na zelňáku nakoupil batoh zeleniny, jahod a prvních meruněk z Velkých Pavlovic a vyrazil domů – tentokrát autobusem linky 33.
Byl poloprázdný, navíc většina lidí vystoupila ještě v centru. Okna zdobily cedule, jednu dodal DPMB, kde psal cosi o tom, že děkuje řidiči tohoto autobusu, že přišel do práce a dokonce skutečně pracuje. Druhá, odborářská, byla údernější: Ano Brnu, ne vládě! Moje verze této cedule by vypadala asi takto:
Celkově se nicméně dalo říct, že tak pohodové svezení jsem s DPMB už dlouho nezažil.
Rozhodně se tedy nedalo mluvit o nějakém kolapsu, který bossové a mluvčí všeho lidu prorokovali. Potvrzuje se tak jeden prostý fakt: lidé se umí přizpůsobit ledasčemu. Vzali si volno, pracovali doma, jeli do práce na kole nebo se domluvili se známým, který má auto. Zrovna tak by se přizpůsobili řešení, které jsem naznačoval minule, byť by to samozřejmě bylo náročnější než na jeden den.
Opět jsem si ověřil, že předpovědi různých pomýlenců, kteří projektují do budoucnosti jednu jedinou změnu (a už abstrahují od toho, že by se této změně každý snažil nějak přizpůsobit, tedy by bylo vyvoláno mnoho změn souvisejících), jsou nereálné. (Kromě již zmíněného kolapsu při neexistenci MHD je takovou představou třeba to, že jednoho dne v devět hodin ráno roku 2030 dojde ropa…)
Vážím si samozřejmě těch řidičů DPMB, kteří měli aspoň trochu soudnosti a šli normálně pracovat. Vlaky nejezdily vůbec, na dráze se asi pracovat nechtělo nikomu, což pro mne není překvapením.
Správný odborář
Zatímco v běžné dny chodí odboráři do zaměstnání, aby tam provozovali svou veřejnou službu (ba skoro poslání) a zkouší při tom nějak přetrpět zákazníky, kteří se jim do toho pořád pletou, dnes je vše jinak. Dnes je takový malý svátek a správný odborář stávkuje nebo hraje golf. Ti nejlepší zvládnou samozřejmě obojí.
Zdalipak stávkuje i ten revizor DPMB, který kolem sebe předevčírem šířil pivní odér a huhlal nepříliš zdvořile jakási podezření směrem k paní, která právě ukázala jízdenku jeho kolegyni? Kdo ví, jestli stávkuje i ten řidič trolejbusu, kterého jsem asi před měsícem slyšel sprostě nadávat nějaké paní (původně jsem dle vizáže usuzoval na nějaký konflikt s bezdomovcem, leč ukázalo se, že se paní patrně přivřela řidiči do dveří, což si on nechtěl nechat líbit)… Snad stávkují i všichni ti ostatní psychotici, kteří trpí vulgární samomluvou směrem k ostatním účastníkům silničního provozu, případně cestujícím. Stávkují i (dosud pouze pravděpodobní) viníci nedávné nehody, při níž jednomu člověku již všechny problémy s důchodem skutečně vyřešili?
Kdo ví, zda stávkují zaměstnanci SŽDC, jejichž pověstná důslednost způsobila nedávno vykolejení vlaku? Jestlipak stávkují všichni ti původci různých absurdních zpoždění, která jsem za posledních pár let u drah zažil?
Snad se ke stávce alespoň symbolicky připojí i ta část učitelů a učitelek, jejichž pedagogické schopnosti jsou rovny nule, případně svým lpěním na správném podtrhování nadpisů a učení se nazpaměť produkují jen obtížně použitelné lidi. Snad stávkující podpoří i veškeré úřednictvo, které je tak laskavo, že se snaží pomáhat nám s problémy, které bychom bez nich nikdy neměli.
Doufám, že stávkují všichni výše uvedení. A taky doufám, že hned tak nepřestanou.
PS: Prostý lid se teď v diskusích docela rád vysmívá odmítání odborářských proklamací, že stávkují i za každého z nás. Nuže, jelikož náš důchodový systém je typické Ponziho schéma (ve kterém jsou přednostně vypláceni ti „investoři“, kteří přišli dříve; a za jehož provozování se normálně chodí do vězení), pak asi skutečně bude v mém zájmu, aby odborář šel do důchodu co nejdříve a na mne tak nic nezbylo. To samé s daněmi, určitě bych si měl přát, aby odborář nezaplatil ani korunu navíc a radši to velkoryse zatáhnout ze zvýšení své daně z příjmu boháče (vydělávajícího trochu nadprůměr). Inu, pozoruhodná logika.
Konec monopolů v hromadné dopravě
Špičky magistrátů Brna a Prahy právě na krizovém zasedání řeší neutěšenou situaci s monopoly dopravních podniků ve svém městě.
Jakožto lidé zvolení moudrým a zodpovědným voličstvem mají dostatek zdravého rozumu a cti a tudíž poznali, že už toho bylo právě dost a je potřeba přikročit k zásadním změnám.
S okamžitou platností pozastavili placení dotací svým dopravním podnikům, kteréžto nabídli k prodeji formou veřejné aukce. Zrušili veškeré regulace v této oblasti, takže kdokoliv může začít podnikat, pronajmout si autobusy a vozit zákazníky tam, kde o to bude zájem a za ceny, které budou ochotni zaplatit.
Pravda, ceny jsou přechodně o něco vyšší než původní jízdné, ale pořád nižší než stejné jízdné po započtení dotací (a stále podstatně nižší než taxíky). Města tedy výrazně ušetří a již teď je jisté, že od příštího roku budou moci minimálně zrušit daň z nemovitostí.
Lidé se víc než kdy předtím domlouvají s kolegy na společných jízdách autem, některé firmy vozí své zaměstnance v mikrobusech a postupně tlačí na snižování cen soukromých MHD (v čemž pomáhá i postupně narůstající konkurence). Stále víc a víc obchodů příspívá na provoz linek, které k nim jezdí. Ředitele, náměstky a další vysoké úřednictvo dopravních podniků náhle nechce nikdo zaměstnávat a tito přestávají mít na splátky hypoték svých luxusních vil.
Řidiči a další profese si nyní mohou vybrat, zda budou pracovat u soukromé společnosti a obsluhovat platící zákazníky, nebo raději někde s odhalenými pupky demonstrovat, blokovat dopravu a vzápětí vše sledovat z úřadu práce.
Situace s Českými drahami je obdobná a vláda se právě rozhodla řešit ji stejně. Již teď je jasné, že nespolkne-li příští rok Černá Díra svou obvyklou porci miliard, bude možné DPH nejen nezvýšit, ale dokonce snížit o 2 procenta.
Že je tomu v realitě jinak? No jo, kde jen dělají pravidelně soudruzi voliči chybu…
Za plošný nárůst… inflace?
V Ostravě stávkují odboráři z dopravního podniku za plošný nárůst mezd o 5 %.
Zajímalo by mě, zda v poslední době:
- zvýšili dotyční zaměstnanci odpovídajícím způsobem kvalitu své práce (a získali tedy své firmě nové zákazníky),
- zvýšili dotyční zaměstnanci odpovídajícím způsobem produktivitu své práce (a stihli tedy poptávku stejného množství zákazníků uspokojit efektivněji),
- máme inflaci 5 %.
Možná by si během stávky mohli přečíst tento výstižný a poučný článek: Základní ekonomické pojmy pro mateřské školy a příznivce levice (aspoň dvakrát).
PS: Ta blokáda kolegů, kteří se stávky neúčastní, to je taky pěkná věc. Je to naprosto stejná situace, jakoby drahý supermarket dělal blokády levnější konkurence, protože jim berou zákazníky a ohrožují „jejich zájmy“. Zatímco na blokující supermarket by jistě nadával i prostý lid, tuto situaci bude patrně akceptovat se slovy, že je beztak dobře, že si někdo „na ty nahoře“ (ve skutečnosti na daňové poplatníky) došlápne…
Proč vlastně „musíme“ dotovat MHD?
Je to jedno z témat, o kterém občas přemýšlím, protože mi jaksi nestačí obecně přijímaná teze, že prostě musíme, protože by to jinak bylo tak drahé, že by tím nikdo nejezdil. Tato teze tedy předpokládá, že nedotovaná MHD by vyšla dráž než třeba auto.
Je tomu ovšem skutečně tak? Respektive, není to drahé jen proto, že to provozují města, státy apod.?
Zkusme tedy spočítat, co by tu MHD oproti autům mohlo tolik prodražit.
Pokud vím, průměrný nový autobus stojí cca 3,5 milionu Kč (a to ještě vsadím boty, že jsou nové autobusy předražené, protože je kupují vesměs firmy pobírající různé dotace). Při průměrné obsazenosti řekněme 20 lidí to máme na jednoho 175 tisíc korun. Při porovnání s cenou nových aut to je spíše podprůměr. A navíc, autobus nemusíme mít nový. Třeba na serveru inzertbus.cz si můžete koupit ojetinu (pravda, docela starou; různé dopravní podniky však hojně provozují i stroje ještě starší) od 259 tisíc Kč, případně pronajmout za 12.900 Kč měsíčně, což je za babku.
A co spotřeba paliva? Jistě v přepočtu na cestujícího nebude vyšší (a tedy dražší) než u aut – ostatně, pak by nikdo nikdy nemohl nazvat MHD ekologickou.
Musíme ještě zaplatit řidiče a další pracovníky, nicméně předpokládejme, že tito neprovádějí žádnou činnost, kterou bychom nemuseli provést (byť třeba formou pojištění, návštěvy servisu, apod.) i u toho auta. Navíc u větších dopravních podniků se jistě musí projevit úspory z rozsahu.
Kde se tedy bere onen předpoklad, že MHD bude tak drahá? Asi proto, že je drahá už nyní (počítáme-li i dotace). Je to jednoduché: je dotovaná, má monopol a funguje tedy s obrovskou neefektivitou. Dopravní podniky zaměstnávají spousty úředníků a nejsou efektivně řízené, nejsou schopné efektivně vybírat peníze od zákazníků atd.
A ještě jeden modelový příklad, tentokrát na téma, jak provozovat ziskovou MHD. Předpokládejme ten pronajatý bus zmíněný výše, který za den najezdí 200 km, doveze 600 cestujících, jízdenka stojí 15 Kč.
Měsíční účet za jeden autobus pak vypadá třeba takto:
| Pronájem autobusu | 12.900 Kč |
| Palivo: 32 Kč / l při spotřebě 50 l / 100 km – nadsazeno | 96.000 Kč |
| Mzdové náklady na 2 řidiče | 60.000 Kč |
| Ostatní náklady (pojištění, servis, atd.) – odhad | 25.000 Kč |
| Náklady celkem | 193.900 Kč |
| Příjmy celkem | 270.000 Kč |
Dotujeme-li tedy MHD, pak (jako ostatně vždy) dotujeme neefektivitu a neschopnost, tedy vyhazujeme peníze do kanálu.
Stávka za zásluhy
Prý zas bude stávka. A tentokrát budou stávkovat – to mi nebudete věřit – pro změnu státní zaměstnanci.
Odborářům vadí rozšíření okruhu zaměstnanců, u kterých je možné zavést takzvané pásmové odměňování. To znamená stanovení tarifní části mzdy bez ohledu na počet odpracovaných let. Nyní se uplatňuje například ve zdravotnictví či u uměleckých profesí(*).
Nikdy jsem nechápal, proč by měl počet odpracovaných let nutně ovlivnit kvalitu a produktivitu odvedené práce a tedy i výši mzdy. Ano, člověk většinou získává zkušenosti, ale toto pravidlo neplatí bez výjimek a navíc je potřeba ty zkušenosti nějak zužitkovat.
Novela do státní správy zavádí také smluvní platy.
No to je troufalost. Stanovení mzdy přímým nadřízeným namísto nějakých celostátních tabulek a nároků!
Přemýšlím, komu můžou zmíněné navrhované způsoby odměňování tolik vadit (vždyť jde o možnost, jak dobře ohodnotit kvalitní lidi, kterých prý máme ve státním takový nedostatek!) a pořád mě napadají jen odboráři, lemplové a další netáhla…
Má snad být jedinou zásluhou státních zaměstnanců to, jak dlouho už jsou zaměstnaní?
(*) Co to proboha je, státní umělecká profese?!
Stávka, aneb kde začít šetřit
Podle novin to vypadá, že dnes čtyřicet tisíc státních zaměstnanců nepracovalo a za krásného počasí si vyjelo na výlet do Prahy a zastávkovalo si zde.
Inu, řekněte sami – fungoval dnes stát hůře? Byla jejich absence nějak poznat? Pokud si odpovíte stejně jako já, tedy že ne, pak si lze snadno odvodit, jak může stát jednoduše ušetřit a nepocítit to.
Stejně je to zajímavé, ten státní sektor. Vytrvale bobtná, platy jsou zde v průměru vyšší než ve sféře soukromé (to je jako bych měl tasemnici, která by si za mé peníze žila líp než já); a když se začne mluvit o optimalizacích, je hned oheň na střeše. Soudruh Bublan se „bojí rozkladu policie v České republice“ (nebudeme-li mít počet policajtů na občana dvakrát vyšší než je běžné v Evropě, bude to zřejmě hned rozklad).
Dále cituji: Na akci se objevili i další opoziční politici. Mimo jiné například poslanci z KSČM, expředseda ČSSD Jiří Paroubek – to také hovoří samo za sebe.
Pár zajímavých čísel je u Matějky.
P.S.: Proč musí být takový hasič státní zaměstnanec? Soukromá hasičská firma by nemohla své služby fakturovat pojišťovnám, u kterých je dotčená nemovitost pojištěna, případně viníkovi požáru, byl-li nějaký?