Horká novinka! Další milník dosažen!
Bylo zjištěno, že v roce 2014 si děti poprvé začaly závidět. A to lepší vodovky.
Asi bych novináře a soudruha ředitele zklamal – i my jsme si v 80. letech záviděli. Asi i ty vodovky. Ti, jejichž rodiče je na pokrokovém socialistickém „trhu“ nesehnali, záviděli těm, kteří ano. Ale to bylo v pořádku, to byla velká rovnost a spravedlnost (protože když už je někdo sehnal, byly to stejné vodovky, jako měl kdokoliv jiný).
Tak snad už strejda Sobotků proti této hrůze zasáhne a nějak to vyřeší, třeba by mohl zavést speciální dávku „vodovkovné“, kdy by lidé odvedli další stovku na daních a některým z nich by pak stát přispěl 30 korun na vodovky.
Nebo rovnou začít vyrábět státní vodovky (určitě i soudruh Zeman by podpořil zavedení Národního řetězce výrobců vodových barev) a ty pak pomocí přídělového systému rozdělovat spravedlivě žactvu.
Ale ono se něco takového chystá: „Ministerstvo pošle příští rok na pomůcky dalších 300 milionů“. To se určitě musí lidem moc vyplatit, když si místo vodovek tyto koupí zprostředkovaně a uživí u toho ještě spoustu ministerských úředníků. Bude líp!
Chudým na nájem doplatil stát už deset miliard, píšou novinky.
Překlad titulku do češtiny: Určitým majitelům bytů a ubytoven jsme se loni všichni složili na deset miliard zisků (protože nám stát vzal peníze a rozhodl se jim je – byť trochu zprostředkovaně a s ušlechtilými kecy okolo – věnovat).
Soudružka ministryně Marksová (jak trefné jméno) se pak diví, že chudoby přibývá, když ji dotujeme. Přitom je to zcela logické:
„Chudým“ stát doplatí za nájem, takže jim vyplatí být chudý (nebo to aspoň předstírat), aby dostali vyšší příspěvek nebo doplatek (proč jsou sakra ty dávky dvě?). Nájmy mohou být o něco dražší, když to starostlivý stát doplatí. A to samozřejmě nejen ty, na které stát přispívá (když je sociální bydlení, které by normálně stálo třeba 5.000 Kč, díky státu třeba za 8.000, bydlení o něco lepší už logicky nemůže být za 7.000, ale za 10.000). Sociální stát je fajn a jednou už tu chudobu určitě vymýtí.
Naštěstí se našlo řešení, prý pomůže zákon. Jasně, jeden zákon problém vygeneroval, jiný ho určitě jednou provždy vyřeší, aniž by vygeneroval nějaké jiné.
Pro „spekulanty“ je to dobrý byznys a i tento rok celé „odvětví“ určitě poroste. Víc a víc lidí bude bydlet za dávky a víc a víc bude i milionářů majitelů. Marksová se zase bude moci divit a Keller nám pak řekne, že by to chtělo víc sociálního státu, jinak se začnou rozevírat tyhlencty nůžky.
Nájmy tedy budou dražší a lidem zbyde míň peněz, ale to nevadí – určitě ihned přispěchá dobrák levicový politik a pomůže. Třeba zavede sociální dávku na rohlík ve výši až 10 Kč a bude se pak divit, že rohlíky budou stát přesně 10 Kč.
Nad nejnovějšími moudry soudruha Kellera mě napadlo, proč v dnešní době, kdy jsou lidé ochotni připlácet i za věci v různé míře iracionální (jako je třeba bio nebo fair trade jídlo), neexistuje i nějaká nálepka např. „Keller friendly“, která by se umisťovala na produkty (případně celé prodejny) splňující třeba následující kritéria:
Tak by třeba normální kuře mohlo stát 60 Kč / kg, bio kuře 250 Kč / kg a Keller friendly kuře 5.000 Kč / kg a každý by si mohl dobrovolně vybrat. Jelikož spousta lidí tyto hodnoty považuje za zásadní, jistě by si rádi připlatili. Ani chvilku mě tedy nenapadá, že by si sami kupovali to nejlevnější (tedy nutně vykoupené určitým tlakem na pracovníky), ale jiným by nařizovali chovat se jinak.
Když to nenapadlo Kellera samotného, tak holt muselo mě a nápad dávám k dispozici zdarma k jakémukoliv použití. Nač lamentovat do Haló novin, lepší bude „fér“ systém realizovat a ukázat, jaké výhody to přináší, ne?
bohužel jsem v současnosti nucen být zákazníkem tvých kšeftů, nazývaných eufemisticky zdravotní a sociální pojištění.
Děsí mne, že vždy po volbách, když se mění tvé složení, snaží se noví ministři postavit si ve funkci pomník a do výše zmíněných produktů implementovat co nejvíce změn. No, změn… většinou mi ty produkty zdražíš a trochu omezíš či jinak ztížíš jejich případné plnění, to vše za nárůstu administrativy, proklamovaně dočasného, reálně trvalého. Kupodivu ses mě nikdy nezeptala, zda s tím souhlasím a neumožnila mi případné zrušení smluv (aha, já vlastně ani nikdy žádné smlouvy nepodepisoval, ale kupovat si to musím, protože prostě musím).
Je mi jedno, že spousta hlupců považuje stát za jistotu; jsou to moje prachy a nějaké demokracii by do nich mělo být kulové. Platím si „pojištění“, jehož plnění bude definováno státem a jeho aktuálními představiteli v době, kdy jej budu potřebovat, takže třeba za 30 let! To je opravdu jistota…
I když, ona to vlastně svým způsobem jistota je: jistota, že mé prachy budou z valné části prošustrovány.
Milá vládo, ta tvoje pojištění jsou mi v podstatě na hovno. Stojí nehorázné peníze a kdybych se dostal do problémů, neumožní mi jejich kvalitní a důstojné řešení (a to už nyní, natož v budoucnu). Je to jako bych byl nucen kupovat si v obchodě kilo shnilých brambor za 1000 Kč. Připadal bych si jako blbec a přesně tak si připadám i teď.
Buď tak laskava a pošli mi k odsouhlasení smlouvy, kde budou jasně definovány podmínky těchto „pojištění“ a jasně vymezeny možné změny do budoucna. A dej mi prosím tu možnost to nepodepsat.
Díky moc.
Kdybych měl trochu víc hroší kůži, chtěl bych mít firmu jako jsou České dráhy.
Posuďte sami: od nového jízdního řádu ubydou asi 3 % spojů, přitom kraje zvýší své dotace o desítky miliard. Socialistickým hejtmanům totiž nečiní pražádné potíže rozdávat cizí prachy. Navíc nyní neroste cena paliv, energií a pracovní síly, takže se to drahám musí podnikat jedna báseň.
Jako pojistku kraje uzavírají s ČD smlouvu většinou na 10 let, aby se jim do toho nikdo nesral a aby nedejbože nemuseli soudruzi ještě bojovat s konkurencí. Tomu říkám jistoty, panečku (už chápu, proč ČSSD zjednodušila své heslo jistoty a prosperita na pouhé jistoty – že by podobné kroky přinášely prosperitu, by totiž dnes nevěřil ani ten nejjednodušší občan po lobotomii a dvaceti pivech).
K tématu ještě dva pěkné odkazy:
Jančura on-line: Už mě z ČSSD varovali, že přijdu o licence
K panu Jančurovi jen jedna věc: pokládá toto rozhodnutí hejtmanů za důsledek jejich hlouposti. Já si to nemyslím; možná sice hloupí jsou, ale v tomto případě si patrně uměli spočítat, že když vezmou cizí peníze a někomu je dají, že se to musí vyplatit především jejich vlastní kapse…
Prostě – kudy chodil, tudy krad, sociální demokrat.
Podobnými úvahami se zabývá závistivá část prostého lidu vždy, když zjistí, že někdo má víc peněz než oni sami.
Přesvědčení, že je dotyčný nutně musel získat nelegálně, je pak alibi na jejich vlastní neschopnost (nebo přílišnou náročnost vzhledem ke svým schopnostem).
Před nějakým časem jsem si zkoušel obchodování na burze (s demo účtem a virtuálním vkladem 250.000 Kč, tržní situace byla reálná). Za týden jsem svého čtvrt milionu zhodnotil o dalších asi 120.000 investicemi do zlata, zemního plynu a ropy. Není to žádné zázračné ani výjimečné zhodnocení, ale vydělat takové peníze za týden jistě není špatné.
Říkal jsem si, že ještě že to je jen virtuální měna, dozvědět se o tom nějaký exemplář prostého lidu, měl by mě za zloděje. Koupil jsem za levno zlato a pak ho dráž prodal, svině jedna! To by uměl každý!
Potíž je trochu v tom, že zisk vám nikdo předem nezaručí a naopak můžete prodělat naprosto všechno. Můžete se sice řídit rozumem i intuicí, sledovat zprávy, ale jistota v reálném světě prostě neexistuje (svět není oranžový předvolební billboard). Zpětně to pak ale vypadá děsně jednoduše, něco levně koupit a dráž prodat.
Člověk se pak i trochu jinak dívá na zprávy, kdy si politik koupil byt za peníze, které přece nemohl vydělat. Opravdu nemohl? Je fakt, že politik hospodařící se státními penězi diletantským způsobem by asi i na burze hospodařil obdobně; nicméně nelze prostě s jistotou říci, že legálně lze vydělat tolik a tolik a víc už ne.
No, měl jsem pak svým způsobem štěstí, že jsem se další týden začal chovat na demo burze mnohem rizikověji a konečně všechno prohrál. Nemusel jsem mít špatné svědomí, že by mě prostý lid označil za podvodníka. Ale mít někdy dostatek volných reálných peněz… nevím, nevím, možná do toho půjdu.
Rok vlády ČSSD v krajích: Miliardové přebytky se proměnily ve ztrátu
Je to příznačné. Vždycky jsem tvrdil, že spočítat, za jak dlouho zbankrotuje socialistické hospodaření, je pouze otázkou velikosti počátečního dostupného kapitálu (který se prožírá). Snad by na to šel vymyslet i nějaký jednoduchý vzoreček.
Když ono to velebené sociálno stojí tolik peněz. Platit lidem poplatky u doktora, příspěvky na cestování a podobně… Když jim těch pár korun za to stojí, tak ať si různé socany volí, chtělo by se říci. Proč to ale zase budou muset splácet do značné míry ti, co žádné kšeftaře s jistotami nevolili?
Blíží se dvacáté výročí listopadu 1989 a semtam se o tom někde objeví článek. Diskuse pod ním okamžitě zaplňuje rozhořčený prostý lid a štká, jak bylo tehdy hodně jistot, stálá práce a vůbec: zlatý komunisti, ti jakživa po člověku nic nechtěli. Jo a taky je to dnes samá krize (mimochodem za těch dvacet let první).
Prostý lid se tak sám staví do role zvířete, kterému se nelíbilo v ZOO, ale když ho pustili ven, po chvíli se vrátilo zpět a smutně se dívalo na kus žrádla uvnitř své klece.
Prostý lid stále nepochopil, že to není (a nemůže být) vláda, kdo vytváří pracovní místa. Práce je tehdy, je-li potřeba, je-li ochoten za ni někdo platit. Pokud ochoten není, myslí si lid, že bude lepší, když ho k tomu donutíme. Nebude. Ano, za komárů měl práci každý (neznelíbil-li se příliš straně), ale za jakou cenu? Za cenu masívní přezaměstnanosti a neefektivity, kterou dodnes splácíme.
Zrovna tak s jistotami: ty vláda nevyrobí, ani je nedoveze z Marsu, vždy je musí někdo zaplatit. A vždy platí, že z toho někoho může mít i ten prostý lid mnohem větší přímý užitek, bez toho státního mezikroku jménem jistoty.
Nezbývá, než si přiznat, že svoboda není pro všechny. Lidé, kteří ji neumí využít a rádi by se vrátili do svých smradlavých (ale teplých) klecí by s sebou ovšem neměli násilím brát ty, kteří si svobody váží, potřebují ji a jsou ochotni za ni něco obětovat.
Co s tím? Zatleskám prvnímu levicovému politikovi, který navrhne ustanovení dobrovolného spolku lidí, kteří si budou platit členské příspěvky a z nich jim jejich spolek bude financovat jistotu práce, levné bydlení, špičkové zdravotnictví zdarma a další vymoženosti socialismu. A klidně ať se této skupině odpustí daně. Společnost by na tom ještě značně vydělala.
Jenže to se nestane, a to nejméně ze dvou důvodů:
Za prvé: náš slavný stát se každou vteřinou zadluží o dalších více než 6000 korun. Ministr financí brečí, že kvůli krizi a poklesu HDP se snižují příjmy z daní. A tak si musíme půjčovat, aby bylo na dotace, jistoty a mléko do škol. Ne aby někoho napadlo, že když je málo peněz, tak se musí šetřit…
Přitom zrovna vláda, kterou nikdo nezvolil a nejspíš ani nikdy volit nebude, by mohla být ta pravá pro provedení rychlých úsporných (nicméně nepopulárních) opatření. Nebo že by se Fischerovi v budoucnu chtělo někam kandidovat?
No a ta druhá absurdita: pražský dopravní podnik, dotovaný nemalými daněmi, si dopřává luxus v podobě existence čtrnácti (!) různých odborových organizací, které v něm působí. Svatá prostoto!
Odboráři čas od času pozdvihnou level svého chování do nových výšin.
Ve Francii krachuje továrna (jestli jí k tomu nepomohly dřívější požadavky odborů na sociální jistoty, tak sním svůj klobouk). Zaměstnanci chtějí dostat nadstandardní odstupné a jelikož vyhrožování stávkou by teď bylo bezpředmětné, rádi by část továrny vyhodili do povětří.
Vždycky jsem myslel, že i odbory mají nějakou hranici, za kterou už by nezašly, leč není tomu tak. Snad se nenechají inspirovat třeba naše drážní odbory a nebudou takto likvidovat vlakové soupravy ze 60. let minulého století (i s platícími cestujícími, které si už teď leckdy berou jako rukojmí).