Hrůza, možná se nebude začleňovat
Hrozí, že úředníci z agentury pro sociální začleňování budou stávkovat. Byla by to tragédie, protože by mezitím nezačleňovali a na ulici by se tak začala objevovat nezačleněná individua – tak jako před rokem 2008, než agentura vznikla. (Pak už začala blahodárně působit, všechny začlenila a od té doby už byla jen samá pozitiva a sociální jistoty.)
Problém je prý v tom, že se provoz agentury „politizuje“. Fascinuje mě, kolik příjemců peněz z veřejných rozpočtů si stěžuje na „politizaci“ svých agend. Správě veřejných prostředků a procesu rozhodování, jak a na co budou použity se politika přímo z definice říká, tak nechápu, čemu se ti lidé diví. Plaťte si to ze svého nebo uspořádejte sbírku a politizování se tak vyhnete!
„Zaměstnanci požadují, aby byli vyjmuti z gesce ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera (ČSSD), a aby jim Úřad vlády garantoval autonomii.“
Tak určitě, to je jistě snem každého správného byrokrata, aby dostával peníze, ale v rozhodování o nich měl co největší autonomii.
Mimochodem, konflikt mezi Dientsbierem a nějakou takovouhle agenturou je přesně z těch, kdy si říkám, že mně už jen kávičku.
Spokojenost s EU roste. Hurá!
Češi si evropské peníze pochvalují. Co zlepšily, si však už nevybaví.
Ano, to je tak nějak typické. Já to mám podobně. Taky si nevybavuji, co evropské peníze zlepšily (kromě jednoho hřbitova na Slovensku, který byl obehnán obřími nevkusnými tabulemi „postaveno z dotací EU“). Narozdíl od lidu si ale evropské peníze nepochvaluji.
Sice to může být fajn pocit, dostat peníze na opravu lávky v horní dolní, takže ji člověk nemusí kilometr obcházet, ale dlouhodoběji je dostávání peněz za nic zničující (jen se podívejte do různých ghett vyrostlých na sociálních dávkách).
O „ochotě bohatších států podělit se o své bohatství“ bych taky polemizoval. Měl jsem za to, že je to spíš povinnost (a když ne pro státy, tak pro jejich daňové poplatníky určitě).
„Z veřejného prostoru a hlavního mediálního proudu vymizely silně euroskeptické názory exprezidenta Václava Klause,“ vysvětluje Janda a připomíná tři roky starou situaci, kdy Klaus a s ním i představitelé vládní ODS Unii a její principy často kritizovali.
A ano, mohl za to Klaus. Kdo jiný. Takže vlastně stačí uzavřít unii do jakési karantény, ve které se nesmí kritizovat a hned ji lidé budou mít rádi. Hurá! Ale ona to bude jen krátkodobá radost. Oni ji lidé jednou prohlédnou, stejně jako třeba předlistopadové komunisty, také uzavřené v jakémsi ochranném prostoru, kde je nešlo kritizovat. Za jejichž problémy také „mohli“ nějací zloduši, na které se neustále ukazovalo.
„Klaus nevynechal příležitost vyjádřit se, že dotace podle něj ničí trh. Teď už k tomu nemá tolik prostoru.“ Škoda, že Janda nespecifikoval, zda byl Klausův názor mylný (a že tedy např. neexistují firmy, které zkrachovaly, protože narozdíl od konkurence nedostaly dotaci) nebo jestli je jen rád, že už tak často nezaznívá.
„Česko dokázalo uhájit zájmy nejprůmyslovější země osmadvacítky a pro domácí průmysl získat zajímavé kompenzace.“ V oslavném článku o EU bych v kontextu průmyslu čekal oznámení, kolik jsme toho (prokazatelně díky EU) prodali nebo vybudovali, ale ne – dostali jsme zajímavé kompenzace! To skoro zní, jako bychom naopak „díky“ EU něco prodat nebo vybudovat nemohli, ale aspoň nám to nějak vykompenzovala… Ach jo.
Shrnutí: stačí uplácet lidi dotacemi, bránit v kritice EU a nedat prostor lidem, kteří mají závadné názory a hned bude EU oblíbená. No jsem rád, že to takhle naplno eurohujeři říkají.
Pár otázek pro pana Středulu
Pane Středulo, stala se zvláštní věc. V zásadě jsem souhlasil s vyjádřením odboráře, shodou okolností vás.
Zejména pak tedy s pasáží: „Jestliže někdo platí třetinu toho, co ostatní, tak by normální logické vysvětlení mělo být, že dostane asi jenom třetinu sádry nebo třetinu srdeční chlopně, a tak se to neděje.“
Tedy, já bych ještě mnohem výrazněji souhlasil s tím, aby se každý dohodl se svou pojišťovnou, kolik jí bude platit (a lhostejno, je-li zaměstnanec, živnostník, nebo třeba profesionální odborář) a kolik sádry a chlopní to bude pokrývat, ale dokud to není možné a platby jsou povinné a centrálně nařízené, tak ať to radši stát sečte a podělí počtem pojištěnců.
Tak se jen chci ujistit, že jste to myslel všeobecně a že by tedy i třeba zaměstnanec, který oproti mně (taktéž zaměstnanci) platí třetinové (ale klidně i pětinové) odvody, měl také dostat třetinu sádry nebo pětinu srdeční chlopně.
Nedává totiž žádný smysl, aby vám vadily nerovnosti v odvodech mezi OSVČ a zaměstnanci a ne už mezi zaměstnanci samotnými, když jsou často ještě větší. Nebo vám snad stačí pouze brojit proti třídnímu nepříteli a lacině sbírat body u prostého lidu?
Navíc vám možná uniklo, že třetinový (procentuální) odvod OSVČ může být v praxi absolutně o dost vyšší než u zaměstnance, vydělává-li dostatečně víc. To už je pak v pořádku? Může za to pak být celá srdeční chlopeň? Nebo třeba chlopeň a půl?
Taky píšete, že „ve zdravotnictví chybějí prostředky.“ Asi to tak je, v principu chybějí prostředky ve všem, co je státní. A to právě proto, že se za něj platí povinně a podle výše příjmů a ne podle klasické dlouhodobě vyzkoušené pojistné matematiky a dobrovolně. A ne, nebude to se zdravotnictvím náhle lepší, kdybyste vy a vám podobní oškubali nějakou skupinu lidí o něco víc.
Tak snad bychom se i shodli, že výše zdravotního pojištění by nijak neměla souviset s příjmem pojištěnce. Lidé by se tak nemuseli nesmyslně nenávidět na základě toho, jakým způsobem si vydělávají a ještě by byli motivovaní o své zdraví pečovat, takže by se ve zdravotnictví mohlo celkově ušetřit.
Regulace restaurací? Je to ještě málo!
Poslední dobou dobroserové zaměřili své aktivity na restaurace. Tu jim záleží na tom, aby zákazník nemusel hledat restauraci nekuřáckou, jindy zase na tom, aby alergici nemuseli zjišťovat, zda je to či ono jídlo „čisté“.
Přijmeme-li za své teze, že nelze ponechat na majitelích restaurací, zda se chtějí zaměřit na zákazníky kuřáky / nekuřáky, případně alergiky / nealergiky, myslím si, že dosavadní snahy státu a EU zdaleka nestačí.
Stát, pohádková entita, která obyčejným lidem plní jejich přání, sice zařídil, že obyčejný člověk nemusí pracně hledat nekuřáckou restauraci a alergik se složitě nemusí vyptávat, co všechno to jídlo obsahuje, jenže… není to málo?
Pořád třeba musíme hledat ty restaurace samotné. Chodím kolem krásného domu, ve kterém bych se rád v klidu najedl. Jenže v něm dosud nikdo restauraci neotevřel. Státe, udělej s tím něco! Mám snad právo na to, aby mě jeho majitel nediskriminoval.
Chci, aby má oblíbená jídla byla dostupná ve všech restauracích. Proč bych si měl složitě kontrolovat jídelní lístek, než půjdu někam na oběd? A taky by měla chutnat všude naprosto stejně. Má neoblíbená jídla by nemuseli vařit nikde. Co nemuseli, zakázat by se to mělo. Proto požaduji, státe, nějaký certifikovaný seznam pokrmů včetně normovaných receptů. Od čeho tě sakra máme!
A co lidé třeba s jaterní dietou nebo s dietou při cukrovce? Jsou snad o něco horší než alergici? Proč jsou tedy diskriminováni? Neměly by restaurační jídelní lístky zohledňovat všechny? Neměly by se stát pětikilovými knihami a neměli bychom do restaurací chodit s právníkem, abychom jim rozuměli? Že by bylo pro restuarace složité toto všechno sestavovat? No jistě, něco by to asi stálo. Ale když na to nemáš, nepodnikej!
Ostatně mohli bychom obnovit normované a jednotné státní Restaurace a jídelny, aspoň by zas mohl mít Paroubek dobrou práci ve veřejném sektoru.
Jsem rád, že soudruzi zatím hodlají zatočit aspoň s alkoholem. K alkoholu se postaví stejně jako k drogám, které už se podařilo vymýtit a žádné problémy s nimi nejsou. Správně identifikovali, že lidé chlastají proto, že jsou spořiví, což se vyřeší tím, že alespoň jeden nealkoholický nápoj bude levnější než pivo. Aplaus ve stoje! Ještě by po vzoru soudruha Hegera mohli zavést prohibici, historicky jsou s tím ty nejlepší zkušenosti.
Zase jsme o krok před nimi!
Když jsme byli posledně na Slovensku, divil jsem se, že v některých restauracích jsou jídelní lístky zohyzděné jakýmsi seznamem ingrediencí, nebo co to bylo. Kroutil jsem nad tím nechápavě hlavou.
A ejhle, budeme to mít taky. Samozřejmě povinně, jak jinak. „Pokrok“ musí bejt, i když se musí nařídit.
Ze studijních důvodů jsem nahlédl i do diskuse a ta mi poskytla úplně nádherný exemplář člověka, co tyhle kraviny vyžaduje. Myšlenkový vzorec je zhruba tento: z nějakých – ve skutečnosti iracionálních (*) – důvodů mi připadá, že potřebuji tu a tu informaci. Sám si ji ale zjišťovat nechci, musí to být automaticky. A proč bych to sakra měl platit, někdo (zde EU) to musí nařídit a náklady přenést na někoho jiného.
Fascinuje mě, jak místo přirozeného hledání důvěryhodných služeb a sdílení svých zkušenosti je možné si myslet, že vše půjde nějak centrálně nařídit a ono to bude fungovat, jen kdyby tak bylo dost kontrolorů. Je fakt škoda, že ti, kdo jsou podobně nastavení, si ty své experimenty sami i neplatí…
Každopádně na již zmiňovaném Slovensku se výsledky dostavily :-)
(*) Neboť pán nedůvěřuje restauraci jako takové, důvěřoval by však papíru tou samou restaurací vystaveném.
17. listopad stručně
Před 25 lety jsme se zbavili systému, kdy všechno bylo všech a (téměř) se vším byly problémy.
V některých odvětvích je stále ještě všechno všech a „shodou okolností“ v těch samých odvětvích také přetrvaly problémy.
Lid to však neprokouknul a chce vytrvale problémy řešit tím, že oblastí, kde je všechno všech, by mělo přibývat.
Hodně štěstí do budoucna.
Rok 1993 vs. 21. století
„Já chci 21. století! Ne 1993 či kolik přehrávaný pořád dokola,“ zahlédl jsem na Twitteru.
Jaký byl vlastně rok 1993, aspoň podle toho, co si pamatuju?
Ekonomika se pomalu stabilizovala po „divokém“ začátku 90. let (ačkoliv z dnešního pohledu měly být tehdejší reformy ještě divočejší a dotaženější).
Orličtí vrazi zabili svou poslední oběť, nárůst kriminality způsobený nárazovým vypuštěním lidí z komunistických klecí se taky uklidňoval.
Příroda se vzpamatovávala, předlistopadový socialismus byl katastrofou i ekologickou (a ironií osudu nám i dnešní komunisté často kážou o ekologii).
Rozdělila se federace, takže skončilo nesmyslné handrkování o to, jak by se měl společný stát jmenovat apod. Taky už jsme nemuseli poslouchat výlevy části Slováků, jak jim ubližujeme a co všechno bychom pro ně měli udělat (a co všechno dalšího bychom měli ještě udělat, když jsme už udělali to předchozí).
Životní úroveň rostla. Lidé nebyli tolik otrávení, dosud jim nebyla vsugerována „blbá nálada“, velmi často dokonce pracovali, aby se měli lépe. Dnes se raději soustředí na těžbu sociálních dávek nebo aspoň dotací, samozřejmě za neustálého nadávání na všechno. Prosperovalo drobné podnikání, nedobrovolná (a natož dlouhodobá) nezaměstnanost v podstatě neexistovala.
Demokracie u nás byla v plenkách a zatím ještě nikdo nepřišel na to, že by si mohl odhlasovat takřka libovolné vlastní přání, které mu splní někdo jiný. Agenda tzv. „lidských práv“, plněných na úkor skutečných práv (svobod) ostatních, neexistovala.
V televizi začala běžet Česká soda, pořad, který by dnes byl zakázán asi tak po prvním díle (a který já vnímám jako solidní indikátor svobody slova).
Měli jsme svobodu a před sebou ještě dobrých deset let, než se začaly zase utahovat šrouby.
Přehrávat pořád dokola rok 1993 místo moderního 21. století? Já jsem pro!
Bruselská „efektivita“
U titulku tohoto článku jsem si nejdřív říkal, proč firmy tlačí na politiky, aby prosazovali úspory energií a nechovají se raději samy úsporně.
Ale ono je to (tradičně) jinak:
Dohromady se pod dokument podepsalo 18 firem s více než 21 tisíci zaměstnanci a obratem přesahujícím 82 miliard korun ročně, které mohou na podpoře zateplování a investicích do šetrných technologií vydělat.
Překlad titulku do češtiny tedy je „Firmy píší Sobotkovi: tlačte v Bruselu na to, aby si lidé museli kupovat naše produkty, případně donuťte jiné lidi jim je financovat“.
Začínám mít tendence vytvořit a spravovat nějaký blacklist firem, které dojí socialismus nebo by to chtěly dělat. Jen se bojím, že by tam záhy byly snad všechny.
Mezitím EU ohlásila smělé cíle do roku 2030. Nějak tomu nerozumím, podobné budovatelské nadšení jsem vídával někdy v letech 2006-7, kdy tomu ještě nezanedbatelná část lidí věřila a stanovovaly se cíle do roku 2020. Rok 2020 se pomalu blíží, tak je třeba definovat cíle do další desetiletky a ne aby někoho napadlo ptát se, jak je na tom plnění „cílů“ do roku 2020 a jaký růst HDP a jiné pozitivní efekty přinesly.
Myslel jsem, že v době, kdy pozitivnímu efektu potírání CO2 za šílený prachy snad už nikdo nevěří, bude toto téma nenápadně opuštěno. Ale ne, opět čteme plky Van Rompuye, kterak dosáhl po vyčerpávajícím jednání dohody, poručí klimatu, uzdraví obyvatele a ještě jim zachová práci! Jak se tohle vlastně liší od propagandistických zpráv z KLDR, které občas média pro pobavení citují?
Jak proboha udrží pracovní místa to, když si vytáhneme z kapes stamiliardy a „investujeme“ je do toho, abychom mohli opět o něco hůř konkurovat zemím, které jsou mimo EU?
V tomto kontextu je pro mě ohromným zklamáním, že k volbám do evropského parlamentu přišlo pár lidí a ještě vesměs volili ty, co tam odkývají cokoliv. Dřív jsem si aspoň říkal, že se EU brzy rozpadne, ale ona má celkem tuhý kořínek. Jsme fakt silní, když s sebou dokážeme táhnout tuhle kouli na noze v podobě šílených socialistů vymýšlejících nesmysly a potácet se sice blízko bankrotu, ale zas ne tak, aby k němu opravdu došlo.
Děti si začínají závidět!
Horká novinka! Další milník dosažen!
Bylo zjištěno, že v roce 2014 si děti poprvé začaly závidět. A to lepší vodovky.
Asi bych novináře a soudruha ředitele zklamal – i my jsme si v 80. letech záviděli. Asi i ty vodovky. Ti, jejichž rodiče je na pokrokovém socialistickém „trhu“ nesehnali, záviděli těm, kteří ano. Ale to bylo v pořádku, to byla velká rovnost a spravedlnost (protože když už je někdo sehnal, byly to stejné vodovky, jako měl kdokoliv jiný).
Tak snad už strejda Sobotků proti této hrůze zasáhne a nějak to vyřeší, třeba by mohl zavést speciální dávku „vodovkovné“, kdy by lidé odvedli další stovku na daních a některým z nich by pak stát přispěl 30 korun na vodovky.
Nebo rovnou začít vyrábět státní vodovky (určitě i soudruh Zeman by podpořil zavedení Národního řetězce výrobců vodových barev) a ty pak pomocí přídělového systému rozdělovat spravedlivě žactvu.
Ale ono se něco takového chystá: „Ministerstvo pošle příští rok na pomůcky dalších 300 milionů“. To se určitě musí lidem moc vyplatit, když si místo vodovek tyto koupí zprostředkovaně a uživí u toho ještě spoustu ministerských úředníků. Bude líp!
Byznys se sociálním státem je perspektivní
Chudým na nájem doplatil stát už deset miliard, píšou novinky.
Překlad titulku do češtiny: Určitým majitelům bytů a ubytoven jsme se loni všichni složili na deset miliard zisků (protože nám stát vzal peníze a rozhodl se jim je – byť trochu zprostředkovaně a s ušlechtilými kecy okolo – věnovat).
Soudružka ministryně Marksová (jak trefné jméno) se pak diví, že chudoby přibývá, když ji dotujeme. Přitom je to zcela logické:
„Chudým“ stát doplatí za nájem, takže jim vyplatí být chudý (nebo to aspoň předstírat), aby dostali vyšší příspěvek nebo doplatek (proč jsou sakra ty dávky dvě?). Nájmy mohou být o něco dražší, když to starostlivý stát doplatí. A to samozřejmě nejen ty, na které stát přispívá (když je sociální bydlení, které by normálně stálo třeba 5.000 Kč, díky státu třeba za 8.000, bydlení o něco lepší už logicky nemůže být za 7.000, ale za 10.000). Sociální stát je fajn a jednou už tu chudobu určitě vymýtí.
Naštěstí se našlo řešení, prý pomůže zákon. Jasně, jeden zákon problém vygeneroval, jiný ho určitě jednou provždy vyřeší, aniž by vygeneroval nějaké jiné.
Pro „spekulanty“ je to dobrý byznys a i tento rok celé „odvětví“ určitě poroste. Víc a víc lidí bude bydlet za dávky a víc a víc bude i milionářů majitelů. Marksová se zase bude moci divit a Keller nám pak řekne, že by to chtělo víc sociálního státu, jinak se začnou rozevírat tyhlencty nůžky.
Nájmy tedy budou dražší a lidem zbyde míň peněz, ale to nevadí – určitě ihned přispěchá dobrák levicový politik a pomůže. Třeba zavede sociální dávku na rohlík ve výši až 10 Kč a bude se pak divit, že rohlíky budou stát přesně 10 Kč.