Pár otázek pro pana Středulu
Pane Středulo, stala se zvláštní věc. V zásadě jsem souhlasil s vyjádřením odboráře, shodou okolností vás.
Zejména pak tedy s pasáží: „Jestliže někdo platí třetinu toho, co ostatní, tak by normální logické vysvětlení mělo být, že dostane asi jenom třetinu sádry nebo třetinu srdeční chlopně, a tak se to neděje.“
Tedy, já bych ještě mnohem výrazněji souhlasil s tím, aby se každý dohodl se svou pojišťovnou, kolik jí bude platit (a lhostejno, je-li zaměstnanec, živnostník, nebo třeba profesionální odborář) a kolik sádry a chlopní to bude pokrývat, ale dokud to není možné a platby jsou povinné a centrálně nařízené, tak ať to radši stát sečte a podělí počtem pojištěnců.
Tak se jen chci ujistit, že jste to myslel všeobecně a že by tedy i třeba zaměstnanec, který oproti mně (taktéž zaměstnanci) platí třetinové (ale klidně i pětinové) odvody, měl také dostat třetinu sádry nebo pětinu srdeční chlopně.
Nedává totiž žádný smysl, aby vám vadily nerovnosti v odvodech mezi OSVČ a zaměstnanci a ne už mezi zaměstnanci samotnými, když jsou často ještě větší. Nebo vám snad stačí pouze brojit proti třídnímu nepříteli a lacině sbírat body u prostého lidu?
Navíc vám možná uniklo, že třetinový (procentuální) odvod OSVČ může být v praxi absolutně o dost vyšší než u zaměstnance, vydělává-li dostatečně víc. To už je pak v pořádku? Může za to pak být celá srdeční chlopeň? Nebo třeba chlopeň a půl?
Taky píšete, že „ve zdravotnictví chybějí prostředky.“ Asi to tak je, v principu chybějí prostředky ve všem, co je státní. A to právě proto, že se za něj platí povinně a podle výše příjmů a ne podle klasické dlouhodobě vyzkoušené pojistné matematiky a dobrovolně. A ne, nebude to se zdravotnictvím náhle lepší, kdybyste vy a vám podobní oškubali nějakou skupinu lidí o něco víc.
Tak snad bychom se i shodli, že výše zdravotního pojištění by nijak neměla souviset s příjmem pojištěnce. Lidé by se tak nemuseli nesmyslně nenávidět na základě toho, jakým způsobem si vydělávají a ještě by byli motivovaní o své zdraví pečovat, takže by se ve zdravotnictví mohlo celkově ušetřit.
Milá vládo,
bohužel jsem v současnosti nucen být zákazníkem tvých kšeftů, nazývaných eufemisticky zdravotní a sociální pojištění.
Děsí mne, že vždy po volbách, když se mění tvé složení, snaží se noví ministři postavit si ve funkci pomník a do výše zmíněných produktů implementovat co nejvíce změn. No, změn… většinou mi ty produkty zdražíš a trochu omezíš či jinak ztížíš jejich případné plnění, to vše za nárůstu administrativy, proklamovaně dočasného, reálně trvalého. Kupodivu ses mě nikdy nezeptala, zda s tím souhlasím a neumožnila mi případné zrušení smluv (aha, já vlastně ani nikdy žádné smlouvy nepodepisoval, ale kupovat si to musím, protože prostě musím).
Je mi jedno, že spousta hlupců považuje stát za jistotu; jsou to moje prachy a nějaké demokracii by do nich mělo být kulové. Platím si „pojištění“, jehož plnění bude definováno státem a jeho aktuálními představiteli v době, kdy jej budu potřebovat, takže třeba za 30 let! To je opravdu jistota…
I když, ona to vlastně svým způsobem jistota je: jistota, že mé prachy budou z valné části prošustrovány.
Milá vládo, ta tvoje pojištění jsou mi v podstatě na hovno. Stojí nehorázné peníze a kdybych se dostal do problémů, neumožní mi jejich kvalitní a důstojné řešení (a to už nyní, natož v budoucnu). Je to jako bych byl nucen kupovat si v obchodě kilo shnilých brambor za 1000 Kč. Připadal bych si jako blbec a přesně tak si připadám i teď.
Buď tak laskava a pošli mi k odsouhlasení smlouvy, kde budou jasně definovány podmínky těchto „pojištění“ a jasně vymezeny možné změny do budoucna. A dej mi prosím tu možnost to nepodepsat.
Díky moc.
Odborářské představy o zdravotnictví
Dovolím si citovat různé odborářské papaláše, třeba soudruha Zavadila:
„Byznys se zdravím je něco nechutného.“
Tak slyšeli jste to, vy všichni doktoři, co nepracujete zadarmo, stavebníci, co nestavíte zadarmo nemocnice a i všichni další, co nevyvíjíte zdarma léky nebo nevyrábíte zdarma zdravotnické přístroje – jste opravdu nechutní!
„Není možné, aby si lidé připláceli ve zdravotnictví takovou měrou, na kterou nebudou mít. A co budou dělat, copak umřou?“
A co takové jídlo? Za to se taky platí. Také na něj lidé nemají? Také umírají? Já myslím, že ne. Myslí si soudruh Zavadil, že by lidé měli více jídla (a kvalitnějšího), když by to nebyl ten fuj byznys, ale rozhodoval by o něm stát od A do Z?
Nicméně, zde bych rád Zavadilovi (a hlavně lidem, kteří mu ty žblepty žerou) rád připomněl, že za zdravotnictví se platí. Ano, už dnes. A to sice tím nejdražším možným způsobem, zdravotní daní. Stát nám nařizuje platit nějakou částku, říká tomu vznešeně pojištění a výše této částky se řídí výší mzdy (jelikož zřejmě – dle aplikace pojistné matematiky – vychází, že čím je člověk bohatší, tím je nemocnější). Následně státní slouhové rozhodují, co a jak se z těchto peněz bude financovat (a právě proto se jedná o nejdražší možný způsob – jelikož ti, kdo rozhodují o investicích cca 200 miliard ročně, za to nenesou žádnou zodpovědnost, což se samozřejmě velmi negativně projevuje).
Hláškuje i soudružka Žitníková, která si v zimě brala do úst všechny občany této země, když blábolila, že za ně odboráři stávkují (ve snaze mít těmi všemi občany zajištěn vyšší plat).
„Skutečným klientem bude pouze ten, kdo si připlatí.“
Ano, už to tak bývá, že klientem bývá ten, kdo za něco platí. Systém, kdy ten, kdo platí minimum, má nárok na stejné služby jako ten, kdo platí nemravně vysoké pojistné, považuji za velmi neférový. Kromě toho takový rovnostářský a socialistický systém ještě generuje různé nepochopitelné situace a má tendence neustále zhoršovat situaci do budoucna.
Samozřejmě vím, že tato vláda socialismus rušit nechce, jen ho hodlá trochu přenastavit; nic to však nemění na tom, že argumenty odborářů jsou směšné, byť budou davem nad Bleskem a nějakou pivní náhražkou jistě akceptovány.
PS: Až uvidím první fotku z odborářské demonstrace, kde se sejde vyzáblé publikum s děsem v očích, pak mi jich bude aspoň líto a začnu přemýšlet, jestli k těm akcím opravdu nemají nějaký důvod. Zatím tam vidím vždy výhradně výsměch, chamtivost a zuřivost takového toho jednoduššího spravedlivě rozhořčeného občana…
Raději vytrhnout, jen když to zaplatí někdo jiný
Ankety na novinkách bývají velmi výživné, i tak mě ale často překvapí. Někdy i takhle moc:
Více než čtvrtina lidí si svých zubů váží natolik, že by si je raději nechala vytrhnout, než zaplatit pár stokorun za plombu. Je fakt, že 13 piv nebo 5 krabiček cigaret jsou lákavé statky, pokud si však člověk nenechá spravovat jeden zub měsíčně, měly by snad jít oželet.
Ještě jedna věc mě okamžitě napadla: nepřemýšlí lid již nyní ve stylu – raději (zatím zdarma) zaplombovat zub, než si draze kupovat zubní pastu a kartáčky?
Ano, je také otázkou, jestli prostý lid takto neodpovídal schválně, aby demonstroval, jak je chudý. To je taky zajímavá vlastnost. Většinou, je-li někdo opravdu chudý, snaží se s tím (potichu) něco dělat. Snaha velmi hlasitě (a obvykle také draze) křičet do světa, jak jsem hrozně chudý, to je typické pro někoho jiného. Já jim říkám profesionální chudí. Mají se vcelku dobře, ale srovnávají se s někým, kdo se má ještě lépe a chybně z toho vyvozují, že bychom se měli mít všichni stejně, protože jsme všichni lidé.
A co vy, byli byste ochotni se solidarizovat (v rámci dobrovolného zdravotního pojištění) s někým, kdo chce zub buď opravit zcela v rámci tohoto pojištění a když to nejde, tak vytrhnout a nechat si přispět na protézu? Našlo by se vůbec dostatek ochotných lidí k tomu, aby takové pojištění mohlo dobrovolně existovat?
Myslím, že je nejvyšší čas zavést do našeho zdravotnictví výrazné prvky osobní zodpovědnosti. Co chystá v tomto ohledu naše tzv. pravicová vláda? Zvýšení a zavádění nových daní, tzv. zdravotnických poplatků? To asi není úplně ono, že?
Proč?
Proč, když hrozí, že určitá skupina lidí nebude mít na lékařskou péči / pojištění, musí se stát starat o tuto péči všem svým obyvatelům?
Na druhou stranu, hrozí-li určité skupině lidí to, že nebudou mít na jídlo, prostě se jim na něj přidají peníze a mohou si ho jít koupit na běžný trh. Proč tu není pár tvrdě regulovaných státních velkovýkrmen, které bychom my pracující platili procentem z výdělku a všichni lidé by se do nich zdarma(*) chodili najíst?
Proč v jednom odvětví každý pozná, že určité řešení by bylo velmi drahé, neefektivní a nesmyslné, zatímco v odvětví jiném je totéž řešení obecně vnímáno jako nutnost, o které se ani nediskutuje?
Některé věci jdou zkrátka mimo mé chápání…
(*) Ve skutečnosti nejdražším možným způsobem.
První dělnický prezident
Po téměř 100 letech jednání a frustrace, po dekádách snažení, nepřetržitého úsilí a debat jsme konečně vyhlásili, že si naši dělníci a rodiny zaslouží bezpečí vědomí, že v této zemi nemoc nebo neštěstí nemohou ohrozit sny, pro něž celý život pracovali.
Klement Gottwald, 1948?
Nikoliv: Barack Obama, 2010.
Obama začal přerábět americké zdravotnictví na socialistické. Od známých v USA dostávám vyděšené maily. Naše média Obamu oslavují, jak se konečně někdo postará o ty, co sami nechtějí. Prostý lid jásá, že tak to má být a tak je to správně. Včera dokonce ihned informovalo, že Obamova reforma ušetří 138 mld. dolarů. Člověk musí dojít naž na konec článku, aby se dozvěděl, že náklady na tuto úsporu budou 940 miliard. A to se vyplatí :-)
Nicméně, Američané nejsou tak hloupí, jak se u nás řada lidí domnívá. Dovedou si spočítat, že když jim Obama chce dát nějaké peníze, musí jim nejprve mnohem víc sebrat. Dovedou pochopit, že když je nějaký politik zadluží, nebude to splácet on, ale daňoví poplatníci. A tak zatímco u nás se na „štědré“ politiky masově pějí ódy, Obamova popularita v USA rapidně klesá.
A zodpovědní lidé v USA čekají na prezidentské volby, nebo nějakého nového Lee Harvey Oswalda.
Zajímavý článek k tématu (v angličtině) je zde.
Trefně reformu komentoval viceprezident Joe Biden (i když to zamýšlel neveřejně): „This is a big fucking deal.“ Má pravdu – bude to kurva dobrý obchod pro různé přerozdělovače, vyžírky a dojiče socialismu. Jako obvykle.
K čemu nám je ten sociální stát?
Když si každý měsíc vydělám nějaké ty peníze, téměř 50 % z nich mi ihned odebere stát a říká tomu buď pojištění (jako bych podepsal nějakou pojistnou smlouvu) nebo daně (jako bych mu ty peníze dával).
Když si za ten zbytek chci něco koupit, odvedu dalších až 19 % DPH. Když si koupím něco, co bych si dle státu zřejmě kupovat neměl (nemovitost, alkohol, pohonné hmoty), jsem pokutován další daní.
Zkrátka, subjektivně mi připadá, že mi ten stát bere nějak moc peněz. Bije to do očí ještě mnohem víc, když to srovnám s tím, co za tyto peníze dostávám zpět.
Vše, co je v režii státu (a dalších veřejných rozpočtů), je přitom dlouhodobě podfinancováno (resp. alespoň to o sobě tyto resorty tvrdí). Týká se to třeba školství, veřejné dopravy, zemědělství a samozřejmě zdravotnictví.
Také nemám pocit, že by se blaho sociálního státu obracelo výhradně na ty, kteří pomoc skutečně potřebují. Často čteme, že ten a ten invalida (který za své problémy opravdu nemůže) na pomoc od státu nedosáhne, neboť dle různých úřednických tabulek a nařízení prostě nemá nárok. V případě, že léta pracujete a pak práci ztratíte, s vámi stát jedná stejně jako s individuem, co nepracovalo nikdy a na tzv. sociálním pojištění neodvedlo ani korunu.
Je třeba si přiznat, že skutečným cílem pomoci sociálního státu jsou téměř výhradně jeho strůjci (a zároveň dojiči – politikové a úřednictvo) a pak různé nátlakové skupiny, které si svá „práva“ umí vyřvat, jelikož jsou mediálně z jakýchsi důvodů zajímavé (a samozřejmě i další vychcánci).
Škoda, že si to nepřizná i většinový volič, který na sociálním státu z mně neznámých důvodů trvá a své rozhodování ve volbách tomu přizpůsobuje.
Prostý volič na to ale jde jinak: sociální stát považuje za dobrou věc a problém vidí pouze v několika drobnostech. Kdyby na to šlo víc peněz, říká si, bude na všechno. Zřejmě nikdy nic neslyšel o tom, jak fungují černé díry. Navíc, stát už se velmi blíží limitu, co vůbec lze na daních vybrat (hostitel trpící parazitem prostě nevydrží cokoliv). Někdy si také pomyslí, že by to řešili slušní politikové, leč opět je nezvolí.
Živit sociální stát se současnou efektivitou a za současné peníze mi připadá, jako bych každý měsíc utratil 65-70 % rodinného rozpočtu za sádrové trpaslíky na zahrádku a doma si je skládal v obýváku. Jasně, za své peníze si nikdo kraviny kupovat nebude, ale za cizí je to tak snadné…
O zdravotnictví v USA
Nyní je u nás velmi módní litovat USA, jaký že strašlivý zdravotnický systém tam mají. Média nás pravidelně informují, že tam zemřel někdo, kdo neměl zdravotní pojištění. Skoro mám někdy pocit, že u nás jsou lidé snad nesmrtelní. Pak uvedou, jak je skvělé, že u nás člověk pojištěn být musí a zpráva zpravidla končí tím, že on už ten Obama udělá pořádek.
Člověk pak přemýšlí, čí zájem je tím sledován. Občanův asi ne, ten se přece pojistí proto, že je to výhodné, ne proto, že musí. Takže z toho vyplývá, že ti, kdo přerozdělují prostředky v našem socialistickém zdravotnictví (a kterým jich valná část zůstává za nehty), mají asi skutečně dlouhé prsty. Je proto lepší udělat si názor z reálných zkušeností člověka, který v USA žije.
V Americe je zdravotní pojištění dobrovolné. Jedná se tedy skutečně o solidární pojištění a ne o daň. Až za lidi starší než 65 let platí pojištění stát. Úroveň pojištění je jedna z věcí, podle které si můžete vybírat zaměstnavatele, případně si ho hradíte zcela sami. Záleží na vás. Když máte pocit, že se nějaká pojišťovna chová nekorektně, přejdete k jiné a ta původní od vás neuvidí už ani dolar. U nás stát ano, protože určil, že mu prostě platit budete.
V této souvislosti se u nás často operuje s tím, že zhruba 45 milionů Američanů (tj. asi 15 %) nemá zdravotní pojištění. Většinou se automaticky předpokládá, že si ho ani nemohou dovolit. To je ale nesmysl, řada z nich je natolik bohatých, že pojištění prostě nepotřebují a kašlou na to. I z toho zbytku tvoří většinu lidé, kteří jsou pouze nezodpovědní a své peníze radši prožerou a uloží do trvalých hodnot typu domácí kino. U nás jsou takoví lidé také, jen s tím rozdílem, že jim na zdravotní pojištění nedobrovolně přispíváme.
Samozřejmě i ten, kdo v USA není pojištěn, je ošetřen, musí to pak nicméně splácet. I tak je u nás ovšem médii a socialistickými politiky vytvářena jakási virtuální realita, že americké zdravotnictví je na středověké úrovni a denně díky tomu umírají nejméně stovky lidí. Kupodivu lidé stále migrují spíše do USA a ne naopak. Je to zvláštní. Dost lidí z Kanady se jezdí léčit do USA, než aby čekalo, až na ně v státním kanadském zdravotnictví dojde řada.
Dalším oblíbeným strašákem je představa, že díky snaze o ziskovost komerčních zdravotních pojišťoven tyto rády ruší smlouvy s klienty v okamžiku, kdy onemocní. Je pozoruhodné, že u našich různých komerčních pojišťoven podobný jev jaksi nepozoruji. No, je to vlastně logické – kdo by se pak pojistil, že. Ani můj zdroj v USA o ničem takovém dosud neslyšel.
Lidé, kteří straší americkým zdravotnictvím, často argumentují tzv. dokumenty Michaela Moorea. Je to podobné, jako bych tvrdil, že komunisté nikdy nezavírali lidi do lágrů, protože mi to řekl soudruh Filip. Soudruh Moore má na vyvolávání strachu založen docela solidní byznys…
Každopádně, Obama teď nastolí pořádek. Řekne lidem, že je to v pohodě a správné, být nezodpovědný a postará se o ně (ne však ze svého). Za tuto podporu nezodpovědnosti a degenerace už dokonce předem dostal nobelovku. Nezodpovědní (a hloupí) lidé jsou k nezaplacení pro byznys jakéhokoliv levicového politika.
Nejsou prachy. Pořád…
Zajímalo by mě, zda už někoho napadlo zamyslet se v podobném duchu:
Pořád všude čtu, jak naše školství je už spoustu let podfinancované, jak učitelé už asi 15 let chtějí stávkovat. Anebo zdravotnictví – je stále v krizi, v podstatě ještě nikdy do něj nešel dostatek peněz.
Proč třeba nečtu, že je dlouhodobě podfinancovaný prodej počítačů, nebo že je v krizi prodej jídla či aut. Jak je to jen možné? ;-)
Ano, je to tím, že na odvětví jako školství nebo zdravotnictví se přece musíme dívat úplně jiným pohledem. A musíme je svěřit státu a tím z nich definitivně a jednou provždy udělat odvětví podfinancovaná… Opravdu musíme?
PS: Baví mě víra v to, že když by se na to dalo dost peněz, tak se všechny problémy vyřeší. Je to jako pozorovat černou díru a divit se, že ještě nemá dost, že stále vtahuje další a další hmotu…
Zdravotnictví: kvalitní, dostupné a zdarma?
Když někomu tvoříte software na zakázku, tak ten software může být kvalitní, levný nebo dodaný rychle. Obecně se má za to, že najednou lze splnit pouze dva z těchto požadavků. Můžete mít tedy software levný a dodaný rychle, ale nebude kvalitní; nebo třeba kvalitní a dodaný rychle, ale rozhodně nebude levný.
A ono to podobně funguje ve všech oborech. Zdravotnictví nebude výjimkou.
I zdravotnictví by mohlo být kvalitní a dostupné, ale nebylo by v tom případě zdarma. Kvalitní člověk zadarmo nepracuje, a nějaké státní tabulkové platy ho též příliš nepřitahují. Může to dělat z nadšení, to ano, ale takových lidí neseženete tolik, aby se dalo hovořit o dostupnosti.
Bude-li zdravotnictví kvalitní a zdarma, nebude rozhodně dostupné. Na operace se bude čekat, pacienti budou ve velkém uplácet, aby čekali dva měsíce a ne rok a půl. S nedostupností souvisí na druhé straně samozřejmě velké plýtvání. Představte si třeba situaci, že bude v obchodě zdarma maso. Maso byste sehnali jen vzácně, zatímco důchodkyně, které by měly čas stát na něj frontu ráno v šest, by ho doma měly metráky. Následně by to nějaký úředník začal regulovat a vznikaly by zase problémy nové, vyžadující další regulace. Tak nějak to u nás ve zdravotnictví „funguje“.
No a pokud bude zdravotnictví zdarma a dostupné, nebude rozhodně kvalitní (až na výjimky). Leda by ho stát dotoval tak masívně, že by se zdanění práce muselo blížit devadesáti procentům.
I tak si ale řada lidí myslí, že zdravotnictví zkrátka musí všechny tyto podmínky splňovat (a někteří to dokonce neváhají slibovat).
