Nejsem ekonom, v podstatě aplikuji něco, co nazývám ekonomií selského rozumu a ponechávám na laskavém čtenáři, aby ohodnotil, nakolik jsou mé závěry správné.
Pokud jsem to dobře pochytil, ČNB se bojí deflace, protože by prý lidé čekali s nákupy na další zlevňování a peníze by jim ležely v matracích a nehýbaly by se.
Je to ovšem skutečně tak? Typické odvětví, ve kterém panuje deflace, je třeba elektronika. Ceny pravidelně a dlouhodobě klesají. Skutečně kvůli tomu lidé odkládají nákupy elektroniky? Já se spíš domnívám, že prodeje elektroniky zažívají dlouhodobě boom. Ta otázka by totiž měla znít – koupili jste si díky snižování cen (i při možném odkládání spotřeby) celkově třeba méně počítačů, než kdyby byly dražší? Těžko – spíš více. Naopak, deflace je podle mě ukazatelem pokroku: vyrábí se více, efektivněji a tedy levněji. Místo jednoho počítače si jich rodina může dovolit více.
Navíc spotřebu v mnoha odvětvích prostě odkládat nelze, třeba u takového jídla.
Státní bankéři se také obávají, že by deflace znamenala problémy výrobců a propouštění. Nevyrovnalo by se to ale tím, že by lidem zase více peněz zbývalo (a ty by také byly nějak utraceny)? Lidé neodkládají spotřebu, protože by čekali na zlevňování. Odkládají spotřebu, protože se bojí, že bude hůř a dělají si rezervy. S tím by deflace mohla spíše pomoci. Inflace jim naopak z jejich rezerv ukousne.
Kromě toho, ČNB chce nyní lidi vystrašit a přimět k utrácení – zřejmě toto jednorázové utrácení kvůli hrozbě zdražování považuje za užitečnější, než utrácení pravidelné při nižších cenách.
Celkově problém chápu jako další souboj zájmů státu se zájmy občana. Zatímco přirozené snižování cen je v zájmu prosperujícího občana, v zájmu zadluženého státu je naopak inflace, a to co největší, protože ta mu dluhy odmazává. A zájmy státu pochopitelně vítězí…
Oblibě státních dluhopisů vůbec nerozumím, ale o to nejde.
Ale napadlo mě: co kdyby byl stát financován jen jimi? Hejlové by si nakoupili dluhopisy a za pár let by dostali výnos z toho, že si jich následně koupí ještě víc.
Já bych se toho letadla nemusel účastnit, daně by mohly být nízké nebo žádné a všichni by tak byli spokojení. A té srandy kolem…
PS: Já vím, je to jen nadsázka, moc dlouho by to nevydrželo :) Ale možná by to aspoň mohlo mít nějaké vzdělávací účinky (které nyní, když jim výnosy zaplatí daňoví poplatníci, nejsou tak dobře vidět).
Fischer má velké předpoklady vyhrát prezidentské volby.
Nikdo sice nezná jeho názory a o jeho skutečných zájmech se lze jen dohadovat, ale to vůbec nevadí, protože v rámci demokracie se všeobecným rovným volebním právem vyhrává volby něco úplně jiného.
Fischer je totiž slušný člověk. A to proto, že to jednak tvrdí sám, a jednak to o něm tvrdí média. Stejně mi připadá absurdní, jak rychle se úředník, kterého ještě před pár lety nikdo neznal, stane miláčkem kulturně mediální fronty (a tím i lidu) – a to jen proto, že rok a kousek řídil úřednickou vládu, kterou sice nikdo nezvolil, ale zato nás zadlužila jen o trošku více než vláda předchozí, tedy se jednalo o vládu velmi úspornou. No ale budiž, třeba je to fakt slušný člověk a jen já, věčný pochybovač, to nepoznám a pořád bych se na něco vyptával.
Další nutný předpoklad k masové popularitě je i víra v to, že Fischer přinese tuhlenctu změnu. Změnu v různých podobách volí lidé už asi 15 let a vždycky se ta politika skutečně změní – je o něco horší, než byla předtím.
Podivná (až téměř komická) mi přijde i jeho kampaň. Fischer oznámil, jak ji bude financovat ze svých prostředků, a tak na nás všude koukají billboardy zakoupené z úspor celoživotního úředníka.
Hesla, jako „první krok ke změně“ tomu dodávají šťávu. Neměl ten první krok udělat, když byl tím premiérem? V této funkci to bývalo šlo zcela jistě i lépe než coby prezident.
Včera jsem někde zahlédl snad ještě lepší „slovo, které platí“. Vzpomněl jsem si na pár rozhovorů s Fischerem, které měly jedno společné: dar mluvit hodně dlouho a nic neříct, natož nějakou konkrétní myšlenku nebo názor. Jeho odpovědi v podstatě na všechno jsou velmi neurčité a prakticky vždy připouštějí cokoliv. Takové „slovo“ platí velmi jednoduše, to ano.
Zkrátka – tomuto člověku skutečně důvěřovat nemohu.
Loni v květnu došlo k velké události: lid povstal a s vypětím všech sil zvolil nejpravicovější vládu, jakou uměl. Modré socany, panoptikum z VV a spolek starých známých korupčních veličin, tentokrát pod novým jménem, aby si o ně někdo ještě aspoň opřel kolo (a ono jim to vyšlo!).
„Vláda rozpočtové odpovědnosti“ pak začla dělat skutky tak levicové a zatínat sekyru tak hluboko, že by se za to nemuseli stydět ani oranžoví socani. Dnes už se stydí i oni a kritizují tuto vládu zprava!
Kromě přemítání, které daně ještě zvýšit a znepřehlednit, jsou aktuálním hitem státní dluhopisy pro občany. Dnes se na Twitteru ťopani chlubili, jaký hit pro domácnosti to je (což v kontrastu s tím, že dluhopisů se ke včerejšku prodalo za 2 miliardy 300 zájemcům, tedy v průměru 6,6 milionu na jednoho, působí docela legračně – inu, máme holt bohaté domácnosti).
Státní dluhopisy nejsou investicí do ničeho užitečného.
Když si koupíte akcie technologické firmy, tato je může investovat do výzkumu (a taky to nejspíš udělá, aby získala výhodu před konkurencí). V podstatě se pak podílíte na inovacích, které prospívají konkrétním (a mnoha) lidem. U státu to neplatí – státu půjčujete na to, aby peníze vzápětí prožral anebo rovnou investoval do omezování vašich práv. Podílíte se tak leda na prohlubování současných dluhových krizí.
Na státních dluhopisech domácnost nemůže vydělat.
Výnosy, které vám slibují vyplatit za pár let, buď nedostanete vůbec, protože stát mezitím může stanovit, že se tyto výnosy ruší (nebo rovnou zbankrotuje) a když už je dostanete, tak si je nejprve sami zaplatíte na zvýšených daních (neboť – jelikož stát nevytváří žádné hodnoty, musí všechny peníze nejprve sebrat svým občanům).
Navíc, téměř jakýkoliv jiný investiční prostředek nabízí výnosy vyšší (a není založený na krádežích, ze kterých se jednou státní dluhopisy nutně musí splatit).
Tyto dluhopisy tedy budou (a již jsou, viz čísla výše) využívány pouze lidmi, kterým doma leží hromada peněz (třeba z dotací za pěstování řepky nebo výrobu solární energie), jejichž část si mohou dovolit „investovat“ někam, kde se bez práce a s jistotou aspoň trochu zhodnotí. Na zisk se jim pak složí všichni daňoví poplatníci, přesně jak psal dnes pan Macek.
Inu, skutečně velmi, velmi pravicové…
To je tak blbý, až je to krásný. Socanský idealista Seďa zase mudruje o dluzích a prosperitě.
Tentokrát našel oporu v jiném socanovi Švejnarovi, kterému z jakýchsi důvodů říká Švejcar (asi už si ani nepamatuje, koho v roce 2008 volil povinně za presidenta).
„Tak takové hodnocení nepodává česká levice, ale (levičáky) uznávaný (levicový) liberální profesor ekonomie Jan Švejcar.“
No není Seďa roztomilej?
Ti socani jsou stejně divní. Když dělal dluhy Zeman a Špidla, bylo to dobrý. Když Gross, tak taky, aspoň získal prachy na byt a vilu (a kdo ví co ještě), takže to byla přímo ukázková podpora potřebných. Ani za Paroubka dluhy socanům nevadily. To až za Topolánka a Nečase. Jejich vlády dělají totiž úplně jiné dluhy (zlé a špatné) a tak o tom vždycky Paroubek aspoň dvakrát denně blogoval. Ale teď socany podpořil jejich ideolog Švejnar, tak už jsou dluhy zase dobré a vláda je špatná, že nás nezadlužuje víc.
Firma, která si říká stát, svým akcionářům (daňovým poplatníkům) příliš nevydělává. Ba každoročně zatíná sekeru více než 100 miliard hluboko. Akcionáři nemohou jednoduše přestat akcionáři být, protože je k tomu stát nutí.
Zajímavé. Normální firmu by akcionáři poté, co 10 let prodělávala, dávno prodali, nebo by ji dávno donutili fungovat lépe. Daňoví poplatníci coby akcionáři nic nezmohou, neboť stejné hlasovací právo mají i ti, co žádné akcie nevlastní (a dokonce i ti, kteří jejich majetek prožírají!).
Tito prožírači si na svou situaci již dobře navykli. Počáteční informace, že dostávají něčí peníze, se už dávno kamsi vytratila a nyní už to považují za neotřesitelnou jistotu. Ty peníze jsou prostě jejich. A tak dávat o něco méně sebevědomě a s jistotou interpretují jako ukrást.
To se děje právě teď, kdy se úředníci bojí, že neuživí rodiny. Rodina se zpravidla živí vytvářením nějakých hodnot. Živí-li někdo rodinu tak, že někomu jinému jím vytvořené hodnoty odebírá a část si ponechá, s uživením rodiny má pak nutně problém někdo jiný. A z jakého důvodu to má být zrovna úředník, který z tohoto souboje má vyjít vítězně?
Obecně se má za to, že stát je užitečný, protože… protože… protože je prostě užitečný. Málokdy bývá toto konstatování nějak argumentačně podpořeno a když už, tak poněkud hloupě ve stylu bez státu bychom byli nemocní, nevzdělaní apod.
Opět si však potvrzuji svůj názor, že to prostě není pravda. Něco, co jen neustále generuje dluhy bez reálné vyhlídky na zlepšení, prostě užitečné není. Státních zaměstnanců máme oproti roku 1990 dvojnásobek, to vše při značném technickém pokroku. Je to, jako by třeba firma Intel vyráběla stále dražší a méně výkonné procesory (stále méně efektivními výrobními procesy) a byla by násilně držena při životě. Mělo by to nějaký smysl?
Chápal jsem to trochu v roce 1998, o něco míň v roce 2002, o hodně míň v roce 2006 a dnes to nechápu vůbec.
Z relativně soudného Zemana se přes Špidlu a Grosse strana propadla až k psychopatické ultralevici Paroubka a Ratha.
Předvolebních akcí strany se účastní jen důchodci (nikdo jiný na to nemá čas), semtam se staví nějaký bezdomovec na klobásu a vycení zkažený chrup na fotografa. Pokud jdete kolem a neprojevíte dostatečné nadšení z prožírání půjčených peněz, socialistický elektorát vás přetáhne holí a ještě si bere do úst vaší rodinu, o které nic neví. Škoda – tito senioři asi nic neslyšeli o tom, že jejich příjmy se nezvýší, když budou utlačovat ty, kteří jim je generují.
Oranžové billboardy míněné vážně v podstatě nelze rozeznat od těch parodovaných konkurencí – obě skupiny nabízejí sliby z podobné kategorie realizovatelnosti.
Kde se tedy bere těch 30 % údajných voličů? Nebo to je jen setrvačnost průzkumů a realita bude poloviční?
Jsou to lidé, kteří by rádi projídali zisky ČEZu? A oni nevědí, že cca 70 % ČEZu vlastní stát a tedy stejný podíl z jeho zisků již do státního rozpočtu jde? A že ke zbytku se soudruzi legálně jen tak nedostanou?
Jsou to lidé, kteří by chtěli „lépe“ regulovat ceny energií? Domnívají se snad, že levnou elektroniku, oblečení a jídlo máme díky tomu, že v těchto odvětvích stát nejprve nařídil monopol a pak ho chytře reguloval?
Chtějí tito lidé lepší budoucnost pro své děti? Chtějí jí dosáhnout zadlužováním a placením horentních úroků (jejich výše se již dnes blíží ke stovce miliard ročně).
Chtějí vyšší zdanění „těch nejbohatších„? A jsou ochotni věřit tomu, že nejbohatší lidé jsou zaměstnaní a platí daň z příjmu fyzických osob? A nedělá se jim špatně z myšlenky nárokovat si cizí peníze? A vůbec, mámo, vždyť to ti hajzli museli nakrást, i já bych musel krást, abych měl víc peněz, tak s nima musí někdo zatočit!
Požadují zdravotnictví zdarma? Ale zdravotnictví nikde samo od sebe neleží, takže zdarma být nemůže a maximálně za tím zase stojí myšlenka ať platí někdo jiný.
Jsou proti výpovědi bez udání důvodu? Tomu obzvlášť nerozumím. Je-li pro firmu zaměstnanec přínosem, proč ho vyhazovat? A pokud není, tak proč ho zaměstnávat? Opravdu nám bude lépe s umělou přezaměstnaností?
Znáte někdo nějakého voliče ČSSD? Dokáže vysvětlit, proč to dělá?
Spousta lidí kolem nás nerozumí základním ekonomickým pravidlům. Jelikož na základních školách na to není čas (je třeba naučit se spoustu potřebnějších věcí, zpravidla nazpaměť), zkusím je shrnout v tomto článku.
Neplatí tedy, že existuje nějaká předem daná hromada a my jsme chudí, protože to z ní už všechno sebral někdo jiný.
Sám zastávám názor, že bohatnutí / chudnutí nezávisí až tak moc na velikosti příjmů (ta určuje jen jeho rychlost), jako spíš na způsobu nakládání s nimi.
Nespoléhejte na stát (s důchodem, ani s ničím podobným). Prachy na to sice odvádět musíte, ale uvědomte si jedno: o tom, co za to jednou dostanete, budou rozhodovat politikové volení v době, kdy to budete potřebovat.
Soukromé pojišťovny sice mají taky řadu možností, jak s vámi vyběhnout, minimálně jednu výhodu jim ale upřít nelze: nemusíte být jejich zákazníky. Zákazníkem státu jste nuceni být a ten se tudíž může chovat mnohem bezohledněji (a taky to dělá; přesto je prostým lidem vnímán jako takový přátelský ostrůvek stability).
Navíc je řada jiných možností, jak se zabezpečit na stáří (vybudovat fungující firmu, pořídit nemovitost(i), jiné věci trvalé hodnoty apod.).
Na závěr nezapomeňte, že prosperitu dělají hodnoty – vaše práce, invence a myšlenky, nikoliv nějaký politik.
Soudruh Seďa je zapálený sociální demokrat a tak bloguje (co kdyby to přineslo nějaké hlasy). Je to přesně ten typ socana, u kterého si nejsem úplně jistý, jestli tomu všemu fakt věří, nebo to jen klasicky předstírá pro svůj prospěch. Možná tam ale trochu té víry bude, protože v jeho článcích lze spatřit náznaky určité naivity, která je u ostřílených socialistických byznysmenů typu Paroubka nebo Ratha naprosto nemyslitelná.
Blogy řady podobných soudruhů mám ve své RSS čtečce proto, abych věděl, co se nepříteli zrovna honí hlavou, ale samozřejmě i jako zdroj poměrně kvalitní zábavy.
Zrovna Seďa to druhé splňuje beze zbytku. Nedávno například s ohromující upřímností hodnotil politiku ČSSD (viz třetí odstavec).
O víkendu zase mudroval o dluzích a chudobě. Škoda, že si zřejmě neuvědomuje, že právě dluhy jsou jednou z hlavních příčin chudoby (jelikož úroky se prostě platit musí a nic z toho není, zvlášť pokud se půjčka projedla).
Připomíná, že česká levice prý hájí zájmy starobních a invalidních důchodců, zaměstnanců, sociálně slabých a nezaměstnaných, drobných živnostníků či české inteligence. Tak vida, už není pracující inteligence, ale česká. Myslím si ale, že soudruh Seďa lže. Jsem zaměstnanec a asi i ten český inteligent (ježišmarja, to je neštěstí), ale v životě jsem si nevšiml, že by levice hájila moje zájmy. Nejsem si tím ostatně jist ani u těch nezaměstnaných. Jejich hlavním zájmem logicky je najít si práci, v čemž jim levice vytrvale hází klacky pod nohy.
Seďa má taky smůlu, že jsem si nějak nevšiml těch kvalitních veřejných služeb, o které se jeho strana během mnohaletého vládnutí tolik zasazovala. A vůbec, jelikož se celým jeho článkem nese myšlenka, že je fajn zadlužit se, když to sníží chudobu, zajímaly by mě dvě věci: jak dluh snižuje chudobu, a jak ji snižuje socialistické přerozdělování. Seďa ani jiní politikové hodnoty nevytvářejí, takže podle mne chudobu nijak snížit nemohou (maximálně ji přesouvají a reálně samozřejmě dost prohlubují).
Zajímavá je i teze, že taktikou české pravice je, aby levicoví voliči k volbám nechodili. Nějak jsem si toho třeba u SSO nevšiml; ale možná myslí pravicí ty druhé socany. Nicméně ani netuším, jak by to ta pravice měla dělat; patrně vypsala nějaké sociální dávky, za které mohou voliči levice vycestovat na dovolenou, aby nešli k volbám.
Čtěte Seďu, je to sranda…
Ne zcela aktuálně, ale ještě se tu vrátím ke zrušení plánů postavit u nás americký radar.
Co si o tom myslet? Nejsem bezpečnostní ani vojenský specialista (a ani natolik prostý člověk, aby se mi názor ihned a instantně vytvořil), a tak nezbývá, než sledovat ty, jejichž zájmy jsou mi známé a pokusit se ten názor postupně utvořit.
V Rusku se mezitím usmívají pod vousy a oprašují mapu Sovětského svazu a jeho kolonií. Situaci vnímají tak, že USA ustupují ze svých pozic ve střední a východní Evropě a oni tak mají volné pole působnosti. To si prostý lid nepřipouští a východisko vidí v naší naprosté neutralitě. Jak by ji chtěl uhájit, to je mi docela záhadou…
Jsem zvědav, kolik zarytých odpůrců radaru by bylo ochotno zapsat se do pořadníku lidí, kterým rozbiju hubu, až se jednou ráno probudím a budou tu ruské tanky (už se to dlouho nestalo; ne že bych si to tedy přál)…