Spokojenost s EU roste. Hurá!
Češi si evropské peníze pochvalují. Co zlepšily, si však už nevybaví.
Ano, to je tak nějak typické. Já to mám podobně. Taky si nevybavuji, co evropské peníze zlepšily (kromě jednoho hřbitova na Slovensku, který byl obehnán obřími nevkusnými tabulemi „postaveno z dotací EU“). Narozdíl od lidu si ale evropské peníze nepochvaluji.
Sice to může být fajn pocit, dostat peníze na opravu lávky v horní dolní, takže ji člověk nemusí kilometr obcházet, ale dlouhodoběji je dostávání peněz za nic zničující (jen se podívejte do různých ghett vyrostlých na sociálních dávkách).
O „ochotě bohatších států podělit se o své bohatství“ bych taky polemizoval. Měl jsem za to, že je to spíš povinnost (a když ne pro státy, tak pro jejich daňové poplatníky určitě).
„Z veřejného prostoru a hlavního mediálního proudu vymizely silně euroskeptické názory exprezidenta Václava Klause,“ vysvětluje Janda a připomíná tři roky starou situaci, kdy Klaus a s ním i představitelé vládní ODS Unii a její principy často kritizovali.
A ano, mohl za to Klaus. Kdo jiný. Takže vlastně stačí uzavřít unii do jakési karantény, ve které se nesmí kritizovat a hned ji lidé budou mít rádi. Hurá! Ale ona to bude jen krátkodobá radost. Oni ji lidé jednou prohlédnou, stejně jako třeba předlistopadové komunisty, také uzavřené v jakémsi ochranném prostoru, kde je nešlo kritizovat. Za jejichž problémy také „mohli“ nějací zloduši, na které se neustále ukazovalo.
„Klaus nevynechal příležitost vyjádřit se, že dotace podle něj ničí trh. Teď už k tomu nemá tolik prostoru.“ Škoda, že Janda nespecifikoval, zda byl Klausův názor mylný (a že tedy např. neexistují firmy, které zkrachovaly, protože narozdíl od konkurence nedostaly dotaci) nebo jestli je jen rád, že už tak často nezaznívá.
„Česko dokázalo uhájit zájmy nejprůmyslovější země osmadvacítky a pro domácí průmysl získat zajímavé kompenzace.“ V oslavném článku o EU bych v kontextu průmyslu čekal oznámení, kolik jsme toho (prokazatelně díky EU) prodali nebo vybudovali, ale ne – dostali jsme zajímavé kompenzace! To skoro zní, jako bychom naopak „díky“ EU něco prodat nebo vybudovat nemohli, ale aspoň nám to nějak vykompenzovala… Ach jo.
Shrnutí: stačí uplácet lidi dotacemi, bránit v kritice EU a nedat prostor lidem, kteří mají závadné názory a hned bude EU oblíbená. No jsem rád, že to takhle naplno eurohujeři říkají.
Bruselská „efektivita“
U titulku tohoto článku jsem si nejdřív říkal, proč firmy tlačí na politiky, aby prosazovali úspory energií a nechovají se raději samy úsporně.
Ale ono je to (tradičně) jinak:
Dohromady se pod dokument podepsalo 18 firem s více než 21 tisíci zaměstnanci a obratem přesahujícím 82 miliard korun ročně, které mohou na podpoře zateplování a investicích do šetrných technologií vydělat.
Překlad titulku do češtiny tedy je „Firmy píší Sobotkovi: tlačte v Bruselu na to, aby si lidé museli kupovat naše produkty, případně donuťte jiné lidi jim je financovat“.
Začínám mít tendence vytvořit a spravovat nějaký blacklist firem, které dojí socialismus nebo by to chtěly dělat. Jen se bojím, že by tam záhy byly snad všechny.
Mezitím EU ohlásila smělé cíle do roku 2030. Nějak tomu nerozumím, podobné budovatelské nadšení jsem vídával někdy v letech 2006-7, kdy tomu ještě nezanedbatelná část lidí věřila a stanovovaly se cíle do roku 2020. Rok 2020 se pomalu blíží, tak je třeba definovat cíle do další desetiletky a ne aby někoho napadlo ptát se, jak je na tom plnění „cílů“ do roku 2020 a jaký růst HDP a jiné pozitivní efekty přinesly.
Myslel jsem, že v době, kdy pozitivnímu efektu potírání CO2 za šílený prachy snad už nikdo nevěří, bude toto téma nenápadně opuštěno. Ale ne, opět čteme plky Van Rompuye, kterak dosáhl po vyčerpávajícím jednání dohody, poručí klimatu, uzdraví obyvatele a ještě jim zachová práci! Jak se tohle vlastně liší od propagandistických zpráv z KLDR, které občas média pro pobavení citují?
Jak proboha udrží pracovní místa to, když si vytáhneme z kapes stamiliardy a „investujeme“ je do toho, abychom mohli opět o něco hůř konkurovat zemím, které jsou mimo EU?
V tomto kontextu je pro mě ohromným zklamáním, že k volbám do evropského parlamentu přišlo pár lidí a ještě vesměs volili ty, co tam odkývají cokoliv. Dřív jsem si aspoň říkal, že se EU brzy rozpadne, ale ona má celkem tuhý kořínek. Jsme fakt silní, když s sebou dokážeme táhnout tuhle kouli na noze v podobě šílených socialistů vymýšlejících nesmysly a potácet se sice blízko bankrotu, ale zas ne tak, aby k němu opravdu došlo.
My chceme referendum!
V září loňského roku byly zhruba dvě třetiny čtenářů novinek v anketě pro stavbu kanálu Dunaj – Odra – Labe, protože si to vymyslel ten starej ožrala.
Za pár měsíců – koncem února – je náhle pro už jen nějakých 20 %. Co se stalo? Nějaké osvícení?
Důvodem byl patrně článek, kde se vyjádřili odborníci a mohla tak vyjít najevo názorová stabilita prostého lidu.
Tak co, ještě jste pro, aby bylo referendum kvůli každé kravině, jak chtějí třeba fašisté kolem Okamůry? Jak vidno, mělo by to jen výhody – lid se určitě nenechá zvyklat mediální masáží a určitě by tedy nedocházelo k tomu, že by výsledky referend byly předem odhadnutelné a politici by se jen formálně zbavili odpovědnosti za učiněná rozhodnutí.
Kýžený stav trhu
Principem dotací má prý být uvedení trhu do „kýženého stavu“.
Nechci teď řešit, zda se systém, který lze uměle dovést do nějakého všeobecně akceptovaného „kýženého stavu“, dá ještě nazvat trhem.
Ani nechci článek nějak uvádět na pravou míru, to už udělali lépe jinde.
Ale napadla mě jedna otázka: bylo cílem centrálních plánovačů před rokem 1989 také uvedení trhu do „kýženého stavu“? Asi ano, ostatně nedovedu si představit, že by si přiznali, že jejich cílem je rozvrat hospodářství – což byl jejich reálný výsledek a což je a bude výsledek jakékoliv snahy o centrálně řízené „dobro“.
Píše mi Babiš…
A rád bych k tomu udělal pár poznámek.
V hromadném dopise se chlubí, jak podniká 20 let „od úplné nuly, bez privatizace(*) a bez korupce“. Babiš taktně zamlčel, že využívá zase jiné metody: na část svého podnikání bere dotace a část jeho produktů musíme zase ze zákona kupovat, i když nechceme. S tou korupcí bych si také nebyl kdovíjak jistý – ještě si docela pamatuji, jak se těsně před minulými volbami narychlo scházela sněmovna a odhlasovala pro něj povinné přimíchávání biopaliv. Ale jistě to dělala jen pro všobecné blaho a představa, že se Babiš podělil o zisk, je nepochybně zcela mylná.
Jsme prý šikovný a perspektivní národ, ale řídí nás 20 let neschopní politici (do té doby byli patrně schopní), a tak to tu stojí za hovno. Já si ovšem myslím, že politici jsou jen obrazem národa. Ostatně, kdyby bystrý a šikovný národ zjistil, že ho řídí neschopní politici, tak je hned v příštích volbách odstraní a bude klid. To, že se tak neděje, dokazuje, že krize je hlubší a neschopní politici nejsou její příčinou, ale důsledkem.
Za základní problém s politiky Babiš patrně pokládá to, že mají imunitu a nezvěřejňují majetková přiznání, neboť o tom píše hned ze začátku. Myslím, že to jsou spíš okrajové záležitosti, navíc podávání majetkového přiznání je opět řešení důsledku, a ne příčiny problému. A taky chci, aby do mého majetku nikdo nevrtal a tedy se nehodlám vrtat v majetku jiných.
Mimochodem, dovolím si pronést kacířský názor – považuji za menší zlo, když si zkorumpovaný politik kupuje vily a auta, než třeba masívní rozdávání sociálních dávek, porodného apod.
O morálním kreditu bych coby agent Bureš raději pomlčel.
S konceptem státu coby akciovky nicméně nemám problém souhlasit, doufám ovšem, že Babiš uzná i základní právo akcionáře – tedy právo svůj podíl prodat.
„Vím, jak vybrat daně od velkých neplatičů, aby bylo na důchody.“ A já si myslel, že na důchody se platí prostřednictvím tzv. sociálního pojištění. Každopádně myšlenka vím, koho a jak okrást, aby bylo na vás je geniální a jistě sklidí úspěch.
„Nejsem jako politici, neslibuji,“ zakončuje Babiš dopis plný slibů.
Mám podnikatele rád, ale ne takové, kteří podnikají politicky a ne na trhu. Babiš je člověk silně nedůvěryhodný a ani s jeho názory vesměs nemohu souhlasit. Obávám se tedy, že bude úspěšný. Obzvlášť u voličů, kteří to už minule hodili věcem veřejným, to bude skoro až diagnóza.
(*) To je ta privatizace něco zlého? Proč? Když stát něco ukradne, má si to nechat už navěky?
Chceme-li něco omezit, budeme to dotovat?
Subjektivně se nám nějak množí různé útoky lůzy, viz zprávy (vesměs ze „specifických“ regionů):
Mladík v Ústí nad Labem serval šestileté dívce náušnice z uší
Výtržník v Ostravě demoloval auta, strážníkovi vylomil zub
Policie již identifikovala podezřelé z mačetového útoku, jeden se přihlásil sám
Kamera zachytila lupiče, který v obchodě slušně pozdravil a pak vytáhl nůž
Je to zvláštní, od různých sociálních inženýrů pořád čteme, že když budeme lůze platit výpalné, že nás za odměnu velkoryse nechá na pokoji. Výdaje na sociální dávky narostly za posledních 20 let několikanásobně, pro blaho sociálního státu odkládám z peněženky každý měsíc desítky tisíc Kč; podobných případů přesto neubývá, ba možná bych řekl, že naopak. (Což není překvapivé, jelikož kromě snadného života dotujeme těmto skupinám lidí i snadné množení.)
Není ono to skutečně tak, že co je dotováno, toho (zcela logicky) přibývá? Tedy že nejlepším způsobem, jak bojovat proti chudobě, by bylo sociální stát zrušit?
Nepřibývá podobných případů i proto, že zpravidla čteme, kterak se útočníka nepodařilo dopadnout nebo dostal nějakou tu podmínku? Přibývalo by jich i tehdy, kdybychom četli titulky tohoto typu?
Mladík v Ústí nad Labem serval šestileté dívce náušnice z uší a dostal od kolemjdoucího pořádnou nakládačku
Výtržník v Ostravě demoloval auta, majitel mu vylámal zuby
Policie již identifikovala útočníky s mačetou, kteří byli zastřeleni majitelem baru
Lupič v obchodě slušně pozdravil a pak vytáhl nůž, prodavač revolver
Proč vlastně „musíme“ dotovat MHD?
Je to jedno z témat, o kterém občas přemýšlím, protože mi jaksi nestačí obecně přijímaná teze, že prostě musíme, protože by to jinak bylo tak drahé, že by tím nikdo nejezdil. Tato teze tedy předpokládá, že nedotovaná MHD by vyšla dráž než třeba auto.
Je tomu ovšem skutečně tak? Respektive, není to drahé jen proto, že to provozují města, státy apod.?
Zkusme tedy spočítat, co by tu MHD oproti autům mohlo tolik prodražit.
Pokud vím, průměrný nový autobus stojí cca 3,5 milionu Kč (a to ještě vsadím boty, že jsou nové autobusy předražené, protože je kupují vesměs firmy pobírající různé dotace). Při průměrné obsazenosti řekněme 20 lidí to máme na jednoho 175 tisíc korun. Při porovnání s cenou nových aut to je spíše podprůměr. A navíc, autobus nemusíme mít nový. Třeba na serveru inzertbus.cz si můžete koupit ojetinu (pravda, docela starou; různé dopravní podniky však hojně provozují i stroje ještě starší) od 259 tisíc Kč, případně pronajmout za 12.900 Kč měsíčně, což je za babku.
A co spotřeba paliva? Jistě v přepočtu na cestujícího nebude vyšší (a tedy dražší) než u aut – ostatně, pak by nikdo nikdy nemohl nazvat MHD ekologickou.
Musíme ještě zaplatit řidiče a další pracovníky, nicméně předpokládejme, že tito neprovádějí žádnou činnost, kterou bychom nemuseli provést (byť třeba formou pojištění, návštěvy servisu, apod.) i u toho auta. Navíc u větších dopravních podniků se jistě musí projevit úspory z rozsahu.
Kde se tedy bere onen předpoklad, že MHD bude tak drahá? Asi proto, že je drahá už nyní (počítáme-li i dotace). Je to jednoduché: je dotovaná, má monopol a funguje tedy s obrovskou neefektivitou. Dopravní podniky zaměstnávají spousty úředníků a nejsou efektivně řízené, nejsou schopné efektivně vybírat peníze od zákazníků atd.
A ještě jeden modelový příklad, tentokrát na téma, jak provozovat ziskovou MHD. Předpokládejme ten pronajatý bus zmíněný výše, který za den najezdí 200 km, doveze 600 cestujících, jízdenka stojí 15 Kč.
Měsíční účet za jeden autobus pak vypadá třeba takto:
| Pronájem autobusu | 12.900 Kč |
| Palivo: 32 Kč / l při spotřebě 50 l / 100 km – nadsazeno | 96.000 Kč |
| Mzdové náklady na 2 řidiče | 60.000 Kč |
| Ostatní náklady (pojištění, servis, atd.) – odhad | 25.000 Kč |
| Náklady celkem | 193.900 Kč |
| Příjmy celkem | 270.000 Kč |
Dotujeme-li tedy MHD, pak (jako ostatně vždy) dotujeme neefektivitu a neschopnost, tedy vyhazujeme peníze do kanálu.
Nechte nás stavět naše solární elektrárny!
Plaťte nám dotace, jinak vám zkrachujeme!
Jo jo, to jsem se zase hořce zasmál; podobně jako když mě zemědělci žádali, abych je nechal pěstovat jejich řepku.
Jěště jedna věc mě udivuje: já mít žaludek na to, abych investoval do podobných pofiderních technologií (spolufinancovaných z nakradených peněz); tak v okamžiku, kdy to někdo konečně zatrhne, sklapnu a budu potichu chodit kanálama. Ale oni existují lidé, kteří vezmou transparent a jdou se nechat vyfotit do novin…
Nutné důsledky státních zásahů: další státní zásahy
Je to pěkná rekurze, mám dojem že už jsem ji tu kdysi popisoval:
- Stát (nebo též EU či libovolný úřad) vymyslí nařízení. Nařízení je nutně velmi nedokonalé, neboť ho vyprodukoval nějaký celoživotní úředník typu Janota placený dle tabulky vymyšlené jiným takovým úředníkem.
- Toto (nedokonalé) nařízení ukrývá nějakou díru, které začne někdo využívat.
- Stát / EU / úřad to detekuje a díru lepí nějakým dalším nařízením, které je ovšem opět nutně nedokonalé, tedy GOTO 1.
Nebo moudrý stát třeba vytvořil tzv. fondy kvalifikovaných investorů, které k nám měly uměle přitáhnout investice. Firmy našly díry a stát musí záplatovat.
Nebo taková EU: nejprve začne vyplácet zemědělské dotace na pěstování / nepěstování kdo ví čeho; a pak musí živit úřednický aparát, který sleduje plnění různých standardů, využití půdy apod.
Dotace jsou vůbec speciální příklad. Před jejich zavedením by vždy měly být vyčísleny veškeré související náklady (a to i v podstatě nekonečný řetěz nutných státních zásahů zmíněných výše). To by se pak prostý lid divil, jak je to jeho zadarmo nakonec příšerně drahé. Ale lid si radši myslí, že nedotoval-li by stát zemědělství, nikoho by vůbec nenapadlo něco pěstovat.
Jedna koruna odvedená státu na daních tedy neznamená pouze ztrátu této jedné koruny, ale velmi pravděpodobně i několika dalších v budoucnu.
Pokusy o perpetuum mobile
Stát se vytrvale snaží předstírat, že perpetuum mobile funguje a volič to často akceptuje. Dnes se podíváme na tři příklady, z nichž ten první už je skoro prokouknutý, ale zbylé dva na to stále čekají.
1. Biopaliva
Máme vstupní suroviny: 1 litr obyčejné nafty (který spálí zemědělská technika; 1 litr pro zjednodušení, pravděpodobně je to ještě o trochu víc), zemědělskou půdu a přírodní energii (Slunce, voda). Přidáme nějakou tu lidskou práci, zasadíme řepku a výsledkem je 1 litr bionafty.
Tu můžeme spálit v nějakém motoru a radovat se, kterak jsme použili obnovitelný zdroj a jsme ekologičtí.
Pokud bychom ovšem spálili rovnou ten litr nafty původní, dosáhneme stejného konečného výsledku a ještě ušetříme spoustu prostředků: na zemedělské půdě se může pěstovat něco užitečnějšího, práce může být investována účelněji. Výsledkem by bylo méně plýtvání, což je důležité, neboť plýtvání vede k chudobě. A ostatně, není dobré ani pro tu ekologii.
Kdyby celý tento proces nevymyslel a nedotoval stát, nikdy by nikoho něco tak hloupého ani nenapadlo, protože vlastními penězi by nikdo takto neplýtval. Ale žijeme holt v pokrokovém sociálním státě, takže se nám zemědělci smějí s cedulemi „Nechte nás pěstovat naši řepku.“
Tento příklad je natolik zřejmý, že už jej prokoukla i řada lidí a v praxi už se drží jenom díky mocné lobby.
2. Když propustíme úředníky, budou z nich nezaměstnaní, takže je lepší si je nechat
Většina úředníků nevytváří skutečné hodnoty, ale pouze spotřebovávají nebo přeměňují ty, které vytvořil někdo jiný. Což se v principu neliší od podpory v nezaměstnanosti.
Hlavně však platí, že ubyla-li by skupina úředníků a lidé by přestali odvádět příslušné množství daní, tak ty peníze z ekonomiky nezmizí, ale budou utraceny jinak (ba dokonce tak, jak budou jejich majitelé chtít).
Daňový poplatník si častěji vyrazí na večeři do restaurace, do kina / divadla, zaplatí si paní na hlídání dětí, atd. To vše vytvoří řadu nových pracovních míst, která by mohla být obsazena… ano, těmi úředníky.
Opět tedy nefunguje perpetuum mobile v podobě, že by stát sebral lidem peníze, utratil je tak, jak sám uzná za vhodné a jedině tak by vytvořil dostatek pracovních míst pro všechny.
3. Vlaky jsou ekologické, a proto se vyplatí je dotovat.
Myslím si, že i o té ekologii samotné by se daly vést spory, protože v případě elektrického vlaku smrdí místo něj elektrárna, a taktéž motorové vozy s naftovými motory a pár lidmi na palubě asi nebudou to pravé.
Ale zamyslel už se někdy někdo nad tímhle? Dává-li stát železnicím dotaci (a ne zrovna malou), někdo ty peníze musel nejprve vydělat. Každá činnost, při které se vytvářejí hodnoty, jistě statisticky nese nějakou ekologickou zátěž. Počítá se s ní při kalkulaci ekologičnosti železnic?
Nevěřím, že státní dotace v principu mohou přinést něco užitečného, neboť bylo-li by to skutečně užitečné, udělal by to někdo i bez nich. Jsou tedy jen nástrojem, jak násilně prosazovat zájmy určitých skupin na úkor daňových poplatníků za současné snahy přesvědčit ty poplatníky, že jsou to vlastně i zájmy jich samotných.