S dojetím jsem četl o inspektorech práce „frustrovaných svou prací“.
Zaradoval jsem se, že aspoň někteří vidí, jakým podlým způsobem se živí a že když už toho nenechají a nejdou se živit poctivě, že je to aspoň frustruje. Chvíli jsem i přemýšlel, že bych je mohl přestat považovat za velmi nízkou formu života a svým způsobem si jich aspoň trochu vážit.
Ale ono je to jinak: oni nejsou frustrovaní tím, že chodí za lidmi, kteří se živí užitečnou prací a kontrolují, zda z ní odvedli výpalné lokální mafiánské organizaci, pardon, státu.
Frustruje je prý, že se někteří podnikatele dovedou likvidačním pokutám vyhnout! S touto frustrací bojovali tak, že podnikatele vydírali, patrně ve snaze alespoň neoficiálně vybraným výpalným přilepšit státnímu rozpočtu.
Takže si i nadále vážím našich slovutných „inspektorů práce“ asi tak jako tasemnic. No, vlastně zase o trochu méně.
Aspoň něco je na kauze Rath zajímavé a užitečné.
Vždycky jsem si totiž říkal, že by bylo fajn někdy slyšet, co si asi tak povídají slavní levicoví politici v neformálních rozhovorech mezi sebou a jak moc se to liší od jejich oficiálních vyjádření a postojů, hraných pro lid.
To se mi nyní splnilo:
Je to zhruba tak, jak jsem čekal. Děkuju!
Špatně, i když jinak, než jsem čekal. Voliči Věcí veřejných vylezli z kanálů, kudy doteď chodili a šli to hodit Babišovi. Tohle je největší volební tragédie za dost dlouhou dobu. Dobře se ukázalo, že stačí mít kdovíjak získané podnikatelské impérium, investovat do kampaně, koupit nějaké ty noviny, ty ostatní aspoň skupovat, když píší něco nehezkého, rozdat koblihy a uspět ve volbách. Na co kupovat poslance, když můžu koupit rovnou voliče. O většinovém lidu nemám žádné extra mínění, ale že agent Bureš sežene skoro milion hejlů, to jsem fakt nečekal.
Docela dost lidí bylo ochotno volit Okamurovy populisty se jménem vůdce v názvu. Taky hustý.
Voliči ODS jsou ještě celkem rozumní lidé. Poté, co jejich strana od minule blbla, šli jinam (pravda, pokud zrovna k Babišovi, tak zas tak rozumní nejsou).
ČSSD je naprosto impotentní. 8 let není ve vládě a každé jejich volební „vítězství“ od té doby je naprosto na nic. A jejich voliči se teď mohou dívat na mocenské spory ve straně ukazující, že o nějaké ideje a blaho prostého lidu jim rozhodně nejde.
TOP09 ztratila pár hlasů, protože prý prováděla „nepopulární reformy“. Jo, určitě.
Komunistům od minula přibylo dost hlasů, to také není dobré (byť to jsou asi hlasy protestní, které by zrovna tak mohly být u Babiše nebo podobně).
Ve sněmovně máme dvoje lidovce, i když kmotři od těch původních už asi dávno odešli do těch druhých, kteří tam byli i doteď.
Myslím, že koalice ČSSD + KSČ + StB je poměrně zřejmá, dost možná i s podporou jedněch nebo druhých lidovců. KSČ se asi přímo do vlády nepohrne, aby mohla i nadále říkat „my nic, tak nám dejte šanci“, ale pochopitelně bude hlasovat pro každé zlo.
Očekávané praktické dopady: budeme do paliv povinně míchat víc Babišovy bionafty, budou se všemožně podporovat „kvalitní české potraviny“ apod. (vše to bude moc hezky znít a v praxi se bude jednat o podporu Babišova impéria). Vznikne tím mnoho škod, které zaplatí všichni a nejen jeho voliči, ale tak už to bývá. Otázkou je, zda a kdy se mu poslanci rozutečou, ale Babiš bude mít asi lepší páky udržet si je, než amatér Bárta minule (je škoda, že to minule jako odstrašující příklad nestačilo, ale ono to asi nebude stačit ani teď a příště třeba přijde po Babišovi uklízet Bakala, nebo tak nějak).
Tak hodně štěstí!
A rád bych k tomu udělal pár poznámek.
V hromadném dopise se chlubí, jak podniká 20 let „od úplné nuly, bez privatizace(*) a bez korupce“. Babiš taktně zamlčel, že využívá zase jiné metody: na část svého podnikání bere dotace a část jeho produktů musíme zase ze zákona kupovat, i když nechceme. S tou korupcí bych si také nebyl kdovíjak jistý – ještě si docela pamatuji, jak se těsně před minulými volbami narychlo scházela sněmovna a odhlasovala pro něj povinné přimíchávání biopaliv. Ale jistě to dělala jen pro všobecné blaho a představa, že se Babiš podělil o zisk, je nepochybně zcela mylná.
Jsme prý šikovný a perspektivní národ, ale řídí nás 20 let neschopní politici (do té doby byli patrně schopní), a tak to tu stojí za hovno. Já si ovšem myslím, že politici jsou jen obrazem národa. Ostatně, kdyby bystrý a šikovný národ zjistil, že ho řídí neschopní politici, tak je hned v příštích volbách odstraní a bude klid. To, že se tak neděje, dokazuje, že krize je hlubší a neschopní politici nejsou její příčinou, ale důsledkem.
Za základní problém s politiky Babiš patrně pokládá to, že mají imunitu a nezvěřejňují majetková přiznání, neboť o tom píše hned ze začátku. Myslím, že to jsou spíš okrajové záležitosti, navíc podávání majetkového přiznání je opět řešení důsledku, a ne příčiny problému. A taky chci, aby do mého majetku nikdo nevrtal a tedy se nehodlám vrtat v majetku jiných.
Mimochodem, dovolím si pronést kacířský názor – považuji za menší zlo, když si zkorumpovaný politik kupuje vily a auta, než třeba masívní rozdávání sociálních dávek, porodného apod.
O morálním kreditu bych coby agent Bureš raději pomlčel.
S konceptem státu coby akciovky nicméně nemám problém souhlasit, doufám ovšem, že Babiš uzná i základní právo akcionáře – tedy právo svůj podíl prodat.
„Vím, jak vybrat daně od velkých neplatičů, aby bylo na důchody.“ A já si myslel, že na důchody se platí prostřednictvím tzv. sociálního pojištění. Každopádně myšlenka vím, koho a jak okrást, aby bylo na vás je geniální a jistě sklidí úspěch.
„Nejsem jako politici, neslibuji,“ zakončuje Babiš dopis plný slibů.
Mám podnikatele rád, ale ne takové, kteří podnikají politicky a ne na trhu. Babiš je člověk silně nedůvěryhodný a ani s jeho názory vesměs nemohu souhlasit. Obávám se tedy, že bude úspěšný. Obzvlášť u voličů, kteří to už minule hodili věcem veřejným, to bude skoro až diagnóza.
(*) To je ta privatizace něco zlého? Proč? Když stát něco ukradne, má si to nechat už navěky?
Nemám Ratha rád a nikdy jsem ho rád neměl. Už když jsem ho někdy v půlce devadesátých let viděl prvně coby odboráře, působil na mě velmi slizce a proradně, což se postupně mělo ještě zhoršovat.
Určitým zadostiučiněním pro mne kdysi byl známý výchovný záhlavec, který výchově sice moc nepomohl, ale bylo pěkné vidět Ratha odcházet plačky z pódia (než mu kdosi, zřejmě ochranka, pošeptal, ať se vrátí a zkusí to Mackovi oplatit).
V současnosti jsem jej považoval za jednoho z největšch korupčníků u nás a asi vůbec nejodpornější a nejpodlejší zjev na naší politické scéně. Obvykle nepřeju nikomu nic zlého, ale asi 2 dny po jeho zadržení jsem si fakt užil. Nicméně, vazbu (tak jak podle všeho u nás vypadá) nepřeju ani Rathovi.
Vyrojila se samozřejmě spousta dohadů, proč zrovna Rath. Podle mě nemají úvahy ve stylu „když už ne všechny, tak nikoho“ žádné opodstatnění a smysl. Doufejme, že případ bude do detailů vyšetřen a že mu prokážou o dost víc než nějakých hloupých 7 mega v krabici (já vím, zase jsem asi naivní).
A jak bych trestal korupci já? Inu, když už bychom museli mít systém, kdy jsou lidem násilím brány nějaké peníze, aby pak různí Rathové rozhodovali, za co budou utraceny, pak bych za prokázané zneužití těchto peněz postupoval asi takto: samozřejmě jejich vrácení + dejme tomu 30 % navíc jako pokutu a doživotní zákaz jakékoliv činnosti související jen trochu s veřejnými rozpočty.
Věznění podle mě příliš nedává smysl (což si ostatně myslím o naprosté většině trestů odnětí svobody u nás). Ostatně, dokážete si někdo představit větší ostudu, než kterou si Rath veřejně ušil? Já vím, že má hroší kůži, ale kdo z vás by s ním ještě kdy chtěl na čemkoliv spolupracovat? Zase jen ti, kdo přerozdělují ty cizí peníze…
Prý je velmi nešťastné a nebezpečné snažit se kvůli vymýcení korupce omezovat moc státu, když by korupci mohla vyřešit lepší morálka politiků.
I když si myslím, že nebezpečné by to bylo zejména pro dojiče socialismu (kteří by s malou mocí státu a nízkou úrovní přerozdělování zašli na úbytě), v podstatě souhlasím s tím, že i ta lepší morálka by situaci (alespoň částečně) řešila(*).
Jenže – kde ji vzít? Řekneme politikovi, že teď už se bude chovat morálně? A on zřejmě odpoví: „Ale tak jo, doteď jsem kradl, ale když se vám to nelíbí, tak já teda přestanu.“ Ne, nevěřím tomu.
Článků vyzdvihujících morálku coby řešení problémů s korupcí se poslední dobou vyrojilo celkem dost, ale jak to zařídit, to jsem se v žádném nedočetl…
(*) Samozřejmě s velkými výhradami – řešila by totiž až následek, nikoliv příčinu problému. Stát by nám sice i nadále násilím odebíral peníze, jen by (zřejmě) více lidí bylo spokojeno s tím, jak jsou utráceny. I tak si samozřejmě myslím, že kdokoliv má právo nesouhlasit s krádeží a sám bych si pochopitelně přál právě to významné omezení moci státu.
„Václav Klaus podle mě zcela záměrně pracoval na vytvoření současného systému, kdy korupce vládne zemi. Jeho ambice byly přitom čistě mocenské. Věděl, že zde je nějaká nálada, umožnil, aby se kradlo, a ty, kteří měli máslo na hlavě, natáhl k sobě. Nad nimi pak měl absolutní moc. Člověk, který českou zemi nejvíce poškodil, je Václav Klaus.“
Ano, tak nějak to muselo být:
Estébaci, veksláci, pinglové s dobrými kontakty a další dojiči předlistopadového socialismu si po převratu (minimálně z části jimi samými pečlivě připraveném) řekli – „a co budeme dělat teď?“ Dlouho je nic nemohlo napadnout, až se pak naštěstí objevil Klaus a vytvořil jim z ničeho todlencto korupční prostředí, takže se jim konečně mohlo ulevit a dál si žili jako prasata v žitě.
Ale jo, já tyhle lidi s – řekněme – určitými mentálními limity chápu. Ve nejistém světě je pro ně jedinou jistotou to, že za všechno zlé může jedna konkrétní osoba, a to Klaus, což jim přináší pocit určitého bezpečí. S tím, že je všechno fajn a jen jeden člověk to pořád kazí, se jistě žije lépe, než například s poznáním, že tu máme spoustu blbců s volebním právem. Spoustu lidí, kteří po desetiletí totality ztratili návyky normálního a slušného chování a pak najednou dostali příležitost to projevit navenek. Spoustu lidí, kterým vadí předražené státní zakázky, ale sami by takovou klidně vzali, jen mít tu možnost. Atd.
Budiž. Tak snad nevadí, když nad nimi dílem kroutím hlavou a dílem se směju.
Setkal jsem se s názorem, že soukromé vlastnictví nesmí být neomezené a že mu musí být nadřazena například ochrana přírody.
Nemyslím si, že by nedotknutelnost vlastnictví měla přírodě ubližovat. Ba naopak, mohla by jí pomoci.
Proč? Lidé jednak čisté ovzduší a přírodu poptávají. Řada z nich by jistě byla ochotna se do něčeho takového i finančně zapojit (obzvlášť pokud by nemuseli platit vysoké daně na to, aby se to místo nich pokoušel zajišťovat stát). Jednotlivé „části přírody“ by mohly vlastnit přímo skupiny takto smýšlejících lidí. Namísto toho nyní všechny takovéto přírodní oblasti vlastní stát, který se ekologické zájmy pokouší hájit. Jeho konkrétní představitelé s rozhodovací pravomocí mají ovšem zájmy svoje, které se zpravidla snaží upřednostňovat a vzniká tak prostor pro různé kšefty (já vím, že „kdyby se to důkladně kontrolovalo…“, ale já na kontrolory, kontrolory kontrolorů a kontrolory kontrolorů kontrolorů nějak nevěřím). Ostatně, je to tak vždy, kdy něco „patří všem“ a přitom to někdo konkrétní obhospodařuje.
Jak vidno, výhody nedotknutelnosti vlastnictví by se tak mohly obrátit ve prospěch životního prostředí, protože s oním kusem přírody v nedotknutelném soukromém vlastnictví by politik nebo úředník nemohl kšeftovat. Ano, můžeme namítnout, že by ty chráněné oblasti „určitě“ koupil někdo, kdo by na nich postavil supermarket nebo parkoviště, tím však narážíme na zcela jiný problém – znamenalo by to, že lidé (ve své většině) preferují supermarket před přírodou. I kdyby tomu ovšem tak bylo (čímž si nejsem vůbec tak jistý, jako stoupenci zeleného myšlení), máme právo jim nařizovat, jak mají se svými penězi nakládat?
Z médií se na nás valí ze všech stran proud slov „lobbista, podnikatel“ v souvislosti s jakýmsi komickým blábolícím ožralou.
Ne, ten pán není podnikatel. Kdyby byl, kupovali bychom si dobrovolně a za vlastní peníze jeho produkty (a troufám si tvrdit, že by se dotyčný tímto způsobem neuživil a i proto tím podnikatelem není).
V realitě ovšem nakupují jeho „produkty“ za státem ukradené peníze ti, kteří zrovna tyto cizí peníze spravují. Správným a výstižným označením tohoto pána by tedy bylo dojič socialismu. Ale chápu, že by to médiím bořilo jejich pracně budované teze o zlých podnikatelích, kteří jezdí v drahých autech, žerou děti a bojuje proti nim hodný sociální stát.
Nesouhlasím ani s tím, že lobbing jako takový je v pohodě a že je špatné až to, když to někdo přehání s dojením pro sebe. Neumím se totiž smířit s tím, že by měl existovat byť jediný zákon, který by měl kohokoliv zvýhodňovat, protože to lze vždy jedině na úkor někoho jiného.
Korupce u veřejných zakázek i přes nové zákony roste.
Kdyby dotyčný novinář uměl logicky myslet a chápat příčiny a následky různých jevů, titulek by nutně musel znít: Korupce u veřejných zakázek roste, a to i kvůli novým zákonům.
Bez státních zásahů, regulací a zákonů by korupce nikdy neexistovala, přesto si však většina politiků (a kupodivu i voličů) myslí, že právě dalšími státními zásahy, regulacemi a zákony se ji podaří vymýtit.
Korupce jim nicméně dává svým růstem najevo, jak se věci reálně mají. Ovšem vsadím se, že i tentokrát to bude interpretováno tak, že těch regulací a zákonů je stále málo.
Neumím si ovšem představit zákon nebo regulaci, která by skutečně korupci omezila. Každá totiž jen přináší nové korupční možnosti…