Je problém v tom, že někdo bere plat 250 tisíc měsíčně?
Ne, není.
Je problém v tom, že se někdo smluvně dohodne se zaměstnavatelem na tzv. konkurenční doložce v pracovní smlouvě (za což mu logicky náleží kompenzace, dokonce i dle zákona)?
Ne, není.
Je problém v tom, že stát vlastní a z daní (tedy cizích peněz) podporuje firmu, která nabízí přepravní služby?
Ano, je. A velký. A neustále to přináší neuvěřitelnou neefektivitu a plýtvání (z čehož dva a půl milionu, nad kterými je teď tolik křiku, jsou jen kapkou v moři).
Uvědomuje si výše uvedené i Dluhoslav?
Asi ano, ale uvědomuje si i to, že je pro něj výhodnější, když před svými voliči předstírá něco jiného. Vyvolat v lidu závist pokřikem typu „milijón, dva milijóny berou“ sklidí jistě více úspěchu než debata o iracionalitě státem provozovaných drah.
PS: To, jakým způsobem se věci angažuje i (modrý) socan Nečas, je také smutné, leč – očekávatelné.
Špičky magistrátů Brna a Prahy právě na krizovém zasedání řeší neutěšenou situaci s monopoly dopravních podniků ve svém městě.
Jakožto lidé zvolení moudrým a zodpovědným voličstvem mají dostatek zdravého rozumu a cti a tudíž poznali, že už toho bylo právě dost a je potřeba přikročit k zásadním změnám.
S okamžitou platností pozastavili placení dotací svým dopravním podnikům, kteréžto nabídli k prodeji formou veřejné aukce. Zrušili veškeré regulace v této oblasti, takže kdokoliv může začít podnikat, pronajmout si autobusy a vozit zákazníky tam, kde o to bude zájem a za ceny, které budou ochotni zaplatit.
Pravda, ceny jsou přechodně o něco vyšší než původní jízdné, ale pořád nižší než stejné jízdné po započtení dotací (a stále podstatně nižší než taxíky). Města tedy výrazně ušetří a již teď je jisté, že od příštího roku budou moci minimálně zrušit daň z nemovitostí.
Lidé se víc než kdy předtím domlouvají s kolegy na společných jízdách autem, některé firmy vozí své zaměstnance v mikrobusech a postupně tlačí na snižování cen soukromých MHD (v čemž pomáhá i postupně narůstající konkurence). Stále víc a víc obchodů příspívá na provoz linek, které k nim jezdí. Ředitele, náměstky a další vysoké úřednictvo dopravních podniků náhle nechce nikdo zaměstnávat a tito přestávají mít na splátky hypoték svých luxusních vil.
Řidiči a další profese si nyní mohou vybrat, zda budou pracovat u soukromé společnosti a obsluhovat platící zákazníky, nebo raději někde s odhalenými pupky demonstrovat, blokovat dopravu a vzápětí vše sledovat z úřadu práce.
Situace s Českými drahami je obdobná a vláda se právě rozhodla řešit ji stejně. Již teď je jasné, že nespolkne-li příští rok Černá Díra svou obvyklou porci miliard, bude možné DPH nejen nezvýšit, ale dokonce snížit o 2 procenta.
Že je tomu v realitě jinak? No jo, kde jen dělají pravidelně soudruzi voliči chybu…
Dnes jsem v Brně narazil na kouzelné aktivistické plakáty. Stálo na nich něco jako: „Ano zachování nádraží v centru, nechceme žít několik let na staveništi“.
Ach jo.
Nové nádraží by se stavělo v opuštěných a zanedbaných prostorách mezi ulicemi Opuštěná (!), Plotní a Železniční, takže by na staveništi žilo možná pár bezdomovců, krys, bažantů a holubů.
Stávající nádraží s celými šesti průjezdnými kolejemi, ve špičkách beznadějně přeplněné vlaky i cestujícími, od jízdy vlakem velmi odrazuje. Stejní aktivisté (neboť zelený soudruh Ander a jeho parta je v Brně jen jedna, ať už se dané sdružení jmenuje jakkoliv) pak brojí proti autům.
Případná rekonstrukce nádraží v centru, která by stejně nic významně nezlepšila (přidat jednu dvě koleje by situaci uspokojivě a dlouhodobě neřešilo), to by teprve byl pěkný několikaletý život na staveništi…
Je pro mne záhadou, jak mohli předkové těchto lidí kdy vylézt z jeskyní. Pravda, možná po nich uhlíky čmárali „Ne odchodům z jeskyní, bylo by s tím moc práce“. Možná prostě šli se společností, na které byli závislí a předali tak své geny dál. Nebo jen kdysi aktivní lidé zdegenerovali. Kdo ví…
Stát se vytrvale snaží předstírat, že perpetuum mobile funguje a volič to často akceptuje. Dnes se podíváme na tři příklady, z nichž ten první už je skoro prokouknutý, ale zbylé dva na to stále čekají.
Máme vstupní suroviny: 1 litr obyčejné nafty (který spálí zemědělská technika; 1 litr pro zjednodušení, pravděpodobně je to ještě o trochu víc), zemědělskou půdu a přírodní energii (Slunce, voda). Přidáme nějakou tu lidskou práci, zasadíme řepku a výsledkem je 1 litr bionafty.
Tu můžeme spálit v nějakém motoru a radovat se, kterak jsme použili obnovitelný zdroj a jsme ekologičtí.
Pokud bychom ovšem spálili rovnou ten litr nafty původní, dosáhneme stejného konečného výsledku a ještě ušetříme spoustu prostředků: na zemedělské půdě se může pěstovat něco užitečnějšího, práce může být investována účelněji. Výsledkem by bylo méně plýtvání, což je důležité, neboť plýtvání vede k chudobě. A ostatně, není dobré ani pro tu ekologii.
Kdyby celý tento proces nevymyslel a nedotoval stát, nikdy by nikoho něco tak hloupého ani nenapadlo, protože vlastními penězi by nikdo takto neplýtval. Ale žijeme holt v pokrokovém sociálním státě, takže se nám zemědělci smějí s cedulemi „Nechte nás pěstovat naši řepku.“
Tento příklad je natolik zřejmý, že už jej prokoukla i řada lidí a v praxi už se drží jenom díky mocné lobby.
Většina úředníků nevytváří skutečné hodnoty, ale pouze spotřebovávají nebo přeměňují ty, které vytvořil někdo jiný. Což se v principu neliší od podpory v nezaměstnanosti.
Hlavně však platí, že ubyla-li by skupina úředníků a lidé by přestali odvádět příslušné množství daní, tak ty peníze z ekonomiky nezmizí, ale budou utraceny jinak (ba dokonce tak, jak budou jejich majitelé chtít).
Daňový poplatník si častěji vyrazí na večeři do restaurace, do kina / divadla, zaplatí si paní na hlídání dětí, atd. To vše vytvoří řadu nových pracovních míst, která by mohla být obsazena… ano, těmi úředníky.
Opět tedy nefunguje perpetuum mobile v podobě, že by stát sebral lidem peníze, utratil je tak, jak sám uzná za vhodné a jedině tak by vytvořil dostatek pracovních míst pro všechny.
Myslím si, že i o té ekologii samotné by se daly vést spory, protože v případě elektrického vlaku smrdí místo něj elektrárna, a taktéž motorové vozy s naftovými motory a pár lidmi na palubě asi nebudou to pravé.
Ale zamyslel už se někdy někdo nad tímhle? Dává-li stát železnicím dotaci (a ne zrovna malou), někdo ty peníze musel nejprve vydělat. Každá činnost, při které se vytvářejí hodnoty, jistě statisticky nese nějakou ekologickou zátěž. Počítá se s ní při kalkulaci ekologičnosti železnic?
Nevěřím, že státní dotace v principu mohou přinést něco užitečného, neboť bylo-li by to skutečně užitečné, udělal by to někdo i bez nich. Jsou tedy jen nástrojem, jak násilně prosazovat zájmy určitých skupin na úkor daňových poplatníků za současné snahy přesvědčit ty poplatníky, že jsou to vlastně i zájmy jich samotných.
Kdysi, když mě to ještě bavilo a měl jsem na to nějaký čas, vešel jsem občas do debaty s lidem prostým a v diskusích na mainstreamových zpravodajských serverech zkoušel argumenty bojovat proti hlasitému povyku a rychlým instantním názorům.
Z této doby si pamatuju jednu úsměvnou příhodu.
Řeč se vedla zrovna o dotování železnic a diskuse byla plná plamenných výkřiků o tom, jak stát musí železnici dotovat, protože ji přece musíme mít a cestující by na to jinak neměli. (Víru v to, že lidé na to nemají, ale když nechají stát ty peníze draze vybrat, část jich rozkrást a zbytek dát Českým drahám, které zase část rozkradou a ejhle – mávnutím kouzelného proutku – náhle na vlaky bude, ponechám nyní stranou.)
V té diskusi jsem zkusil argumentovat tím, že v určitých případech by se mohl uchytit model financování, kdy na vlaky přispívají provozovatelé třeba různých turistických / obchodních cílů (investovali by tak do dopravy svých zákazníků).
Ozvala se nějaká paní (říkala si tuším slušná občanka, nebo tak nějak podobně vynalézavě) a psala mi, že je to přece blbost – proč by tihleti podnikatelé přispívali na vlaky, když ani ty daně pořádně neplatí, musí se do toho nutit a chtějí se z toho pořád vykrucovat. A ona to dobře ví, pracuje totiž jako úřednice.
Chvíli jsem na to zíral, neveřil jsem, že by takové srovnání někdo mohl myslet vážně.
Nepomáhalo další vysvětlování ani konkrétní příklady (např. autobusy zdarma jezdící k nákupním centrům), paní prostě věděla.
No a dokud budeme mít mezi úředníky dost lidí, kteří nechápou rozdíl mezi investicí do podnikání a daněmi, kteří stále hledají důvody, proč něco nemá jít, kteří naprosto nechápou svět kolem nás a základní ekonomické souvislosti, pak to tu bude vypadat tak, jak to vypadá…
Dnes zase něco málo o tom, jak hospodaří ČD, tak snad nebudu také nařknut z homofobie.
Když odešel pan Žaluda ze soukromé pojišťovny AXA za lepším (do erárních Českých drah), začal se obklopovat svými lidmi. Proslýchá se, že své spolupracovníky nevybíral jen podle schopností, ale měl i jiná kritéria. To je mimo rámec tohoto článku (je jen škoda, že mediální šílenství ujíždí hystericky poněkud nepodstatným směrem, místo aby řešilo ty stovky miliard, které už černá díra spolkla a ještě spolkne).
Podle všeho tedy bez výběrového řízení přišla spousta nových lidí, pro některé se dokonce narychlo vytvářely nové pozice. Bez zajímavosti není ani to, že tito noví lidé pobírají v průměru dvojnásobek platu svých předchůdců. Oficiální informace nicméně k dispozici nejsou – i přes to, že každý z nás je nedobrovolným akcionářem ČD, jsou pro nás tajné.
Vysvětlující komentář tiskového mluvčího ČD mě rozesmál na několik minut: „Nemůžeme se chovat jako státní moloch.“
Ale pozor, hospodaření drah se zlepšilo! Škoda, že jen o to, o kolik víc dotací dostaly. Kdyby to celé nebylo tak smutné, bylo by to k popukání.
Ach jo. Takhle to dopadá, když se v rámci tzv. dopravní obslužnosti a veřejné služby dojí zdánlivě bezedný daňový poplatník. Radostně se hýká, že můžeme levně jezdit vlakem a tisíce lidí mají zaměstnání. Stojí to ale za to? Neutratil by snad daňový poplatník ty peníze sám lépe a hlavně efektivněji? Zaměstnanci ČD nás straší, že v takovém případě by byli nezaměstnaní a my bychom se neměli jak přepravovat. Nemyslím si to. Přepravoval by nás někdo jiný a z řady zaměstnanců ČD by se stali pracovníci soukromých firem, kde by si nemuseli celé dny stěžovat, jak je všechno na hovno. Jediný efekt by byl, že různí žaludové a jejich kamarádi by si na sebe museli vydělat výhradně prací. Kdo ví, jestli to někdy lid pochopí…
Jak nedávno poznamenal pan Macek, s Českými drahami tedy zbývá dořešit jeden jediný problém – kam umístit nálož(*).
(*)Disclaimer: pokud to tu někdo čte služebně a je poněkud mdlého rozumu, tato věta je myšlena ironicky a ne tedy zcela vážně. Nechci skončit jako Paul Chambers (ale snad u nás tak horlivého Velkého bratra zatím nemáme). Nálož tedy skutečně nikam umisťovat nehodlám a ani k tomu nikoho nevyzývám.
Tak zas budou České dráhy (a dost možná i dopravní podniky) v pondělí stávkovat. I bych se docela divil, proč zas jen ony, když zdanění benefitů je pro všechny zaměstnance stejné, ale ono se čemu divit vlastně není.
Proč tedy stávkují, blokují a protestují vždycky jen ČD, dopravní podniky, zemědělci a podobní? Je to jednoduché, nikdo jiný na to nemá čas: zaměstnanci soukromých firem a podnikatelé musí prostě pracovat, mimojiné i proto, aby bylo na různé veřejné služby reprezentované tou první skupinou. Také jim pro náhradu případného výpadku příjmů nestačí prostě a jednoduše zašmátrat rukou v cizí peněžence a něco si tam beztrestně vzít.
Takže protestů proti vysokým daním a plýtvání (třeba odborářskému) se jen tak nedočkáme – čas na stávku mají jen zaměstnanci dosud žijící v socialismu, kteří za svou práci necítí žádnou zodpovědnost a vysoké daně i plýtvání jim vyhovují – platí to přece někdo jiný.
Navíc je tu další faktor: železničáři a podobná kdysi až nadpřirozeně uctívaná povolání mají pochopitelně zájem na zachování veškerých svých výhod, neboť je přece mají odjakživa a jakýkoliv pokus aplikovat rovné podmínky je jimi chápán jako krádež.
Ono se také rádo říká, jak je doprava strategická a proto je dobře, že ji provozuje stát. No jo, jenže jak vidno – pro pár lidí z čela odborů je takto velmi snadné ochromit veřejnou dopravu v podstatě po celé republice. Právě proto, že se jedná o strategické odvětví, by toto nemělo být tak jednoduše možné. A právě proto by odvětví v rukou státu být nemělo.
Je také pozoruhodné, že četnost stávek je nepřímo úměrná kvalitě práce a spokojenosti zákazníků s dotyčnou firmou…
Samozřejmě rozumím lidem, kteří se snaží prosazovat svoje zájmy, jen mě nehorázně štve, že nehledají systémové řešení, jde jim jen natahovat ruku směrem ke státu. Navíc neváhají vzít si jako rukojmí své zákazníky, které mají na háku právě proto, že to jejich hraní si s vláčky daňový poplatník musí financovat, ať chce nebo nechce.
Až si lidi uvědomí, že stát tu není od toho, aby poskytoval a dotoval jakékoliv tržní služby (včetně přepravy z místa na místo), bude tu lépe.
Kdyby byly České dráhy co k čemu, nenabízely by své služby jako pouhou přepravu, ale jako cestování za dobrodružnými zážitky. To co s nimi, totiž nezažijete nikde jinde. Ba ani by vás většinou nenapadlo, že je to vůbec možné.
26. prosice jsme jeli se ženou vlakem z Bohumína do Ústí nad Orlicí, kde jsme plánovali přestoupit na autobus a tím se ještě o kus poposunout. Vlak EC 110 měl již z Polska nahlášeno 10 minut zpoždění, nakonec přijel o trochu dřív. Dráhy vymyslely geniální postup: v Bohumíně vlaku vyměnily lokomotivu a v Ostravě-Svinově mu připojovaly vnitrostátní skupinu vozů (dělat obojí najednou by bylo příliš logické a tudíž zastaralé). Obojí jim šlo jak psovi pastva a tak jsme v obou stanicích obdrželi po nějaké té minutě zpoždění navíc. Znudění drážní zaměstnanci se klasicky bez zájmu šourali po nástupišti.
Nakonec jsme se dali do pohybu, což jsme přijali s úlevou (být téměř hodinu po zamýšleném odjezdu z Bohumína stále ještě v Ostravě bylo dost šílené). Pak už jel vlak docela normálně, od obchvatu Přerova dokonce i dost rychle a tak se mu do České Třebové podařilo zpoždění stáhnout téměř na původních deset minut.
Přípojný rychlík 874 ujel nicméně zhruba o 4 minuty dříve. Později jsme zjistili, že byl v následující stanici naším EC 110 předjet, takže žádný čas neušetřil, jen jaksi zmizela možnost přestupu (onu stanici EC projíždělo). Dispečer prostě u práce přemýšlel. Jeli jsme tedy za chvilku osobním vlakem, leč původně přípojný autobus v Ústí už byl pryč (aby to nebylo tak jednoduché, stál tam autobus jiný, který nikam nejel, jen předstíral, že tam původní autobus stále stojí).
Naštěstí paní prodávající v Ústí jízdenky měla kontakty na taxíky (zřejmě je to při úrovni služeb poskytovaných ČD nutnost). Jednomu jsem zavolal a ten slíbil, že na nádraží může za 8 minut být. A taky byl, dokonce bez zpoždění.
Druhý den večer jsme se jali cestovat domů, do Brna. Vlak měl jen pár minut zpoždění, do vagónu nepadalo moc sněhu, dokonce i trochu topil, prostě pohoda. V Adamově (těsně před Brnem) jsme však neplánovaně zastavili. Stál tam již osobní vlak, který přijel před námi a za chvíli dorazilo EC, co jelo za námi. Průvodčí, který před tím navštěvoval kupé snad každých deset minut, najednou někam zmizel. Z nástupiště jsem slyšel výpravčího pronášet geniální myšlenku: „pak pojedete v tom pořadí, v jakým jste přijeli.“
Zhruba po čtvrthodině přijel vlak z protisměru. Dalo se tedy pochopit, že byla v provozu jen jedna traťová kolej a dispečerům přišlo jako dobrý nápad dát přednost směru, ve kterém jel jeden vlak před směrem, ve kterém jely vlaky tři. Pak se již vše dalo do pohybu, a to skutečně v pořadí osobák, rychlík, EC (tj. přesná negace logicky nejlepšího řešení). Osobák stavěl ještě ve dvou prdelích, čímž oba vlaky za sebou dále zpomaloval. Až se někdy budete zase sami sebe ptát, proč je tolik vlaků zpožděných a jak to vzniká, vzpomeňte si třeba na tuto situaci.
Myslel jsem, že krize (a související nezaměstnanost) je skvělá příležitost, jak vyházet lemply a nabrat schopnější lidi. ČD jsou však, zdá se, skvěle připraveny na zcela jistě blížící se budoucnost, kdy neschopnost bude povinná.
Kdybych měl trochu víc hroší kůži, chtěl bych mít firmu jako jsou České dráhy.
Posuďte sami: od nového jízdního řádu ubydou asi 3 % spojů, přitom kraje zvýší své dotace o desítky miliard. Socialistickým hejtmanům totiž nečiní pražádné potíže rozdávat cizí prachy. Navíc nyní neroste cena paliv, energií a pracovní síly, takže se to drahám musí podnikat jedna báseň.
Jako pojistku kraje uzavírají s ČD smlouvu většinou na 10 let, aby se jim do toho nikdo nesral a aby nedejbože nemuseli soudruzi ještě bojovat s konkurencí. Tomu říkám jistoty, panečku (už chápu, proč ČSSD zjednodušila své heslo jistoty a prosperita na pouhé jistoty – že by podobné kroky přinášely prosperitu, by totiž dnes nevěřil ani ten nejjednodušší občan po lobotomii a dvaceti pivech).
K tématu ještě dva pěkné odkazy:
Jančura on-line: Už mě z ČSSD varovali, že přijdu o licence
K panu Jančurovi jen jedna věc: pokládá toto rozhodnutí hejtmanů za důsledek jejich hlouposti. Já si to nemyslím; možná sice hloupí jsou, ale v tomto případě si patrně uměli spočítat, že když vezmou cizí peníze a někomu je dají, že se to musí vyplatit především jejich vlastní kapse…
Prostě – kudy chodil, tudy krad, sociální demokrat.
Obecně se má za to, že chovat se ekologicky je nákladné (tudíž vůbec ne ekonomické) a lidé by se tak přirozeně nechovali, proto je třeba je k tomu nutit a porůznu ekologii dotovat.
Ale skutečně tomu tak je?
Třeba takové palivo. Jeho spalování není ekologické a také je to drahé. Ušetříte-li palivo, chováte se i ekologičtěji. Je pak s podivem, že zlé neekologické letadlo mě do Londýna doveze výrazně levněji, než hodný ekologický vlak do Mnichova. A to jsou ještě dráhy dotované.
Je za tím třeba vidět i to, co běžný takyekolog nevidí – dráhy zřejmě potřebují ke své činnosti více zaměstnanců, kteří se musí nějak dostat do práce, produkují tam pak oxid uhličitý a kdo ví co ještě. Anebo je možné, že i té energie spotřebuje letadlo méně. Zkrátka, v obdobných případech je cena zcela jistě měřítkem ekologičnosti a zákazník je tak přirozeně motivován se ekologicky chovat.
Stejný princip představují úsporné žárovky, biopaliva nebo třeba solární články. Pokud je jejich koupě tak drahá, že se musí dotovat, aby si to někdo pořídil, neznamená to nic jiného, než že k výrobě bylo potřeba použít mnoho energie, surovin a dalších zdrojů (a ekologie jde tudíž náhle kamsi).
O něco jinak vypadá příklad, kdy chceme někde skladovat nějaké svinstvo, třeba jaderné palivo. Zde nepochybně nejlevnější řešení (tj. někam to pohodit) příliš ekologické nebude. Nestačilo by však, aby každý pozemek měl konkrétního vlastníka (tj. žádné město, stát apod.), který by určitě nebyl ochoten mít tam něco nebezpečného? Ano, firmy by mohly škodlivé látky ukládat na svých pozemcích, namítnete jistě. Zde by patrně malý prostor pro zákonnou úpravu byl.
V neposlední řadě je třeba myslet na to, že většina lidí prostě ve zdravém prostředí žít chce, čímž vytváří nějakou tu poptávku. Proto ta idea některých pomalejších, že v tomhlectom tvým kapitalismu, vole, by nebyly žádný lesy a louky, protože by se to nevyplatilo, je lichá.