Spokojenost s EU roste. Hurá!

Češi si evropské peníze pochvalují. Co zlepšily, si však už nevybaví.

Ano, to je tak nějak typické. Já to mám podobně. Taky si nevybavuji, co evropské peníze zlepšily (kromě jednoho hřbitova na Slovensku, který byl obehnán obřími nevkusnými tabulemi „postaveno z dotací EU“). Narozdíl od lidu si ale evropské peníze nepochvaluji.

Sice to může být fajn pocit, dostat peníze na opravu lávky v horní dolní, takže ji člověk nemusí kilometr obcházet, ale dlouhodoběji je dostávání peněz za nic zničující (jen se podívejte do různých ghett vyrostlých na sociálních dávkách).

O „ochotě bohatších států podělit se o své bohatství“ bych taky polemizoval. Měl jsem za to, že je to spíš povinnost (a když ne pro státy, tak pro jejich daňové poplatníky určitě).

„Z veřejného prostoru a hlavního mediálního proudu vymizely silně euroskeptické názory exprezidenta Václava Klause,“ vysvětluje Janda a připomíná tři roky starou situaci, kdy Klaus a s ním i představitelé vládní ODS Unii a její principy často kritizovali.

A ano, mohl za to Klaus. Kdo jiný. Takže vlastně stačí uzavřít unii do jakési karantény, ve které se nesmí kritizovat a hned ji lidé budou mít rádi. Hurá! Ale ona to bude jen krátkodobá radost. Oni ji lidé jednou prohlédnou, stejně jako třeba předlistopadové komunisty, také uzavřené v jakémsi ochranném prostoru, kde je nešlo kritizovat. Za jejichž problémy také „mohli“ nějací zloduši, na které se neustále ukazovalo.

„Klaus nevynechal příležitost vyjádřit se, že dotace podle něj ničí trh. Teď už k tomu nemá tolik prostoru.“ Škoda, že Janda nespecifikoval, zda byl Klausův názor mylný (a že tedy např. neexistují firmy, které zkrachovaly, protože narozdíl od konkurence nedostaly dotaci) nebo jestli je jen rád, že už tak často nezaznívá.

„Česko dokázalo uhájit zájmy nejprůmyslovější země osmadvacítky a pro domácí průmysl získat zajímavé kompenzace.“ V oslavném článku o EU bych v kontextu průmyslu čekal oznámení, kolik jsme toho (prokazatelně díky EU) prodali nebo vybudovali, ale ne – dostali jsme zajímavé kompenzace! To skoro zní, jako bychom naopak „díky“ EU něco prodat nebo vybudovat nemohli, ale aspoň nám to nějak vykompenzovala… Ach jo.

Shrnutí: stačí uplácet lidi dotacemi, bránit v kritice EU a nedat prostor lidem, kteří mají závadné názory a hned bude EU oblíbená. No jsem rád, že to takhle naplno eurohujeři říkají.

Klaus vs. Havel? Spíš (zase) média vs. Klaus

Vyšel celý rozhovor s Klausem a tak se ukazálo, že věty, nad kterými se předminulý víkend mohla uvztekat kulturně-mediální fronta a lid v diskusích, v něm v podstatě nepadly.

Není to ostatně poprvé. Což o to, když se nad novinářem vygenerovaným titulkem místo nad něčími skutečnými názory vzteká lid v diskusi, není to nic překvapivého. U někoho, kdo si říká intelektuál nebo osobnost veřejného života, je to na pováženou, ale taky už jsem si zvyknul.

Rozhovor bych určitě doporučoval přečíst i urputným Klausovým kritikům, už jen pokoušet se oprostit od „fuj Klaus“ a přemýšlet, zda náhodou přece jen nemá (aspoň v něčem) pravdu (a proč ji nemá jindy), je dobré cvičení.

Je jistě snadné přetavit větu „Myslím, že on, ač samozřejmě nebyl komunista, tak mentálně v mnoha ohledech tím reformním komunistou byl.“ (spolu s předcházejícími odstavci s argumenty) na titulek „Klaus: Havel byl reformní komunista“ a nalákat na něj lidi, co si nad jím samotným odplivnou (a v paměti jim zůstane už jen „Klaus: Havel byl komunista“).

Ale i já sám mám přinejmenším pocit, že by Havlovi bývalo v roce 1989 stačilo, aby se vyměnili nejvýše postavení vládnoucí lidé, přestali se zavírat ideoví odpůrci, byla zrušena vedoucí úloha KSČ a s minimálními reformami se jelo dál. „Socialismus s lidskou tváří“ bych tomu určitě byl ochoten říkat.

Co se týče jeho dalších postojů: Havel snad neříkal (tuším před volbami v roce 2006), že KSČ je menší zlo než ODS? Neměl spoustu výhrad vůči tržnímu hospodářství? Vůči systému politických stran? Nepodporoval nakonec vehementně Zelené, kteří prosazovali (a semtam i prosadili) omezování svobod za účelem páchání „dobra“? Nebyl to snad obdobný princip, jakým komunisté hájili své pošlapávání svobod? Nelišili se tedy od komunistů jen nastavením některých parametrů? Lze se snad přít, jestli může být ve všech důsledcích větším zlem komunismus nebo environmentalismus, ale boj za svobodu si představuju prostě jinak.

Co se týče toho, že Havel nestavěl, ale jen bořil – je to možná lehce nadsazené tvrzení, ale asi chápu, co tím Klaus myslel: nikdy jsem od Havla neslyšel „teď je potřeba udělat ty a ty kroky,“ spíš jen „výsledek by měl být asi takový,“ častěji ale „výsledek je špatný.“

Souhlasím i s tím, že Havel byl nejcennější jako symbol změn a „revoluce“.

Taky jsem setkal s názorem, proč prý Havla po jeho smrti „očerňovat“. Máme z něj snad dělat svatého, o jehož názorech a činech se nepochybuje a nediskutuje? Máme jeho názory překrucovat, aby vypadaly líp? Nemáme o něm snad mluvit vůbec? Pak ať se na něj novináři Klause neptají. (I v tom rozhovoru zavedl na Havla řeč novinář a dále se pokoušel získat na toto téma něco, co by bylo dobře prodejné.)

Zkrátka, nic z toho, co Klaus řekl, mi nepřipadá přehnané nebo nevhodné. To snad až verze zremixovaná původně novináři, a to právě proto, aby vyvolala (už asi potisící) laciný hněv směřovaný na snadný a většinově přijatelný terč.

Klaus navíc Havla znal léta osobně a předpokládám, že o jeho názorech věděl víc, než co se dostalo do médií. Zároveň mi připadá absurdní, že by ho „očerňoval“ zcela uměle. Co by z toho měl? Lidi ho masově nenávidějí, a rozpory s Havlovými světonázory tomu evidentně pomáhají. Mohl by kývat mediálnímu obrazu sv. Havla, být populární a mít klid…

Že bych přece jen šel volit?

Je ještě skoro týden do druhého kola těch debilních voleb a pravdoláskaři spolu se spřátelenou kulturně mediální frontou se můžou zbláznit.

Skoro to až připomíná takové ty kulky v obálkách před 5 lety, kdy se asi o dvou poslancích rozkřiklo, že hodlají opustit pokrokového Švejnara a volit Klause. Mediálně bylo hned naznačováno, že jim tak vyhrožuje Klaus, byť o něco logičtější vysvětlení by bylo, že to dělá bratrstvo pravdy a lásky, kterému chtěli zrovna utéct.

Volím Karla, volím Karla, protože je slušný / nebude krást / je důstojný / neptejte se mě proč, hrne se na nás ze všech stran. V médiích kníže bleskurychle zaplácl prázdnou díru po želé Fischerovi. Asi je pokládán za podobně tvárného, čemuž musím dát za pravdu.

Byl jsem rozhodnutý volit prázdnou obálku (protože ani jeden z kandidátů za nic nestojí – z restaurace, kde bych si nevybral, bych taky odešel), ale jestli to nakonec s nechutí hodím Zemanovi, budou za to moci jedině hysteričtí fanoušci knížepána.

Nechutnost počínání tzv. osobností nejlépe ilustruje toto:

Dejdar volí Zemana. Skončili jsme s tebou, vzkázali mu tvůrci Zdivočelé země

Ano, soudruzi umělci jsou pořád stejní. V jejich předstávách existuje jediné správné vidění světa a jejich názoroví oponenti se ignorují, zesměšňují, nediskutuje se s nimi a ideálně se někam uklízejí. Před 65 lety by tím správným názorem bylo, že je třeba šlechtu okrást a vyhnat ze země, dnes se to otočilo; jenom to opovaž se mít jiný názor zůstalo.

Jo a pro ty, co chtějí volit Schwarzenberga proto, že je to „pravičák“: pokud vám nestačí, že je předsedou strany, která nám už léta zvyšuje daně (a jejíž nejnovější výmysly už překročily hranici fašismu), tak to, jak se za něj bijí pravdoláskaři a jak chce pokračovat v „odkazu Havla“ by stačit mělo.

Prezidentští kandidáti

Hlavenka dnes sepsal seznam prezidentských kandidátů seřazených od nejméně oblíbeného. Ta myšlenka samotná se mi celkem zalíbila a tak zkusím udělat seznam obdobný.

Podotýkám, že Hlavenkovy argumenty k jednotlivým kandidátům jsem nestudoval, neboť na strávení jeho článků o politice a ekonomii z poslední doby potřebuji poněkud specifickou náladu, která se dnes ještě nedostavila. Dále podotýkám, že pokud mi náhodou vyjde nějaký kandidát osamocen jako poslední (a tedy nejméně neoblíbený), neznamená to nutně, že je skutečně natolik málo neoblíbený, že bych ho i šel volit.

Jan Fischer

Slizký kariérista, celoživotně živený erárem. Nejsou známy téměř žádné jeho názory a skutečné zájmy. Z prospěchářských důvodů vstoupil do KSČ, z obdobně prospěchářských důvodů ji pak zase opustil. Podrobněji také zde. Přímo esence toho, co v politice nesnáším a co způsobuje, že je na tom dnes politika tak, jak je.

Táňa Fischerová

Sluníčková paní, která by ráda nastolila obecné blaho. Začne tím, že o svátcích nařídí zavřít obchody – a hned nám bude o kousíček líp. Pusťte si ji u Krause, stojí to za to.

Tomio Okamura

Všechno zná, všude byl dvakrát, ultrapopulista. Přestože se spojení byznysu a politiky ještě ani jednou neosvědčilo, je masově oblíbený. Lidé rádi opakují své chyby, aby náhodou nemuseli přestat nádavat tak, jak jsou už léta zvyklí.

Jiří Dientsbier

Proslulý tím, že je synem známého disidenta a levicového intelektuála. Ve stupidní kampani poznamenal, že spravedlivý stát a kdo ví co ještě je možné. Ano, jistě.

Zuzana Roithová

Její postoje příliš nesleduju, ale zcela určitě jsem ji zahlédl na billboardu, kde mi slibovala nastolení nějakého všeobecného dobra. To ne, tomu já něvěřím.

Karel Schwarzenberg

Věřím mu, že by hájil zájmy své země. Otázkou je, zda to Švýcarsko, Rakousko nebo Německo od našeho prezidenta skutečně potřebuje (a zda je to vůbec vhodné). Beznadějný eurohujer. Celkem mu věřím i to, že je sám nezkorumpovatelný. Trochu mu to ale kazí fakt, že se nechal instalovat do funkce loutkového předsedy největšího korupčního spolku u nás.

Na druhou stranu by jeho prezidentování přineslo jistě řadu humorných příhod. Třeba jeho „blfjldkflrkjaoddklvjae“ coby součást novoročního projevu – už jen kvůli tomu bych ho jako prezidenta rok nebo dva snesl. Ostatně, je to do značné míry taky jen loutková funkce.

Miloš Zeman

Přestože se zpětně jeví jako ještě poměrně rozumný socan, je to dané jen tím, že po něm přišli Špidla, Gross, Paroubek a Sobotka. Semtam něco vypustí, aby připomněl, že je to prostě jen mrzký sociální inženýr se vším všudy. Například pořád chápe podnikatele jako něco, co by se mělo enormně danit, protože jinak – považte – by si mohli kupovat i kaviár a šampaňské. Lid, který se ovšem sám na zdanění podnikatelů skládá (v cenách jejich služeb), mu za to nadšeně tleská.

Jana Bobošíková

Je proti EU, otázkou je, jestli to stačí. Jinak mi totiž připadá spíš jako komunistka. Ale moc ji nesleduju.

Vladimír Dlouhý

Podobně jako Fischer, vstupoval a vystupoval do / z KSČ, jak se to zrovna hodilo jeho kariéře. Některé názory má nicméně celkem rozumné.

Vladimír Franz

Pokud byste se dřív (než byl coby kandidát medializován) zeptali lidí, koho by chtěli za prezidenta, Franz by asi nikoho nenapadl. Lidé ho budou volit jen jako protestní hlas, což je patrně dáno výhradně jeho exotickým vzhledem. To je ovšem nesmysl, samotný protest (aniž by protestující věděli, proti čemu a proč vlastně protestují – a hlavně jak to chtějí řešit) ještě nikdy nepřinesl nic pozitivního.

Před časem jsem s ním nicméně četl poměrně rozumný rozhovor (kde to jen bylo – snad se mi to jen nezdálo). V poslední době kdesi zanechal i nějaký stupidní hejt na Klause, ale o to byl asi požádán novináři.

Přemysl Sobotka

Nemastný, neslaný. Na dnešní ODS asi poměrně slušný. Moc toho o něm nevím, možná právě proto probublal na konec tohoto seznamu. Na to, abych ho volil, to nestačí.

Hájek klidně napsal knihu, extrémista jeden

Pokud situaci stíhám dobře sledovat, Hájkova kniha Smrt v sametu vyšla zhruba před dvěma měsíci, mediálním mainstreamem nepovšimnuta. Teď k ní ovšem Klaus napsal něco jako recenzi, kde něco kritizoval, něco pochválil. Ano, pochválil, představte si to.

To už ovšem pozornosti neušlo, a tak sborově povstaly řady uvědomělých novinářů, Klausovu recenzi si přečetly a začaly sepisovat hejty na ni, ale i na knihu samotnou.

Ta kniha mě tím pádem začala zajímat a patrně si ji přečtu. Křesťanský fundamentalismus mi asi bude vadit, ale snad se tím nějak prokoušu. Některé citace, co jsem zahlédl před časem na Twitteru, vypadaly velmi zajímavě. Taky bych celkem rád viděl, jak moc se budou shodovat myšlenky z knihy s tím, co z ní vygenerovaly novinářské onuce coby „nosnou myšlenku“ ve snaze už asi po tisící kopnout (prostřednictvím někoho) do Klause. Hádám, že moc ne.

Z toho, co o knize dosud vím: nemyslím si, že by Havel byl nějaký antikrist. Ovšem poklidné předání moci komunisty výměnou za beztrestnost bylo přinejmenším podezřelé. To, že mu nešlo o svobodu, ale spíš o jakousi vládu (pochybných) elit a zákulisní intrikaření a tahání za nitky spolu se spřátelenými mocnými, je snad také poměrně zřejmé.

Zkrátka, mohlo by to být i zajímavé čtení.

Re: Dopis Klausovi

Dopis Klausovi.

Sice nejsem Klaus, ale odpovědět na to zkusím.

Hned na začátku jsou zmíněny sebevraždy. K nim jde kupodivu najít statistika (ano, jistě zfalšovaná, oproti přesnému pozorování té paní, jak lidé skáčou pod vlak). A z té vyplývá, že počet sebevražd není zdaleka tak vysoký, jako za komoušů. Dokonce jsme v roce 2007 měli rekordní minimum. Ve světovém přehledu tuším vede Bělorusko, kde soudruh Lukašenko už dávno zavedl ten pořádek, po kterém lid tolik volá a kde „stát funguje“ velmi dobře.

Co mě dále zaujalo: paní píše Klausovi a nadává vládě. Klaus není představitel vlády, ba dokonce je s ní velmi často ve sporu, čemuž se ani nedivím. Když už si chci stěžovat, k čemuž je jistě důvod (byť trochu jiný než si myslí ta paní), tak bych měl mít aspoň základní přehled, kdo je kdo. Chápat všechny kolem sebe jako jedny velké ony jde tak možná při hospodských kecech.

Ale to je holt běžné; i jistý poloanalfabet a křikloun (toho času mediální hvězda) útočil na vládu skrze Klause (který prý „odstraňuje demokracii“ – úplně to vidím, do roku 1989 jsme byli přímo baštou demokracie, než přišel Klaus a začal ji odstraňovat).

Porovnávat krev na rukou komunistů a dnešních vlád je taky hodně ujeté. Leda by mi něco uniklo a dnešní vlády zavíraly a popravovaly více lidí než tehdy. Patrně je to ale myšleno tak, že vláda může za zoufalost těch zmíněných sebevrahů. No nevím.

Nesouhlasím totiž se všeobecně zažitou představou, že stát, potažmo vláda, je tu proto, aby nás krmila. Jsme snad hospodářská zvířata, která jsou vládou chována, vykrmována (a v případě potřeby poražena)?

Když křičí Rómové, že mají hlad a stát by je měl nakrmit, spolehlivě to mezi prostým lidem vyvolá povyk. A pak jdou klidně křičet to samé…

Vláda ani nebere lidem práci. Jediné práce, která je vytvářena vládou, tedy práce úřednické, totiž vytrvale přibývá. Kdyby paní napsala, že nám vláda bere peníze, které jsme si vydělali a podnikatelům znepříjemňuje zaměstnávání lidí, vážil bych si jí. Ale takhle?

Recept na cestu z krize prostřednictvím snížení platů poslanců a senátorů je jistě geniální a určitě by mu sborově zatleskala libovolná zaplivaná putyka. Možná by té paní někdo mohl říct, že z celého platu všech poslanců, senátorů, ministrů a prezidenta by si měsíčně každý z nás mohl koupit asi tak jeden rohlík. Skutečné průšvihy se odehrávají jinde.

To vrácení ukradených peněz by bylo jistě lepší. Uvědomuje si ta paní ale, že nejvíc peněz se rozkrádá vždy, když po politikovi chceme, aby se o nás nějak staral?

Paní taky píše, že v Praze není nezaměstnanost a dokonce tam mají vyšší platy. Zajímalo by mě, jak si to vysvětluje. Patrně nějak tak, že tam vláda směřuje „více dávek“ (pak to bude ekvivalentní oblíbené rómské představě, že vláda na své občany dostává odkudsi dávky a jim jich přerozděluje málo). Jestli to tak jednoduše funguje, bude asi nejlepší se do té všespásné Prahy odstěhovat. Případně by se ještě mohlo Ostravsko trhnout a ukázat nám, jak se ta prosperita centrálně vyrábí. Rád se na to zvenku budu dívat.

Je škoda, že se lidé ve špatné životní situaci (ať už domnělé nebo skutečné) nesoustředí na racionální cestu ven a místo toho zahazují zbytky zdravého rozumu a propadají kolektivní frustraci.

Může za to Klaus!

„Václav Klaus podle mě zcela záměrně pracoval na vytvoření současného systému, kdy korupce vládne zemi. Jeho ambice byly přitom čistě mocenské. Věděl, že zde je nějaká nálada, umožnil, aby se kradlo, a ty, kteří měli máslo na hlavě, natáhl k sobě. Nad nimi pak měl absolutní moc. Člověk, který českou zemi nejvíce poškodil, je Václav Klaus.“

Ano, tak nějak to muselo být:

Estébaci, veksláci, pinglové s dobrými kontakty a další dojiči předlistopadového socialismu si po převratu (minimálně z části jimi samými pečlivě připraveném) řekli – „a co budeme dělat teď?“ Dlouho je nic nemohlo napadnout, až se pak naštěstí objevil Klaus a vytvořil jim z ničeho todlencto korupční prostředí, takže se jim konečně mohlo ulevit a dál si žili jako prasata v žitě.

Ale jo, já tyhle lidi s – řekněme – určitými mentálními limity chápu. Ve nejistém světě je pro ně jedinou jistotou to, že za všechno zlé může jedna konkrétní osoba, a to Klaus, což jim přináší pocit určitého bezpečí. S tím, že je všechno fajn a jen jeden člověk to pořád kazí, se jistě žije lépe, než například s poznáním, že tu máme spoustu blbců s volebním právem. Spoustu lidí, kteří po desetiletí totality ztratili návyky normálního a slušného chování a pak najednou dostali příležitost to projevit navenek. Spoustu lidí, kterým vadí předražené státní zakázky, ale sami by takovou klidně vzali, jen mít tu možnost. Atd.

Budiž. Tak snad nevadí, když nad nimi dílem kroutím hlavou a dílem se směju.

Zlý Jakl, zlý Bátora

Jaká hrůza, zlý Jakl hájí právo všech kapel zpívat! Co si to dovoluje, dnešní doba demokratismu přece potřebuje různé rady pro rozhlasové a televizní vysílání a dost možná brzy zase nějaké schvalovací komise. Vždyť to přece každý slušný občan musí uznat! (Stejně jako před třiceti lety se jistě mělo za to, že každý slušný občan musí uznat, že třeba Kryl je protistátní živel a že bychom s ním ten socialismus nevybudovali, no ne soudruzi?)

Může zpěv omezit něčí svobodu? Pominu-li případ, kdy mě takový zpěv ruší na mém pozemku, pak nikoliv. Ano, může mě urazit, může se mi nelíbit. Ale takových věcí je kolem nás tolik, že se je stejně nikdy nepodaří zakázat, i kdyby v nějaké úřednické komisi sedělo 95 % lidí. Kromě toho se domnívám, že na takový zákaz prostě nikdo nemá právo. (Obdobně neexistuje můj nárok na to, aby se mi vše v mém okolí líbilo.)

Různé články, snažící se kydat hnůj na pár lidí, se v poslední době objevují s překvapující četností a stále legračnějším obsahem. Přesně ve stylu „ten syn toho zavražděnýho, to bude taky pěknej lump“ píší naše důvěryhodné zpravodajské servery o tom, kdo, kdy a kde citoval / pochválil Jakla, Hájka, Bátoru nebo Klause a na základě toho si nad Jaklem, Hájkem, Bátorou a Klausem znechuceně odplivávají.

To fakt tyhle články čte někdo, kdo si nad tím jen neklepe na čelo? I když asi ano, pokrokově smýšlející studenstvo dokonce založilo proti Bátorovi web. Petice už má asi 500 podpisů, ačkoliv ji včera ideově spřátelený zpravodajský server odkázal na titulce.

Seznam signatářů, to je taky zajímavé čtení. Úředníci, aktivisté, pracovníci neziskovek, studenti humanitních oborů a profesionální Rómové si tam ulevují z frustrací:

  • Svoboda slova přece neznamená, že si pan Bátora může říkat, co chce! (to je krásný!)
  • nepřeji si, aby takový člověk rozhodoval o našich dětech, o ostatních dětech, o integraci apod.
  • každý slušný člověk musí uznat, že…
Což o to, ani já bych si asi nepřál, abych o mých dětech jakkoliv rozhodoval Bátora. A to sice proto, že by o nich neměl rozhodovat žádný úředník z ministerstva. Děti nejsou majetkem státu. Je však příznačné, že signatáři petice se na to dívají jinak: státe, ano, rozhoduj o našich dětech a vychovávej nám je, ale Bátora je fuj, protože to všude píšou, tak ať rozhoduje někdo jiný. Třeba někdo, kdo je naučí, že nejvýznamější nerostnou surovinou dneška jsou sociální dávky a jejich těžbou roste vyspělost společnosti, nebo tak něco.

Je samozřejmé, že řada názorů Bátory nebo Hájka  je přinejmenším diskutabilních. Jenže vyspělá (a tedy nutně kriticky myslící) společnost by měla být právě na diskusi založená! Je-li názor chybný, lze jej vyvrátit. Nelze-li jej vyvrátit, něco na něm zřejmě bude.

To, že se snažíme před určitými názory zavírat oči (místo abychom je vyvraceli) a snažíme se prosadit, že by nemělo být možné takové názory pronášet, je velmi hloupé a před ničím nás to neochrání. Navíc tím roste obliba takových názorů (dotažených ovšem do extrémů) u řady frustrátů, které přitahuje zakázané ovoce.

Hloupých lidí se nezbavíme tím, že je budeme zbavovat nutnosti přemýšlet a filtrovat jim názory, se kterými smí přijít do styku. Tím naopak vyrábíme další a další…

Byla privatizace problémem polistopadového systému?

Je to evergreen politických diskusí: privatizace byla největším zločinem v dějinách, Klaus rozkradl ty milijóny, však to znáte sami.

Když se zkusíme zamyslet nad podstatou problému, nutně dojdeme k otázce, proč byla vlastně privatizace potřeba? Bylo to jen tak, z plezíru? Nikoliv, bylo to proto, že stát provozoval naprosto všechno, od velkých továren až po malé obchody a restaurace. To je jednak zcela nesmyslné, druhak bylo potřeba se rychle vypořádat se situací, kdy krachem RVHP přišel náš průmysl o značnou část odbytu.

Soukromý sektor se s tím nakonec vypořádal celkem obstojně, ostatně nikdy jsme tu neměli opravdu velkou krizi, opravdu velkou nezaměstnanost apod. Jak by se s tím asi býval vypořádal stát, můžeme vidět třeba na příkladu Českých drah.

Privatizace samozřejmě přinesla i (dílčí) problémy. Ty byly ovšem dané samou podstatou státního vlastnictví: stát se chtěl zbavit majetku; jenže stát není živý, aby mohl činit rozhodnutí. Museli je za něj činit jeho správci, kteří pochopitelně mívají své soukromé zájmy nadřazené těm státním. Jako největší problém bych ale viděl to, že spoustu majetku a podniků si stát ponechal.

Privatizace by nikdy nebyla potřeba, kdyby předtím stát nevlastnil téměř vše. Logicky je za ni tedy odpovědný systém předlistopadový.

Je to stejné, jako bych si léta nečistil zuby a zadělával tak na problém, který prostě jednou budu muset řešit a bude to bolestivější, než kdybych ho řešil průběžně. Následně bych nadával, jak je to léčení hnusné a že bych toho měl co nejdřív nechat. Jenže – přičinou problému by nebylo to léčení. To by bylo jen nutným následkem příčiny skutečné – dlouholetého flákání a konání špatných rozhodnutí.

Ano, mohli bychom sáhodlouze diskutovat o tom, co mohlo být provedeno lépe. Ostatně – po pitvě je každý generál. Rozhodně se nechci řadit k lidem, kteří nyní přesně vědí, co a jak se mělo udělat, a přitom před dvaceti lety mlčeli…

Fašismus všude kolem nás

Fašistické je dnes všechno, co se příliš odklání od mainstreamových názorů, nebo o čem je nutné přesvědčit narychlo lid, že je to špatné (je to přece ošklivé slovo, o kterém se příliš nepřemýšlí a tak je pro tento účel ideální).

Je to trochu paradox – do fašismu je dnes nadáváno snahám o polemiku s ideály všeobjímajícího sociálního státu. Přitom podle původního významu je to právě fašismus, který obhajuje silný a mocný stát.

I já jsem byl kdysi na tomto webu nějakým nepříliš bystrým komentátorem z lidu nařčen z fašismu, když jsem neprojevoval dostatečné nadšení z plánů půjčit si na třinácté důchody, nebo co to tenkrát bylo.

Teď si tento pojem vzala do huby i (hlásná) trouba bratrstva pravdy a lásky, Halík. Rád bych viděl nějakého dalšího našeho významného politika, který má ke skutečnému fašismu tak daleko, jako Klaus.

Když si připomeneme Mussoliniho heslo „vše pro stát, nic proti státu, nic mimo stát“ a rozhlédneme se po naší politické scéně, tak uvidíme, kdo k tomu má nejblíž. Různé zdanění každého prdu – to je vše pro stát. Snaha přesvědčit nás o něčem různými mediálními kampaněmi za naše prachy, to je nic proti státu. Křečovité snahy kontrolovat naše životy a plnění nehorázných daňových povinností, to je nic mimo stát. Zkrátka, k fašismu u nás mají blízko všechny parlamentní strany.

Ale je to ošklivé slovo, a tak jím radši budeme označovat něco, co se nám nelíbí. Třeba svobodu.

Starší články →