Tohle je něco velmi strašidelného, a to hned několikrát.
„Někteří občané odmítají připustit, že by neměli mít právo nepronajmout svůj byt tomu, komu ho pronajmout nechtějí.“
A proč bych ksakru takové právo neměl mít? To myslí někdo vážně, že bych měl mít povinnost svůj vlastní byt pronajmout někomu, komu nechci? Proč ale? Proč bych si nemohl nájemníky vybrat? Jaký to má mít smysl? Je cílem povinného pronajímání bytu například nepořádným a demolujícím lidem to, aby nepořádných a demolujících lidí přibylo (když jim za to hrozí míň a míň potíží)?
Každý dobrovolný obchod je přirozeně oboustranně výhodný. Pokud budeme lidi násilím tlačit do obchodů výhodných pouze jednostranně, nic dobrého to nepřinese.
Že je to „diskriminace v přístupu k bydlení“? V tom případě ovšem třeba já přímo velediskriminuji, protože vůbec žádný byt nepronajímám. Bráním v přístupu k bydlení jedné středně velké rodině! Požaduji za to tedy přísný trest! Soudružka ombudsmanka by se mohla poohlédnout po dalších oblíbených praktikách totalitních režimů a tu rodinu mi do bytu prostě nastěhovat.
Dovolí nám ještě soudružka Šabatová vybírat si kamarády nebo životního partnera? V tom přece taky každý z nás ošklivě diskriminuje a drze si vybírá jen takové, které sám chce! Snad se ve svém veledůležitém úřadu brzy dobere i této – podle mě zásadní – agendy.
Článek dále popisuje, jak zaměstnankyně kanceláře soudružky ombudsmanky prováděly provokaci (eufemisticky nazývanou situační testování), vydávaly se za někoho, kým nejsou a za zájemce o byt, který nechtěly a ještě snad mají mít nárok na odškodnění za „újmu“, ke které logicky nemohlo dojít (leda tak na straně někoho, kdo ten byt pronajímal a musel ztrácet čas s někým, kdo ho od začátku nechtěl).
Je to celé dost absurdní a připadá mi to, jako bych četl nějakou velmi humornou knihu (jelikož jde ale o realitu, je to dost tragické), ale to ještě není všechno:
„Podle antidiskriminačního zákona i podle občanského soudního řádu to bude předmětná realitní kancelář, na kterou je přeneseno důkazní břemeno a jako žalovaná bude muset dokázat, že neporušila zákon.“
Po stupidních nařízeních, komu máte pronajímat svůj byt a provokaci jak za časů StB tu tedy máme ještě presumpci viny a nutnost dokazovat, že jste něco nespáchali. Neuvěřitelné. Nejhorší je, že už mě ani nenapadá, jak tyhle zhovadilosti ještě „vylepšit“. Progresivní levice už tedy aspoň v tomto nejspíš dosáhla ideálního stavu.
Bylo vyrobeno poslední pomazánkové máslo a subjektivně mi připadá, že se od posledně vyrojilo nějak hodně dalších pánů Hujerů, kteří jsou za to rádi.
Je to prý ošklivé klamání spotřebitele. To mohlo být tak v roce 1977, kdy to vzniklo, ale za téměř 40 let si snad spotřebitel zvykl, ne? Nebude spíš klamáním spotřebitele to, že se to najednou bude jmenovat nějak jinak?
Prý to není máslo. Ne, to není. Je to pomazánkové máslo. Existují stovky a tisíce označení, ze kterých se přidáním adjektiva stává něco jiného. Bude s tím unie taky bojovat? Aby chudák spotřebitel nebyl zmatený? Je ten spotřebitel vlastně ještě člověk, nebo nějaký idiot, za kterého musí myslet ouředník?
To by se prý i rovnou mohlo říkat čokoláda i různým „pochoutkám“, které s ní nemají nic společného, četl jsem také. To je velmi absurdní úvaha a k tématu by byla, kdyby se pomazánkové máslo jmenovalo pouze máslo, dále viz třetí odstavec. A třeba hovnová čokoláda ať se tomu klidně říká.
Je to prý hnusné a mělo by se to zakázat úplně. No, taky mi to moc nechutná a ani si nepamatuju, kdy jsem si to naposledy koupil, ale proč v tom bránit jiným lidem s jinými chutěmi, proboha?
Taky by prý by mohli být zmatení soudruzi cizinci, kteří se naučí slovo máslo a pak si u nás koupí to pomazánkové a nastane hrozný neřešitelný problém. No a co? Když si koupíte v Anglii slaninu, bude to taky trochu něco jiného než u nás. Takový je život, ne? Nechci žít v unifikovaném světě, kde mě před hrozícím jednorázovým omylem se škodou za pár korun budou chránit armády úředníků za miliony.
Jako obvykle jsem neslyšel ani jeden věcný argument, ale chápu, že pro úřední nařizování, jak se něco smí nebo nesmí jmenovat, je těžké takový najít. Chápu také motivy našich eurohujerských politiků, těm to může přinést moc. Co ale vede jiné lidi, že jejich výplody nekriticky přijímají?
Souhlasím nicméně, že je to v zásadě banalita a že EU škodí i hůř. Na druhou stranu pořád čtu, jak jsou Svobodní strana pro pár intelektuálů a chybí jim témata pro vobyčejný lidi. A tohle snad jedno takové je (jenže teď zase čtu, jak se zabývají lacinými banalitami :).
Kdysi jsem někde četl poznámku, že i státní zaměstnanec může být pro státní kasu (skrze daně) větším přínosem než OSVČ. Nechci se této tezi vysmívat, i když je to těžké, ale spíš se to pokusím vysvětlit.
Kdyby to tak totiž fungovalo, pak mám geniální řešení na splacení celého státního dluhu! A to klidně jedním státním zaměstnancem. Tomuto státnímu zaměstnanci dáme plat 2 biliony a dvacet tisíc korun. Plat zdaníme právě těmito dvěma biliony (kam se hrabou OSVČ, to na daních neodvedou nikdy!) a splatíme jimi státní dluh. Perpetuum mobile vynalezeno!
Ono je to totiž takto: i kdyby státní zaměstnanec podléhal 100% zdanění, bude jeho přínos pro státní pokladnu přesně nulový (*). Přesně nulový je i přínos OSVČ, kterému se podaří nezaplatit žádné daně.
Přínos státního zaměstnance může být tedy hypoteticky stejný, jako přínos OSVČ (a to jen takového, který žádné daně neplatí). Reálně bude ovšem vždy menší, protože 100% daně státní zaměstnanci neplatí. Ostatně, reálně i ten OSVČ bude platit zpravidla aspoň DPH za zboží a služby, které nakupuje.
Vadí-li někomu OSVČ „neplatící daně“, musí mu logicky ještě víc vadit státní zaměstnanec, který je dokonce v mínusu.
(*) Abych byl férový, je nutné dodat, že státní zaměstnanec sice dostane plat, ale za něj odvede nějakou práci. Její přínos může být kladný, může být ale také nulový a dokonce i záporný.
Jak už jsem tu kdysi psal, nejspolehlivější znak totalitních systémů je ten, že člověk musí přemýšlet, co říkat a čemu se ještě může smát.
Nad vámi totiž bdí mocný úředník, který vtipy odborně vykládá a dohlíží, zda jsou nezávadné. A běda jak ne! (Ta situace není úplně nepodobná scénce z filmu Nejistá sezóna, kdy dvojici úředníků s tupými výrazy strašně vadila zmínka o cikánovi s kudlou v zádech. Někteří lidé jsou pořád stejní.)
Zmíněné vtipy prý podněcují k nenávisti. Nejsem sice odborník, takže zcela určitě nemám pravdu, ale myslím si, že vtipkováním člověk naopak nenávist tlumí a podněcuje k ní spíš to, jsou-li tyto vtipy násilně potlačovány.
Proč jsou vlastně vtipy o cikánech tak oblíbené? Jsme zlí, že se smějeme cikánům a ne třeba prodavačům (nebo koňským handlířům)? Nebo za to můžou spíš ti cikáni? Anebo prodavači?
Nicméně představení je celkem v intencích, tady soudruzi ještě zauvažují nad těmi nevhodnými vtipy, ale jinak to v podstatě považujeme za schválené.
Fischer má velké předpoklady vyhrát prezidentské volby.
Nikdo sice nezná jeho názory a o jeho skutečných zájmech se lze jen dohadovat, ale to vůbec nevadí, protože v rámci demokracie se všeobecným rovným volebním právem vyhrává volby něco úplně jiného.
Fischer je totiž slušný člověk. A to proto, že to jednak tvrdí sám, a jednak to o něm tvrdí média. Stejně mi připadá absurdní, jak rychle se úředník, kterého ještě před pár lety nikdo neznal, stane miláčkem kulturně mediální fronty (a tím i lidu) – a to jen proto, že rok a kousek řídil úřednickou vládu, kterou sice nikdo nezvolil, ale zato nás zadlužila jen o trošku více než vláda předchozí, tedy se jednalo o vládu velmi úspornou. No ale budiž, třeba je to fakt slušný člověk a jen já, věčný pochybovač, to nepoznám a pořád bych se na něco vyptával.
Další nutný předpoklad k masové popularitě je i víra v to, že Fischer přinese tuhlenctu změnu. Změnu v různých podobách volí lidé už asi 15 let a vždycky se ta politika skutečně změní – je o něco horší, než byla předtím.
Podivná (až téměř komická) mi přijde i jeho kampaň. Fischer oznámil, jak ji bude financovat ze svých prostředků, a tak na nás všude koukají billboardy zakoupené z úspor celoživotního úředníka.
Hesla, jako „první krok ke změně“ tomu dodávají šťávu. Neměl ten první krok udělat, když byl tím premiérem? V této funkci to bývalo šlo zcela jistě i lépe než coby prezident.
Včera jsem někde zahlédl snad ještě lepší „slovo, které platí“. Vzpomněl jsem si na pár rozhovorů s Fischerem, které měly jedno společné: dar mluvit hodně dlouho a nic neříct, natož nějakou konkrétní myšlenku nebo názor. Jeho odpovědi v podstatě na všechno jsou velmi neurčité a prakticky vždy připouštějí cokoliv. Takové „slovo“ platí velmi jednoduše, to ano.
Zkrátka – tomuto člověku skutečně důvěřovat nemohu.
Protože chce „daň“, jak jinak.
Čekali byste, že dopis bude vypadat zhruba takto?
Vážený pane, rok se s rokem sešel a proto Vám připomínáme, že je třeba zaplatit daň z nemovistosti. Chápeme, že je tento typ daní poměrně nepopulární (a zřejmě ne zcela neprávem), nicméně o jejich zrušení se dosud nezačalo ani jednat a tak je bohužel i letos nutné dostát povinnosti dané zákonem. Za Vaše peníze se budeme snažit naše město zvelebovat. Děkujeme Vám!
Byli byste zklamáni.
Zdvořilé jednání a poděkování se nosí jen ve slušné společnosti. Tam stát nepatří a zná jen „uhraďte, nebo bububu“, „byla vyměřena“ apod.
Kdo vůbec píše tyhlety úřednický slinty? Někdo, kdo se s razítkem v ruce už narodil? Platila by se snad lidem ta daň hůř po přečtení textu, který by zněl lidsky? Obzvlášť pikatní bylo, když mi před pár lety ouřad daň z nemovitosti zvýšil na dvojnásobek. Ani slovo vysvětlení, proč a na co budou tyto peníze využity. Pořád jen „vznikla povinnost“ a „místně příslušný úřad stanovil“. Ach jo.
PS: V e-mailové adrese na ten „místně příslušný úřad“ mají soudruzi překlep. Aspoň je moc lidí nebude otravovat.
Ministr prý „rozvrátil práci“ úřadů práce, až z toho již několik úředníků zemřelo vyčerpáním. Jiní alespoň dávají výpovědi, protože – považte – se od druhého ledna nezastavili a do práce musí i o víkendech! To by se nám, pohodlně pracujícím v soukromém sektoru, stát nemohlo. A tak žádají odvolání ministra, aby se zas mohli zastavovat.
Nicméně, nezávidím jim. Dovedu si představit, jak to tam asi vypadá. Jednou za čtyři roky (někdy i častěji) se změní ministr a ten nový si začne budovat ve funkci pomník ve formě co nejvíce změn všeho možného. Je to pro něj takové pokusné pískoviště; když něco pokazí, tak maximálně skončí a veřejnost ho bude mít za debila. Osobní odpovědnost takřka nulová. Když je potřeba vyvinout nový software, musí to zásadně udělat spřátelená firma bez ohledu na cenu a kvalitu. A podobně je to s nákupy všeho.
Výše uvedné jsou jedny z důvodů, proč jako úředník nepracuji (a doufám, že tomu nikdy nebude jinak).
Na druhou stranu, i mimo úřední svět se často něco mění – dokonce bych řekl, že častěji. Ale má to nějakou logiku a zpravidla za to někdo odpovídá svými penězi. Sám vidím současné změny kolem úřadu práce i takto: ministr usoudil, že jsou tyto úřady víceméně zbytečné (kdo znáte někoho, komu úřad našel práci?), a tak jim stanovil nové pravomoci, místo aby je jednoduše zrušil. Podobně to bylo s celníky, prostě klasika. Holt si lid zvolil úspornou vládu.
Zdalipak to bude stačit, aby lid příště zvolil menší sociální inženýry? Ale hádám, že spíš zvolí ještě větší…
Je málo peněz.
Respektive stát má kontinuálně málo peněz na vše, co dělá (a v čem se zpravidla i stanovil monopolním poskytovatelem).
Z veřejného potravinového pojištění není dostatek peněz na to, aby se všichni nasytili. Ouřednictvo přemítá, co s tím. Bude potřeba zavést nové daně, aby na to bylo. Třeba extra daň z bydlení v bytových domech. Tam si lidi tak často nechovají domácí zvířata a nepěstují brambory, a tak ze společného koláče ujídají víc. A to je přece nespravedlivé, soudruzi! Ale naštestí jsme tu my, ouředničtí experti na odstraňování nespravedlností.
Navíc bude obyvatelstvo ouředně rozděleno do váhových kategorií, potraviny zase podle nutriční hodnoty. No a ty luxusnější skupiny obojího bude potřeba více regulovat! Není jiných možností, vysvětlují politikové. Ale máte štěstí, že my jsme ti pravicoví, to levice by vám nenechala žádnou svobodu!
Ne aby někoho napadlo, že by si lidé mohli potraviny kupovat na trhu! Půlka lidí by přece neměla co jíst a umřela by hlady! Fuj!
Na povinném obuvním pojištění se taky náhle vybírá málo. Teda, ono se vybírá málo pořád, už léta. Ale teď už je to doopravdy jako hodně málo. Bude nutné stanovit, že nárok na nové boty nastává jednou za tři roky a zavést fixní daň pro lidi, kteří mají dvě nohy. Navíc je potřeba vymýšlet stále nové a nové účinné regulace, a tak najmeme pár desítek dalších úředníků. Úspory je potřeba dělat, ať to stojí, co to stojí. Aspoň vyrobíme tydlencty pracovní místa.
A ne aby někoho napadlo, že by si lidé mohli boty kupovat na trhu! Půlka lidí by chodila bosa, jako v Americe! Ještě že tenhlecten tvůj kapitalismus 19. století je už minulostí! Radši nárok na boty po třech letech než nic!
Je málo peněz na MHD. Jízdenky nemůžeme zdražovat moc a zase tak často, to by nám ubývali zákazníci. Je třeba vzít si peníze tak, aby obrana byla co nejtěžší (a zrušit MHD taky nemůžeme, ty koryta přece potřebujeme). Ano, zavedeme daň z bydlení blízko MHD!
A ne aby někoho napadlo, že by si lidé mohli přepravní služby kupovat na trhu! Nikdo by na to neměl! To jen takhle, když ti samí lidé dají různými cestami své peníze monopolnímu molochovi, tak na to náhle mají…
Prý zas bude stávka. A tentokrát budou stávkovat – to mi nebudete věřit – pro změnu státní zaměstnanci.
Odborářům vadí rozšíření okruhu zaměstnanců, u kterých je možné zavést takzvané pásmové odměňování. To znamená stanovení tarifní části mzdy bez ohledu na počet odpracovaných let. Nyní se uplatňuje například ve zdravotnictví či u uměleckých profesí(*).
Nikdy jsem nechápal, proč by měl počet odpracovaných let nutně ovlivnit kvalitu a produktivitu odvedené práce a tedy i výši mzdy. Ano, člověk většinou získává zkušenosti, ale toto pravidlo neplatí bez výjimek a navíc je potřeba ty zkušenosti nějak zužitkovat.
Novela do státní správy zavádí také smluvní platy.
No to je troufalost. Stanovení mzdy přímým nadřízeným namísto nějakých celostátních tabulek a nároků!
Přemýšlím, komu můžou zmíněné navrhované způsoby odměňování tolik vadit (vždyť jde o možnost, jak dobře ohodnotit kvalitní lidi, kterých prý máme ve státním takový nedostatek!) a pořád mě napadají jen odboráři, lemplové a další netáhla…
Má snad být jedinou zásluhou státních zaměstnanců to, jak dlouho už jsou zaměstnaní?
(*) Co to proboha je, státní umělecká profese?!
Podle novin to vypadá, že dnes čtyřicet tisíc státních zaměstnanců nepracovalo a za krásného počasí si vyjelo na výlet do Prahy a zastávkovalo si zde.
Inu, řekněte sami – fungoval dnes stát hůře? Byla jejich absence nějak poznat? Pokud si odpovíte stejně jako já, tedy že ne, pak si lze snadno odvodit, jak může stát jednoduše ušetřit a nepocítit to.
Stejně je to zajímavé, ten státní sektor. Vytrvale bobtná, platy jsou zde v průměru vyšší než ve sféře soukromé (to je jako bych měl tasemnici, která by si za mé peníze žila líp než já); a když se začne mluvit o optimalizacích, je hned oheň na střeše. Soudruh Bublan se „bojí rozkladu policie v České republice“ (nebudeme-li mít počet policajtů na občana dvakrát vyšší než je běžné v Evropě, bude to zřejmě hned rozklad).
Dále cituji: Na akci se objevili i další opoziční politici. Mimo jiné například poslanci z KSČM, expředseda ČSSD Jiří Paroubek – to také hovoří samo za sebe.
Pár zajímavých čísel je u Matějky.
P.S.: Proč musí být takový hasič státní zaměstnanec? Soukromá hasičská firma by nemohla své služby fakturovat pojišťovnám, u kterých je dotčená nemovitost pojištěna, případně viníkovi požáru, byl-li nějaký?