Nedotknutelnost vlastnictví vs. příroda

Setkal jsem se s názorem, že soukromé vlastnictví nesmí být neomezené a že mu musí být nadřazena například ochrana přírody.

Nemyslím si, že by nedotknutelnost vlastnictví měla přírodě ubližovat. Ba naopak, mohla by jí pomoci.

Proč? Lidé jednak čisté ovzduší a přírodu poptávají. Řada z nich by jistě byla ochotna se do něčeho takového i finančně zapojit (obzvlášť pokud by nemuseli platit vysoké daně na to, aby se to místo nich pokoušel zajišťovat stát). Jednotlivé „části přírody“ by mohly vlastnit přímo skupiny takto smýšlejících lidí. Namísto toho nyní všechny takovéto přírodní oblasti vlastní stát, který se ekologické zájmy pokouší hájit. Jeho konkrétní představitelé s rozhodovací pravomocí mají ovšem zájmy svoje, které se zpravidla snaží upřednostňovat a vzniká tak prostor pro různé kšefty (já vím, že „kdyby se to důkladně kontrolovalo…“, ale já na kontrolory, kontrolory kontrolorů a kontrolory kontrolorů kontrolorů nějak nevěřím). Ostatně, je to tak vždy, kdy něco „patří všem“ a přitom to někdo konkrétní obhospodařuje.

Jak vidno, výhody nedotknutelnosti vlastnictví by se tak mohly obrátit ve prospěch životního prostředí, protože s oním kusem přírody v nedotknutelném soukromém vlastnictví by politik nebo úředník nemohl kšeftovat. Ano, můžeme namítnout, že by ty chráněné oblasti „určitě“ koupil někdo, kdo by na nich postavil supermarket nebo parkoviště, tím však narážíme na zcela jiný problém – znamenalo by to, že lidé (ve své většině) preferují supermarket před přírodou. I kdyby tomu ovšem tak bylo (čímž si nejsem vůbec tak jistý, jako stoupenci zeleného myšlení), máme právo jim nařizovat, jak mají se svými penězi nakládat?

26. 3. 2012 8:06 Tweet

3 komentáře

Reagovat

Vaše jméno:
E-mail:
WWW:
Text:
Prosím vyplňte ‘jistoty’