Dnes jsem v Brně narazil na kouzelné aktivistické plakáty. Stálo na nich něco jako: „Ano zachování nádraží v centru, nechceme žít několik let na staveništi“.
Ach jo.
Nové nádraží by se stavělo v opuštěných a zanedbaných prostorách mezi ulicemi Opuštěná (!), Plotní a Železniční, takže by na staveništi žilo možná pár bezdomovců, krys, bažantů a holubů.
Stávající nádraží s celými šesti průjezdnými kolejemi, ve špičkách beznadějně přeplněné vlaky i cestujícími, od jízdy vlakem velmi odrazuje. Stejní aktivisté (neboť zelený soudruh Ander a jeho parta je v Brně jen jedna, ať už se dané sdružení jmenuje jakkoliv) pak brojí proti autům.
Případná rekonstrukce nádraží v centru, která by stejně nic významně nezlepšila (přidat jednu dvě koleje by situaci uspokojivě a dlouhodobě neřešilo), to by teprve byl pěkný několikaletý život na staveništi…
Je pro mne záhadou, jak mohli předkové těchto lidí kdy vylézt z jeskyní. Pravda, možná po nich uhlíky čmárali „Ne odchodům z jeskyní, bylo by s tím moc práce“. Možná prostě šli se společností, na které byli závislí a předali tak své geny dál. Nebo jen kdysi aktivní lidé zdegenerovali. Kdo ví…
Comscore
Tak je potreba pochopit skutecnou motivaci odpurcu nadrazi. A tou je proste zachovani nezmeneneho stavu byti a existencialni strach. Oopousteni jeskyne nebylo tak rychle, jako je svet dnes. Mozek na to neni pripraven.
Proste nostalgie je svina. Nepriznana jeste vetsi.
Nakonec to vyresi nedostatek penez a bude to jak s radarem :)
28. 5. 2011 20:37, Reagovat