29. 9. 2008

Obyčejný člověk (definice)

Zařazen do: Prostý lid, Společnost — Hans @ 15:36

Obyčejný člověk je takový poloumělý konstrukt, hojně využívaný například v politice. Strany (zejména levicové) mají plnou hubu starostí o obyčejné lidi, jiné jsou zase s lidmi pro lidi a podobně. Je za tím snaha o jistou aproximaci průměrného člověka, jednotky z davu; o vyvolání pocitu „to jsem přesně já“ u běžného voliče.

Někteří lidé se s tímto označením hrdě ztotožňují, rádi jsou obyčejným a průměrným člověkem.

Podepisují se tak i v internetových diskusích, a tak se tam můžeme setkat s identitami typu obyčejný člověk, obyčejný občan, nebo jen občan, případně dokonce slušný občan.

Slušnost je asi nejzásadnější vlastností obyčejného člověka. Respektive obyčejný člověk je přesvědčen, že touto vlastností oplývá. V praxi však obvykle trpí podobnými morálními závadami, jako ti, u kterých tyto neřesti hlasitě kritizuje. Vzhledem ke své průměrnosti to však není tolik vidět navenek.

Osobně si obyčejného člověka představuji jako nepříliš přemýšlivého a aktivního, milujícího předžvýkané zpravodajství, s jednoduchými a rychle tvořenými názory v podstatě na cokoliv, s IQ někde kolem širokého vrcholu Gaussovy křivky.

Obyčejný člověk se často proti něčemu negativně vymezuje. Typickou ukázkou je již zprofanovaná věta: „Já jsem jen obyčejnej chudej člověk, já totiž nekradu.“ Ve skutečnosti sice krade, ale jen málo, nemá totiž moc příležitostí. Jinak by se v klidu stal třeba stejným kariéristickým zlodějem, na jakého teď tak horlivě nadává. Starost o něčí morálku tak v podání obyčejného člověka bývá pouze zastíranou závistí nad příležitostmi, kterých se jemu samotnému nedostalo.

Poznali jste v článku svého souseda nebo strejce, který pravidelně nadává nad pivem? Správně, přesně o nich byla řeč. A to si představte, že půlka naší populace je ještě horší.

Možná je nabíledni otázka, zda množina obyčejných lidí není shodná s množinou vohnoutů. Domnívám se, že nikoliv – vohnouti tvoří pouze podmnožinu obyčejných lidí, která je ke všemu ještě chorobně líná.

Poznámka: tento pojem (částečně již popisující určitá specifika české povahy) jsem zde pouze zadefinoval, protože ho brzy budu potřebovat v jiném článku :)

Žádné komentáře »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS komentářů k tomuto příspěvku. TrackBack URL

Napsat komentář

Tento web je provozován s využitím systému WordPress. (Česká lokalizace)