Pan Fake vs. Dluhoslav

Je problém v tom, že někdo bere plat 250 tisíc měsíčně?

Ne, není.

Je problém v tom, že se někdo smluvně dohodne se zaměstnavatelem na tzv. konkurenční doložce v pracovní smlouvě (za což mu logicky náleží kompenzace, dokonce i dle zákona)?

Ne, není.

Je problém v tom, že stát vlastní a z daní (tedy cizích peněz) podporuje firmu, která nabízí přepravní služby?

Ano, je. A velký. A neustále to přináší neuvěřitelnou neefektivitu a plýtvání (z čehož dva a půl milionu, nad kterými je teď tolik křiku, jsou jen kapkou v moři).

Uvědomuje si výše uvedené i Dluhoslav?

Asi ano, ale uvědomuje si i to, že je pro něj výhodnější, když před svými voliči předstírá něco jiného. Vyvolat v lidu závist pokřikem typu „milijón, dva milijóny berou“ sklidí jistě více úspěchu než debata o iracionalitě státem provozovaných drah.

PS: To, jakým způsobem se věci angažuje i (modrý) socan Nečas, je také smutné, leč – očekávatelné.

Konec monopolů v hromadné dopravě

Špičky magistrátů Brna a Prahy právě na krizovém zasedání řeší neutěšenou situaci s monopoly dopravních podniků ve svém městě.

Jakožto lidé zvolení moudrým a zodpovědným voličstvem mají dostatek zdravého rozumu a cti a tudíž poznali, že už toho bylo právě dost a je potřeba přikročit k zásadním změnám.

S okamžitou platností pozastavili placení dotací svým dopravním podnikům, kteréžto nabídli k prodeji formou veřejné aukce. Zrušili veškeré regulace v této oblasti, takže kdokoliv může začít podnikat, pronajmout si autobusy a vozit zákazníky tam, kde o to bude zájem a za ceny, které budou ochotni zaplatit.

Pravda, ceny jsou přechodně o něco vyšší než původní jízdné, ale pořád nižší než stejné jízdné po započtení dotací (a stále podstatně nižší než taxíky). Města tedy výrazně ušetří a již teď je jisté, že od příštího roku budou moci minimálně zrušit daň z nemovitostí.

Lidé se víc než kdy předtím domlouvají s kolegy na společných jízdách autem, některé firmy vozí své zaměstnance v mikrobusech a postupně tlačí na snižování cen soukromých MHD (v čemž pomáhá i postupně narůstající konkurence). Stále víc a víc obchodů příspívá na provoz linek, které k nim jezdí. Ředitele, náměstky a další vysoké úřednictvo dopravních podniků náhle nechce nikdo zaměstnávat a tito přestávají mít na splátky hypoték svých luxusních vil.

Řidiči a další profese si nyní mohou vybrat, zda budou pracovat u soukromé společnosti a obsluhovat platící zákazníky, nebo raději někde s odhalenými pupky demonstrovat, blokovat dopravu a vzápětí vše sledovat z úřadu práce.

Situace s Českými drahami je obdobná a vláda se právě rozhodla řešit ji stejně. Již teď je jasné, že nespolkne-li příští rok Černá Díra svou obvyklou porci miliard, bude možné DPH nejen nezvýšit, ale dokonce snížit o 2 procenta.

Že je tomu v realitě jinak? No jo, kde jen dělají pravidelně soudruzi voliči chybu…

Kam umístit nálož?

Dnes zase něco málo o tom, jak hospodaří ČD, tak snad nebudu také nařknut z homofobie.

Když odešel pan Žaluda ze soukromé pojišťovny AXA za lepším (do erárních Českých drah), začal se obklopovat svými lidmi. Proslýchá se, že své spolupracovníky nevybíral jen podle schopností, ale měl i jiná kritéria. To je mimo rámec tohoto článku (je jen škoda, že mediální šílenství ujíždí hystericky poněkud nepodstatným směrem, místo aby řešilo ty stovky miliard, které už černá díra spolkla a ještě spolkne).

Podle všeho tedy bez výběrového řízení přišla spousta nových lidí, pro některé se dokonce narychlo vytvářely nové pozice. Bez zajímavosti není ani to, že tito noví lidé pobírají v průměru dvojnásobek platu svých předchůdců. Oficiální informace nicméně k dispozici nejsou – i přes to, že každý z nás je nedobrovolným akcionářem ČD, jsou pro nás tajné.

Vysvětlující komentář tiskového mluvčího ČD mě rozesmál na několik minut: „Nemůžeme se chovat jako státní moloch.“

Ale pozor, hospodaření drah se zlepšilo! Škoda, že jen o to, o kolik víc dotací dostaly. Kdyby to celé nebylo tak smutné, bylo by to k popukání.

Ach jo. Takhle to dopadá, když se v rámci tzv. dopravní obslužnosti a veřejné služby dojí zdánlivě bezedný daňový poplatník. Radostně se hýká, že můžeme levně jezdit vlakem a tisíce lidí mají zaměstnání. Stojí to ale za to? Neutratil by snad daňový poplatník ty peníze sám lépe a hlavně efektivněji? Zaměstnanci ČD nás straší, že v takovém případě by byli nezaměstnaní a my bychom se neměli jak přepravovat. Nemyslím si to. Přepravoval by nás někdo jiný a z řady zaměstnanců ČD by se stali pracovníci soukromých firem, kde by si nemuseli celé dny stěžovat, jak je všechno na hovno. Jediný efekt by byl, že různí žaludové a jejich kamarádi by si na sebe museli vydělat výhradně prací. Kdo ví, jestli to někdy lid pochopí…

Jak nedávno poznamenal pan Macek, s Českými drahami tedy zbývá dořešit jeden jediný problém – kam umístit nálož(*).

(*)Disclaimer: pokud to tu někdo čte služebně a je poněkud mdlého rozumu, tato věta je myšlena ironicky a ne tedy zcela vážně. Nechci skončit jako Paul Chambers (ale snad u nás tak horlivého Velkého bratra zatím nemáme). Nálož tedy skutečně nikam umisťovat nehodlám a ani k tomu nikoho nevyzývám.

Odboráři zase budou stávkovat

Tak zas budou České dráhy (a dost možná i dopravní podniky) v pondělí stávkovat. I bych se docela divil, proč zas jen ony, když zdanění benefitů je pro všechny zaměstnance stejné, ale ono se čemu divit vlastně není.

Proč tedy stávkují, blokují a protestují vždycky jen ČD, dopravní podniky, zemědělci a podobní? Je to jednoduché, nikdo jiný na to nemá čas: zaměstnanci soukromých firem a podnikatelé musí prostě pracovat, mimojiné i proto, aby bylo na různé veřejné služby reprezentované tou první skupinou. Také jim pro náhradu případného výpadku příjmů nestačí prostě a jednoduše zašmátrat rukou v cizí peněžence a něco si tam beztrestně vzít.

Takže protestů proti vysokým daním a plýtvání (třeba odborářskému) se jen tak nedočkáme – čas na stávku mají jen zaměstnanci dosud žijící v socialismu, kteří za svou práci necítí žádnou zodpovědnost a vysoké daně i plýtvání jim vyhovují – platí to přece někdo jiný.

Navíc je tu další faktor: železničáři a podobná kdysi až nadpřirozeně uctívaná povolání mají pochopitelně zájem na zachování veškerých svých výhod, neboť je přece mají odjakživa a jakýkoliv pokus aplikovat rovné podmínky je jimi chápán jako krádež.

Ono se také rádo říká, jak je doprava strategická a proto je dobře, že ji provozuje stát. No jo, jenže jak vidno – pro pár lidí z čela odborů je takto velmi snadné ochromit veřejnou dopravu v podstatě po celé republice. Právě proto, že se jedná o strategické odvětví, by toto nemělo být tak jednoduše možné. A právě proto by odvětví v rukou státu být nemělo.

Je také pozoruhodné, že četnost stávek je nepřímo úměrná kvalitě práce a spokojenosti zákazníků s dotyčnou firmou…

Samozřejmě rozumím lidem, kteří se snaží prosazovat svoje zájmy, jen mě nehorázně štve, že nehledají systémové řešení, jde jim jen natahovat ruku směrem ke státu. Navíc neváhají vzít si jako rukojmí své zákazníky, které mají na háku právě proto, že to jejich hraní si s vláčky daňový poplatník musí financovat, ať chce nebo nechce.

Až si lidi uvědomí, že stát tu není od toho, aby poskytoval a dotoval jakékoliv tržní služby (včetně přepravy z místa na místo), bude tu lépe.

Nové zážitky s ČD

Kdyby byly České dráhy co k čemu, nenabízely by své služby jako pouhou přepravu, ale jako cestování za dobrodružnými zážitky. To co s nimi, totiž nezažijete nikde jinde. Ba ani by vás většinou nenapadlo, že je to vůbec možné.

26. prosice jsme jeli se ženou vlakem z Bohumína do Ústí nad Orlicí, kde jsme plánovali přestoupit na autobus a tím se ještě o kus poposunout. Vlak EC 110 měl již z Polska nahlášeno 10 minut zpoždění, nakonec přijel o trochu dřív. Dráhy vymyslely geniální postup: v Bohumíně vlaku vyměnily lokomotivu a v Ostravě-Svinově mu připojovaly vnitrostátní skupinu vozů (dělat obojí najednou by bylo příliš logické a tudíž zastaralé). Obojí jim šlo jak psovi pastva a tak jsme v obou stanicích obdrželi po nějaké té minutě zpoždění navíc. Znudění drážní zaměstnanci se klasicky bez zájmu šourali po nástupišti.

Nakonec jsme se dali do pohybu, což jsme přijali s úlevou (být téměř hodinu po zamýšleném odjezdu z Bohumína stále ještě v Ostravě bylo dost šílené). Pak už jel vlak docela normálně, od obchvatu Přerova dokonce i dost rychle a tak se mu do České Třebové podařilo zpoždění stáhnout téměř na původních deset minut.

Přípojný rychlík 874 ujel nicméně zhruba o 4 minuty dříve. Později jsme zjistili, že byl v následující stanici naším EC 110 předjet, takže žádný čas neušetřil, jen jaksi zmizela možnost přestupu (onu stanici EC projíždělo). Dispečer prostě u práce přemýšlel. Jeli jsme tedy za chvilku osobním vlakem, leč původně přípojný autobus v Ústí už byl pryč (aby to nebylo tak jednoduché, stál tam autobus jiný, který nikam nejel, jen předstíral, že tam původní autobus stále stojí).

Naštěstí paní prodávající v Ústí jízdenky měla kontakty na taxíky (zřejmě je to při úrovni služeb poskytovaných ČD nutnost). Jednomu jsem zavolal a ten slíbil, že na nádraží může za 8 minut být. A taky byl, dokonce bez zpoždění.

Druhý den večer jsme se jali cestovat domů, do Brna. Vlak měl jen pár minut zpoždění, do vagónu nepadalo moc sněhu, dokonce i trochu topil, prostě pohoda. V Adamově (těsně před Brnem) jsme však neplánovaně zastavili. Stál tam již osobní vlak, který přijel před námi a za chvíli dorazilo EC, co jelo za námi. Průvodčí, který před tím navštěvoval kupé snad každých deset minut, najednou někam zmizel. Z nástupiště jsem slyšel výpravčího pronášet geniální myšlenku: „pak pojedete v tom pořadí, v jakým jste přijeli.“

Zhruba po čtvrthodině přijel vlak z protisměru. Dalo se tedy pochopit, že byla v provozu jen jedna traťová kolej a dispečerům přišlo jako dobrý nápad dát přednost směru, ve kterém jel jeden vlak před směrem, ve kterém jely vlaky tři. Pak se již vše dalo do pohybu, a to skutečně v pořadí osobák, rychlík, EC (tj. přesná negace logicky nejlepšího řešení). Osobák stavěl ještě ve dvou prdelích, čímž oba vlaky za sebou dále zpomaloval. Až se někdy budete zase sami sebe ptát, proč je tolik vlaků zpožděných a jak to vzniká, vzpomeňte si třeba na tuto situaci.

Myslel jsem, že krize (a související nezaměstnanost) je skvělá příležitost, jak vyházet lemply a nabrat schopnější lidi. ČD jsou však, zdá se, skvěle připraveny na zcela jistě blížící se budoucnost, kdy neschopnost bude povinná.

Další miliardy do černé díry

Kdybych měl trochu víc hroší kůži, chtěl bych mít firmu jako jsou České dráhy.

Posuďte sami: od nového jízdního řádu ubydou asi 3 % spojů, přitom kraje zvýší své dotace o desítky miliard. Socialistickým hejtmanům totiž nečiní pražádné potíže rozdávat cizí prachy. Navíc nyní neroste cena paliv, energií a pracovní síly, takže se to drahám musí podnikat jedna báseň.

Jako pojistku kraje uzavírají s ČD smlouvu většinou na 10 let, aby se jim do toho nikdo nesral a aby nedejbože nemuseli soudruzi ještě bojovat s konkurencí. Tomu říkám jistoty, panečku (už chápu, proč ČSSD zjednodušila své heslo jistoty a prosperita na pouhé jistoty – že by podobné kroky přinášely prosperitu, by totiž dnes nevěřil ani ten nejjednodušší občan po lobotomii a dvaceti pivech).

K tématu ještě dva pěkné odkazy:

Martínek: Miliardy v hajzlu

Jančura on-line: Už mě z ČSSD varovali, že přijdu o licence

K panu Jančurovi jen jedna věc: pokládá toto rozhodnutí hejtmanů za důsledek jejich hlouposti. Já si to nemyslím; možná sice hloupí jsou, ale v tomto případě si patrně uměli spočítat, že když vezmou cizí peníze a někomu je dají, že se to musí vyplatit především jejich vlastní kapse…

Prostě – kudy chodil, tudy krad, sociální demokrat.

Jak by mohla vypadat tarifní politika ČD…

… kdyby drahám šlo o zákazníka a jeho přízeň.

Popustil jsem trochu uzdu fantazii a zkusil si udělat hrubý náčrt, jak by mohly vypadat tarify našich oblíbených Českých drah.

Základem by bylo nějaké obyčejné jízdné, dejme tomu korunu za kilometr, na něj by měl nárok kdokoliv. Za zpáteční jízdenku slevu 20 %. Zavedl bych ale jednu změnu pro lidi, co jsou občas nuceni jet drobnou oklikou. Za jakoukoliv trasu mezi dvěma body (kterou najde Idos jako momentálně nejrychlejší spojení), bych účtoval tolik kilometrů, jako za nejkratší cestu mezi těmito body.

Příklad: z Brna do Týniště nad Orlicí je to 140 km. V některých časech mě ale ČD povezou přes Pardubice a chtějí zaplatit za 194 km. V letadle se také neplatí za cestu Praha – Londýn podle toho, jestli se letí nad Bruselem nebo Rotterdamem. Ale to bude zřejmě tradice, a proč měnit něco, co na dráze funguje už asi dvě stě let.

No a komu dát slevy?

Předně stálým zákazníkům. Ti se nepoznají tak, že jsou ochotni vyplnit žádost o kartu jako na vízum do Kanady, ale třeba tím, že jsou ochotni si nějaké cestování předplatit. Zavedl bych tedy elektronickou obdobu kilometrické banky. Bez stokilometrových limitů, se slevou 20 % proti běžnému jízdnému, samozřejmě anonymní a přenosnou.  Záznam o cestě by si do nich člověk vyplnil přes internet nebo na nádraží pomocí automatu. Průvodčím by odpadlo složité vypisování (často na hranici jejich schopností), platnost by kontrolovali elektronicky.

Zamyslel bych se nad hromadnými slevami, neboť pojmout 4-5 lidí téměř za cenu jednoho je hlavní výhodou aut. Asi bych se tedy nebál slevit o dost víc než nyní.

A ať nejsem asociál, něco bych ještě slevil dětem, studentům a důchodcům. Dejme tomu 10 až 20 % k obyčejnému jízdnému / kilometrické bance.

Toť vše, ať z toho nemáme tarifní tabulky metr krát metr jako teď.  No a teď zpět do reality – na co se přece snažit o spokojené zákazníky, když nejsou potřeba :)

Odborové sdružení železničářů se bojí konkurence

a to je rozhodně dobře!

Soukromé firmy jsou údajně schopny použít jakýchkoli prostředků, aby dosáhly svého. Odboráři se patrně nejvíc bojí toho, že firmy by byly schopny i vycházet vstříc svým zákazníkům, což teď v monopolní praxi ČD není vůbec potřeba.

Odboráři mají logicky strach z toho, že v takovém případě by i ČD musely začít něco dělat, což by ohrozilo jejich moc a jistoty, proto tyhlety předsmrtné křeče. Vždy když má odborář z něčeho strach, zákazník si už pomalu může mnout ruce.

Mimochodem, absolutní perla z odkazovaného článku: „České dráhy velice těžko mohou nabídnout nějaký provizní systém politikům, kteří o státních zakázkách rozhodují.“ V soukromé firmě se podle odborářova mozku lépe najdou peníze na úplatky než ve veřejnorozpočtové černé díře… No jo.

Svobodni.cz

Tagy

Odkazy