Občas i policie musí dodržovat zákon

Když chce policie po někom prokázat totožnost, musí se řídit zákonem, který stanoví, za jakých podmínek tak smí činit. Soud teď kupodivu rozhodl, že se tím zákonem řídit fakt musí.

Diskuse pod článkem je smutné čtení. A to jsem si říkal, že aspoň na Idnesu se poslední dobou nějak podezřele často objevují i poměrně rozumné příspěvky. Ale asi diskutéři zatím prohlédli jen tak křiklavý případ, jako je soudruh Babiš. Když jde o policii, tak ta má přece vždy pravdu, chce dosáhnout zásadně toho, co sama deklaruje a měli bychom jí dát klid na práci a nekomplikovat to nějakými blbými zákony. Diskuse na mě skoro působila, že by si kdekdo radostně nechal nahlédnout do zadku, když by policie řekla, že zrovna hledá něco extrémně nebezpečného, třeba gram marihuany.

Docela i rozumím tomu, že většina příspěvků se točí kolem toho, že šlo o jakousi právničku „Ligy lidských práv“. I mně jsou organizace zaštiťující se lidskými právy podezřelé, protože zpravidla se skutečným lidským právům nevěnují a řeší spíš něčí domnělé nároky na to, kde by chtěli být zaměstnaní, od koho by měli mít nárok na pronájem bytu a podobně.

Ale toto je zcela jiný případ a skoro bych řekl, že přesně takto by měla práce podobných organizací vypadat – tedy ochrana práv a svobod před státní mocí.

Policajt bohužel není jen tak nějaký vopruz, který když po vás někde na ulici něco chce, tak ho můžete ignorovat nebo poslat do patřičných míst (byť dost policistů tak vypadá a podobnou inteligencí či chováním jich oplývá snad ještě víc). Když už má policie nějaké speciální pravomoci(*), je sakra dobře, když jsou co nejpřísněji omezeny zákonem, aby bylo co nejtěžší jich zneužít a když co nejvíc lidí toto zneužívání hlídá na každém kroku. A to zrovna požadovat doklad totožnosti je pro policii tak jednoduché, že muselo jít o extra retardované jedince, když to nezvládli.

Nechci, aby stát, kteří si tu udržují různí lidé dychtiví po moci nad ostatními, buzeroval ještě víc, než si sám zákonem povolí. Je smutné, že to většina lidí má jinak, to už je jejich volba. Třeba to spoustě z nich jednou dojde. Snad během toho přijdou k co nejmenší úhoně.

(*) Ostatně myslím, že nějaké speciální pravomoci policie ani nepotřebuje (ale to by musela pracovat lépe a nestačilo by jen najímat agresivní tupá individua) a dokonce je podle mě v systému, kdy moc prý vykonává lid, ani nemá kde vzít, když samotný lid podobnými pravomocemi sám nedisponuje a tedy je ani nemá komu propůjčit.

Ombudsmanka řádí

Tohle je něco velmi strašidelného, a to hned několikrát.

„Někteří občané odmítají připustit, že by neměli mít právo nepronajmout svůj byt tomu, komu ho pronajmout nechtějí.“

A proč bych ksakru takové právo neměl mít? To myslí někdo vážně, že bych měl mít povinnost svůj vlastní byt pronajmout někomu, komu nechci? Proč ale? Proč bych si nemohl nájemníky vybrat? Jaký to má mít smysl? Je cílem povinného pronajímání bytu například nepořádným a demolujícím lidem to, aby nepořádných a demolujících lidí přibylo (když jim za to hrozí míň a míň potíží)?

Každý dobrovolný obchod je přirozeně oboustranně výhodný. Pokud budeme lidi násilím tlačit do obchodů výhodných pouze jednostranně, nic dobrého to nepřinese.

Že je to „diskriminace v přístupu k bydlení“? V tom případě ovšem třeba já přímo velediskriminuji, protože vůbec žádný byt nepronajímám. Bráním v přístupu k bydlení jedné středně velké rodině! Požaduji za to tedy přísný trest! Soudružka ombudsmanka by se mohla poohlédnout po dalších oblíbených praktikách totalitních režimů a tu rodinu mi do bytu prostě nastěhovat.

Dovolí nám ještě soudružka Šabatová vybírat si kamarády nebo životního partnera? V tom přece taky každý z nás ošklivě diskriminuje a drze si vybírá jen takové, které sám chce! Snad se ve svém veledůležitém úřadu brzy dobere i této – podle mě zásadní – agendy.

Článek dále popisuje, jak zaměstnankyně kanceláře soudružky ombudsmanky prováděly provokaci (eufemisticky nazývanou situační testování), vydávaly se za někoho, kým nejsou a za zájemce o byt, který nechtěly a ještě snad mají mít nárok na odškodnění za „újmu“, ke které logicky nemohlo dojít (leda tak na straně někoho, kdo ten byt pronajímal a musel ztrácet čas s někým, kdo ho od začátku nechtěl).

Je to celé dost absurdní a připadá mi to, jako bych četl nějakou velmi humornou knihu (jelikož jde ale o realitu, je to dost tragické), ale to ještě není všechno:

„Podle antidiskriminačního zákona i podle občanského soudního řádu to bude předmětná realitní kancelář, na kterou je přeneseno důkazní břemeno a jako žalovaná bude muset dokázat, že neporušila zákon.“

Po stupidních nařízeních, komu máte pronajímat svůj byt a provokaci jak za časů StB tu tedy máme ještě presumpci viny a nutnost dokazovat, že jste něco nespáchali. Neuvěřitelné. Nejhorší je, že už mě ani nenapadá, jak tyhle zhovadilosti ještě „vylepšit“. Progresivní levice už tedy aspoň v tomto nejspíš dosáhla ideálního stavu.

Spokojenost s EU roste. Hurá!

Češi si evropské peníze pochvalují. Co zlepšily, si však už nevybaví.

Ano, to je tak nějak typické. Já to mám podobně. Taky si nevybavuji, co evropské peníze zlepšily (kromě jednoho hřbitova na Slovensku, který byl obehnán obřími nevkusnými tabulemi „postaveno z dotací EU“). Narozdíl od lidu si ale evropské peníze nepochvaluji.

Sice to může být fajn pocit, dostat peníze na opravu lávky v horní dolní, takže ji člověk nemusí kilometr obcházet, ale dlouhodoběji je dostávání peněz za nic zničující (jen se podívejte do různých ghett vyrostlých na sociálních dávkách).

O „ochotě bohatších států podělit se o své bohatství“ bych taky polemizoval. Měl jsem za to, že je to spíš povinnost (a když ne pro státy, tak pro jejich daňové poplatníky určitě).

„Z veřejného prostoru a hlavního mediálního proudu vymizely silně euroskeptické názory exprezidenta Václava Klause,“ vysvětluje Janda a připomíná tři roky starou situaci, kdy Klaus a s ním i představitelé vládní ODS Unii a její principy často kritizovali.

A ano, mohl za to Klaus. Kdo jiný. Takže vlastně stačí uzavřít unii do jakési karantény, ve které se nesmí kritizovat a hned ji lidé budou mít rádi. Hurá! Ale ona to bude jen krátkodobá radost. Oni ji lidé jednou prohlédnou, stejně jako třeba předlistopadové komunisty, také uzavřené v jakémsi ochranném prostoru, kde je nešlo kritizovat. Za jejichž problémy také „mohli“ nějací zloduši, na které se neustále ukazovalo.

„Klaus nevynechal příležitost vyjádřit se, že dotace podle něj ničí trh. Teď už k tomu nemá tolik prostoru.“ Škoda, že Janda nespecifikoval, zda byl Klausův názor mylný (a že tedy např. neexistují firmy, které zkrachovaly, protože narozdíl od konkurence nedostaly dotaci) nebo jestli je jen rád, že už tak často nezaznívá.

„Česko dokázalo uhájit zájmy nejprůmyslovější země osmadvacítky a pro domácí průmysl získat zajímavé kompenzace.“ V oslavném článku o EU bych v kontextu průmyslu čekal oznámení, kolik jsme toho (prokazatelně díky EU) prodali nebo vybudovali, ale ne – dostali jsme zajímavé kompenzace! To skoro zní, jako bychom naopak „díky“ EU něco prodat nebo vybudovat nemohli, ale aspoň nám to nějak vykompenzovala… Ach jo.

Shrnutí: stačí uplácet lidi dotacemi, bránit v kritice EU a nedat prostor lidem, kteří mají závadné názory a hned bude EU oblíbená. No jsem rád, že to takhle naplno eurohujeři říkají.

Krátce o povinném očkování

Škandál! Svobodní jsou proti povinnému očkování, i když experti a data jsou jednoznačně pro (jak jsem se dočetl).

Ještě že tak – strana se jmenuje Strana svobodných občanů a svobodný občan si o sobě rozhoduje sám. Kdyby se jmenovali Strana expertů a dat za řízení lidských životů a nastolování všeobecného dobra, prostor pro údiv bych tu viděl.

Experti přece předloží data a lidi se ještě rádi rozhodnou nechat naočkovat, ne? A jestli ne, musí se holt víc snažit, jestli chtějí to dobro zavést.

Kromě toho, experti a jednoznačná data jsou jistě na cokoliv. S trochou snahy by šlo zrušit volby coby „zbytečné“. Jen mám pocit, že když tu byl obdobný systém, moc k žití to nebylo…

Regulace restaurací? Je to ještě málo!

Poslední dobou dobroserové zaměřili své aktivity na restaurace. Tu jim záleží na tom, aby zákazník nemusel hledat restauraci nekuřáckou, jindy zase na tom, aby alergici nemuseli zjišťovat, zda je to či ono jídlo „čisté“.

Přijmeme-li za své teze, že nelze ponechat na majitelích restaurací, zda se chtějí zaměřit na zákazníky kuřáky / nekuřáky, případně alergiky / nealergiky, myslím si, že dosavadní snahy státu a EU zdaleka nestačí.

Stát, pohádková entita, která obyčejným lidem plní jejich přání, sice zařídil, že obyčejný člověk nemusí pracně hledat nekuřáckou restauraci a alergik se složitě nemusí vyptávat, co všechno to jídlo obsahuje, jenže… není to málo?

Pořád třeba musíme hledat ty restaurace samotné. Chodím kolem krásného domu, ve kterém bych se rád v klidu najedl. Jenže v něm dosud nikdo restauraci neotevřel. Státe, udělej s tím něco! Mám snad právo na to, aby mě jeho majitel nediskriminoval.

Chci, aby má oblíbená jídla byla dostupná ve všech restauracích. Proč bych si měl složitě kontrolovat jídelní lístek, než půjdu někam na oběd? A taky by měla chutnat všude naprosto stejně. Má neoblíbená jídla by nemuseli vařit nikde. Co nemuseli, zakázat by se to mělo. Proto požaduji, státe, nějaký certifikovaný seznam pokrmů včetně normovaných receptů. Od čeho tě sakra máme!

A co lidé třeba s jaterní dietou nebo s dietou při cukrovce? Jsou snad o něco horší než alergici? Proč jsou tedy diskriminováni? Neměly by restaurační jídelní lístky zohledňovat všechny? Neměly by se stát pětikilovými knihami a neměli bychom do restaurací chodit s právníkem, abychom jim rozuměli? Že by bylo pro restuarace složité toto všechno sestavovat? No jistě, něco by to asi stálo. Ale když na to nemáš, nepodnikej!

Ostatně mohli bychom obnovit normované a jednotné státní Restaurace a jídelny, aspoň by zas mohl mít Paroubek dobrou práci ve veřejném sektoru.

Jsem rád, že soudruzi zatím hodlají zatočit aspoň s alkoholem. K alkoholu se postaví stejně jako k drogám, které už se podařilo vymýtit a žádné problémy s nimi nejsou. Správně identifikovali, že lidé chlastají proto, že jsou spořiví, což se vyřeší tím, že alespoň jeden nealkoholický nápoj bude levnější než pivo. Aplaus ve stoje! Ještě by po vzoru soudruha Hegera mohli zavést prohibici, historicky jsou s tím ty nejlepší zkušenosti.

17. listopad stručně

Před 25 lety jsme se zbavili systému, kdy všechno bylo všech a (téměř) se vším byly problémy.

V některých odvětvích je stále ještě všechno všech a „shodou okolností“ v těch samých odvětvích také přetrvaly problémy.

Lid to však neprokouknul a chce vytrvale problémy řešit tím, že oblastí, kde je všechno všech, by mělo přibývat.

Hodně štěstí do budoucna.

Klaus vs. Havel? Spíš (zase) média vs. Klaus

Vyšel celý rozhovor s Klausem a tak se ukazálo, že věty, nad kterými se předminulý víkend mohla uvztekat kulturně-mediální fronta a lid v diskusích, v něm v podstatě nepadly.

Není to ostatně poprvé. Což o to, když se nad novinářem vygenerovaným titulkem místo nad něčími skutečnými názory vzteká lid v diskusi, není to nic překvapivého. U někoho, kdo si říká intelektuál nebo osobnost veřejného života, je to na pováženou, ale taky už jsem si zvyknul.

Rozhovor bych určitě doporučoval přečíst i urputným Klausovým kritikům, už jen pokoušet se oprostit od „fuj Klaus“ a přemýšlet, zda náhodou přece jen nemá (aspoň v něčem) pravdu (a proč ji nemá jindy), je dobré cvičení.

Je jistě snadné přetavit větu „Myslím, že on, ač samozřejmě nebyl komunista, tak mentálně v mnoha ohledech tím reformním komunistou byl.“ (spolu s předcházejícími odstavci s argumenty) na titulek „Klaus: Havel byl reformní komunista“ a nalákat na něj lidi, co si nad jím samotným odplivnou (a v paměti jim zůstane už jen „Klaus: Havel byl komunista“).

Ale i já sám mám přinejmenším pocit, že by Havlovi bývalo v roce 1989 stačilo, aby se vyměnili nejvýše postavení vládnoucí lidé, přestali se zavírat ideoví odpůrci, byla zrušena vedoucí úloha KSČ a s minimálními reformami se jelo dál. „Socialismus s lidskou tváří“ bych tomu určitě byl ochoten říkat.

Co se týče jeho dalších postojů: Havel snad neříkal (tuším před volbami v roce 2006), že KSČ je menší zlo než ODS? Neměl spoustu výhrad vůči tržnímu hospodářství? Vůči systému politických stran? Nepodporoval nakonec vehementně Zelené, kteří prosazovali (a semtam i prosadili) omezování svobod za účelem páchání „dobra“? Nebyl to snad obdobný princip, jakým komunisté hájili své pošlapávání svobod? Nelišili se tedy od komunistů jen nastavením některých parametrů? Lze se snad přít, jestli může být ve všech důsledcích větším zlem komunismus nebo environmentalismus, ale boj za svobodu si představuju prostě jinak.

Co se týče toho, že Havel nestavěl, ale jen bořil – je to možná lehce nadsazené tvrzení, ale asi chápu, co tím Klaus myslel: nikdy jsem od Havla neslyšel „teď je potřeba udělat ty a ty kroky,“ spíš jen „výsledek by měl být asi takový,“ častěji ale „výsledek je špatný.“

Souhlasím i s tím, že Havel byl nejcennější jako symbol změn a „revoluce“.

Taky jsem setkal s názorem, proč prý Havla po jeho smrti „očerňovat“. Máme z něj snad dělat svatého, o jehož názorech a činech se nepochybuje a nediskutuje? Máme jeho názory překrucovat, aby vypadaly líp? Nemáme o něm snad mluvit vůbec? Pak ať se na něj novináři Klause neptají. (I v tom rozhovoru zavedl na Havla řeč novinář a dále se pokoušel získat na toto téma něco, co by bylo dobře prodejné.)

Zkrátka, nic z toho, co Klaus řekl, mi nepřipadá přehnané nebo nevhodné. To snad až verze zremixovaná původně novináři, a to právě proto, aby vyvolala (už asi potisící) laciný hněv směřovaný na snadný a většinově přijatelný terč.

Klaus navíc Havla znal léta osobně a předpokládám, že o jeho názorech věděl víc, než co se dostalo do médií. Zároveň mi připadá absurdní, že by ho „očerňoval“ zcela uměle. Co by z toho měl? Lidi ho masově nenávidějí, a rozpory s Havlovými světonázory tomu evidentně pomáhají. Mohl by kývat mediálnímu obrazu sv. Havla, být populární a mít klid…

Rok 1993 vs. 21. století

„Já chci 21. století! Ne 1993 či kolik přehrávaný pořád dokola,“ zahlédl jsem na Twitteru.

Jaký byl vlastně rok 1993, aspoň podle toho, co si pamatuju?

Ekonomika se pomalu stabilizovala po „divokém“ začátku 90. let (ačkoliv z dnešního pohledu měly být tehdejší reformy ještě divočejší a dotaženější).

Orličtí vrazi zabili svou poslední oběť, nárůst kriminality způsobený nárazovým vypuštěním lidí z komunistických klecí se taky uklidňoval.

Příroda se vzpamatovávala, předlistopadový socialismus byl katastrofou i ekologickou (a ironií osudu nám i dnešní komunisté často kážou o ekologii).

Rozdělila se federace, takže skončilo nesmyslné handrkování o to, jak by se měl společný stát jmenovat apod. Taky už jsme nemuseli poslouchat výlevy části Slováků, jak jim ubližujeme a co všechno bychom pro ně měli udělat (a co všechno dalšího bychom měli ještě udělat, když jsme už udělali to předchozí).

Životní úroveň rostla. Lidé nebyli tolik otrávení, dosud jim nebyla vsugerována „blbá nálada“, velmi často dokonce pracovali, aby se měli lépe. Dnes se raději soustředí na těžbu sociálních dávek nebo aspoň dotací, samozřejmě za neustálého nadávání na všechno. Prosperovalo drobné podnikání, nedobrovolná (a natož dlouhodobá) nezaměstnanost v podstatě neexistovala.

Demokracie u nás byla v plenkách a zatím ještě nikdo nepřišel na to, že by si mohl odhlasovat takřka libovolné vlastní přání, které mu splní někdo jiný. Agenda tzv. „lidských práv“, plněných na úkor skutečných práv (svobod) ostatních, neexistovala.

V televizi začala běžet Česká soda, pořad, který by dnes byl zakázán asi tak po prvním díle (a který já vnímám jako solidní indikátor svobody slova).

Měli jsme svobodu a před sebou ještě dobrých deset let, než se začaly zase utahovat šrouby.

Přehrávat pořád dokola rok 1993 místo moderního 21. století? Já jsem pro!

Jaké jsou šance opravdové pravice

Pravice u nás vyhraje volby, až bude mít někdo k dispozici stamiliony až miliardy korun, které vyhodí do kanálu v podobě masivní kampaně pro skutečně pravicový program a tedy vypuštění rybníku kaprům, což samozřejmě nikdo nikdy neudělá, protože kdo má peníze, do kanálu je zpravidla nehází a raději je investuje. V případě politiky tedy do strany, nebo lépe a moderněji „hnutí“, které bude podporovat jeho byznys a naopak omezovat konkurenci, viz Bureš.

Mít program a jasné názory, nedejbože dokonce stabilní a konzistentní, tedy věci v politice žádoucí, to je dnes velká slabina. Kdo nemá ani jedno z toho, viz Bureš, může instantně následovat aktuální nálady prostého lidu tak, jak nezvládal ani Paroubek v dobách své největší slávy. Kromě toho, když jsou známy něčí názory, lze na nich snadno najít něco, co se nelíbíBureš na to jde fakt dobře. Jestli neudělá zásadní chyby a bude pořád pokračovat v permanentní kampani a přitom se tvářit, že v politice vlastně ani není, budeme se v roce 2017 jeho 45 % ve sněmovně velmi divit.

Skutečně pravicové politice prý chybí osobnosti. No aby nechyběly – kde je totiž vzít? Zhruba od roku 1997 je u nás mediálně a právě některými „osobnostmi“ pravicovost vemi urputně pronásledována jako něco nežádoucího, nepřijatelného a vůbec strašlivého. Skutečně pravicově založená veřejně známá osobnost si tak raději stokrát rozmyslí, jestli své postoje bude veřejně prezentovat a uškodí tak své kariéře.

Za druhé, i „osobnosti“ berou velmi často podporu politických subjektů jako investici, viz třeba takový „flexibilní“ Krajčo. A jak jsme si řekli na začátku, skutečně pravicová a svobodná politika není dnes velkým přítelem investorů…

A to ani nemluvím o tom, jak se ODS a zejména TOP09 nechávaly při svém socialistickém vládnutí titulovat jako pravice a tím tento pojem dále diskreditovaly.

A nakonec, pravicové myšlenky jsou mezi lidem velmi nepopulární. Kdo by za sebe chtěl mít nějakou odpovědnost a starat se, když je na každém rohu deset „politiků“ (ve skutečnosti populistických investorů do svého „podnikání“), kteří se rádi „postarají“ a cokoliv „prostě zařídí“. I ODS v posledním desetiletí uspěla jen proto, že se programově „široce rozkročila“ a vzala řadu témat socanům (ovšem i kvůli tomu to byl úspěch značně dočasný a pofiderní).

Čímž nechci házet vinu jen na okolí, i za těchto velmi nepříznivých okolností má pravice jistě na lepší výsledky, než dnes předvádí (i když asi bohužel ne o mnoho). Tak snad je to nepřestane bavit úplně a zkusí se trochu poučit do budoucna.

Značně depresivní článek zakončím pozitivně: letos se mi povedlo zvolit si svého zástupce aspoň do Evropského parlamentu a dokonce do zastupitelstva městské části. To se mi nestalo nějakých 6-7 let. Tak snad přece jen bude líp.

Babišův novinář

Novinář placený Babišem je pohoršen, že europoslanec Mach nehlasoval pro eurokomisařku protlačovanou Babišem:

No ještě že tak, Macha jsem volil právě proto, aby hlasoval proti podobným věcem – jsem tedy rád, že zastupuje své voliče a ne média vlastněná politickými oponenty.

Kdyby tu paní podpořil jen proto, že je to Češka a měli bychom přece tak nějak držet pospolu, popřel by tím všechno, co dělá (a já bych rovnou mohl volit kohokoliv ze zbylé euroservilní fronty).

Pan Kopecký je pěkný příklad toho, co se mi na novinářích hnusí – napíše informaci, ze které vyplývá, že Mach hlasoval nesprávně, ale už neuvede, proč si to myslí, co přesně na tom má být špatného (ať už si to skutečně myslí, nebo je to jen zadání majitele novin). To ať se čtenář dovtípí sám, případně je to přece všem jasné, tak se to ani nemusí specifikovat.

I jiné tweety tohoto pána stojí za to; přestože by si přál, aby naši europoslanci hlasovali hezky jednotně a na ty, co se od stáda trhnou, se přinejmenším ukazovalo – což poněkud připomíná předlistopadové doby – viz toto hezké video (díky @jakubhajek; nutno přetrpět zpívání a dokoukat od 5:39 až do konce!), jindy komunisty zase kritizuje. To by snad ani nemusel, to by po něm jeho zaměstnavatel, starý komunista a estébák, přece nemohl chtít!

Jindy mi zas gratuluje, že Brno zakázalo hazard, takže si nemůžu zajít do herny, ani kdybych chtěl. No děkuju, ale co z toho mám, netuším.

Tak jen doufám, že pořád ještě nejsou takoví všichni…

Starší články →

Svobodni.cz

Tagy

Odkazy