Zbytečné podnikání

„Jestliže někdo může podnikat jen za předpokladu, že obchází daně, tak je něco systémově špatně. Takové podnikání je pro společnost naprosto zbytečné.“ (zdroj tahleta Babišova soudružka)

Vždycky jsem si myslel, že třeba zedník je užitečný tím, že vám postaví zeď. Pekař vám upeče kvalitní pečivo. Řezník prodá dobré maso. Ale ne, to jsou všechno jen takové zbytečné tanečky okolo. Užiteční jsou, až když odvedou patřičně vysoké daně, ze kterých něco zůstane za nehty přerozdělovačům oficiálně v podobě neustále bobtnajícího eráru, něco jim zůstane neoficiálně, něco se přiklepne jako dotace těm, co už jsou asi tisíckrát bohatší než ten zedník nebo jeho zákazník, za něco se nakoupí zbytečnosti a nemálo zbyde i na šikanu poddaných.

Co se vyprodukovalo mimo daně, je lhostejné. Pekař může klidně péct polystyrenové střevní vycpávky, řezník může prodávat blátivá smrdutá kuřata.

Dojiči socialismu se už asi definitivně zbláznili, pokud otevřeně vydávají svůj prospěch za prospěch společnosti.

Ale je třeba si zvykat, tohle si holt lid zvolil, když mu začali vadit příležitostní a relativně neškodní zloději, které si zvolil předtím. Teď máme čistokrevné „vše pro stát, nic proti státu, nic mimo stát“ a pár podporovaných a se státem provázaných korporací, strejda Mussolini by měl radost. Určitě už bude líp.

Je naprosto děsivé, že podobné názory jsou vykřikovány politiky a jejich nohsledy a ne pouze za zdmi psychiatrických léčeben.

Hrůza, možná se nebude začleňovat

Hrozí, že úředníci z agentury pro sociální začleňování budou stávkovat. Byla by to tragédie, protože by mezitím nezačleňovali a na ulici by se tak začala objevovat nezačleněná individua – tak jako před rokem 2008, než agentura vznikla. (Pak už začala blahodárně působit, všechny začlenila a od té doby už byla jen samá pozitiva a sociální jistoty.)

Problém je prý v tom, že se provoz agentury „politizuje“. Fascinuje mě, kolik příjemců peněz z veřejných rozpočtů si stěžuje na „politizaci“ svých agend. Správě veřejných prostředků a procesu rozhodování, jak a na co budou použity se politika přímo z definice říká, tak nechápu, čemu se ti lidé diví. Plaťte si to ze svého nebo uspořádejte sbírku a politizování se tak vyhnete!

„Zaměstnanci požadují, aby byli vyjmuti z gesce ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera (ČSSD), a aby jim Úřad vlády garantoval autonomii.“

Tak určitě, to je jistě snem každého správného byrokrata, aby dostával peníze, ale v rozhodování o nich měl co největší autonomii.

Mimochodem, konflikt mezi Dientsbierem a nějakou takovouhle agenturou je přesně z těch, kdy si říkám, že mně už jen kávičku.

Pár otázek pro pana Středulu

Pane Středulo, stala se zvláštní věc. V zásadě jsem souhlasil s vyjádřením odboráře, shodou okolností vás.

Zejména pak tedy s pasáží: „Jestliže někdo platí třetinu toho, co ostatní, tak by normální logické vysvětlení mělo být, že dostane asi jenom třetinu sádry nebo třetinu srdeční chlopně, a tak se to neděje.“

Tedy, já bych ještě mnohem výrazněji souhlasil s tím, aby se každý dohodl se svou pojišťovnou, kolik jí bude platit (a lhostejno, je-li zaměstnanec, živnostník, nebo třeba profesionální odborář) a kolik sádry a chlopní to bude pokrývat, ale dokud to není možné a platby jsou povinné a centrálně nařízené, tak ať to radši stát sečte a podělí počtem pojištěnců.

Tak se jen chci ujistit, že jste to myslel všeobecně a že by tedy i třeba zaměstnanec, který oproti mně (taktéž zaměstnanci) platí třetinové (ale klidně i pětinové) odvody, měl také dostat třetinu sádry nebo pětinu srdeční chlopně.

Nedává totiž žádný smysl, aby vám vadily nerovnosti v odvodech mezi OSVČ a zaměstnanci a ne už mezi zaměstnanci samotnými, když jsou často ještě větší. Nebo vám snad stačí pouze brojit proti třídnímu nepříteli a lacině sbírat body u prostého lidu?

Navíc vám možná uniklo, že třetinový (procentuální) odvod OSVČ může být v praxi absolutně o dost vyšší než u zaměstnance, vydělává-li dostatečně víc. To už je pak v pořádku? Může za to pak být celá srdeční chlopeň? Nebo třeba chlopeň a půl?

Taky píšete, že „ve zdravotnictví chybějí prostředky.“ Asi to tak je, v principu chybějí prostředky ve všem, co je státní. A to právě proto, že se za něj platí povinně a podle výše příjmů a ne podle klasické dlouhodobě vyzkoušené pojistné matematiky a dobrovolně. A ne, nebude to se zdravotnictvím náhle lepší, kdybyste vy a vám podobní oškubali nějakou skupinu lidí o něco víc.

Tak snad bychom se i shodli, že výše zdravotního pojištění by nijak neměla souviset s příjmem pojištěnce. Lidé by se tak nemuseli nesmyslně nenávidět na základě toho, jakým způsobem si vydělávají a ještě by byli motivovaní o své zdraví pečovat, takže by se ve zdravotnictví mohlo celkově ušetřit.

Byznys se sociálním státem je perspektivní

Chudým na nájem doplatil stát už deset miliard, píšou novinky.

Překlad titulku do češtiny: Určitým majitelům bytů a ubytoven jsme se loni všichni složili na deset miliard zisků (protože nám stát vzal peníze a rozhodl se jim je – byť trochu zprostředkovaně a s ušlechtilými kecy okolo – věnovat).

Soudružka ministryně Marksová (jak trefné jméno) se pak diví, že chudoby přibývá, když ji dotujeme. Přitom je to zcela logické:

„Chudým“ stát doplatí za nájem, takže jim vyplatí být chudý (nebo to aspoň předstírat), aby dostali vyšší příspěvek nebo doplatek (proč jsou sakra ty dávky dvě?). Nájmy mohou být o něco dražší, když to starostlivý stát doplatí. A to samozřejmě nejen ty, na které stát přispívá (když je sociální bydlení, které by normálně stálo třeba 5.000 Kč, díky státu třeba za 8.000, bydlení o něco lepší už logicky nemůže být za 7.000, ale za 10.000). Sociální stát je fajn a jednou už tu chudobu určitě vymýtí.

Naštěstí se našlo řešení, prý pomůže zákon. Jasně, jeden zákon problém vygeneroval, jiný ho určitě jednou provždy vyřeší, aniž by vygeneroval nějaké jiné.

Pro „spekulanty“ je to dobrý byznys a i tento rok celé „odvětví“ určitě poroste. Víc a víc lidí bude bydlet za dávky a víc a víc bude i milionářů majitelů. Marksová se zase bude moci divit a Keller nám pak řekne, že by to chtělo víc sociálního státu, jinak se začnou rozevírat tyhlencty nůžky.

Nájmy tedy budou dražší a lidem zbyde míň peněz, ale to nevadí – určitě ihned přispěchá dobrák levicový politik a pomůže. Třeba zavede sociální dávku na rohlík ve výši 10 Kč a bude se pak divit, že rohlíky budou stát přesně 10 Kč.

Morálka porazí korupci? Jenže jak?

Prý je velmi nešťastné a nebezpečné snažit se kvůli vymýcení korupce omezovat moc státu, když by korupci mohla vyřešit lepší morálka politiků.

I když si myslím, že nebezpečné by to bylo zejména pro dojiče socialismu (kteří by s malou mocí státu a nízkou úrovní přerozdělování zašli na úbytě), v podstatě souhlasím s tím, že i ta lepší morálka by situaci (alespoň částečně) řešila(*).

Jenže – kde ji vzít? Řekneme politikovi, že teď už se bude chovat morálně? A on zřejmě odpoví: „Ale tak jo, doteď jsem kradl, ale když se vám to nelíbí, tak já teda přestanu.“ Ne, nevěřím tomu.

Článků vyzdvihujících morálku coby řešení problémů s korupcí se poslední dobou vyrojilo celkem dost, ale jak to zařídit, to jsem se v žádném nedočetl…

(*) Samozřejmě s velkými výhradami – řešila by totiž až následek, nikoliv příčinu problému. Stát by nám sice i nadále násilím odebíral peníze, jen by (zřejmě) více lidí bylo spokojeno s tím, jak jsou utráceny. I tak si samozřejmě myslím, že kdokoliv má právo nesouhlasit s krádeží a sám bych si pochopitelně přál právě to významné omezení moci státu.

Lobbista a „podnikatel“

Z médií se na nás valí ze všech stran proud slov „lobbista, podnikatel“ v souvislosti s jakýmsi komickým blábolícím ožralou.

Ne, ten pán není podnikatel. Kdyby byl, kupovali bychom si dobrovolně a za vlastní peníze jeho produkty (a troufám si tvrdit, že by se dotyčný tímto způsobem neuživil a i proto tím podnikatelem není).

V realitě ovšem nakupují jeho „produkty“ za státem ukradené peníze ti, kteří zrovna tyto cizí peníze spravují. Správným a výstižným označením tohoto pána by tedy bylo dojič socialismu. Ale chápu, že by to médiím bořilo jejich pracně budované teze o zlých podnikatelích, kteří jezdí v drahých autech, žerou děti a bojuje proti nim hodný sociální stát.

Nesouhlasím ani s tím, že lobbing jako takový je v pohodě a že je špatné až to, když to někdo přehání s dojením pro sebe. Neumím se totiž smířit s tím, že by měl existovat byť jediný zákon, který by měl kohokoliv zvýhodňovat, protože to lze vždy jedině na úkor někoho jiného.

Ubozí egyptologové a komiksoví antropologové

Michal Uhl se potatil a tak umí správně chodit ve veřejných zájmech (pochopitelně výhradně na straně dojičů – neříká tedy, že to a to považuje za veřejný zájem a tak na to přispívá, ale definuje, že veřejným zájmem je to, co dělá on a přispívat musí ostatní).

Stejně by mě zajímalo, co je vlastně potřeba k úspěšnému povýšení svého koníčku na veřejný zájem a odstartování dojení z veřejných rozpočtů. Stačí odolný žaludek a hroší kůže? (Ne že bych to sám chtěl dělat, nedisponuji ani jedním z toho.)

I ty vzletné řeči o nových fenoménech, širším rozhledu a hodnotách mě dojaly. Skoro jako bych slyšel mé oblíbené diskutéry, kteří jsou schopni oponovat stejnými frázemi čemukoliv, aniž by ovšem něco užitečného řekli. A zatímco v reálném světě určuje hodnotu věcí poptávka po nich, v kouzelném světě socialismu a veřejných zájmů určují hodnotu věcí prohlášení těch, co by si na nich rádi něco nadojili.

Floskule „vzdělání není byznys“ pochopitelně také nechybí. Vysvětlí mi už někdo, co to tedy je? Pan A poptává vzdělání, pan B jej nabízí. Co jiného než obchod by to mělo být? Dieselová lokomotiva?

Zatím každý protest proti reformám školství mě utvrdil v přesvědčení, jak moc jsou tyto reformy potřeba (byť v poněkud jiné podobě než dle sociálního inženýra Dobeše). Ani Uhl není výjimkou.

První vlaštovka?

Lidé jsou z děravé silnice tak zoufalí, že si ji chtějí opravit sami.

Kéž by takto uvažovalo stále více lidí a ve stále větším měřítku.

Kéž by jim jejich snaha vyšla. Ale tak nějak tuším, že nějaký úředník z řetězce, přes který se věc bude řešit, bude znát důvod, proč to takhle nejde.

Nepřišli by náhodou tito lidé při úspěchu své akce na to, že bez státu a jeho centrálních úřadů to jde tak nějak lépe, flexibilněji a vlastně i levněji? Třeba by si i uvědomili, že by to takhle fungovalo nejen se silnicí, ale i s dalšími věcmi, které stát draze a mizerně dělá a přestali by jej vyžadovat neustále za zadkem.

Ostatně, proč by úseky regionálních silnic nemohly vlastnit okolní města? Z výše uvedeného článku je vidět, že i to by mohlo významně pomoci. Do vedení měst si lidé přece jen aspoň občas zvolí někoho, koho znají a o kom vědí, že to není lempl.

Prostě – čím nižší úroveň centralizace, tím lépe to funguje. Tedy pro občany. Pro politiky to je přesně naopak. Proto politikové chtějí, aby se o každém uprdnutí rozhodovalo na státní (ba nyní dokonce evropské) úrovni. Princip je jednoduchý – dochází k větší centralizaci moci a peněz a dojič socialismu se může v klidu přisát jen na jeden rozpočet.

Kdo má vlastně těžký život?

Z politicky korektních médií se na nás stále valí zprávy, jak jsou u nás chudáci Rómové diskriminováni, jak se jim tu těžko žije a jak provozujeme ošklivý anticikanismus. Rómové chtějí opět exodovat do těch částí EU, kde ještě spatřují nějakou tu šanci na lepší život.

Jelikož věřím spíš vlastním očím než našim novinářům nebo agenturám na umělé přiživování problémů za státní prachy, soustředil jsem se na ně včera cestou z práce. Šel jsem v Brně od Ronda ulicemi Křídlovickou, Bezručovou a Leitnerovou do centra. Kdo to tam neznáte, pak vězte, že je to oblast s poněkud zvýšenou koncentrací tohoto etnika, ale ještě zdaleka ne opravdové ghetto.

První skupinka byla hned u zastávky šaliny před Rondem. Byla to korpulentní matka s asi čtyřmi dětmi. Děti povykovaly, pletly se mezi lidmi a ona na ně sprostě křičela. Další skupinka ve značkových hadrech byla roztroušena na konci ulice Bezručovy. To je vůbec pěkná ulice. Opravené, navenek krásné měšťanské domy, kousek od centra Brna, člověk by řekl dobrá adresa. Jen ruch na ulici, semtam rozbité okno nebo vykukující obyvatelé prozrazují, že minimálně některé z nich vlastní město a ubytovává zde nedotknutelnou menšinu. A pak nemají být ostatní kvalitní lokality předražené…

V Leitnerově ulici jsem potkal pár s asi třemi dětmi, zabírající celý chodník. Prosmýkl jsem se kolem nich zrovna při větě „Nebo ti rozbýju hubu“. Vypadali, že se hádají; zrovna tak to ovšem mohlo patřit mně nebo někomu za mnou. Na plácku naproti nemocnice si bezstarostně hrálo několik dětí a výrostků.

Tak vám nějak nevím – nikdo z nich mi nepřipadal, že by měl kdovíjak těžký život. Nejsou vyhublí, nežebrají, nebydlí na ulici a dívají se kolem sebe podivně povýšeně až drze. Mít čtyři pět dětí, to si já rozhodně dovolit nemůžu.

Soudruh evropský komisař pro lidská práva Hammarberg by si měl dobře rozmyslet, koho hodlá vyzývat k větším snahám o integraci. Takhle to skoro vypadá, že bychom měli přestat pracovat, začít se chovat trochu jinak a integrovat se mezi Rómy my.

Velmi bych se styděl založit si na jejich obhajobě kšeft za peníze z veřejných rozpočtů. Jenže hroší kůže holt k dojičům socialismu tak nějak patří… Zároveň věřím, že se za ně stydí i ti slušní cikáni.

Sociální inženýr nám zvyšuje životní úroveň

Už dlouho jsme se nesmáli se soudruhem Seďou. Aha, tak to není ještě ani měsíc – ten pán má prostě talent.

Seďa se tentokrát jal vymýšlet nový druh perpetuum mobile. Chce vynalézt něco, co by zlepšilo kvalitu a dostupnost veřejných služeb a tím zvýšilo životní úroveň drtivé většiny občanů. Proč jen mám pocit, že za žádným zlepšením mé životní úrovně nikdy nestály žádné veřejné služby a tatíček stát? Já vím, to bude právě tím, že bez Sedi jsou ty veřejné služby tak zoufale nekvalitní… Mohl bych se mít jako prase v žitě, jen kdybych platil ještě trochu víc na daních.

Soudruh přinesl výčet ošklivých triků, pomocí kterých se zlé firmy snaží vyhnout dobrotivým státním krádežím (moderně zvaných daně):

  • Platby zaměstnancům na dřevo bez povinných odvodů státu. Pan Seďa to asi nikdy nepochopí, ale většina lidí nerada vyhazuje peníze oknem. Zvlášť když jich musí vyhazovat víc a víc. Ono je jaksi přirozené, že většina lidí považuje peníze, které vydělá, za své (a jen nerada se o ně nedobrovolně dělí). Obecně se ví, že i státu se vyplatí, když se lidé o své výdělky mají dělit jen velmi málo. Jen socani to asi nikdy nepochopí. Vyplatilo by se někomu riskovat s daňovými úniky, když by daně byly nízké? A kdyby je politikové a úředníci nerozkrádali? Já myslím, že v mnohem menší míře…
  • Podnikatel či OSVČ neodvádí do solidárních systémů na důchod a zdravotní péči. To je zase to samé. Se svými penězi hospodaří každý z nás tržně. Jen někteří by ostatním pořád nakazovali, co mají s těmi penězi dělat. Jestliže mi podle selského rozumu dá stát jednou jako důchod kulové, je velmi logické, že o jeho důchodové pojištění nestojím. Stát mi ho však nařizuje – jenže lidé se holt chovají tržně, i když je někdo nutí k opaku… Kdyby byl zákon, že si každý měsíc musím koupit metrák zkaženého masa, bude nemorální přijít na fígl, jak se tomu vyhnout a své peníze utratit tak, jak chci já?
  • Stavební firmy „šetří“ v zimním období tím, že posílají své zaměstnance na úřady práce. Inu, a nebude to prostě tím, že není jednoduché legálně najímat pracovníky jen na určité části roku? A tím, že vůbec něco jako úřad práce existuje? Kdyby nebylo možné zaměstnance někam odložit, všem by přišlo normální, že v zimě prostě budou dělat něco jiného, případně by situace na trhu donutila ty firmy postarat se o kvalitní lidí ze svého.
Zkrátka – ty úvahy, jak nám bude krásně, když někoho donutíme dávat peníze na to a ono, mě nepřestávají udivovat. Ono to tak totiž nefunguje, i kdyby tomu věřilo třeba 80 % lidí.

To, že Seďa nejprve prosazuje tvrdé danění a kontroly dodržování zákonů, mu pranic nebrání, aby hned v následujícím odstavci brojil proti korupci (kterou právě – mimo jiné – věci výše zmíněné přímo podporují).

Demokracie má prý hodně možností, jak s korupčním chováním bojovat. Nemyslím si to: korupce tu bude vždy, dokud někdo bude moci rozhodovat o cizích penězích.

Legrace ale nekončí, v dalších odstavích je na řadě třeba zdravotnictví: to je třeba zefektivnit, a to tím, že ho budeme více regulovat! Chci zefektivnit svoji práci, a tak si nařídím, že budu pracovat jen 5 hodin denně. Že je to blbost? Ano, ale v méně křiklavých případech lidé věří, že státní regulace vede k efektivitě…

K populárnímu rušení akcií na majitele snad jen druhá polovina tohoto článku.

Zajímavý je i Seďa – filosof v posledním odstavci: Otázkou tedy je, proč se nechováme stejně jako Rakušané a Němci a proč se snažíme parazitovat na demokratickém systému. Ano, holt nám chybí Rakušané a Němci. Co s tím? Pěstovat je nemůžeme a tak socan vidí řešení v tom, že nás bude prosit, abychom se chovali jinak a nutit nás k tomu tunami zákonů a nařízení a policajtem na každém kroku. Namísto aby jednoduše prosazoval odstranění rozhodování o cizích penězích a různé dojiče socialismu tak nechal zajít na úbytě. On by totiž zašel s nimi…

Starší články →

Svobodni.cz

Tagy

Odkazy