Makání místo žvanění

Slizký Babišův funkcionář se nás snaží přesvědčit, že by se šéfovy nápady měly realizovat rychleji a bez zbytečných keců kolem:

Tedy ne že by to z toho spolku fašistů a korporativistů vypadlo poprvé, že. A ani naposled. Dnes třeba taky chtějí „makat“ a k čertu s něčím tak otravným, jako je opozice:

Nechte nás makat!

V parlamentu se přijímají zákony. To není žádná sranda, protože když se přijme zákon, tak vás může druhý den policie pokutovat nebo rovnou sebrat za něco, co bylo ještě včera legální a ještě předevčírem s tím nikdo neměl sebemenší problém. Nebo aspoň musíte povinně dělat něco tak užitečného a rozumného, že by vás to dobrovolně nikdy ani nenapadlo.

Přijmout zákon (tedy lidem něco nařizovat nebo zakazovat) by měla být tak výjimečná situace, která samozřejmě zasluhuje, aby se o ní klidně měsíce „žvanilo“, protože je tak aspoň naděje, že se předem přijde na nějaký možný průšvih.

Ostatně, není zákon – není problém. Za naprostou většinu problémů ve veřejném sektoru může nějaký zákon, ať už nějaký jeho nedostatek nebo samotná jeho existence. Přesto všude kolem sebe neustále slyším, jak potřebujeme další a další zákony, které budou „řešit“ to a ono. Nedokážu si představit problém, který by byl jednoduše řešitelný zákonem, dokážu si ovšem představit – a vidím – spoustu problémů, které právě kvůli zákonům řešitelné nejsou.

Chápu, že pro Babiše a podobné je žádoucí chrlit zákony jako na běžícím pásu, „makat“ a „nežvanit“ a upevňovat si tak moc. Co je tragické, že o tom přesvědčil i značnou část lidí.

Expert přes účtování tepla

Přiznám se, že jsem do včerejška netušil, že existuje „Asociace rozúčtovatelů nákladů na teplo a vodu“ poskytující experty na tuto problematiku (a bylo to tak lepší).

Proč vlastně musí stát centrálně stanovit, jak se bude platit za teplo a nemůže tak určit majitel domu / SVJ podle konkrétních místních podmínek?

I samotné nastavení státních podmínek mi připadá – jak jinak – dost hloupé:

„Systém má být spravedlivější než dosud. Ti, kdo hodně šetří, si připlatí nejvíce.“

Co je spravedlivého na tom, když si připlatím za něco, co nepotřebuji?

„Podle nových pravidel budete platit 80 procent průměrných nákladů.“

Socialismus v kostce: nevyužíváte-li službu, budete i tak platit 80 % jejich nákladů.

„Pokud dotyčný odjíždí na víkend, neměl by podle experta topení vypínat, ale regulovat teplotu na 17 až 19 stupňů.“

Tohle je divné – abych v našem bytě dosáhl teploty 17 °, musel bych v zimě docela dlouho větrat. Zatím se mi to ještě nikdy nepovedlo. Z toho usuzuji, že pan expert mluví o nějakých starých barabiznách, do kterých fouká. Pak ale nevím, proč na základě toho generuje pravidla paušálně pro všechny, navíc v době, kdy už i většina paneláků je zateplená.

„Vyhláška zamezí tomu, aby se zejména majitelé středových bytů nechali vytápět ostatními a neplatili za to.“

Skutečně je to jediná cesta, jak bez vlastního topení nezmrznout? Co třeba počet lidí v bytě, vaření, jiné elektrické spotřebiče, zateplení? Nemělo by něco být průkazné, než začnu po někom chtít to platit?

„Pokud jde o trh s byty v ČR, není ještě na standardní úrovni obvyklé v západní Evropě. Proto s jeho vlivem ani nová vyhláška nepočítá.“

Co je to za blábol? V čem není na té „úrovni západní Evropy“? Že lidé před pořízením bytu nepřemýšlejí, jaké budou náklady na topení? A tak to „narovnáme“ vyhláškou, aby o tom nepřemýšleli ani do budoucna? A ti, co nad tím přemýšleli, budou doplácet na ty druhé. Jako vždycky.

„Cílem evropské směrnice, podle které jsou české předpisy tvořeny, je snížení výroby energie.“

Čehož dosáhneme tak, že budeme pokutovat lidi s podprůměrnou spotřebou a naopak zvýhodníme ty průměrné a lehce nadprůměrné. Mně teda logicky vychází, že spotřeba spíš trochu poroste.

Celé je to již zaběhnuté schéma „moderního“ uvažování:

  • média dodají experta,
  • nikdo o něm sice doteď neslyšel, své teze nedokáže v diskusi obhájit a občas z něj padají neuvěřitelné kraviny, ale to je jedno,
  • protože všichni budeme dělat to, co expert považuje za správné a prostě se nám to nařídí.

Jsem zvědavý, co bude příště. Koupil sis auto s nízkou spotřebou? Měl bys platit víc za benzin, jak k tomu přece přijdou ostatní? „Expert“, který to nějak okecá, se jistě najde.

Zbytečné podnikání

„Jestliže někdo může podnikat jen za předpokladu, že obchází daně, tak je něco systémově špatně. Takové podnikání je pro společnost naprosto zbytečné.“ (zdroj tahleta Babišova soudružka)

Vždycky jsem si myslel, že třeba zedník je užitečný tím, že vám postaví zeď. Pekař vám upeče kvalitní pečivo. Řezník prodá dobré maso. Ale ne, to jsou všechno jen takové zbytečné tanečky okolo. Užiteční jsou, až když odvedou patřičně vysoké daně, ze kterých něco zůstane za nehty přerozdělovačům oficiálně v podobě neustále bobtnajícího eráru, něco jim zůstane neoficiálně, něco se přiklepne jako dotace těm, co už jsou asi tisíckrát bohatší než ten zedník nebo jeho zákazník, za něco se nakoupí zbytečnosti a nemálo zbyde i na šikanu poddaných.

Co se vyprodukovalo mimo daně, je lhostejné. Pekař může klidně péct polystyrenové střevní vycpávky, řezník může prodávat blátivá smrdutá kuřata.

Dojiči socialismu se už asi definitivně zbláznili, pokud otevřeně vydávají svůj prospěch za prospěch společnosti.

Ale je třeba si zvykat, tohle si holt lid zvolil, když mu začali vadit příležitostní a relativně neškodní zloději, které si zvolil předtím. Teď máme čistokrevné „vše pro stát, nic proti státu, nic mimo stát“ a pár podporovaných a se státem provázaných korporací, strejda Mussolini by měl radost. Určitě už bude líp.

Je naprosto děsivé, že podobné názory jsou vykřikovány politiky a jejich nohsledy a ne pouze za zdmi psychiatrických léčeben.

Účtenková loterie apod.

Účtenkovou loterii budou hádám „hrát“ státní zaměstnanci, aby dohlédli, zda na ně ostatní poctivě vydělávající dostatečně přispívají a pak ještě nepoučitelní blbci s podivným smyslem pro „spravedlnost“, kteří věří, že když stát vybere to, co si umane, že nastane převeliké dobro (aniž by je tato utkvělá představa opustila po desítkách let pozorování veškerého státního konání).

Pobavily mě články s citacemi IT odborníků se zkušenostmi s projekty pro státní správu (čti: lidmi, kterým nevadí brát špinavé prachy od státu), jak se to prý určitě v termínu, kterým je nám vyhrožováno, nestihne. Jako by snad bylo nutné, aby byl systém odladěný a funkční.

Že se prodejce nedočká zaevidování účtenky v nefunkčním systému? No tak holt nic neprodá, nebo dostane likvidační pokutu! Že je stát moudrý a v takové situaci by ji nevymáhal? Vy už si snad nepamatujete na problémy s registrem vozidel? (1, 2)

Že by státu vadilo přidušení ekonomiky vyvolané nefunkčním registrem účtenek? Když mu nevadí přidušení ekonomiky tímtéž registrem funkčním, proč by mělo? Tenhle optimismus ohledně našeho z řetězu utrženého státu mě nepřestává udivovat.

Jinak si myslím, že když se státu „nedaří“ vybírat daně, měl by se zamyslet, proč tomu tak je a ne hned bezhlavě všechny buzerovat. Silně nepopulární obchod, kterému klesají tržby a ubývají zákazníci, si taky příliš nepomůže tím, že ty zbylé bude u pokladen šacovat, jestli nekradou.

Co třeba nejvíc vadí mně:

1. Daně jsou závislé na výši příjmů, takže stát po někom chce třeba tisíckrát vyšší daně než po někom jiném. Přičemž typicky ti, co je platí nízké, křičí, jak když poctivě platí oni, tak přece bez řečí musí i ti, kdo je mají tisíckrát vyšší. Když už máme nějaký ten základní “framework“ v podobě státu, který se stará o to nejdůležitější, co by pro nás bylo nepohodlné nebo nemožné nakupovat na trhu (jak mi tvrdívají zastánci státu), nevidím ani jeden důvod, proč bychom se na něj měli skládat jinak než dobrovolně nebo stejným dílem. Stejně tak nevidím důvod, aby se musela platit daň zrovna z toho, že si někde koupím třeba jídlo. To akorát vede k různým nutnostem vést povinné účetnictví, zavádět registrační pokladny, všechno evidovat, masívně a draze kontrolovat, mít k tomu obrovskou sadu pravidel a výjimek a výhledově taky třeba všechno zaznamenávat na kamery. Náklady na tohle všechno ani nikdo nikdy rozumně nevyčíslí.

2. Daně jsou často utráceny za zbytečnosti, případně rovnou rozkradeny (což už je celkem jedno), nebo použity proti občanům (což je ještě horší). Ono to ale zase souvisí s tím prvním: kdyby se všichni občané dělili stejným dílem, patrně by spíš našli způsoby, jak různému mrhání zabránit. Když má kdekdo pocit, že sám platí relativně málo, zatímco ten hajzl bohatej od vedle daleko víc a dobře mu tak, tím spíš to nějak překousne.

Takže tak. Ale bojím se, že na toho Bureše budeme fakt ještě dlouho vzpomínat, jak v souvislosti s těmito svými hovadskými nápady předpověděl…

Bránit rodinu, ale jen vocaď pocaď!

Tohle je taky dobrý: 4 roky ve vězení (a hrozilo až 18 let!) za to, že uděláte modřinu esenbákovi, který vám v houfu jemu podobných přijde demolovat byt a dělat tzv. domovní prohlídku, ačkoliv nejste z ničeho obviněný a nikdo už pořádně neví, proč ji vlastně dělali.

Signál od soudu pro lupiče je jasný: chovejte se jako hluční burani, do všeho mlaťte, křičte policijééé voléé, případně si od ní i kupte výstroj, a my už se postaráme, aby se lidi báli se vám bránit. A ty, občane, když budeš chtít bránit svoji rodinu, nejdřív se jdi důkladně přeptat a podívat, koho že to máš v předsíni.

Myslel jsem, že práce policisty má svá předem kalkulovaná rizika, obzvlášť když někdo chce být součástí složek, které místo aby se sprostých podezřelých šly na něco slušně zeptat, tak se k nim v noci divoce dobývají, ale ne – rizika se zásadně přenášejí na občany, pro esenbáky jen samá pozitiva a sociální jistoty!

Regulace restaurací? Je to ještě málo!

Poslední dobou dobroserové zaměřili své aktivity na restaurace. Tu jim záleží na tom, aby zákazník nemusel hledat restauraci nekuřáckou, jindy zase na tom, aby alergici nemuseli zjišťovat, zda je to či ono jídlo „čisté“.

Přijmeme-li za své teze, že nelze ponechat na majitelích restaurací, zda se chtějí zaměřit na zákazníky kuřáky / nekuřáky, případně alergiky / nealergiky, myslím si, že dosavadní snahy státu a EU zdaleka nestačí.

Stát, pohádková entita, která obyčejným lidem plní jejich přání, sice zařídil, že obyčejný člověk nemusí pracně hledat nekuřáckou restauraci a alergik se složitě nemusí vyptávat, co všechno to jídlo obsahuje, jenže… není to málo?

Pořád třeba musíme hledat ty restaurace samotné. Chodím kolem krásného domu, ve kterém bych se rád v klidu najedl. Jenže v něm dosud nikdo restauraci neotevřel. Státe, udělej s tím něco! Mám snad právo na to, aby mě jeho majitel nediskriminoval.

Chci, aby má oblíbená jídla byla dostupná ve všech restauracích. Proč bych si měl složitě kontrolovat jídelní lístek, než půjdu někam na oběd? A taky by měla chutnat všude naprosto stejně. Má neoblíbená jídla by nemuseli vařit nikde. Co nemuseli, zakázat by se to mělo. Proto požaduji, státe, nějaký certifikovaný seznam pokrmů včetně normovaných receptů. Od čeho tě sakra máme!

A co lidé třeba s jaterní dietou nebo s dietou při cukrovce? Jsou snad o něco horší než alergici? Proč jsou tedy diskriminováni? Neměly by restaurační jídelní lístky zohledňovat všechny? Neměly by se stát pětikilovými knihami a neměli bychom do restaurací chodit s právníkem, abychom jim rozuměli? Že by bylo pro restuarace složité toto všechno sestavovat? No jistě, něco by to asi stálo. Ale když na to nemáš, nepodnikej!

Ostatně mohli bychom obnovit normované a jednotné státní Restaurace a jídelny, aspoň by zas mohl mít Paroubek dobrou práci ve veřejném sektoru.

Jsem rád, že soudruzi zatím hodlají zatočit aspoň s alkoholem. K alkoholu se postaví stejně jako k drogám, které už se podařilo vymýtit a žádné problémy s nimi nejsou. Správně identifikovali, že lidé chlastají proto, že jsou spořiví, což se vyřeší tím, že alespoň jeden nealkoholický nápoj bude levnější než pivo. Aplaus ve stoje! Ještě by po vzoru soudruha Hegera mohli zavést prohibici, historicky jsou s tím ty nejlepší zkušenosti.

„Nestydaté zisky“ supermarketů

O supermarketech čteme v zásadě dva druhy zpráv: jak mají „nestydaté zisky“ a jak „likvidují konkurenci“. Připadá mi, že se to navzájem vylučuje: má-li někdo nestydaté zisky, musí se mu konkurovat jedna báseň – i polonestydaté zisky jsou jistě velmi lákavé.

Zisky zdejších supermarketů jsou dokonce natolik vysoké, že už se jich pár přece jen zastydělo a z tohoto snadného trhu raději čestně odešlo (Julius Meinl, Delvita, Carrefour a nyní i Interspar). Občas taky čteme, kolik ztráty ten který supermarket vygeneroval.

K nejnovější „aféře“ snad jen pár komentářů. U některých položek je prý „marže“ i více než 100 % (což je z definice marže nesmysl, ale asi to mediálně líp zní). Zajímalo by mě, jaká metodika byla pro tyto výpočty použita. Jelikož jedním z nejvíce „předražených“ produktů má být údajně tvaroh, napadlo mě, jestli ti soudruzi prostě jen nevzali náklady mlékárny na výrobu tuny tvarohu a neporovnali je s cenou tuny balených tvarohů v obchodech. Pokud kilové pytle tvarohu kupuju v mékárně za nějakých 60-70 korun a ty balené do vaniček po 250 gramech vyjdou v obchodech výrazně dráž, nebude háček i v nákladech na obaly?

Názor, že na západě je to lepší, protože „státy se tam o své občany víc starají,“ je vysloveně napřesdržku. Budování povědomí, že jsme nějakými dětmi státu, který by se o nás měl starat, si prostě nic jiného nezaslouží.

Nebude celý problém v tom, že zatímco u nás vyhlašuje ožralý prezident „válku supermarketům“ a lid naříká v diskusích, aby šel následně naplnit vozíky stejně jako včera nebo předevčírem, ve vyspělých zemích lidé raději jdou a zakládají konkurenci?

Frustrovaní výběrčí výpalného

S dojetím jsem četl o inspektorech práce „frustrovaných svou prací“.

Zaradoval jsem se, že aspoň někteří vidí, jakým podlým způsobem se živí a že když už toho nenechají a nejdou se živit poctivě, že je to aspoň frustruje. Chvíli jsem i přemýšlel, že bych je mohl přestat považovat za velmi nízkou formu života a svým způsobem si jich aspoň trochu vážit.

Ale ono je to jinak: oni nejsou frustrovaní tím, že chodí za lidmi, kteří se živí užitečnou prací a kontrolují, zda z ní odvedli výpalné lokální mafiánské organizaci, pardon, státu.

Frustruje je prý, že se někteří podnikatele dovedou likvidačním pokutám vyhnout! S touto frustrací bojovali tak, že podnikatele vydírali, patrně ve snaze alespoň neoficiálně vybraným výpalným přilepšit státnímu rozpočtu.

Takže si i nadále vážím našich slovutných „inspektorů práce“ asi tak jako tasemnic. No, vlastně zase o trochu méně.

My chceme referendum!

V září loňského roku byly zhruba dvě třetiny čtenářů novinek v anketě pro stavbu kanálu Dunaj – Odra – Labe, protože si to vymyslel ten starej ožrala.

Anketa Dunaj - Odra - Labe 09.2013

Za pár měsíců – koncem února – je náhle pro už jen nějakých 20 %. Co se stalo? Nějaké osvícení?

Anketa Dunaj - Odra - Labe 02.2014

Důvodem byl patrně článek, kde se vyjádřili odborníci a mohla tak vyjít najevo názorová stabilita prostého lidu.

Tak co, ještě jste pro, aby bylo referendum kvůli každé kravině, jak chtějí třeba fašisté kolem Okamůry? Jak vidno, mělo by to jen výhody – lid se určitě nenechá zvyklat mediální masáží a určitě by tedy nedocházelo k tomu, že by výsledky referend byly předem odhadnutelné a politici by se jen formálně zbavili odpovědnosti za učiněná rozhodnutí.

Státní zaměstnanec vs. OSVČ, aneb trocha jednoduché matematiky

Kdysi jsem někde četl poznámku, že i státní zaměstnanec může být pro státní kasu (skrze daně) větším přínosem než OSVČ. Nechci se této tezi vysmívat, i když je to těžké, ale spíš se to pokusím vysvětlit.

Kdyby to tak totiž fungovalo, pak mám geniální řešení na splacení celého státního dluhu! A to klidně jedním státním zaměstnancem. Tomuto státnímu zaměstnanci dáme plat 2 biliony a dvacet tisíc korun. Plat zdaníme právě těmito dvěma biliony (kam se hrabou OSVČ, to na daních neodvedou nikdy!) a splatíme jimi státní dluh. Perpetuum mobile vynalezeno!

Ono je to totiž takto: i kdyby státní zaměstnanec podléhal 100% zdanění, bude jeho přínos pro státní pokladnu přesně nulový (*). Přesně nulový je i přínos OSVČ, kterému se podaří nezaplatit žádné daně.

Přínos státního zaměstnance může být tedy hypoteticky stejný, jako přínos OSVČ (a to jen takového, který žádné daně neplatí). Reálně bude ovšem vždy menší, protože 100% daně státní zaměstnanci neplatí. Ostatně, reálně i ten OSVČ bude platit zpravidla aspoň DPH za zboží a služby, které nakupuje.

Vadí-li někomu OSVČ „neplatící daně“, musí mu logicky ještě víc vadit státní zaměstnanec, který je dokonce v mínusu.

(*) Abych byl férový, je nutné dodat, že státní zaměstnanec sice dostane plat, ale za něj odvede nějakou práci. Její přínos může být kladný, může být ale také nulový a dokonce i záporný.

Starší články →

Svobodni.cz

Tagy

Odkazy