Babiš potvrdil užitečnost senátu

Takové ty řeči, že senát je pojistkou demokracie, jsem vždycky bral spíš s úsměvem. Jenže přesně tak to teď zafungovalo.

To, že Babiš asi dvě hodiny po skončení voleb (pro něj nečekaně neúspěšných) prohlásil, že je senát zbytečný a je třeba ho zrušit, má nesmírnou vypovídací hodnotu. Obzvlášť v kontrastu s tím, že ještě den předtím to naopak byla „důležitá součást demokratického fungování naší země“ a tou by i zůstala, kdyby těch senátorů získal víc.

Babiš prostě čekal, že se senátu postupně zmocní, tak jako se pomocí pár přihlouplých hesel, koblih a manipulativních PR agentur jednorázově zmocnil sněmovny, vlády, různých měst a před týdnem i několika krajů. Jenže se mýlil. Babišův spolek sice volí nejvíc lidí, ale díky dvoukolovému systému to vypadá, že těch, co volí proti němu, je ještě o něco víc (*). Komplikací je jistě i to, že k ovládnutí senátu by musel mít dobré výsledky třikrát po sobě.

Babiš tak poznal, že senát pro něj nepředstavuje další snadné sousto, a tak by ho radši zrušil. Čímž sbírá další snadné body u jisté části veřejnosti, určitě aspoň 90 % čtenářů Novinek bude souhlasit.

Ukazuje se tak, že systém volby do senátu byl celkem dobře navržen a to, že se tak dlouho zdál zbytečným, bylo jen tím, že jsme žili v relativně klidných dobách.

A že je senát drahý? 600 milionů ročně vypadá jako kupa peněz, ale na obyvatele je to 60 Kč a skoro bych byl ochotný tu pětikorunu měsíčně platit i za těch 9 lidí, kteří na mě připadají a s existencí senátu nesouhlasí. Skutečné finanční průšvihy jsou o pár řádů vyšší a většinou se jim říká nějak vznešeně, jako třeba dotace, povinné nákupy něčeho a podobně.

Nejsem moc rád, že existují instituce, které nám pomocí zákonů mohou řídit životy, ale když už je máme, ať je aspoň část z nich volena tak, aby se zabránilo mocichtivým gangsterům v jejich snadném ovládnutí.

(*) Těžko říct, jakou roli v tom hraje nízká volební účast, ale rozhodující je výsledek – tj. že Babiš na rozdíl od ostatních institucí senát neovládl.

Třídím hlasovací lístky…

Zatím šli do koše komunisti různých forem a stupňů radikality, spolky lokálních feudálů a další „strany“ připomínající spíše odborové organizace všelijakého úřednictva, jistá poslední dobou velmi arogantní a programově zcela neutrální partaj schopná se přisát k čemukoliv, korporativističtí fašisté agenta Bureše, fanatičtí přijímači a odmítači migrantů a další spolky lákající na vymyšlená témata, zoufalci mající celý „program“ v názvu „strany“ a blázniví aktivisté různých druhů, jednou dokonce v koalici s byrokraty, kteří touží řídit naše životy ještě před narozením a snad i po smrti. To už je fakt vražedná kombinace.

Moc toho nezbylo, ale aspoň bude jednodušší něco vybrat, snad to půjde.

PS: Milí socani, psát na plakáty, ať nedopustíme, aby si někdo dělal z kraje svou firmu je v kraji, ze kterého si svou firmu udělal jistý Haszek Mihály, fakt úsměvné.

Proč zůstat v EU?

Kolem tzv. Brexitu a souvisejících úvah o tom, zda by se podobné referendum nemělo konat i u nás, se na nás valí mraky „argumentů“, proč je nutné v EU zůstat, z nichž řada se už ani nesnaží nebýt směšná.

MMister se na blogu ptá, jestli už někdo přinesl nějaký skutečný argument, proč je setrvání v EU dobré. Je fakt, že ani já si na žádný takový nemapatuju.

Vybavuju si hlavně spoustu strašení Putinem, hospodářskou katastrofou a snad málem koncem světa. Nevolené evropské politbyro se třese strachy, že jejich mocenské pozice dostávají trhliny. Jako výhody bývá prezentováno něco, co s členstvím v EU přímo nesouvisí.

Třeba tento článek přináší pozoruhodné 3 „argumenty“ (což je pořád o 3 více než řada jiných):

1. Bez EU prý „náš hlas bude na mezinárodním hřišti připomínat pípání ptáčka“. Teď snad připomíná něco jiného? Už se někdy stalo, že bychom se v něčem podstatném nemuseli jen tiše přizpůsobit?

2. „Ekonomicky jsme s Unií příliš svázáni a na ní závislí.“ Ekonomická provázanost, tedy obchod, je záležitost EHP, ne EU (*). Poslední dobou slýchávám, že po případném opuštění unie by nás tato za trest v EHP taky nemusela nechat. Je fakt super, že i příznivci EU ji vidí jako dětinskou pomstychtivou organizaci, která se musí poslouchat, jinak přijde trest.

3. „On ten svobodný pohyb, který si užíváme třeba jen o dovolené, je přece také něco úžasného.“ Svobodný pohyb přišel v roce 2004? Já myslel, že po roce 1989, bavíme-li se o možnosti cestovat za hranice. Bavíme-li se o možnosti cestovat bez hraničních kontrol, ta přišla tuším v roce 2007 a říká se tomu Schengenský prostor. Autorku textu by asi překvapilo, že množiny členů EU a Schengenu nejsou totožné, dokonce ani není jedna podmnožinou druhé, jen mají určitý průnik.

A Putin je v článku samozřejmě taky. Ale Reflexu se musí nechat, že přináší i komentáře s opačnými názory, místo aby čtenáře jasně a jednostranně masíroval, jako leckterá jiná média.

S tím Putinem tomu taky moc nerozumím. Myslel jsem, že kvůli ochraně před podobnými hrozbami jsme v NATO. Nejsou mi jasné mechanismy, kterými by nás byla mohla ochránit EU. Taky si myslím, že Putin má doma jiné starosti. Ale vžiju-li se do role Putina, který si má brousit zuby na Evropu nebo její část, měl bych ze současné EU radost. Centralistická, mocenská a byrokratická organizace, která ničí podnikavost a aktivitu svých obyvatel, to bych si přesně přál. To bych tu Evropu časem mohl opravdu ovládnout a dokonce skoro bez práce.

Jeden jediný argument pro setrvání v EU, který mě napadl, dávám k dobru: EU je zřejmě stále vnímána jako jakýsi prestižní klub (patrně už jen ze setrvačnosti). Jsme-li členy, může nás někdo díky tomu vnímat dobře (možná i nějací investoři). Přestože tato představa působí v poslední době spíše úsměvně, není rozhodující, zda je přesná, ale zda jí někdo věří (např. ti investoři).

(*) A stále si myslím, že orientovat své hospodářství na politicky motivované odběratele je špatné a už se nám to jednou vymstilo.

Jaké jsou šance opravdové pravice

Pravice u nás vyhraje volby, až bude mít někdo k dispozici stamiliony až miliardy korun, které vyhodí do kanálu v podobě masivní kampaně pro skutečně pravicový program a tedy vypuštění rybníku kaprům, což samozřejmě nikdo nikdy neudělá, protože kdo má peníze, do kanálu je zpravidla nehází a raději je investuje. V případě politiky tedy do strany, nebo lépe a moderněji „hnutí“, které bude podporovat jeho byznys a naopak omezovat konkurenci, viz Bureš.

Mít program a jasné názory, nedejbože dokonce stabilní a konzistentní, tedy věci v politice žádoucí, to je dnes velká slabina. Kdo nemá ani jedno z toho, viz Bureš, může instantně následovat aktuální nálady prostého lidu tak, jak nezvládal ani Paroubek v dobách své největší slávy. Kromě toho, když jsou známy něčí názory, lze na nich snadno najít něco, co se nelíbíBureš na to jde fakt dobře. Jestli neudělá zásadní chyby a bude pořád pokračovat v permanentní kampani a přitom se tvářit, že v politice vlastně ani není, budeme se v roce 2017 jeho 45 % ve sněmovně velmi divit.

Skutečně pravicové politice prý chybí osobnosti. No aby nechyběly – kde je totiž vzít? Zhruba od roku 1997 je u nás mediálně a právě některými „osobnostmi“ pravicovost vemi urputně pronásledována jako něco nežádoucího, nepřijatelného a vůbec strašlivého. Skutečně pravicově založená veřejně známá osobnost si tak raději stokrát rozmyslí, jestli své postoje bude veřejně prezentovat a uškodí tak své kariéře.

Za druhé, i „osobnosti“ berou velmi často podporu politických subjektů jako investici, viz třeba takový „flexibilní“ Krajčo. A jak jsme si řekli na začátku, skutečně pravicová a svobodná politika není dnes velkým přítelem investorů…

A to ani nemluvím o tom, jak se ODS a zejména TOP09 nechávaly při svém socialistickém vládnutí titulovat jako pravice a tím tento pojem dále diskreditovaly.

A nakonec, pravicové myšlenky jsou mezi lidem velmi nepopulární. Kdo by za sebe chtěl mít nějakou odpovědnost a starat se, když je na každém rohu deset „politiků“ (ve skutečnosti populistických investorů do svého „podnikání“), kteří se rádi „postarají“ a cokoliv „prostě zařídí“. I ODS v posledním desetiletí uspěla jen proto, že se programově „široce rozkročila“ a vzala řadu témat socanům (ovšem i kvůli tomu to byl úspěch značně dočasný a pofiderní).

Čímž nechci házet vinu jen na okolí, i za těchto velmi nepříznivých okolností má pravice jistě na lepší výsledky, než dnes předvádí (i když asi bohužel ne o mnoho). Tak snad je to nepřestane bavit úplně a zkusí se trochu poučit do budoucna.

Značně depresivní článek zakončím pozitivně: letos se mi povedlo zvolit si svého zástupce aspoň do Evropského parlamentu a dokonce do zastupitelstva městské části. To se mi nestalo nějakých 6-7 let. Tak snad přece jen bude líp.

Brněnské předvolební šílenosti

To je zase panoptikum.

Plešatý pán z ODS, který mi připomíná bachaře z filmu Kajínek, kde dojedl párek a zavelel k akci „stěhování“, aby následně nadával, že Kajínek utíká a pokoušel se po něm střílet, láká na „pohodlné parkování“. Mimochodem, parkovací zóny byly zavedeny v Praze a místní to tam celkem štve, proč je tedy nezavést i jinde. Lid je navíc (a tentokrát i celkem logicky) proti. V tomto případě, kdy momentálně silně neoblíbená strana přichází se silně neoblíbeným nápadem, uděluji aspoň cenu za odvahu.

Jakýsi Stan nabízí stručné „Postaráme se“. Snad myslí o sebe, to by aspoň dávalo nějaký smysl, narozdíl od cílení na lidi, kteří se cítí být nesvéprávnými dětmi, o které by se měl politik starat.

Pak samozřejmě agent Bureš a spol. Už mají své lidi ve vládě, parlamentu a dokonce v Evropské komisi, teď je potřeba ještě infiltrovat magistráty. Hlavní je Praha, kde proteče spousta peněz, ale nepohrdne ani menšími městy. Samozřejmě, že člověk, který je ochoten o tom aspoň vteřinu přemýšlet, další rozrůstání tohoto mocenského impéria nepodpoří, ale v podmínkách všeobecné demokracie se vždy dostatek hejlů najde.

Na ty ostatně cílí i další spolek, tzv. „A co Brno“. Kromě asi neblbějšího názvu nabízí i slizký ultrapopulismus („zdarma“ budou popelnice, MHD, jakýsi bazén a kdo ví co ještě). Spolu s relativně rozsáhlou billboardovou kampaní (na to, že jde o nově vzniklé uskupení) jde o jasný signál, že se opět jedná o něčí investici a tedy se počítá s jejím zhodnocením. No, není to poprvé a určitě ani naposled – vyšlo to Věcem veřejným, Babišovi, proč by se o takový kšeft nemohli pokoušet další. Voličstvo se beztak zase najde.

Blokující aktivismus („Žít Brno“) moc reálné podpory nemá, jeho účast ve volbách nechápu – různé zákulisní nátlaky pro ně byly patrně výhodnější. Četl jsem někde spekulaci, že je Hollan financován podnikateli z jiných měst, aby v Brně blokoval a různé investice šly jinam. Nevím, co je na tom pravdy, ale aspoň trochu to smysl dává (narozdíl od nezištného blokování motivovaného čistě ideologicky). Divím se, že se nespojil i se Zelenými, měl jsem je za jednu skupinu.

Pak jsou samozřejmě spolky, které se nenamáhají ani s populistickým heslem, ale stačí jim nějaké bezobsažné bláboly; opět jsem někde četl „u nás volíme Karla“. Podobně vynalézavých plakátů a billboardů je bohužel většina. Volič si patrně řekne: „kdepak, letos žádné naši práci vidíte všude, tentokrát budu volit budoucnost Brna máte ve svých rukou.“

Mimochodem, aby se volič mohl snáze rozhodnout, vydaly třeba Babišovy listy sérii rozhovorů se zástupci některých stran, ve snaze předvybrat voličům uskupení, která má smysl volit. Tyto strany s mediální podporou je třeba chápat jako jakousi novodobou národní frontu, z níž je prakticky jedno, koho si vyberete, ono to v klíčových věcech vyjde nastejno.

Tak nevím, snad bude kandidovat i někdo jiný.

Stručně k volbám

Euroskeptici prohráli, píše Idnes. Výsledkem této prohry je, že se do evropského parlamentu poprvé v historii za ČR aspoň jeden euroskeptik dostal. Gratuluju! (Můj odhad tak celkem vyšel, ale jen díky tomu, že se dvě z předpovídaných veličin výrazně lišily.)

Celkově to nicméně vypadá, že je v EU naprosto vše v pořádku. Přes 80 % lidí se k volbám ani nenamáhalo, zbytek ve valné většině volil strany, které tam odkývají cokoliv, hlavně aby nebyla tahlencta vostuda a my se nedejbože neocitli mimo hlavní proud. Může to sice znamenat i to, že je EU natolik v nepořádku, že se s tím už nedá nic dělat, ale taky cokoliv jiného. Hledat u voleb nějakou racionalitu asi dávno nemá smysl.

Socan Sobotka má radost, že „se na prvních třech místech umístily proevropské strany“. Může mít ještě větší, já je dost dobře vidím na prvních šesti místech.

Je velká škoda, že Svobodní dostali „jen“ 80.000 hlasů a ne aspoň 120.000, jako na podzim – mohli předběhnout ODS. Na druhou stranu, úbytek voličů potkal snad všechny a v poměru k ostatním stranám mají nyní poměrně slušný výsledek.

Komunisté získali rekordně málo hlasů a vypadá to, že jejich roli pro evropské volby převzala eurohujerská TOP09, kdy se městské levicové intelektuálstvo vzepjalo a přišlo k volbám, aby bylo jasné, že evropská integrace je v pořádku a nic by se na ní – proboha – nemělo měnit (mimochodem, proč ji i výše odkazovaný komentář stále tvrdošíjně označuje za pravicovou, když taková nikdy nebyla a už od podzimu to o sobě ani sama netvrdí?).

PS: Když jsem po minulých volbách někde psal, že jejich televize vynechá ve výsledcích Svobodné i tehdy, až se někam dostanou, měl jsem samozřejmě pravdu:

Pokus o předpověď: Svobodní 5,1 %

A to za předpokladu, že k volbám přijde cca 2,4 milionu voličů (což by bylo pokračování trendu z let 2004 a 2009) a že Svobodní dostanou zhruba tolik hlasů, jako na podzim 2013.

Ba bylo by dobré, aby získali voličů ještě o něco víc, protože je o nich od posledně ještě o něco víc slyšet a za kampaň asi utratili docela dost peněz. Optimistickými odhady jsem se dostal až někam k 7 %.

V čem se můžu mýlit:

  • Volit přijde výrazně více lidí. Nepřijde mi to ale pravděpodobné. I když jestli Bureš rozdá dost koblih…
  • Skončí (nebo se přeruší) trend, kdy Svobodným trvale mírně roste počet voličů. Bylo by to smutné, ale snad to tak nebude. O tom, jak „jsem Svobodný vždycky volil, ale teď už teda ne, protože chtěj povolit pomazánkový máslo, vole,“ čtu sice už asi 5 let, ale spíš to bude relativně okrajová záležitost.
  • Někteří dřívější voliči volby vynechají. Nemělo by to tak být. Pokud už tuto stranu volili, nejedná se o zrovna mainstreamové voliče a k volbám nejspíš půjdou. Zrovna tak asi nevynechají volby do EU, to je pro Svobodné zásadní téma.

Tak snad je důvod k mírnému optimismu.

My chceme referendum!

V září loňského roku byly zhruba dvě třetiny čtenářů novinek v anketě pro stavbu kanálu Dunaj – Odra – Labe, protože si to vymyslel ten starej ožrala.

Anketa Dunaj - Odra - Labe 09.2013

Za pár měsíců – koncem února – je náhle pro už jen nějakých 20 %. Co se stalo? Nějaké osvícení?

Anketa Dunaj - Odra - Labe 02.2014

Důvodem byl patrně článek, kde se vyjádřili odborníci a mohla tak vyjít najevo názorová stabilita prostého lidu.

Tak co, ještě jste pro, aby bylo referendum kvůli každé kravině, jak chtějí třeba fašisté kolem Okamůry? Jak vidno, mělo by to jen výhody – lid se určitě nenechá zvyklat mediální masáží a určitě by tedy nedocházelo k tomu, že by výsledky referend byly předem odhadnutelné a politici by se jen formálně zbavili odpovědnosti za učiněná rozhodnutí.

Jak dopadly volby?

Špatně, i když jinak, než jsem čekal. Voliči Věcí veřejných vylezli z kanálů, kudy doteď chodili a šli to hodit Babišovi. Tohle je největší volební tragédie za dost dlouhou dobu. Dobře se ukázalo, že stačí mít kdovíjak získané podnikatelské impérium, investovat do kampaně, koupit nějaké ty noviny, ty ostatní aspoň skupovat, když píší něco nehezkého, rozdat koblihy a uspět ve volbách. Na co kupovat poslance, když můžu koupit rovnou voliče. O většinovém lidu nemám žádné extra mínění, ale že agent Bureš sežene skoro milion hejlů, to jsem fakt nečekal.

Docela dost lidí bylo ochotno volit Okamurovy populisty se jménem vůdce v názvu. Taky hustý.

Voliči ODS jsou ještě celkem rozumní lidé. Poté, co jejich strana od minule blbla, šli jinam (pravda, pokud zrovna k Babišovi, tak zas tak rozumní nejsou).

ČSSD je naprosto impotentní. 8 let není ve vládě a každé jejich volební „vítězství“ od té doby je naprosto na nic. A jejich voliči se teď mohou dívat na mocenské spory ve straně ukazující, že o nějaké ideje a blaho prostého lidu jim rozhodně nejde.

TOP09 ztratila pár hlasů, protože prý prováděla „nepopulární reformy“. Jo, určitě.

Komunistům od minula přibylo dost hlasů, to také není dobré (byť to jsou asi hlasy protestní, které by zrovna tak mohly být u Babiše nebo podobně).

Ve sněmovně máme dvoje lidovce, i když kmotři od těch původních už asi dávno odešli do těch druhých, kteří tam byli i doteď.

Myslím, že koalice ČSSD + KSČ + StB je poměrně zřejmá, dost možná i s podporou jedněch nebo druhých lidovců. KSČ se asi přímo do vlády nepohrne, aby mohla i nadále říkat „my nic, tak nám dejte šanci“, ale pochopitelně bude hlasovat pro každé zlo.

Očekávané praktické dopady: budeme do paliv povinně míchat víc Babišovy bionafty, budou se všemožně podporovat „kvalitní české potraviny“ apod. (vše to bude moc hezky znít a v praxi se bude jednat o podporu Babišova impéria). Vznikne tím mnoho škod, které zaplatí všichni a nejen jeho voliči, ale tak už to bývá. Otázkou je, zda a kdy se mu poslanci rozutečou, ale Babiš bude mít asi lepší páky udržet si je, než amatér Bárta minule (je škoda, že to minule jako odstrašující příklad nestačilo, ale ono to asi nebude stačit ani teď a příště třeba přijde po Babišovi uklízet Bakala, nebo tak nějak).

Tak hodně štěstí!

Opozice je potřeba

Opozice je v politice potřeba ze stejných důvodů, z jakých se k obhajobě diplomové práce přizve i oponent nebo z jakých je u soudu kromě obžaloby i obhajoba. V podstatě u každé vážně míněné činnosti se velmi hodí, když ji někdo z jiného pohledu kriticky posuzuje.

I původně dobře míněné aktivity se bez kritického pohledu mohou snadno zvrhnout.

Proto příliš nerozumím třeba tomu, proč se řada zarputilých zastánců současné podoby evropské integrace tolik brání jakékoliv opozici se slovy, že integrace v dané podobě nemá alternativu a že si ji přece nenecháme „rozbít“. Právě z hysterického lpění na něčem a slov o absenci alternativy lze dobře poznat, že původně třeba dobrý nápad se už dávno zvrhl. Skutečně dobrý nápad totiž opozici snese a oproti horším alternativám se přirozeně prosadí (pravda, zrovna v politice, kde se blbé nápady dají prosazovat za cizí prachy, to často nemusí platit; ale dlouhodobě to stejně zpravidla najevo vyjde).

Když se zkusím vcítit do role eurohujerů ze své pozice a představím si, že by v parlamentu seděli samí Svobodní a strany jim podobné, nedokážu si vůbec představit, že bych nad tím léta radostně hýkal a křečovitě křičel, že opozice je škodlivá a v žádném případě se tam nesmí dostat.

Starší články →