Hrůza, možná se nebude začleňovat

Hrozí, že úředníci z agentury pro sociální začleňování budou stávkovat. Byla by to tragédie, protože by mezitím nezačleňovali a na ulici by se tak začala objevovat nezačleněná individua – tak jako před rokem 2008, než agentura vznikla. (Pak už začala blahodárně působit, všechny začlenila a od té doby už byla jen samá pozitiva a sociální jistoty.)

Problém je prý v tom, že se provoz agentury „politizuje“. Fascinuje mě, kolik příjemců peněz z veřejných rozpočtů si stěžuje na „politizaci“ svých agend. Správě veřejných prostředků a procesu rozhodování, jak a na co budou použity se politika přímo z definice říká, tak nechápu, čemu se ti lidé diví. Plaťte si to ze svého nebo uspořádejte sbírku a politizování se tak vyhnete!

„Zaměstnanci požadují, aby byli vyjmuti z gesce ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera (ČSSD), a aby jim Úřad vlády garantoval autonomii.“

Tak určitě, to je jistě snem každého správného byrokrata, aby dostával peníze, ale v rozhodování o nich měl co největší autonomii.

Mimochodem, konflikt mezi Dientsbierem a nějakou takovouhle agenturou je přesně z těch, kdy si říkám, že mně už jen kávičku.

Ombudsmanka řádí

Tohle je něco velmi strašidelného, a to hned několikrát.

„Někteří občané odmítají připustit, že by neměli mít právo nepronajmout svůj byt tomu, komu ho pronajmout nechtějí.“

A proč bych ksakru takové právo neměl mít? To myslí někdo vážně, že bych měl mít povinnost svůj vlastní byt pronajmout někomu, komu nechci? Proč ale? Proč bych si nemohl nájemníky vybrat? Jaký to má mít smysl? Je cílem povinného pronajímání bytu například nepořádným a demolujícím lidem to, aby nepořádných a demolujících lidí přibylo (když jim za to hrozí míň a míň potíží)?

Každý dobrovolný obchod je přirozeně oboustranně výhodný. Pokud budeme lidi násilím tlačit do obchodů výhodných pouze jednostranně, nic dobrého to nepřinese.

Že je to „diskriminace v přístupu k bydlení“? V tom případě ovšem třeba já přímo velediskriminuji, protože vůbec žádný byt nepronajímám. Bráním v přístupu k bydlení jedné středně velké rodině! Požaduji za to tedy přísný trest! Soudružka ombudsmanka by se mohla poohlédnout po dalších oblíbených praktikách totalitních režimů a tu rodinu mi do bytu prostě nastěhovat.

Dovolí nám ještě soudružka Šabatová vybírat si kamarády nebo životního partnera? V tom přece taky každý z nás ošklivě diskriminuje a drze si vybírá jen takové, které sám chce! Snad se ve svém veledůležitém úřadu brzy dobere i této – podle mě zásadní – agendy.

Článek dále popisuje, jak zaměstnankyně kanceláře soudružky ombudsmanky prováděly provokaci (eufemisticky nazývanou situační testování), vydávaly se za někoho, kým nejsou a za zájemce o byt, který nechtěly a ještě snad mají mít nárok na odškodnění za „újmu“, ke které logicky nemohlo dojít (leda tak na straně někoho, kdo ten byt pronajímal a musel ztrácet čas s někým, kdo ho od začátku nechtěl).

Je to celé dost absurdní a připadá mi to, jako bych četl nějakou velmi humornou knihu (jelikož jde ale o realitu, je to dost tragické), ale to ještě není všechno:

„Podle antidiskriminačního zákona i podle občanského soudního řádu to bude předmětná realitní kancelář, na kterou je přeneseno důkazní břemeno a jako žalovaná bude muset dokázat, že neporušila zákon.“

Po stupidních nařízeních, komu máte pronajímat svůj byt a provokaci jak za časů StB tu tedy máme ještě presumpci viny a nutnost dokazovat, že jste něco nespáchali. Neuvěřitelné. Nejhorší je, že už mě ani nenapadá, jak tyhle zhovadilosti ještě „vylepšit“. Progresivní levice už tedy aspoň v tomto nejspíš dosáhla ideálního stavu.

Anarchie!

Musel jsem se hořce zasmát nad diskusí pod článkem o nějakém Janově, nebo Chanově, nebo co to bylo (zas tak moc se v těchto výdobytcích sociálního státu nevyznám).

Kdosi tam psal, jak je v těchto lokalitách nezbytně nutné zakazovat věci typu sezení na schodech, jinak že by tam nastala tadlencta anarchie.

Škoda, že už dávno tu anarchii (tedy absenci státu a jeho nucení do nesmyslů) nemáme. V ní by totiž podobná ghetta buď vůbec neexistovala, nebo by byla jen velmi okrajovou záležitostí. Neexistovalo by totiž to, co je vytvořilo: snaha státu násilně měnit chování celých skupin lidí a nutnost odvádět někam povinně peníze a mít zcela zanedbatelnou kontrolu nad tím, jak budou (někým cizím) utraceny.

Až vyrostu, chci pobírat dávky…

přejí si prý děti z romských ghett.

Inu, moderní sociálně citlivá doba změnila i naše sny o budoucí kariéře. Tzv. nepřizpůsobivé děti se přizpůsobily a dokázaly brát, když my blbci pořád dáváme.

Jiné děti zase sní o kariéře úředníka, nejlépe evropského a studují perspektivní obory typu „Evropská integrace“. Vsadím se, že se cítí užitečněji než pobírači dávek, ale asi bych je musel zklamat: jsou na tom stejně. Dokonce spíš hůř, kromě toho, že nikdy nic užitečného nevytvoří a stojí peníze, ještě ztěžují vytváření hodnot jiným.

(Někdy se i zadaří přestoupit z jedné skupiny do druhé – viz příběh Roma, který to dotáhl až do Brusele.)

Článek obsahuje i několik pokusů o vytvoření tzv. mediální reality:

„Žijí však v lokalitách, kde jsou nezaměstnanost, dluhy a sociální dávky běžnými jevy,“ upozornila Minstrová. „Aby tam dokázali přežít, musí se přizpůsobit.“

Zkrátka: žila byla jedna nezaměstnanost a dluhy. Pak se tam nastěhovali hodní lidé a úplně je to zkazilo. A ne abyste si mysleli, že právě neřešitelné dluhy a nezaměstnanost vznikají tam, kde jsou lidé líní, nepřemýšlí a na všechno kašlou.

Odstavec o „výnosném byznysu s chudobou“ je také výživný. Nejprve jsem si nedokázal představit, jak lze s chudobou obchodovat, neboť jsem měl za to, že by si ji nikdo dobrovolně nekoupil.

Ale ono je to takhle: stát definoval, že bude chudým platit bydlení do nějaké výše. A světe div se, někteří lidé začali skupovat domy, o které by jinak nebyl zájem, sestěhovávat do nich sociálně vyloučené občany a kasírovat za ně nájem přímo od státu. A kasírují právě onu limitní částku, čemuž se někteří strašně diví.

Zkrátka, stát svými zásahy zase naprosto ukázkově vytvořil problém a teď bude přemítat, co s tím. A vsadím se, že – opět ukázkově – část problému „vyřeší“ a přidělá do budoucna aspoň dva nové. Ach jo.

Celkem bych i přál lidem, kteří si myslí, jak krásně ubyde chudoby, když se za ní budou vyplácet dávky (a ono je to přesně naopak, jak se už dlouhodobě ukazuje), aby tohle museli sledovat a platit. Ale proč musím i já?

Já jsem tady služebně, ten cikán musí ven!

Jak už jsem tu kdysi psal, nejspolehlivější znak totalitních systémů je ten, že člověk musí přemýšlet, co říkat a čemu se ještě může smát.

Nad vámi totiž bdí mocný úředník, který vtipy odborně vykládá a dohlíží, zda jsou nezávadné. A běda jak ne! (Ta situace není úplně nepodobná scénce z filmu Nejistá sezóna, kdy dvojici úředníků s tupými výrazy strašně vadila zmínka o cikánovi s kudlou v zádech. Někteří lidé jsou pořád stejní.)

Zmíněné vtipy prý podněcují k nenávisti. Nejsem sice odborník, takže zcela určitě nemám pravdu, ale myslím si, že vtipkováním člověk naopak nenávist tlumí a podněcuje k ní spíš to, jsou-li tyto vtipy násilně potlačovány.

Proč jsou vlastně vtipy o cikánech tak oblíbené? Jsme zlí, že se smějeme cikánům a ne třeba prodavačům (nebo koňským handlířům)? Nebo za to můžou spíš ti cikáni? Anebo prodavači? 

Nicméně představení je celkem v intencích, tady soudruzi ještě zauvažují nad těmi nevhodnými vtipy, ale jinak to v podstatě považujeme za schválené.

Kdo má vlastně těžký život?

Z politicky korektních médií se na nás stále valí zprávy, jak jsou u nás chudáci Rómové diskriminováni, jak se jim tu těžko žije a jak provozujeme ošklivý anticikanismus. Rómové chtějí opět exodovat do těch částí EU, kde ještě spatřují nějakou tu šanci na lepší život.

Jelikož věřím spíš vlastním očím než našim novinářům nebo agenturám na umělé přiživování problémů za státní prachy, soustředil jsem se na ně včera cestou z práce. Šel jsem v Brně od Ronda ulicemi Křídlovickou, Bezručovou a Leitnerovou do centra. Kdo to tam neznáte, pak vězte, že je to oblast s poněkud zvýšenou koncentrací tohoto etnika, ale ještě zdaleka ne opravdové ghetto.

První skupinka byla hned u zastávky šaliny před Rondem. Byla to korpulentní matka s asi čtyřmi dětmi. Děti povykovaly, pletly se mezi lidmi a ona na ně sprostě křičela. Další skupinka ve značkových hadrech byla roztroušena na konci ulice Bezručovy. To je vůbec pěkná ulice. Opravené, navenek krásné měšťanské domy, kousek od centra Brna, člověk by řekl dobrá adresa. Jen ruch na ulici, semtam rozbité okno nebo vykukující obyvatelé prozrazují, že minimálně některé z nich vlastní město a ubytovává zde nedotknutelnou menšinu. A pak nemají být ostatní kvalitní lokality předražené…

V Leitnerově ulici jsem potkal pár s asi třemi dětmi, zabírající celý chodník. Prosmýkl jsem se kolem nich zrovna při větě „Nebo ti rozbýju hubu“. Vypadali, že se hádají; zrovna tak to ovšem mohlo patřit mně nebo někomu za mnou. Na plácku naproti nemocnice si bezstarostně hrálo několik dětí a výrostků.

Tak vám nějak nevím – nikdo z nich mi nepřipadal, že by měl kdovíjak těžký život. Nejsou vyhublí, nežebrají, nebydlí na ulici a dívají se kolem sebe podivně povýšeně až drze. Mít čtyři pět dětí, to si já rozhodně dovolit nemůžu.

Soudruh evropský komisař pro lidská práva Hammarberg by si měl dobře rozmyslet, koho hodlá vyzývat k větším snahám o integraci. Takhle to skoro vypadá, že bychom měli přestat pracovat, začít se chovat trochu jinak a integrovat se mezi Rómy my.

Velmi bych se styděl založit si na jejich obhajobě kšeft za peníze z veřejných rozpočtů. Jenže hroší kůže holt k dojičům socialismu tak nějak patří… Zároveň věřím, že se za ně stydí i ti slušní cikáni.

Nepřizpůsobiví?

Nerozumím tomu, proč se určité skupině lidí říká nepřizpůsobiví. Podle mne naopak přizpůsobiví jsou, a to velmi.

Dokázali například plně využít vlny popularity tzv. politické korektnosti. Způsobí-li nějaký problém, najdou ihned viníka ve svých živitelích, které obratem obviní z diskriminace. A nějaký politik tomu semtam i zatleská.

K problémům, které způsobí, si přivolají bandy užitečných idiotů, kteří s nimi vykřikují, jak je ta diskriminace ošklivá věc (a že zlý hostitel by měl platit ještě o trochu víc).

Jsou schopni věnovat veškeré úsilí k tomu, aby si přilepšili a zároveň si nezašpinili ruce prací. Někdy si říkám, že kdyby tu energii věnovali práci, uživí se jistě i legálně.

Zkrátka, už kdysi v České sodě správně říkali, že Rómové jsou vynalézaví jako čert.

Umí brilantně rozpoznat, kterého užitečného idiota by jejich problém mohl oslovit: třeba takový komunista Obama by jistě proti rasýzmu zaprotestoval (kdyby mu pár Čechů s odpojenou vodou mohlo pomoci ve volbách)…

Rasistická pohádka

…ale muž jej uhodil a pohrozil mu, že ho zastřelí, jestli ještě mukne. Milé děti, ti lidé byli cikáni!

Tato věta rasisty Josefa Lady rozpálila Rómy téměř do běla. Hrozí další hromadný exodus, tentokrát do Švýcarska a Vatikánu. Tam jsou zřejmě hodní lidé, kteří nepíší ošklivé pohádky a spravedlivěji rozdělují lidem dávky, které stát na každého občana dostává shůry.

Lada také svévolně ignoroval označení Rom, které bylo přijato na mezinárodní konferenci v Londýně roku 1971 (protože původní označení získalo vinou zlé většinové populace negativní nádech).

Šel jsem po poli a vyplašil jsem zvíře. Byl to zajíc.

Dokáže toto někdo interpretovat jako informaci, že všechna zvířata jsou zajíci? Zřejmě nikoliv. Je zajímavé, že u vět, ze kterých jde vytřískat nějaký pseudorasistický potenciál, to některým lidem nedělá problém.

Některé věci jdou zkrátka mimo mé chápání…

Antidiskriminační zákon II – další krok k sociálně spravedlivé společnosti

Odcházející ministr pro lidská práva a národnostní menšiny Michael Kocáb stihl ještě vládě předložit návrh dalšího antidiskriminačního zákona, jehož cílem je vymezit další práva na rovné zacházení a vytěsnit další druhy diskriminace z naší demokratické společnosti.

Kocáb se tentokrát ve svém návrhu soustředil na to, jak si vybíráme své přátele. „Chceme-li vybudovat moderní sociálně spravedlivou společnost, není přípustné, abychom při výběru svých přátel některé skupiny obyvatelstva diskriminovali,“ uvedl ministr. Výběr přátel považuje za obdobně důležitou oblast, jako výběr zaměstnance, právo na důstojný život ve stáří atd. „Tuto oblast našeho života dosavadní antidiskriminační zákony naprosto přehlížely, což bylo pro ochranu práv obětí nespravedlnosti velmi nebezpečné,“ prohlásil Kocáb.

A jak konkrétně má zákon vypadat? Bude stanovovat povinné kvóty pro počet Romů, homosexuálů, svobodných matek s dětmi a dalších diskriminovaných menšin mezi našimi přáteli. Konkrétní procenta zatím nejsou stanovena a mají být předmětem dalších diskusí.

Zákon i definuje přátelské vztahy jako takové typy vztahů, kde jsou spolu předmětní občané v pravidelném neformálním kontaktu a alespoň jednou ročně se i setkávají.

Pro kontrolu dodržování zákona bude zřízen Antidiskriminační úřad, jehož úředníci budou namátkově dohlížet na strukturu našich přátelských vztahů, zda někoho nediskriminujeme. U vybraných lidí se úředníci budou i účastnit akcí, které budou pro své přátele pořádat (na náklady hostitele). „Alespoň to ušetří státnímu aparátu nějaké peníze, což považuji za důležité,“ dodal Kocáb. Náklady na zřízení úřadu mají dosáhnout zhruba 750 milionů Kč, roční provoz má stát cca 1,1 miliardy. Úřad má zaměstnávat 960 nových úředníků. „Je tedy zřejmé, že mimo nesporných pozitivních dopadů na práva našich občanů vytvoříme ještě pracovní místa pro další z nich, což může účinně pomoci v bojí s krizí,“ doplnil Kocáb.

Na závěr dodal: „Věřím, že barva pleti, vzdělání, náboženství a politické přesvědčení nesmí omezovat ničí lidská práva.“

Český novinář a rasismus

Čeští novináři jsou ve svém honu za (domnělým) rasismem neskonale směšní.

Včera nějaký uvědomělý svazák z Idnes označil za rasistický obrázek manželky Obamy přemalované na opici. A představte si to, ten zlý Google to klidně ukazuje ve výsledcích vyhledávání, místo aby do svých algoritmů zahrnul nějaký politicky korektní filtr.

Co je konkrétně na tomto rasistického? Přemalovat člověka na zvíře? Že ten člověk shodou okolností nebyl běloch? Já vždy myslel, že rasismus je rozdílný přístup k lidem na základě rasy, resp. barvy pleti. Jelikož se vsadím, že s modifikovaným bělochem by uvědomělý žurnalista problém neměl, není největším rasistou právě on?

Když už jsme u těch kříženců politiků a zvířat, jak moc rasistický je následující obrázek? Nebo je rasismus to poslední, co vás u něj napadne? (Stejně by tomu logicky mělo být i u té soudružky Obamové.)

Oběť prasečí chřipky

Starší články →

Svobodni.cz

Tagy

Odkazy