Výpalné z obědů

Babiš nedávno prohlásil: „Jinými slovy, s nepřiznáváním tržeb a neplacením daní to v pohostinství zašlo tak daleko, že se ceny obědů a meníček de facto přizpůsobily situaci, jako by neexistovalo ani DPH, ani odvody za zaměstnance, ani daň z příjmu.“

Stejnou informaci, řečenou naprosto stejnými slovy, poskytl i jakýsi vrchní financ, asi mají od vůdce nějaké lejstro se základními mantrami a znají to nazpaměť.

Těžko říct, jestli je to pravda nebo ne.

Ale dejme tomu, že ano. Čekal bych v takovém případě, že lidé zvolají: „Sláva, hospodským se podařilo vynechat ve svém podnikání stát, který jim stejně s vařením nijak nepomůže (a leda jim hází klacky pod nohy) a kdo chce, může se díky tomu levně najíst, není to skvělé?“

Místo toho všude čtu o nějakých zlodějích, okrádání a že je dobře, že takoví zavřou své hospody a že by měli zavřít i je a nejlépe je snad i zastřelit.

Hádám, že kdyby z meníček stát vybral své daně a zadotoval z toho lidem ty levné obědy (které doteď měli), budou se ti samí lidé radovat, jak se moudrý stát stará o blaho a sociálno.

Na politiky všichni nadávají, ale když se podaří před nimi zachránit nějaké peníze, můžou se z toho zbláznit. Jsou to sice svině, ale koukej jim dát svoje prachy, oni vědí líp, co s nima udělat!

Rozumí tomu někdo?

Občas i policie musí dodržovat zákon

Když chce policie po někom prokázat totožnost, musí se řídit zákonem, který stanoví, za jakých podmínek tak smí činit. Soud teď kupodivu rozhodl, že se tím zákonem řídit fakt musí.

Diskuse pod článkem je smutné čtení. A to jsem si říkal, že aspoň na Idnesu se poslední dobou nějak podezřele často objevují i poměrně rozumné příspěvky. Ale asi diskutéři zatím prohlédli jen tak křiklavý případ, jako je soudruh Babiš. Když jde o policii, tak ta má přece vždy pravdu, chce dosáhnout zásadně toho, co sama deklaruje a měli bychom jí dát klid na práci a nekomplikovat to nějakými blbými zákony. Diskuse na mě skoro působila, že by si kdekdo radostně nechal nahlédnout do zadku, když by policie řekla, že zrovna hledá něco extrémně nebezpečného, třeba gram marihuany.

Docela i rozumím tomu, že většina příspěvků se točí kolem toho, že šlo o jakousi právničku „Ligy lidských práv“. I mně jsou organizace zaštiťující se lidskými právy podezřelé, protože zpravidla se skutečným lidským právům nevěnují a řeší spíš něčí domnělé nároky na to, kde by chtěli být zaměstnaní, od koho by měli mít nárok na pronájem bytu a podobně.

Ale toto je zcela jiný případ a skoro bych řekl, že přesně takto by měla práce podobných organizací vypadat – tedy ochrana práv a svobod před státní mocí.

Policajt bohužel není jen tak nějaký vopruz, který když po vás někde na ulici něco chce, tak ho můžete ignorovat nebo poslat do patřičných míst (byť dost policistů tak vypadá a podobnou inteligencí či chováním jich oplývá snad ještě víc). Když už má policie nějaké speciální pravomoci(*), je sakra dobře, když jsou co nejpřísněji omezeny zákonem, aby bylo co nejtěžší jich zneužít a když co nejvíc lidí toto zneužívání hlídá na každém kroku. A to zrovna požadovat doklad totožnosti je pro policii tak jednoduché, že muselo jít o extra retardované jedince, když to nezvládli.

Nechci, aby stát, kteří si tu udržují různí lidé dychtiví po moci nad ostatními, buzeroval ještě víc, než si sám zákonem povolí. Je smutné, že to většina lidí má jinak, to už je jejich volba. Třeba to spoustě z nich jednou dojde. Snad během toho přijdou k co nejmenší úhoně.

(*) Ostatně myslím, že nějaké speciální pravomoci policie ani nepotřebuje (ale to by musela pracovat lépe a nestačilo by jen najímat agresivní tupá individua) a dokonce je podle mě v systému, kdy moc prý vykonává lid, ani nemá kde vzít, když samotný lid podobnými pravomocemi sám nedisponuje a tedy je ani nemá komu propůjčit.

Pár otázek pro pana Středulu

Pane Středulo, stala se zvláštní věc. V zásadě jsem souhlasil s vyjádřením odboráře, shodou okolností vás.

Zejména pak tedy s pasáží: „Jestliže někdo platí třetinu toho, co ostatní, tak by normální logické vysvětlení mělo být, že dostane asi jenom třetinu sádry nebo třetinu srdeční chlopně, a tak se to neděje.“

Tedy, já bych ještě mnohem výrazněji souhlasil s tím, aby se každý dohodl se svou pojišťovnou, kolik jí bude platit (a lhostejno, je-li zaměstnanec, živnostník, nebo třeba profesionální odborář) a kolik sádry a chlopní to bude pokrývat, ale dokud to není možné a platby jsou povinné a centrálně nařízené, tak ať to radši stát sečte a podělí počtem pojištěnců.

Tak se jen chci ujistit, že jste to myslel všeobecně a že by tedy i třeba zaměstnanec, který oproti mně (taktéž zaměstnanci) platí třetinové (ale klidně i pětinové) odvody, měl také dostat třetinu sádry nebo pětinu srdeční chlopně.

Nedává totiž žádný smysl, aby vám vadily nerovnosti v odvodech mezi OSVČ a zaměstnanci a ne už mezi zaměstnanci samotnými, když jsou často ještě větší. Nebo vám snad stačí pouze brojit proti třídnímu nepříteli a lacině sbírat body u prostého lidu?

Navíc vám možná uniklo, že třetinový (procentuální) odvod OSVČ může být v praxi absolutně o dost vyšší než u zaměstnance, vydělává-li dostatečně víc. To už je pak v pořádku? Může za to pak být celá srdeční chlopeň? Nebo třeba chlopeň a půl?

Taky píšete, že „ve zdravotnictví chybějí prostředky.“ Asi to tak je, v principu chybějí prostředky ve všem, co je státní. A to právě proto, že se za něj platí povinně a podle výše příjmů a ne podle klasické dlouhodobě vyzkoušené pojistné matematiky a dobrovolně. A ne, nebude to se zdravotnictvím náhle lepší, kdybyste vy a vám podobní oškubali nějakou skupinu lidí o něco víc.

Tak snad bychom se i shodli, že výše zdravotního pojištění by nijak neměla souviset s příjmem pojištěnce. Lidé by se tak nemuseli nesmyslně nenávidět na základě toho, jakým způsobem si vydělávají a ještě by byli motivovaní o své zdraví pečovat, takže by se ve zdravotnictví mohlo celkově ušetřit.

Regulace restaurací? Je to ještě málo!

Poslední dobou dobroserové zaměřili své aktivity na restaurace. Tu jim záleží na tom, aby zákazník nemusel hledat restauraci nekuřáckou, jindy zase na tom, aby alergici nemuseli zjišťovat, zda je to či ono jídlo „čisté“.

Přijmeme-li za své teze, že nelze ponechat na majitelích restaurací, zda se chtějí zaměřit na zákazníky kuřáky / nekuřáky, případně alergiky / nealergiky, myslím si, že dosavadní snahy státu a EU zdaleka nestačí.

Stát, pohádková entita, která obyčejným lidem plní jejich přání, sice zařídil, že obyčejný člověk nemusí pracně hledat nekuřáckou restauraci a alergik se složitě nemusí vyptávat, co všechno to jídlo obsahuje, jenže… není to málo?

Pořád třeba musíme hledat ty restaurace samotné. Chodím kolem krásného domu, ve kterém bych se rád v klidu najedl. Jenže v něm dosud nikdo restauraci neotevřel. Státe, udělej s tím něco! Mám snad právo na to, aby mě jeho majitel nediskriminoval.

Chci, aby má oblíbená jídla byla dostupná ve všech restauracích. Proč bych si měl složitě kontrolovat jídelní lístek, než půjdu někam na oběd? A taky by měla chutnat všude naprosto stejně. Má neoblíbená jídla by nemuseli vařit nikde. Co nemuseli, zakázat by se to mělo. Proto požaduji, státe, nějaký certifikovaný seznam pokrmů včetně normovaných receptů. Od čeho tě sakra máme!

A co lidé třeba s jaterní dietou nebo s dietou při cukrovce? Jsou snad o něco horší než alergici? Proč jsou tedy diskriminováni? Neměly by restaurační jídelní lístky zohledňovat všechny? Neměly by se stát pětikilovými knihami a neměli bychom do restaurací chodit s právníkem, abychom jim rozuměli? Že by bylo pro restuarace složité toto všechno sestavovat? No jistě, něco by to asi stálo. Ale když na to nemáš, nepodnikej!

Ostatně mohli bychom obnovit normované a jednotné státní Restaurace a jídelny, aspoň by zas mohl mít Paroubek dobrou práci ve veřejném sektoru.

Jsem rád, že soudruzi zatím hodlají zatočit aspoň s alkoholem. K alkoholu se postaví stejně jako k drogám, které už se podařilo vymýtit a žádné problémy s nimi nejsou. Správně identifikovali, že lidé chlastají proto, že jsou spořiví, což se vyřeší tím, že alespoň jeden nealkoholický nápoj bude levnější než pivo. Aplaus ve stoje! Ještě by po vzoru soudruha Hegera mohli zavést prohibici, historicky jsou s tím ty nejlepší zkušenosti.

17. listopad stručně

Před 25 lety jsme se zbavili systému, kdy všechno bylo všech a (téměř) se vším byly problémy.

V některých odvětvích je stále ještě všechno všech a „shodou okolností“ v těch samých odvětvích také přetrvaly problémy.

Lid to však neprokouknul a chce vytrvale problémy řešit tím, že oblastí, kde je všechno všech, by mělo přibývat.

Hodně štěstí do budoucna.

Jaké jsou šance opravdové pravice

Pravice u nás vyhraje volby, až bude mít někdo k dispozici stamiliony až miliardy korun, které vyhodí do kanálu v podobě masivní kampaně pro skutečně pravicový program a tedy vypuštění rybníku kaprům, což samozřejmě nikdo nikdy neudělá, protože kdo má peníze, do kanálu je zpravidla nehází a raději je investuje. V případě politiky tedy do strany, nebo lépe a moderněji „hnutí“, které bude podporovat jeho byznys a naopak omezovat konkurenci, viz Bureš.

Mít program a jasné názory, nedejbože dokonce stabilní a konzistentní, tedy věci v politice žádoucí, to je dnes velká slabina. Kdo nemá ani jedno z toho, viz Bureš, může instantně následovat aktuální nálady prostého lidu tak, jak nezvládal ani Paroubek v dobách své největší slávy. Kromě toho, když jsou známy něčí názory, lze na nich snadno najít něco, co se nelíbíBureš na to jde fakt dobře. Jestli neudělá zásadní chyby a bude pořád pokračovat v permanentní kampani a přitom se tvářit, že v politice vlastně ani není, budeme se v roce 2017 jeho 45 % ve sněmovně velmi divit.

Skutečně pravicové politice prý chybí osobnosti. No aby nechyběly – kde je totiž vzít? Zhruba od roku 1997 je u nás mediálně a právě některými „osobnostmi“ pravicovost vemi urputně pronásledována jako něco nežádoucího, nepřijatelného a vůbec strašlivého. Skutečně pravicově založená veřejně známá osobnost si tak raději stokrát rozmyslí, jestli své postoje bude veřejně prezentovat a uškodí tak své kariéře.

Za druhé, i „osobnosti“ berou velmi často podporu politických subjektů jako investici, viz třeba takový „flexibilní“ Krajčo. A jak jsme si řekli na začátku, skutečně pravicová a svobodná politika není dnes velkým přítelem investorů…

A to ani nemluvím o tom, jak se ODS a zejména TOP09 nechávaly při svém socialistickém vládnutí titulovat jako pravice a tím tento pojem dále diskreditovaly.

A nakonec, pravicové myšlenky jsou mezi lidem velmi nepopulární. Kdo by za sebe chtěl mít nějakou odpovědnost a starat se, když je na každém rohu deset „politiků“ (ve skutečnosti populistických investorů do svého „podnikání“), kteří se rádi „postarají“ a cokoliv „prostě zařídí“. I ODS v posledním desetiletí uspěla jen proto, že se programově „široce rozkročila“ a vzala řadu témat socanům (ovšem i kvůli tomu to byl úspěch značně dočasný a pofiderní).

Čímž nechci házet vinu jen na okolí, i za těchto velmi nepříznivých okolností má pravice jistě na lepší výsledky, než dnes předvádí (i když asi bohužel ne o mnoho). Tak snad je to nepřestane bavit úplně a zkusí se trochu poučit do budoucna.

Značně depresivní článek zakončím pozitivně: letos se mi povedlo zvolit si svého zástupce aspoň do Evropského parlamentu a dokonce do zastupitelstva městské části. To se mi nestalo nějakých 6-7 let. Tak snad přece jen bude líp.

„Nestydaté zisky“ supermarketů

O supermarketech čteme v zásadě dva druhy zpráv: jak mají „nestydaté zisky“ a jak „likvidují konkurenci“. Připadá mi, že se to navzájem vylučuje: má-li někdo nestydaté zisky, musí se mu konkurovat jedna báseň – i polonestydaté zisky jsou jistě velmi lákavé.

Zisky zdejších supermarketů jsou dokonce natolik vysoké, že už se jich pár přece jen zastydělo a z tohoto snadného trhu raději čestně odešlo (Julius Meinl, Delvita, Carrefour a nyní i Interspar). Občas taky čteme, kolik ztráty ten který supermarket vygeneroval.

K nejnovější „aféře“ snad jen pár komentářů. U některých položek je prý „marže“ i více než 100 % (což je z definice marže nesmysl, ale asi to mediálně líp zní). Zajímalo by mě, jaká metodika byla pro tyto výpočty použita. Jelikož jedním z nejvíce „předražených“ produktů má být údajně tvaroh, napadlo mě, jestli ti soudruzi prostě jen nevzali náklady mlékárny na výrobu tuny tvarohu a neporovnali je s cenou tuny balených tvarohů v obchodech. Pokud kilové pytle tvarohu kupuju v mékárně za nějakých 60-70 korun a ty balené do vaniček po 250 gramech vyjdou v obchodech výrazně dráž, nebude háček i v nákladech na obaly?

Názor, že na západě je to lepší, protože „státy se tam o své občany víc starají,“ je vysloveně napřesdržku. Budování povědomí, že jsme nějakými dětmi státu, který by se o nás měl starat, si prostě nic jiného nezaslouží.

Nebude celý problém v tom, že zatímco u nás vyhlašuje ožralý prezident „válku supermarketům“ a lid naříká v diskusích, aby šel následně naplnit vozíky stejně jako včera nebo předevčírem, ve vyspělých zemích lidé raději jdou a zakládají konkurenci?

Daňový únik, který nemá obdoby

Zase čtu, jak „obrali stát, parchanti“ a zase přemýšlím, jak lze neplacením daně „obrat stát“.

Ale pro redaktory (a ostatně i čtenáře) Novinek tu mám jednu inspiraci, jak snadno udělat ještě větší daňový únik, který teprve nebude mít obdoby a vygenerovat tak emotivní titulek, nad kterým se lze uvztekat k smrti.

Představme si, že stát zavede daň jeden bilion korun za domácí vypálení litru destilátu. Proč tolik? Protože může, ne? Já si pak litr vypálím a bilion nezaplatím, protože mi to jednak připadá mnoho peněz za nic a druhak jsem neuzavřel žádný závazek, že bych platit měl (platba mi byla jednostranně nařízena – a dokonce tím, kdo ji ode mne chce!).

A ejhle, „obral“ jsem stát o bilion korun! Daňový únik, který nemá absolutně obdoby! Čtenáři Novinek si nade mnou v diskusi odplivávají, jaký jsem fuj zloděj. Patřil bych nejméně popravit a majetek by měli zabavit veškerému mému příbuzenstvu.

PS: A co kdybych zvažoval litr destilátu vypálit a pak to vůbec neudělal? Vlastně i tak bych obral stát, protože už se beztak na můj bilion těšil a věděl, jak ho utratit. Je-li okrádáním státu, že nezplatím (jednostranně nařízené a násilně vymáhané) výpalné z nějaké činnosti, je naprosto stejným okrádáním i to, pokud danou činnost vůbec nevykonám.

My chceme policejní stát!

Nad zprávou o plošné kontrole řidičů a aut na jižní spojce jsem se dost zhrozil. Nad diskusí pod článkem ještě víc. Oni to lidi fakt obhajují:

  • A každý den, náhodně po Praze i v ČR, v náhodnou hodinu, ale alespoň jedna taková akce denně.
    Mně taková kontrola nevadí a spatřuji v ní jakýsi smysl, tak nebude vadit ani jiným. A stejně by to na ty druhý mohlo dopadat častějc!
  • My slušný se klidně zkontrolovat necháme, my totiž nic šatně neděláme, tak se bát pokuty nemusíme.
    Pochopitelně – „argument“ slušní lidé se nemají čeho bát nesmí chybět. A je zajímavý, jak tohleto vždycky mluví v množným čísle a schovává se to za nějakou abstraktní skupinu „těch slušnejch“. PS: A pán také žije v iluzi, tak snad o ni někdy (s co nejmenšími škodami) přijde.
  • Naopak, tleskají tomu slušní lidé.
    Vsadím se, že jsem mnohem slušnější člověk než autor této věty (už jen proto, že nemohu nalézt zalíbení v tom, když je někdo jiný při cestě autem buzerován), ale rozhodně tomu netleskám. A nebudu tleskat ani tehdy, až budou dělat preventivní prohlídku u něj doma.
  • Řidič má dodržovat zákony a ne přemýšlet 
    To už ani nepotřebuje komentář :)
  • už to,že chytli těch pár ožralů a fetáků stojí za to,nerad bych se s takovým potkal na cestě,takový patří do lochu a ne jen ty ty ty od soudu
    Ano, zavřít ožralu s 0,25 promile v krvi, pořádek musí bejt! Tak nějak cítím, že bych se na silnici radši potkal s běžným opilcem, než individuem, které nedokáže sepsat ani jednoduchou větu. I tak ovšem neprosazuji namátkou prováděné testy inteligence a sebrání řidičáku / vězení / popravu pro ty, kteří neprojdou.
  • Kdyby se takové akce dělaly denně na pěti místech, měli bychom za pár let silnice hladké jako dětskou prdelku.
    Těžko říct, zda je to jen mladická naivita, nebo spíš intelektuální nedostatečnost, ze které už dotyčný jen tak nevyroste…

Myslím si, že kdyby se objevila zpráva, že policie zastřelila namátkou vybrané lidi, přičemž každý stopadesátý z nich by měl v sobě detekovatelné stopy po marihuaně, tak se určití lidé budou radovat (pokud se to nestane jim nebo jejich blízkým, pochopitelně – což ovšem nehrozí – oni jsou přece ti slušní).

Mým ideálem je ovšem opak: stav, kdy policie nesmí zastavit auto, aniž by měla nějaké konkrétní podezření (stejně jako vám jen tak nemůže vlézt do bytu). A ano, jsou na světě země, kde to tak funguje.

Když je lid tolik pro, proč tedy třeba neuzavřít chodník a neprolustrovat všechny nebožáky, kterým se zrovna poštěstilo tam v danou dobu procházet?

Proč neudělat plošnou kontrolu nějaké ulice, kdy by hrdinná policie prolezla všechny domy a byty a pak se šla pochlubit do nějakého plátku pro dementy, kolik se tam toho našlo? A že by toho bylo!

Chápu, že i zde by se našli idioti, kteří by si blahem pomlaskávali a nechali si nadšeně i nahlédnout do zadku, že tam fakt žádnou drogu (nebo cokoliv jiného, aktuálně moudrým státem zakázaného) neschovávají, ale snad bych jich bylo aspoň o něco méně, než když to dopadne jen na ty „blbý auta“. Ach jo.

O vůdci, který by vysoušel oázy na pouštích

Soudruh Keller by rád vysušil daňové oázy, jinde zase často čteme o nutnosti zatočit s daňovými ráji. Lid tomu zpravidla tleská. Stali jsme se svědky podivného newspeeku, kdy oáza nebo ráj je věc špatná a většinově přijímáme poušť a peklo jako něco, co by zřejmě bylo lepší.

Nesnažíme se, aby v oáze nebo ráji mohlo žít co nejvíce lidí, ale chceme útočit na ty, kterým se to povedlo, a tím získáváme poněkud zvrácenou popularitu u toho zbytku.

Představil jsem si Kellera coby vůdce nějakého dávného pouštního lidu (ostatně vizáž na to má, ještě mu chybí brnění a meč), kterak zvolá, jak je třeba zasypat oázy, aby ti, kteří žijí poblíž, přišli o své „nespravedlivé“ výhody (a jak je vzápětí odstraněn coby pomatený a nebezpečný člověk). Dnes jsou lidé méně nároční, za podobné bláboly vás budou vnímat coby „autoritu veřejného života“.

Keller nemá pravdu ani v tom, že by bylo dobré, kdyby EU zavedla jakési závazné daně (a narozdíl od něj mám spíš pocit, že by za to byla velmi ráda, než že by podporovala daňové soutěžení). Naopak, jedinou cestou jak konkurovat daňovým rájům, je stát se jedním z nich (nebo aspoň přesvědčit lidi, že „služby“, které dostávají za vyšší daně, za to stojí). Když bychom měli předražený obchod, kterému by utíkali zákazníci (do „rájů“, kde by bylo levněji), dost možná i soudruh Keller by souhlasil, že by ten obchod měl spíš zlevnit, než přesvědčovat násilím ty zbylé, aby zdražily na jeho úroveň.

Kromě toho, snaha „ulít se“ z placení daní je daná určitým nesouladem, kdy jedni je platí a druzí o nich rozhodují a mají z nich prospěch. Nedokážu si představit, že za stavu, kdy by lidé byli spokojení s výší daní v poměru k tomu, za co jsou utráceny a neměli by pocit, že platí hlavně na jiné, docházelo k výrazným „daňovým únikům“.

Starší články →

Svobodni.cz

Tagy

Odkazy