Proč zůstat v EU?

Kolem tzv. Brexitu a souvisejících úvah o tom, zda by se podobné referendum nemělo konat i u nás, se na nás valí mraky „argumentů“, proč je nutné v EU zůstat, z nichž řada se už ani nesnaží nebýt směšná.

MMister se na blogu ptá, jestli už někdo přinesl nějaký skutečný argument, proč je setrvání v EU dobré. Je fakt, že ani já si na žádný takový nemapatuju.

Vybavuju si hlavně spoustu strašení Putinem, hospodářskou katastrofou a snad málem koncem světa. Nevolené evropské politbyro se třese strachy, že jejich mocenské pozice dostávají trhliny. Jako výhody bývá prezentováno něco, co s členstvím v EU přímo nesouvisí.

Třeba tento článek přináší pozoruhodné 3 „argumenty“ (což je pořád o 3 více než řada jiných):

1. Bez EU prý „náš hlas bude na mezinárodním hřišti připomínat pípání ptáčka“. Teď snad připomíná něco jiného? Už se někdy stalo, že bychom se v něčem podstatném nemuseli jen tiše přizpůsobit?

2. „Ekonomicky jsme s Unií příliš svázáni a na ní závislí.“ Ekonomická provázanost, tedy obchod, je záležitost EHP, ne EU (*). Poslední dobou slýchávám, že po případném opuštění unie by nás tato za trest v EHP taky nemusela nechat. Je fakt super, že i příznivci EU ji vidí jako dětinskou pomstychtivou organizaci, která se musí poslouchat, jinak přijde trest.

3. „On ten svobodný pohyb, který si užíváme třeba jen o dovolené, je přece také něco úžasného.“ Svobodný pohyb přišel v roce 2004? Já myslel, že po roce 1989, bavíme-li se o možnosti cestovat za hranice. Bavíme-li se o možnosti cestovat bez hraničních kontrol, ta přišla tuším v roce 2007 a říká se tomu Schengenský prostor. Autorku textu by asi překvapilo, že množiny členů EU a Schengenu nejsou totožné, dokonce ani není jedna podmnožinou druhé, jen mají určitý průnik.

A Putin je v článku samozřejmě taky. Ale Reflexu se musí nechat, že přináší i komentáře s opačnými názory, místo aby čtenáře jasně a jednostranně masíroval, jako leckterá jiná média.

S tím Putinem tomu taky moc nerozumím. Myslel jsem, že kvůli ochraně před podobnými hrozbami jsme v NATO. Nejsou mi jasné mechanismy, kterými by nás byla mohla ochránit EU. Taky si myslím, že Putin má doma jiné starosti. Ale vžiju-li se do role Putina, který si má brousit zuby na Evropu nebo její část, měl bych ze současné EU radost. Centralistická, mocenská a byrokratická organizace, která ničí podnikavost a aktivitu svých obyvatel, to bych si přesně přál. To bych tu Evropu časem mohl opravdu ovládnout a dokonce skoro bez práce.

Jeden jediný argument pro setrvání v EU, který mě napadl, dávám k dobru: EU je zřejmě stále vnímána jako jakýsi prestižní klub (patrně už jen ze setrvačnosti). Jsme-li členy, může nás někdo díky tomu vnímat dobře (možná i nějací investoři). Přestože tato představa působí v poslední době spíše úsměvně, není rozhodující, zda je přesná, ale zda jí někdo věří (např. ti investoři).

(*) A stále si myslím, že orientovat své hospodářství na politicky motivované odběratele je špatné a už se nám to jednou vymstilo.

Spokojenost s EU roste. Hurá!

Češi si evropské peníze pochvalují. Co zlepšily, si však už nevybaví.

Ano, to je tak nějak typické. Já to mám podobně. Taky si nevybavuji, co evropské peníze zlepšily (kromě jednoho hřbitova na Slovensku, který byl obehnán obřími nevkusnými tabulemi „postaveno z dotací EU“). Narozdíl od lidu si ale evropské peníze nepochvaluji.

Sice to může být fajn pocit, dostat peníze na opravu lávky v horní dolní, takže ji člověk nemusí kilometr obcházet, ale dlouhodoběji je dostávání peněz za nic zničující (jen se podívejte do různých ghett vyrostlých na sociálních dávkách).

O „ochotě bohatších států podělit se o své bohatství“ bych taky polemizoval. Měl jsem za to, že je to spíš povinnost (a když ne pro státy, tak pro jejich daňové poplatníky určitě).

„Z veřejného prostoru a hlavního mediálního proudu vymizely silně euroskeptické názory exprezidenta Václava Klause,“ vysvětluje Janda a připomíná tři roky starou situaci, kdy Klaus a s ním i představitelé vládní ODS Unii a její principy často kritizovali.

A ano, mohl za to Klaus. Kdo jiný. Takže vlastně stačí uzavřít unii do jakési karantény, ve které se nesmí kritizovat a hned ji lidé budou mít rádi. Hurá! Ale ona to bude jen krátkodobá radost. Oni ji lidé jednou prohlédnou, stejně jako třeba předlistopadové komunisty, také uzavřené v jakémsi ochranném prostoru, kde je nešlo kritizovat. Za jejichž problémy také „mohli“ nějací zloduši, na které se neustále ukazovalo.

„Klaus nevynechal příležitost vyjádřit se, že dotace podle něj ničí trh. Teď už k tomu nemá tolik prostoru.“ Škoda, že Janda nespecifikoval, zda byl Klausův názor mylný (a že tedy např. neexistují firmy, které zkrachovaly, protože narozdíl od konkurence nedostaly dotaci) nebo jestli je jen rád, že už tak často nezaznívá.

„Česko dokázalo uhájit zájmy nejprůmyslovější země osmadvacítky a pro domácí průmysl získat zajímavé kompenzace.“ V oslavném článku o EU bych v kontextu průmyslu čekal oznámení, kolik jsme toho (prokazatelně díky EU) prodali nebo vybudovali, ale ne – dostali jsme zajímavé kompenzace! To skoro zní, jako bychom naopak „díky“ EU něco prodat nebo vybudovat nemohli, ale aspoň nám to nějak vykompenzovala… Ach jo.

Shrnutí: stačí uplácet lidi dotacemi, bránit v kritice EU a nedat prostor lidem, kteří mají závadné názory a hned bude EU oblíbená. No jsem rád, že to takhle naplno eurohujeři říkají.

Zase jsme o krok před nimi!

Když jsme byli posledně na Slovensku, divil jsem se, že v některých restauracích jsou jídelní lístky zohyzděné jakýmsi seznamem ingrediencí, nebo co to bylo. Kroutil jsem nad tím nechápavě hlavou.

A ejhle, budeme to mít taky. Samozřejmě povinně, jak jinak. „Pokrok“ musí bejt, i když se musí nařídit.

Ze studijních důvodů jsem nahlédl i do diskuse a ta mi poskytla úplně nádherný exemplář člověka, co tyhle kraviny vyžaduje. Myšlenkový vzorec je zhruba tento: z nějakých – ve skutečnosti iracionálních (*)důvodů mi připadá, že potřebuji tu a tu informaci. Sám si ji ale zjišťovat nechci, musí to být automaticky. A proč bych to sakra měl platit, někdo (zde EU) to musí nařídit a náklady přenést na někoho jiného.

Diskuse s věřícím

Fascinuje mě, jak místo přirozeného hledání důvěryhodných služeb a sdílení svých zkušenosti je možné si myslet, že vše půjde nějak centrálně nařídit a ono to bude fungovat, jen kdyby tak bylo dost kontrolorů. Je fakt škoda, že ti, kdo jsou podobně nastavení, si ty své experimenty sami i neplatí…

Každopádně na již zmiňovaném Slovensku se výsledky dostavily :-)

Na Slovensku se to osvědčilo

(*) Neboť pán nedůvěřuje restauraci jako takové, důvěřoval by však papíru tou samou restaurací vystaveném.

Bruselská „efektivita“

U titulku tohoto článku jsem si nejdřív říkal, proč firmy tlačí na politiky, aby prosazovali úspory energií a nechovají se raději samy úsporně.

Ale ono je to (tradičně) jinak:

Dohromady se pod dokument podepsalo 18 firem s více než 21 tisíci zaměstnanci a obratem přesahujícím 82 miliard korun ročně, které mohou na podpoře zateplování a investicích do šetrných technologií vydělat.

Překlad titulku do češtiny tedy je „Firmy píší Sobotkovi: tlačte v Bruselu na to, aby si lidé museli kupovat naše produkty, případně donuťte jiné lidi jim je financovat“.

Začínám mít tendence vytvořit a spravovat nějaký blacklist firem, které dojí socialismus nebo by to chtěly dělat. Jen se bojím, že by tam záhy byly snad všechny.

Mezitím EU ohlásila smělé cíle do roku 2030. Nějak tomu nerozumím, podobné budovatelské nadšení jsem vídával někdy v letech 2006-7, kdy tomu ještě nezanedbatelná část lidí věřila a stanovovaly se cíle do roku 2020. Rok 2020 se pomalu blíží, tak je třeba definovat cíle do další desetiletky a ne aby někoho napadlo ptát se, jak je na tom plnění „cílů“ do roku 2020 a jaký růst HDP a jiné pozitivní efekty přinesly.

Myslel jsem, že v době, kdy pozitivnímu efektu potírání CO2 za šílený prachy snad už nikdo nevěří, bude toto téma nenápadně opuštěno. Ale ne, opět čteme plky Van Rompuye, kterak dosáhl po vyčerpávajícím jednání dohody, poručí klimatu, uzdraví obyvatele a ještě jim zachová práci! Jak se tohle vlastně liší od propagandistických zpráv z KLDR, které občas média pro pobavení citují?

Jak proboha udrží pracovní místa to, když si vytáhneme z kapes stamiliardy a „investujeme“ je do toho, abychom mohli opět o něco hůř konkurovat zemím, které jsou mimo EU?

V tomto kontextu je pro mě ohromným zklamáním, že k volbám do evropského parlamentu přišlo pár lidí a ještě vesměs volili ty, co tam odkývají cokoliv. Dřív jsem si aspoň říkal, že se EU brzy rozpadne, ale ona má celkem tuhý kořínek. Jsme fakt silní, když s sebou dokážeme táhnout tuhle kouli na noze v podobě šílených socialistů vymýšlejících nesmysly a potácet se sice blízko bankrotu, ale zas ne tak, aby k němu opravdu došlo.

Babišův novinář

Novinář placený Babišem je pohoršen, že europoslanec Mach nehlasoval pro eurokomisařku protlačovanou Babišem:

No ještě že tak, Macha jsem volil právě proto, aby hlasoval proti podobným věcem – jsem tedy rád, že zastupuje své voliče a ne média vlastněná politickými oponenty.

Kdyby tu paní podpořil jen proto, že je to Češka a měli bychom přece tak nějak držet pospolu, popřel by tím všechno, co dělá (a já bych rovnou mohl volit kohokoliv ze zbylé euroservilní fronty).

Pan Kopecký je pěkný příklad toho, co se mi na novinářích hnusí – napíše informaci, ze které vyplývá, že Mach hlasoval nesprávně, ale už neuvede, proč si to myslí, co přesně na tom má být špatného (ať už si to skutečně myslí, nebo je to jen zadání majitele novin). To ať se čtenář dovtípí sám, případně je to přece všem jasné, tak se to ani nemusí specifikovat.

I jiné tweety tohoto pána stojí za to; přestože by si přál, aby naši europoslanci hlasovali hezky jednotně a na ty, co se od stáda trhnou, se přinejmenším ukazovalo – což poněkud připomíná předlistopadové doby – viz toto hezké video (díky @jakubhajek; nutno přetrpět zpívání a dokoukat od 5:39 až do konce!), jindy komunisty zase kritizuje. To by snad ani nemusel, to by po něm jeho zaměstnavatel, starý komunista a estébák, přece nemohl chtít!

Jindy mi zas gratuluje, že Brno zakázalo hazard, takže si nemůžu zajít do herny, ani kdybych chtěl. No děkuju, ale co z toho mám, netuším.

Tak jen doufám, že pořád ještě nejsou takoví všichni…

Stručně k volbám

Euroskeptici prohráli, píše Idnes. Výsledkem této prohry je, že se do evropského parlamentu poprvé v historii za ČR aspoň jeden euroskeptik dostal. Gratuluju! (Můj odhad tak celkem vyšel, ale jen díky tomu, že se dvě z předpovídaných veličin výrazně lišily.)

Celkově to nicméně vypadá, že je v EU naprosto vše v pořádku. Přes 80 % lidí se k volbám ani nenamáhalo, zbytek ve valné většině volil strany, které tam odkývají cokoliv, hlavně aby nebyla tahlencta vostuda a my se nedejbože neocitli mimo hlavní proud. Může to sice znamenat i to, že je EU natolik v nepořádku, že se s tím už nedá nic dělat, ale taky cokoliv jiného. Hledat u voleb nějakou racionalitu asi dávno nemá smysl.

Socan Sobotka má radost, že „se na prvních třech místech umístily proevropské strany“. Může mít ještě větší, já je dost dobře vidím na prvních šesti místech.

Je velká škoda, že Svobodní dostali „jen“ 80.000 hlasů a ne aspoň 120.000, jako na podzim – mohli předběhnout ODS. Na druhou stranu, úbytek voličů potkal snad všechny a v poměru k ostatním stranám mají nyní poměrně slušný výsledek.

Komunisté získali rekordně málo hlasů a vypadá to, že jejich roli pro evropské volby převzala eurohujerská TOP09, kdy se městské levicové intelektuálstvo vzepjalo a přišlo k volbám, aby bylo jasné, že evropská integrace je v pořádku a nic by se na ní – proboha – nemělo měnit (mimochodem, proč ji i výše odkazovaný komentář stále tvrdošíjně označuje za pravicovou, když taková nikdy nebyla a už od podzimu to o sobě ani sama netvrdí?).

PS: Když jsem po minulých volbách někde psal, že jejich televize vynechá ve výsledcích Svobodné i tehdy, až se někam dostanou, měl jsem samozřejmě pravdu:

O vůdci, který by vysoušel oázy na pouštích

Soudruh Keller by rád vysušil daňové oázy, jinde zase často čteme o nutnosti zatočit s daňovými ráji. Lid tomu zpravidla tleská. Stali jsme se svědky podivného newspeeku, kdy oáza nebo ráj je věc špatná a většinově přijímáme poušť a peklo jako něco, co by zřejmě bylo lepší.

Nesnažíme se, aby v oáze nebo ráji mohlo žít co nejvíce lidí, ale chceme útočit na ty, kterým se to povedlo, a tím získáváme poněkud zvrácenou popularitu u toho zbytku.

Představil jsem si Kellera coby vůdce nějakého dávného pouštního lidu (ostatně vizáž na to má, ještě mu chybí brnění a meč), kterak zvolá, jak je třeba zasypat oázy, aby ti, kteří žijí poblíž, přišli o své „nespravedlivé“ výhody (a jak je vzápětí odstraněn coby pomatený a nebezpečný člověk). Dnes jsou lidé méně nároční, za podobné bláboly vás budou vnímat coby „autoritu veřejného života“.

Keller nemá pravdu ani v tom, že by bylo dobré, kdyby EU zavedla jakési závazné daně (a narozdíl od něj mám spíš pocit, že by za to byla velmi ráda, než že by podporovala daňové soutěžení). Naopak, jedinou cestou jak konkurovat daňovým rájům, je stát se jedním z nich (nebo aspoň přesvědčit lidi, že „služby“, které dostávají za vyšší daně, za to stojí). Když bychom měli předražený obchod, kterému by utíkali zákazníci (do „rájů“, kde by bylo levněji), dost možná i soudruh Keller by souhlasil, že by ten obchod měl spíš zlevnit, než přesvědčovat násilím ty zbylé, aby zdražily na jeho úroveň.

Kromě toho, snaha „ulít se“ z placení daní je daná určitým nesouladem, kdy jedni je platí a druzí o nich rozhodují a mají z nich prospěch. Nedokážu si představit, že za stavu, kdy by lidé byli spokojení s výší daní v poměru k tomu, za co jsou utráceny a neměli by pocit, že platí hlavně na jiné, docházelo k výrazným „daňovým únikům“.

O pomazánkovém másle

Bylo vyrobeno poslední pomazánkové máslo a subjektivně mi připadá, že se od posledně vyrojilo nějak hodně dalších pánů Hujerů, kteří jsou za to rádi.

Je to prý ošklivé klamání spotřebitele. To mohlo být tak v roce 1977, kdy to vzniklo, ale za téměř 40 let si snad spotřebitel zvykl, ne? Nebude spíš klamáním spotřebitele to, že se to najednou bude jmenovat nějak jinak?

Prý to není máslo. Ne, to není. Je to pomazánkové máslo. Existují stovky a tisíce označení, ze kterých se přidáním adjektiva stává něco jiného. Bude s tím unie taky bojovat? Aby chudák spotřebitel nebyl zmatený? Je ten spotřebitel vlastně ještě člověk, nebo nějaký idiot, za kterého musí myslet ouředník?

To by se prý i rovnou mohlo říkat čokoláda i různým „pochoutkám“, které s ní nemají nic společného, četl jsem také. To je velmi absurdní úvaha a k tématu by byla, kdyby se pomazánkové máslo jmenovalo pouze máslo, dále viz třetí odstavec. A třeba hovnová čokoláda ať se tomu klidně říká.

Je to prý hnusné a mělo by se to zakázat úplně. No, taky mi to moc nechutná a ani si nepamatuju, kdy jsem si to naposledy koupil, ale proč v tom bránit jiným lidem s jinými chutěmi, proboha?

Taky by prý by mohli být zmatení soudruzi cizinci, kteří se naučí slovo máslo a pak si u nás koupí to pomazánkové a nastane hrozný neřešitelný problém. No a co? Když si koupíte v Anglii slaninu, bude to taky trochu něco jiného než u nás. Takový je život, ne? Nechci žít v unifikovaném světě, kde mě před hrozícím jednorázovým omylem se škodou za pár korun budou chránit armády úředníků za miliony.

Jako obvykle jsem neslyšel ani jeden věcný argument, ale chápu, že pro úřední nařizování, jak se něco smí nebo nesmí jmenovat, je těžké takový najít. Chápu také motivy našich eurohujerských politiků, těm to může přinést moc. Co ale vede jiné lidi, že jejich výplody nekriticky přijímají?

Souhlasím nicméně, že je to v zásadě banalita a že EU škodí i hůř. Na druhou stranu pořád čtu, jak jsou Svobodní strana pro pár intelektuálů a chybí jim témata pro vobyčejný lidi. A tohle snad jedno takové je (jenže teď zase čtu, jak se zabývají lacinými banalitami :).

Nebezpečný nacionalismus a hodná EU?

Přiznám se, že nerozumím úvahám o tom, že odmítání vedoucí úlohy EU je nebezpečným nacionalismem.

Pokud vím, hlavní nebezpečí nacionalismu bylo (a je) v tom, že „zájmy národa“ jsou výrazně nadřazeny individuálním svobodám jeho obyvatel. Nechápu ovšem, jak tomuto nebezpečí zabráníme tím, že nad svobody obyvatel povýšíme zájmy „supernároda“ zvaného EU. Nestává se pak z toho jakýsi „supernacionalismus“? Ještě mnohem horší a nebezpečnější než „obyčejný“ nacionalismus? Snaha o koncentraci moci je podle mě vždy velmi škodlivá.

Proč hned kopat do lidí, kteří na toto nebezpečí ukazují? (A ještě více hloupé mi to připadá tehdy, pokud jejich zájmem není nahradit „supernacionalismus“ nacionalismem „obyčejným“, ale rovnou těmi individuálními svobodami obyvatel.)

Opozice je potřeba

Opozice je v politice potřeba ze stejných důvodů, z jakých se k obhajobě diplomové práce přizve i oponent nebo z jakých je u soudu kromě obžaloby i obhajoba. V podstatě u každé vážně míněné činnosti se velmi hodí, když ji někdo z jiného pohledu kriticky posuzuje.

I původně dobře míněné aktivity se bez kritického pohledu mohou snadno zvrhnout.

Proto příliš nerozumím třeba tomu, proč se řada zarputilých zastánců současné podoby evropské integrace tolik brání jakékoliv opozici se slovy, že integrace v dané podobě nemá alternativu a že si ji přece nenecháme „rozbít“. Právě z hysterického lpění na něčem a slov o absenci alternativy lze dobře poznat, že původně třeba dobrý nápad se už dávno zvrhl. Skutečně dobrý nápad totiž opozici snese a oproti horším alternativám se přirozeně prosadí (pravda, zrovna v politice, kde se blbé nápady dají prosazovat za cizí prachy, to často nemusí platit; ale dlouhodobě to stejně zpravidla najevo vyjde).

Když se zkusím vcítit do role eurohujerů ze své pozice a představím si, že by v parlamentu seděli samí Svobodní a strany jim podobné, nedokážu si vůbec představit, že bych nad tím léta radostně hýkal a křečovitě křičel, že opozice je škodlivá a v žádném případě se tam nesmí dostat.

Starší články →