Když jsme byli posledně na Slovensku, divil jsem se, že v některých restauracích jsou jídelní lístky zohyzděné jakýmsi seznamem ingrediencí, nebo co to bylo. Kroutil jsem nad tím nechápavě hlavou.
A ejhle, budeme to mít taky. Samozřejmě povinně, jak jinak. „Pokrok“ musí bejt, i když se musí nařídit.
Ze studijních důvodů jsem nahlédl i do diskuse a ta mi poskytla úplně nádherný exemplář člověka, co tyhle kraviny vyžaduje. Myšlenkový vzorec je zhruba tento: z nějakých – ve skutečnosti iracionálních (*) – důvodů mi připadá, že potřebuji tu a tu informaci. Sám si ji ale zjišťovat nechci, musí to být automaticky. A proč bych to sakra měl platit, někdo (zde EU) to musí nařídit a náklady přenést na někoho jiného.
Fascinuje mě, jak místo přirozeného hledání důvěryhodných služeb a sdílení svých zkušenosti je možné si myslet, že vše půjde nějak centrálně nařídit a ono to bude fungovat, jen kdyby tak bylo dost kontrolorů. Je fakt škoda, že ti, kdo jsou podobně nastavení, si ty své experimenty sami i neplatí…
Každopádně na již zmiňovaném Slovensku se výsledky dostavily :-)
(*) Neboť pán nedůvěřuje restauraci jako takové, důvěřoval by však papíru tou samou restaurací vystaveném.
No, jsem zvědavý na výsledky.
Předpokládám, že je-li nutné přikročit k tak výjimečným věcem, jako je někomu něco zakázat nebo naopak přikázat, stát / EU velmi pečlivě eviduje, zda to skutečně vedlo k předem deklarovanému cíli (a pokud ne, danou regulaci ihned ruší).
Nebo snad ne? :)
Naštěstí mají lidé neskutečný potenciál, zvlášť u nás, cokoliv „ojebat“. Myslím, že přežijeme i tohle.
Lafi
Myslel jsem, že je to vtip, ale oni to snad myslí vážně. To už není kocourkov, spíš se to blíží psychiatrické léčebně.
2. 12. 2014 19:00, Reagovat