Narazil jsem na pěkný článek: Vládní vs. soukromé výdaje.
Trochu bych jen rozvedl jeden aspekt vládních výdajů. Produkty a služby, které nakupují pouze státy (resp. jakékoliv veřejnorozpočtové instituce), jsou z povahy věci nutně velmi předražené. Týká se to typicky zmíněných nákladů na obranu, ale v našich podmínkách i silnic, železnic, vlaků apod.
Je to logické, mám-li firmu na výrobu techniky pro armádu nebo stavbu dálnic, kupují moje produkty pouze státy a třeba kraje; vždy na to však mají dostatek cizích peněz z daní. Jelikož to tedy nikdo nekupuje ze svého a nesnaží se investovat účelně, mohu cenu velmi nadsadit. Cena je tedy silně netržní a je to jedna z příčin, proč veřejné rozpočty fungují jako černé díry.
Řešení (aplikovatelné snad kromě té obrany všude) je prosté: přenechat vše soukromým investorům.
Lafi
Předně díky za zajímavý odkaz, bohužel je to až moc pravdivé. Co se týká efektivity investování peněz vybraných na daních státem, o tom se jako úředník téměř každý den přesvědčuji takříkajíc na vlastní kůži. Je to až schizofrenie, na jedné straně se doslova oknem vyhazují velké částky za projekty, které už v době vzniku nejsou životaschopné a na druhé straně nejsou peníze například na nový počítač.
Před nedávnem se i nám nevyhnula vlna dotací z EU a to už se dostáváme do opravdových výšin zbytečně utracených peněz. Je to téměř zpronevěra, to už není jen o předražených zakázkách, ale o doslova zbytečně utracených penězích. A nikoho to neznepokojuje, hlavní je že se plní plán. Nemohu se více rozepisovat, i přes ten Kocourkov se snažím být loajální, snad jen perličku. Naší největší starostí při jednáních se stává přítomnost správných vlaječek na stole. Je to už to samé jako za bolševika.
8. 8. 2010 19:00, Reagovat