Úcta k soukromému vlastnictví se u nás moc nenosí. Aby taky ano, když bylo soukromé vlastnictví desítky let likvidováno a dodnes u nás v parlamentu sedí strana, která má jeho likvidaci ve svém programu.
Chápu tuto neúctu z hlediska politiků: pro ně je dobré, když si občan nevyskakuje a nic nevlastní. Chápu ji nicméně i z hlediska značné části prostého lidu. Prostý lid také často nic nemá a na ty, co mají, je třeba si došlápnout.
A tak se u nás může stát, že člověk umístí na svůj chodník své auto (na protest proti úřednictvu, které chce vybírat poplatky za „oficiální“ parkování) a strhne se mela.
Politik blábolí: „Kdyby tam stál tři dny, chápal bych to. Ale odsaď pocaď!“ Ano, takhle nějak to u nás se soukromým vlastnictvím funguje. Něco si kup, plať z toho daně, ale používej to odsaď pocaď.
Prostý lid reaguje po svém a vozidlo postupně demoluje. Jsem zvědav, kdy nám někdo přijde zdemolovat vybavení bytu, protože má o užití tohoto prostoru jiné představy.
No a cenu pro největšího blbce diskuse vyhrává jakýsi soudruh se svou tezí, že si u nás kdejaký „hurákapitalista“ myslí, že si se svým majetkem může dělat co chce. Tak to vidíte, každý, kdo něco vlastní, je tenhlecten hurákapitalista a měl by se nás, poctivejch vopčanů, ptát, co se svým majetkem může dělat.