Ministr prý „rozvrátil práci“ úřadů práce, až z toho již několik úředníků zemřelo vyčerpáním. Jiní alespoň dávají výpovědi, protože – považte – se od druhého ledna nezastavili a do práce musí i o víkendech! To by se nám, pohodlně pracujícím v soukromém sektoru, stát nemohlo. A tak žádají odvolání ministra, aby se zas mohli zastavovat.
Nicméně, nezávidím jim. Dovedu si představit, jak to tam asi vypadá. Jednou za čtyři roky (někdy i častěji) se změní ministr a ten nový si začne budovat ve funkci pomník ve formě co nejvíce změn všeho možného. Je to pro něj takové pokusné pískoviště; když něco pokazí, tak maximálně skončí a veřejnost ho bude mít za debila. Osobní odpovědnost takřka nulová. Když je potřeba vyvinout nový software, musí to zásadně udělat spřátelená firma bez ohledu na cenu a kvalitu. A podobně je to s nákupy všeho.
Výše uvedné jsou jedny z důvodů, proč jako úředník nepracuji (a doufám, že tomu nikdy nebude jinak).
Na druhou stranu, i mimo úřední svět se často něco mění – dokonce bych řekl, že častěji. Ale má to nějakou logiku a zpravidla za to někdo odpovídá svými penězi. Sám vidím současné změny kolem úřadu práce i takto: ministr usoudil, že jsou tyto úřady víceméně zbytečné (kdo znáte někoho, komu úřad našel práci?), a tak jim stanovil nové pravomoci, místo aby je jednoduše zrušil. Podobně to bylo s celníky, prostě klasika. Holt si lid zvolil úspornou vládu.
Zdalipak to bude stačit, aby lid příště zvolil menší sociální inženýry? Ale hádám, že spíš zvolí ještě větší…