Všiml jsem si takové zajímavé věci.
Docela často se nějaký „umělec“ (herec, spisovatel, architekt) rozhovoří o politice či složitých ekonomických tématech a zpravidla pronese nějaký velmi negativní instantní rychlonázor (typu „Klaus to všecko rozkradl“).
Obvykle na to nikdo nereaguje a dotyčný umělec si jen upevní svou popularitu mezi prostým lidem.
Běda ale, když se někdy stane opak. Politik promluví o umění. Klidně může i říci, že tomu moc nerozumí. Klidně se může snažit argumentovat. Na rozdíl od prvního případu umělec reaguje. Spustí jekot: fuuj politik, je to zlý člověk, neposlouchejme ho, zesměšněme ho! Argumenty rozebírat netřeba.
Taky vám to připadá pozoruhodné? Nebo dokonce legrační? Nebo spíš smutné?
Ani nic konkrétního z poslední doby, ale zkusím sem přidávat odkazy, až se bude něco podobného dít, aspoň uvidím, jestli to byl nebo nebyl jen pocit…
Alois
co tím konkrétně myslíš ?
2. 11. 2012 8:56, Reagovat