Tradiční anglická snídaně

Tradiční anglická snídaně je věcí, kterou si tento týden dosyta užívám. Plné pojednání o této záležitosti naleznete zde, mým cílem je spíše skloubit teoretické poznatky s praktickými zkušenostmi.

English breakfast

Říká se, že chcete-li v Anglii kloudně jíst, musíte mít snídani třikrát denně. Myslím že je to vcelku výstižné – slabostí pro vybrané speciality anglické kuchyně rozhodně netrpím, ale o tom až jindy.

Na pravé anglické snídani je zajímavé již to, že je v podstatě vždycky stejná – ve všech hotelech, na všech obrázcích, které vám k tématu najde Google.

Jejím základem je toast. Opečený se jí proto, že by se bez této úpravy jíst nedal. Zkusil jsem to a je to jako žvýkat polystyren. Angličan se proto poučil a volitelně jej navzdory tradici mohou nahradit křupavé a chutné bagety.

K němu se podávají smažená vajíčka – úprava je shodná s tou, jakou známe z domova. Což je s podivem, anglická kuchyně umí pokazit téměř cokoliv.

Co by to bylo za anglickou snídaní bez anglické slaniny. Ta však v praxi nepřipomíná slaninu, jakou za anglickou považujeme my, ale spíše poměrně kvalitní opečenou a místy křupavou šunku. Je dobrá :-)

Pravidelnou součástí jsou i klobásky - zatím jsem narazil jen na jeden druh (chuťově dost nevýrazné, jemně mleté; těžko říct jestli je v nich opravdu maso). Není to žádný zázrak, ale sníst se dají.

Jako zdravější doplněk výše uvedených ingrediencí jsou zde smažené houby - obyčejné malé žampiony. Někdo je nesnáší, já s nimi neměl problém.

Tak, to by byly ty poživatelné součásti, ale máme tu ještě několik přinejmenším diskutabilních.

Například vylouhované části rajčat, plavající v jakémsi sosu. Angličan je z nich nadšen a již to by mělo být varování pro ostatní lidi s kompletním chuťovým vybavením.

Anebo klasické anglické fazole, které se zde jedí ve všech možných a dokonce i nemožných situacích. Mr. Bean si podle nich dokonce zvolil jméno. Fazole jsou jedním z jídel, které se i dají jíst, pokud to ovšem není v Anglii.

Zatím jsem všude našel i tzv. hash browns, velmi volně přeloženo jako bramboráky. Jsou to skutečně smažené placky z brambor, ale spíše bez chuti, nemastné a neslané (něco jako hledaný premiér pro dočasnou úřednickou vládu).

A skutečnou perličku jsem si nechal na závěr. Je to black pudding. Kdo čeká tmavý sladký pudink (například s ostružinovou příchutí), je vedle. Ve skutečnosti se jedná o krvavou tlačenku, v barvě černé jako kvalitní koksovatelné uhlí. Na ochutnávku jsem dosud nenašel dost odvahy.

K pití si můžete dopřát čaj (s mlékem naštěstí pouze volitelně) nebo klasické kafe. K dispozici je i džus, z jakéhosi mně neznámého důvodu zná Angličan jen pomerančový a grapefruitový.

8 komentářů

Martyn

Já ráno moc nesnídám, protože mam málo času a hlavně po ránu nemam moc hlad.Ale že tohle dokaže někdo po ránu jíst, tak to si nedovedu představit … To maj spíš oběd než snídani :))

dobrý

Tento popis se mi velice líbil. A jen těžko najdu na internetu takto kvalitní literaturu :-)

frencis

Fantazie!! Fakt moc pěkně, pravděpodobně výstižně a hlavně velmi vtipně pojato. Hodně jsem se pobavila, a ještě to využiju u zkoušek.. Jenom budu muset přehodnotit úvod mojí práce, kde anglickou kuchyni vychvaluji do nebe, dokonce jsem ji trestuhodně nadřadila nad tu naší.. I když máme povoleno psát nesmysly, i tak se nejspíš zkoušející, předpokládám znalý tamních poměrů, alespoň pobaví nebo bude nevěřícně zírat a přestane se soustředit na chyby v gramatice a výslovnosti… Takže díky …

Hans

No, já bych dnes už anglickou kuchyni asi tak všeobecně nekritizoval, přece jen jsem ji ochutnal jen v omezené míře (a řekněme v lehce podprůměrných až průmerných podnicích):

- fish and chips – treska obalená v testíčku, ze kterého by šlo vymačkat aspoň sklenici oleje, tatarka, hranolky

- roastbeef, hrášek a yorkshirský puding – maso bylo durch a docela suché, správně má být uvnitř šťavnaté a krvavé, k tomu brambory bez chuti a hnědá omáčka s chutí převařené mrkve (yorkshirský puding je takový útvar z těsta tvarem připomínající popelník, ale využití jsem pro to žádné nenašel)

- různé slané koláče ala pizza, vesměs z nějakých důvodů obohacené vařenou mrkví a celerem

- co mi chutnalo, bylo v podstatě vždy importované z indické kuchyně (jehněčí a kuřecí kari na různé způsoby) – specializované indické restaurace v to nepočítám

- mají docela dobré dezerty, vesměs přelévané vanilkovým pudinkem (ještě si pamatuju na Eccles cake, který mi taky chutnal)

Co já vím, třeba by mi to samé připravené lépe v lepších podnicích chutnalo víc.

Popis typické snídaně je nicméně velmi přesný.

Česká kuchyně ale určitě lepší je – obzvlášť ve svém originálním (řekněme prvorepublikovém) pojetí – zde se může směle měřit s kuchyní francouzskou, což je špička.

Amelie

Myslím si, že podle popisků anglické snídaně, ste buď nebyl v Anglii jako takové, nebo se snažíte svůj článek udělat zajímavým. Marně .

Hans

No jo, co se dá dělat.

Ale aspoň mě lidi prokoukli až po téměř šesti letech :)

MacP

Před měsícem jsem v Anglii byl(skoro pracovně) – tyto postřehy mě velmi pobavily. Ale nejlepší original engliš snídani jsem zatím jedl v Rakousku :-)

kupka

Ten puding neni konzistenci jako tlacenka, ale jako nas jelitkovej prejt, ikdyz chut je jina

Reagovat