Jak by mohla vypadat tarifní politika ČD…
… kdyby drahám šlo o zákazníka a jeho přízeň.
Popustil jsem trochu uzdu fantazii a zkusil si udělat hrubý náčrt, jak by mohly vypadat tarify našich oblíbených Českých drah.
Základem by bylo nějaké obyčejné jízdné, dejme tomu korunu za kilometr, na něj by měl nárok kdokoliv. Za zpáteční jízdenku slevu 20 %. Zavedl bych ale jednu změnu pro lidi, co jsou občas nuceni jet drobnou oklikou. Za jakoukoliv trasu mezi dvěma body (kterou najde Idos jako momentálně nejrychlejší spojení), bych účtoval tolik kilometrů, jako za nejkratší cestu mezi těmito body.
Příklad: z Brna do Týniště nad Orlicí je to 140 km. V některých časech mě ale ČD povezou přes Pardubice a chtějí zaplatit za 194 km. V letadle se také neplatí za cestu Praha – Londýn podle toho, jestli se letí nad Bruselem nebo Rotterdamem. Ale to bude zřejmě tradice, a proč měnit něco, co na dráze funguje už asi dvě stě let.
No a komu dát slevy?
Předně stálým zákazníkům. Ti se nepoznají tak, že jsou ochotni vyplnit žádost o kartu jako na vízum do Kanady, ale třeba tím, že jsou ochotni si nějaké cestování předplatit. Zavedl bych tedy elektronickou obdobu kilometrické banky. Bez stokilometrových limitů, se slevou 20 % proti běžnému jízdnému, samozřejmě anonymní a přenosnou. Záznam o cestě by si do nich člověk vyplnil přes internet nebo na nádraží pomocí automatu. Průvodčím by odpadlo složité vypisování (často na hranici jejich schopností), platnost by kontrolovali elektronicky.
Zamyslel bych se nad hromadnými slevami, neboť pojmout 4-5 lidí téměř za cenu jednoho je hlavní výhodou aut. Asi bych se tedy nebál slevit o dost víc než nyní.
A ať nejsem asociál, něco bych ještě slevil dětem, studentům a důchodcům. Dejme tomu 10 až 20 % k obyčejnému jízdnému / kilometrické bance.
Toť vše, ať z toho nemáme tarifní tabulky metr krát metr jako teď. No a teď zpět do reality – na co se přece snažit o spokojené zákazníky, když nejsou potřeba :)
Odborové sdružení železničářů se bojí konkurence
Soukromé firmy jsou údajně schopny použít jakýchkoli prostředků, aby dosáhly svého. Odboráři se patrně nejvíc bojí toho, že firmy by byly schopny i vycházet vstříc svým zákazníkům, což teď v monopolní praxi ČD není vůbec potřeba.
Odboráři mají logicky strach z toho, že v takovém případě by i ČD musely začít něco dělat, což by ohrozilo jejich moc a jistoty, proto tyhlety předsmrtné křeče. Vždy když má odborář z něčeho strach, zákazník si už pomalu může mnout ruce.
Mimochodem, absolutní perla z odkazovaného článku: „České dráhy velice těžko mohou nabídnout nějaký provizní systém politikům, kteří o státních zakázkách rozhodují.“ V soukromé firmě se podle odborářova mozku lépe najdou peníze na úplatky než ve veřejnorozpočtové černé díře… No jo.
Zima a přemýšlení, nepřátelé ČD číslo jedna
I když se říká, že největšími nepřáteli Českých drah jsou jaro, léto, podzim a zima, poslední jmenované roční období má mezi ostatními jisté výhradní postavení (navzdory oblíbeným sněhovým agitacím ve smyslu auta stojí, vlaky jedou).
To bylo tak: jel jsem v pátek navečer z Brna do České Třebové. Vlak, který tam jede (R 878), přijíždí z Jeseníku (jako R 906) asi 8 minut před svým odjezdem na další štaci. Již tento časový limit bývá při průměrném zpoždění vlaků z Jeseníku (cca 15 minut) velmi napjatý.
V pátek zpoždění navíc průměrné nebylo (50 minut). I rozhodly se České dráhy, že na můj vlak přistaví jinou soupravu, aby hned ze začátku nezískal tak nepříznivý časový bonus. Soupravu našly dráhy rychle, i když zatím bez lokomotivy. V tu chvíli jsem to ještě bral jako nezvyklou pružnost v organizaci dopravy.
V době, kdy už jsme asi deset minut měli být pryč, ohlásily dráhy desetiminutové zpoždění. Ve vlaku skoro mrzlo. V době, kdy už jsme asi pětadvacet minut měli být pryč, ohlásily dráhy pětadvacetitiminutové zpoždění. Lokomotivy se stále nebylo možno dobrat. Zpoždění raději přestalo být hlášeno. Kupé už jsme stačili trochu zadýchat. Pak přijel původní vlak z Jeseníku. Po další zhruba čtvrthodině jsme se konečně dali do pohybu.
Co z toho plyne?
Když se České dráhy snaží řešit mimořádnou situaci nějakým opatřením, výsledek bývá ještě horší, než kdyby ji vůbec neřešily.Pozitiva
Průvodčí se cestou přišel omluvit a pověděl nám, že to v Brně měli řešit líp. Ano, to měli.Negativa
ČD opět nejsou připraveny na mimořádnosti v dopravě a sníh v Jeseníkách koncem listopadu je hrozně překvapí. Když už nastane problém, neřeknou: „Vážení cestující, bohužel pro váš vlak teď nemáme soupravu / lokomotivu / strojvedoucího a tak pojedeme až za hodinu. Zatím prosím počkejte v čekárně, kde si můžete dát kafe zdarma jakou malou omluvu za způsobené nepříjemnosti.“ Místo toho odpočítavají zpoždění po deseti minutách, aby cestující měl pocit, že se každou chvíli musí jet a mrznul v nevytopené soupravě.PS:
Kdybych tento článek dal na k-report diskusi, určitě by mi tam nějaký frustrovaný zaměstnanec ČD sdělil, že jsem blbec když jim vůbec do těch vlaků lezu a ať si tu práci nejdřív zkusím, než na ně budu házet špínu. Pro podobné lidi mám následující kvíz:Nárok na kvalitní služby mám:
- když za ně zaplatím požadovanou cenu,
- když za ně zaplatím + nejprve sám vyzkouším dělat stejnou práci, jakou chci využít,
- s ČD nikdy, spokojený zákazník přece není vyžadován žádným předpisem.
PS2:
Ještě perlička na závěr: při vystupování v České Třebové to na chodbičce smrdělo jako v kravíně. Odér z vlakových WC bývá sice silný, ale ne zas takhle. Pak se pár metrů ode mně začal zvedat ze země nějaký děděk s babkou a jali se vystupovat. Kromě toho, že nesli znaky pokročilého alkoholismu a s vykonáváním potřeby si hlavy evidentně moc nelámali, ještě na několik minut zablokovali dveře od vlaku ve snaze vystoupit ven ;)Inflace podle ČD: 42,86 %
I letos budou České dráhy upravovat ceny svých „služeb“.
Když jsem tu před rokem předpovídal, že kilometrické bance zbývá poslední rok, málem jsem se trefil. Od změny jízdního řádu bude totiž stát rovné dvě tisícovky. Jelikož jsem ji ještě před rokem kupoval za 1.400, jedná se o meziročn docela nasmál.í zdražení o pěkných 42,86 %.
Klasické drážní výmluvy na inflaci a růst cen pohonných hmot vypadají tak v tomto kontextu docela komicky. Mohli to říct na rovinu: Vadí nám, že značná část zákazníků jezdí se slevou, aniž bychom měli k dispozici jejich osobní údaje a mohli sledovat, kdy a kam jezdí. Naše průvodčí zase sere, že musí ve vlaku vyplňovat nějaké banky. A tak si, zákazníci, trhněte nohou a pojďte nám vyplnit žádosti o in-kartu nebo si jezděte jinak, budeme mít míň práce a budeme rádi.
V něčem jsem se přece jen netrefil: k úplnému zrušení kilometrické banky dojde až v průběhu následujícího roku. Bude řečeno, že je nevyužívána (což bude po drastickém zdražení velké překvapení) a už se nevyplatí tuto nabídku dále udržovat.
Osobně se drahám docela divím. Kdybych byl šéfem přepravní společnosti, tak by pro mě nabízení předplaceného jízdného bylo zajímavou věcí a zákazníky, kteří jsou ochotni zaplatit si tisíce kilometrů předem, bych si docela hýčkal. Aha, já už bych zase zapomněl, že ČD nejsou standardní firmou, kterou živí zákazníci; ti jsou pro ně spíš otravným odpadem…
Vyplňovat žádost o in-kartu (podobnou žádosti o vízum do USA) nehodlám, koneckonců služeb ČD budu teď využívat méně než kdy jindy. Výpadek na straně příjmů budou dráhy stejně kompenzovat z mých daní, budu se tedy asi věnovat vymýšlení způsobů, jak jich platit co nejméně.
Sobotní odpoledne s Českými drahami
Minulou sobotu se mi České dráhy snažily všemožně pokazit.
Dílo zahájil výpravčí žst. Mohelnice (*) již kolem 2:20 ráno, kdy nezvládl výlukový provoz a pustil do sousední stanice po sobě dva nákladní vlaky, aniž by o tom dotyčnou stanici informoval. Ten druhý vlak poslal na obsazenou trať a následně došlo k srážce. Odpoledne jsem pak tímto úsekem potřeboval projet.
Nejprve jsem ale dojel autobusem do Ústí nad Orlicí a ještě z něj na nádraží pozoroval, kterak právě výpravčí s přihlouplým výrazem ve tváři odmával přípojný vlak směr Česká Třebová. Jelikož se toto pomalu stává pravidlem, tak jsem za ním zašel a slušně se ho zeptal, k čemuže do prdele je ten integrovaný dopravní systém, když vlaky tak často ujíždějí autobusu před nosem. Dělal, že mě neslyší, asi dotaz nepochopil.
Abych to trochu vysvětlil: v Ústí nad Orlicí existuje v rámci integrovaného dopravního systému IREDO přestup mezi vlaky a autobusy. Zatímco autobus, který zde začíná, zpravidla poctivě čeká na vlaky zpožděné o 10 až 15 minut (takzvaná drážní čtvrthodinka); přijedete-li však v opačném směru autobusem o 2-3 minuty později a vlak zrovna jako na potvoru odjíždí včas, máte smůlu.
Přišel jsem tak o možnost jet vlakem EC 109 s teoretickou nadějí být na severu Moravy kolem šesté hodiny večerní. Jel jsem tedy vlakem Ex 129 o hodinu později s vidinou dalšího přestupu v Hranicích na Moravě.
Cesta probíhala relativně v pohodě, v Mohelnici se pokračovalo autobusem do Červenky, dokonce vcelku bez zbytečných průtahů. V Července to ale přišlo: po příjezdu všech autobusů, dokonce i s připravenou soupravou, která měla pokračovat dál, se z nějakých důvodů muselo ještě asi 45 minut počkat, aniž by kdokoliv cokoliv vysvětlil.
Odjeli jsme se zpožděním cca 85 minut, ač by to šlo technicky zvládnout s necelou polovinou, kdyby se ovšem chtělo. Je to jeden ze zlozvyků ČD: když už se stane mimořádnost, tak cestující přece pochopí nějaké to zpoždění. Ale proč bychom se měli snažit ho minimalizovat? Naopak, hezky pohoda, klídek, tabáček (a odbory). Oni si ti otrapové počkají.
Na závěr taková perlička: v Hranicích na Moravě jsem pak přemýšlel, čím pojedu dál, a najednou se objevil můj původní EC 109 se zpožděním krásných 150 minut (když mluvčí ČD hlásil, že vlaky budou mít díky nehodě až desítky minut zpoždění, spletl se jen o jeden řád). Dráhy to totiž nějak překombinovaly a poslaly ho odklonem přes Brno a daly mi tím možnost ho předjet.
Abych pravdu řekl, čekal jsem, že to bude ještě horší. V posledním vlaku dokonce průvodčí hlásil rozhlasem, kde jsme, proč a na jak dlouho čekáme, když jsme se na 5 minut zastavili ve výhybně Polanka nad Odrou. Ale s částí zaměstnanců ČD, zastydlých někde v 70. letech minulého století, by to chtělo něco dělat…
(*): Zatím se jedná pouze o předběžný odhad viny. Pokud se šetřením zjistí něco jiného, budu o tom informovat.
Režijkáři
Ve čtvrtek večer jsem cestoval vlakem. V Hradci Králové jsem měl tu čest a do soupravy přistoupilo asi pět tzv. režijkářů ( = zaměstnanec drah cestující na tzv. režijku; ne však nutně každý – toto do značné míry pejorativní označení je zvykem používat jen pro ty z nich, které byste jejich vystupováním tipovali spíše na návštěvníka nějakého horšího pajzlu). Naštěstí jsem s nimi nemusel sdílet kupé, vagón byl velkoprostorový (takže alespoň dýchat se jakžtakž dalo).
Jak jsem je poznal?
- zasvěceně se bavili o železnici, na všechno byli experti, všude byli dvakrát, na každý problém měli snadné a okamžité řešení
- průvodčí po nich ani nechtěl jízdenku / žebračenku (poznal je taky)
- dělali si srandu z nedávné nehody ve Studénce (což je typické pro vohnoutí část zaměstnanců drah: když u toho nebyli, ani jim za to nehrozí nějaký průšvih, je to děsná prdel)
- byli pěkné vypasení, každý zabíral v průměru dvě sedadla (ať si platící zákazníci postojí, však co nám vůbec do těch vlaků lezou)
- byli cítit alkoholem, zřejmě pivem, ačkoliv se hlasitě radovali, že jedou z práce (neumím si představit, že bych po práci měl v sobě pivo, natož tolik, aby to bylo cítit na celý vagón)
- hlučně sdělovali svému okolí svá moudra
A teď ještě výběr z této vohnoutské studnice moudrosti:
- vole, jak teď stavěj to nový spojení v Praze, ti to vole posrali, to je úplně na hovno (= že to nenechali postavit nás, za pár pivodnů by to bylo hotový a dokonalý)
- ta práce je na hovno, makám furt víc a víc a co z toho mám (= jsem si vědom, že jako nepříliš kvalifikovaná pracovní síla nemám moc možností, navíc jinam se mi nechce, tady jsou přece jen ještě ty odbory)
- ty vole tydlecty menyžéři, všecko vole podle počítače a pak to má za něco stát (= když k tomu nakonec stejně pustí nás; PS: to už jsem se musel smát, připomenulo mi to scénu s traktoristou Bolkem Polívkou z filmu Cesta z města)
- vole sleduješ ty reformy? to ti je v prdeli, vobyčejnej člověk to zaplatí a těch pár si zase nakrade, já už to živit nebudu… ty vodbory už taky nejsou co bejvaly, je to všecko na hovno (představa, jak vohnout placený hlavně z eráru trpí tím, že někoho živí, mě taky pobavila)
A to jsem měl ještě docela štěstí. Režijkáři semtam totiž lezou i do první třídy a chovají se tam jako doma u piva a televize:
ČD spolu s komunisty: proti reformám
Není to zase tak dávno, co jsem se podivoval, že České dráhy vedle neustálých zpoždění a jízd v zaplivaných smradlavých vozech ze šedesátých let minulého století ještě mají tu drzost svým zákazníkům podstrkávat agitační letáky svých odborářských předáků.
Nedávno jsem ráno v Brně nastoupil do čerstvě přistavené soupravy a poznal, že ČD mezitím postoupily do druhého levelu: sedadla a stolky byly obsypány letáky KSČm. Titulek byl podobný jako tehdy u literatury odborářské, něco proti reformám. Podrobněji jsem to nezkoumal, přece jen jsem byl dobře nasnídán. Čekal bych však v podstatě identický obsah, jako tady.
Na jednu stranu je nechutné, že při použití placeného dopravního prostředku musí člověk odhazovat různé svinstvo (vidle přiloženy nebyly), nicméně umím na tom s trochou snahy najít i jisté positivum:
ČD, ač socialistický moloch živící spolu s jistým procentem snažících se lidí i ohromnou armádu netáhlů a odborářů, zřejmě ztrácí půdu pod nohama. Zřejmě se již necítí tak sebejistě v ukusování miliard z eráru a v reformách, ať probíhajících či plánovaných vidí úhlavního nepřítele: „proboha, ještě se na stará kolena budeme muset o něco snažit, něco dělat.“ Spolupráce s komunisty je logická: za nich bývaly dráhy v podstatě státem ve státě, nehorázně plýtvajícím gigantem, s vlastním vojskem, financované ještě mnohem neprůhledněji než dnes.
To, že se dráhy snaží oslovovat takto veřejnost, beru jako poslední křečovitou snahu o zachování pozic svých odborových bossů, poslední pokus o udržení snadného přísunu peněz za nic.
České dráhy nejsou firma, ale úřad
Dnes jsem tento svůj názor opět potvrdil, při snaze koupit si v brněnském ČD centru poslední možné kilometrické banky za „rozumnou“ cenu (od 15.6. mi je ČD zdraží z 1440 na 1800 Kč, tedy o 25 % – prý kvůli zdražování ropy).
Stála se tam fronta jako kdysi (když se zde soudruzi lidsky snažili o sociálně spravedlivou společnost) na toaletní papír. Ke cti drah musím uznat, že k jedné otevřené přepážce přibyla asi po deseti minutách další.
Během čekání jsem si prohlížel žádosti o tzv. in-kartu. U ČD si totiž, nechcete-li platit jízdné blížící se ceně taxíka (a nebo umořovat peníze ve zmíněné kilometrické bance), musíte pořídit průkazku s fotkou a dát jim k tomu řadu důvěrných osobních dat. Žádost se značně podobala žádosti o vydání pasu nebo občanského průkazu, a zase jsem si připadal o něco víc jako na úřadě.
Pak na mě přišla řada. Přednesl jsem svůj požadavek a čekal na vyřízení. Záhy jsem se dozvěděl, že u této přepážky jsou kilometrické banky k dispozici pouze čtyři a ne všech pět pro můj zvýhodněný komplet. Slečna si prý zkusí jednu vzít od vedle. Začala je vyplňovat, razítkovat a datlovat přitom do počítače s pomalostí a efektivitou průměrné úřednice (no ale aspoň se chovala slušně).
Pak zjistila, že to nejde, systém to nedovolí (k mé úlevě – přece jen jsem tam nechtěl strávit celé dopoledne). U vedlejší přepážky to šlo lépe a nakonec jsem se po celkové zhruba půlhodině zase dostal na čerstvý vzduch.
Co s nimi
Při téměř každé cestě vlakem (resp. obecně při téměř každém kontaktu s ČD) vidím, jak to celé nefunguje. Zaměstnancům bývá všechno jedno, nejsou vedením podniku nijak motivování odvádět kvalitní práci. Vedení je to koneckonců taky jedno, dostávají masívní dotace a jakékoliv případné další problémy zase vesele asanuje stát.Bohužel i právě nyní, za vlády která se nazývá pravicovou, dostávají ČD mimořádnou dotaci 12 miliard na nová vozidla (nazývanou jinak než dotace, aby to nebylo nápadné – prostě si stát přendá 1,2e10 korunek z jedné kapsy do druhé). Konkurence jim logicky zase žádná nepřibyde, protože kdo by šel podnikat do odvětví, kde jiná firma je ve velkém zvýhodňována státem. Dokonce z toho určití hlupci mají radost, jak se koupí pár nových vagónů a na co že si Student agency stěžují, jsou přece neschopní, když tomuto neumí konkurovat.
Státní dráhy nám zkrátka nefungují. Zároveň se nějak všeobecně ujalo, že státní být musí, protože proto.
Zkouším si představit analogickou situaci: jaké by to asi bylo, kdyby existovala jedna státní pekárna a nikdo jiný by ji v podstatě nemohl konkurovat. Za rohlík bychom platili 10 Kč (s bakery-in-kartou 7,50), stát by na každý ještě přidával 15 Kč dotaci. Občas by v obchodech byly rohlíky až odpoledne, někdy dokonce vůbec. Části lidí by to celé vadilo, a diskutovali by o tom, proč nenechat péct a prodávat rohlíky každého, kdo by chtěl. Každá taková diskuse by ale byla ihned smetena davem, emotivně křičícím:
- „co blbneš, rohlíky jsou jídlo a tudíž strategický a jako takový prostě musí být v rukou státu“
- „nechtěl bych žít ve světě podle tvých představ, za rohlík bychom platili 50 korun, protože by pak šlo pekárnám jen o jejich zisk!“
- případně i „za komoušů / Hitlera bylo všechno státní a jak jsem tehdy byl mladý a šťastný“
Elita společnosti jela na fotbal
V sobotu jeli baníkovci speciálním pro ně vypraveným vlakem do Prahy na fotbal. Ve fotogenické krajině kolem Brandýsa nad Orlicí se jednomu z nich nevyplatilo vykukování ze dveří během jízdy a tento si řekl o Darwinovu cenu. Zavdal tak svým spolufanouškům další důvod jít se ožrat, tentokrát ne v klubových barvách, ale v černém.
Je s podivem, že se něco takového stalo poprvé, protože kdo někdy viděl obdobný fotbalový speciál s dutohlavy v různých stádiích opilosti porůznu vykloněnými z oken a dveří, musí si říkat, že podobná zakončení budou spíše pravidlem.
Ještě více mě však překvapil dnešní článek na iDnesu, kde zástupci klubu a fanoušků štkají nad „nespravedlivým“ údělem zemřelého. Zodpovědnost se snaží hodit na České dráhy, které údajně nasazují na jejich vlak nedůstojné, zastaralé a nebezpečné vagóny. Dále se snaží navodit vizi jakési alternativní reality, kdy celý patnáctivozový chachar-vlak jede v klidu a deset problémových lidí v něm dělá bordel.
Není tomu tak. Vozy nasazené ČD na tento vlak nejsou o nic horší než vozy pro převoz normálních lidí, ač by dle mého názoru klidně mohly být. Na ten svinčík, co tam fanoušci během jízdy vyprodukují, by se hodily spíš otevřené nákladní vagóny na přepravu uhlí. I kouřit by tam šlo lépe, větrání mají tyto vozy řešeno velmi dobře. Co se týče bezpečnosti, zatím jsem neslyšel o případu, kdy by někdo jen tak v klidu seděl ve vlaku a najednou vypadl ven.
A deset problémových lidí? Vlak s baníkovci jsem viděl jednou na vlastní oči a několikrát na fotkách a tak prostě vím, že tento výrok je pouze komický nesmysl.
Zkrátka, je to takový obvyklý rádoby humanismus: Já jsem sice hlupák, co si šel zakouřit do otevřených vlakových dveří během jízdy, ale nechci nést následky své činnosti, někdo mě měl přece ochránit!
Kde jsou ty časy, kdy se používal zdravý rozum
Nedávno jsem si četl v nějakém magazínu ČD Cargo (tedy nákladní divize Českých drah) a jeden článek mě doslova nadchnul. Jmenoval se Ze starých letopisů a citoval interní ustanovení a různé další informace týkající se nákladní železniční dopravy v 30. letech minulého století.
Zacházejte se zbožím šetrně, nakládejte je do správných vozů pro výhodné vlakové spoje. Ušetříte železnici zbytečné výdaje a získáte přepravce. Zisk ČSD je též Vaším ziskem, na ztrátu podniku doplatíte i Vy sami. Jak by bylo krásné, kdyby to i dnes železničářům někdo řekl, zejména tu poslední větu. Ale je holt jiná doba. Za totáče se stalo tak nějak normou, že do práce se chodilo částečně z povinnosti a částečně pro peníze (a že ta práce může mít nějaký smysl a někdo její výsledky konzumuje, to už je jedno). Právě u státních molochů typu ČD přetrvává podobné chování v největší míře i dodnes.
Odpovědní staniční pracovníci byli pověřeni sledováním výrobních a obchodních poměrů svého okolí tak, aby mohli potenciálním přepravcům nabídnout „rozmanité úlevy, které mají vliv na kalkulaci dopravních vydání.“ V kontextu dnešních ČD je to něco naprosto nepředstavitelného. Být vstřícný k zákazníkům a zkoušet získávat nové, proč? V předpisech už to dnes není, házím na to bobek.
No a perla na závěr: Nejúspěšnější zbraní proti automobilní soutěži je šetrné zacházení se zbožím a bezvadné a rychlé provedení přepravy. I to je velmi nadčasové. Zatímco tehdy si dráhy ještě uvědomovaly, že nejlepší je proti konkurenci bojovat kvalitou služeb, dnes jsou na to moc líné a raději by si prolobovaly různé zákazy kamionů, ekologické daně z nafty a podobné nesoutěžní kraviny. Vagón se zkrátka poveze z jednoho konce republiky na druhý týden a jestli to někdo chce nabízet rychleji, mělo by se mu to zakázat, aby naši pozici neohrožoval.
Věřím nicméně, že oddělení nákladní divize ČD a její (doufám) připravovaná privatizace povede ke zlepšení. Těch zaměstanců, kteří si i dnes zákazníků váží a uvědomují si, že právě oni je živí, si samozřejmě vážím.