I pokuta je přece daň, tak proč by nemohla být progresivní…
Výsledek ankety hovoří sám. Divím se ale, že pro tu kravinu nejsou jen obligátní dvě třetiny populace, ale ještě víc.
Úplně to vidím. Najmou se noví úředníci, kteří budou pro ty mraky dopravních přestupků zjišťovat, jak majetný je pachatel a podle nějaké tabulky počítat výši pokuty. Jistě se na to zavede nějaké nové lejstro. Zvýšený příjem z pokut boháčů tu šaškárnu určitě aspoň z poloviny zaplatí.
A budou v tom i jiné možnosti: k detekovanému boháči se úředník spiklenecky nakloní a prohodí něco ve smyslu, že by ten vyšší příjem šel pro účely přestupkového řízení jistě zatajit, nebudete mít sice slevu zadarmo, ale vyplatí se to nám oběma…
Bojujte pak proti státnímu plýtvání a korupci, když si to vlastně 80 % lidí nepřeje…
Ach jo.
Školné
Školné je teď docela populární téma. Řada voličů sice volila strany, které jeho zavedení mají v programu, teď se však zdá, že doufali, že na něj nakonec nedojde.
Myslím, že i řada odpůrců školného chápe, že že studium zkrátka zdarma není. Učitelé chtějí nějaký plat, něco stojí prostory, něco pomůcky atd. Jelikož vstupy zdarma k dispozici nemáme, musí to někdo platit. A když už se za něco platí, bývá nejefektivnější, když za to platí ten, kdo danou službu konzumuje. Přináší to několik výhod:
- Zákazník chce své peníze investovat účelně, nepůjde tedy studovat jen tak pro zabití času, bude mít sám zájem na kvalitě výuky apod.
- Jedině placení přímo zákazníkem zajistí efektivní vynaložení prostředků a ve svém důsledku i nejlevnější možnou cenu služby.
- Školné přispěje k zájmu o studium oborů, které mají dobré uplatnění v praxi.
- Školné přinese do škol více peněz. V této souvislosti musím podotknout, že zejména učitelé stěžující si na nízké platy a odmítající školné ve mně vyvolávají silné nutkání poklepat si na čelo.
- Nepřipadá mi spravedlivé, aby i někdo, kdo nestudoval a nestuduje, na to jiným přispíval.
Ti druzí se snaží vsugerovat lidem představu, že vzdělání leží zadarmo na ulici a teď ta zlá vláda (která ještě ani není), ho chce chudým obyčejným lidem zpoplatnit, aby se na tom napakovala. Tato teze se jistě ujme. Posuďte sami třeba článek soudruha Zaorálka.
Vždycky mě dojme až k slzám, když nějaký socan začne bědovat nad zadlužováním našich dětí. Chápu-li ho dobře, je špatné zadlužit studenty (kteří se rozhodli investovat do své budoucnosti) částkou za školné. Je však správné, vzít tu samou částku, navýšit ji o režii státního přerozdělovacího systému a zadlužit jí úplně všechny. Moc tomu nerozumím. Ale už mi jednou bylo vysvětleno, že my pravicově orientovaní jsme děsně blbí, tak to asi bude tím.
Vzdělání prostě není něco automatického, co roste někde v lese. Dokud se budeme tvářit, že na něj má kdokoliv samozřejmý nárok (a ne jen právo), bude nám neustále vadit, že je nekvalitní, že jeho přínos do praxe je sporný. Někteří se tomu budou donekonečna asi i divit.
Bohužel – školné, které vyplodí vznikající vláda, bude asi pěkný paskvil. Bude patrně fixně nařízené, bude hradit jen část nákladů a nedojde ke snížení daní odpovídajícím způsobem. Bude to tedy další socialistická náplast na již existující socialismus. Něco jako poplatky ve zdravotnictví. Už teď se ukazuje, že vítězství politiků jen o něco méně levicových než ČSSD nebyla zas tak velká výhra.
Ostatně, i v jiných oblastech hodlá vláda být vskutku „pravicová“ a jít ve stopách soudruha Janoty. Chce třeba přizabít naši ekonomiku (dostávající se z krize) dalším zdaňováním. Ach jo, kdy už si tihle přihlouplí ouřadové založí vlastní firmy a budou v nich řešit malý odbyt zvyšováním ceny zboží? Třeba by se jim pak konečně rozsvítilo…
Zachraňujeme svět
Čas od času si někdo myslí, že je jeho posláním zachránit svět. Což o to, pokud to dělá za své, nikomu neškodí a může to být dokonce úsměvné. Semtam se někomu skutečně může povést něco užitečného vykonat.
Horší je, když začnou zachraňovat svět politikové a úředníci. To bývá zpočátku také dost vtipné, končívá to však neslavně, občas i desítkami milionů mrtvých. Jsem zvědavý, jak to skončí tentokrát a zda si za pár desítek let budou děti při hodinách dějepisu říkat, jak byli ti lidé tehdy hloupí… a chovat se pak zase podobně, jako oni.
Politik svět nezachrání a důvody nadávat na něj budeme mít stále, pokud to zachraňování po něm budeme požadovat.
Jak se šetří u DPMB
Ustaraný Dopravní podnik města Brna od začátku ledna implementoval nezbytně nutné šetření, které avizoval již na podzim (poté, co mu dramaticky ubylo zákazníků, vyletěly ceny energií a pracovníků a ještě už několik let vůbec nezdražili jízdné).
Výsledkem je zrušení řady spojů, takže se během cesty ještě o něco více mačkáte s lidmi, kteří se zrovna ten den zapomněli umýt, nebo aspoň posnídali něco česneku.
DPMB vůbec geniálně šetří. Zrušil třeba zastávku Kolejní, kterou za den využijí tisíce studentů. Soudružka tisková mluvčí se hrozně diví, že jsou s tím zákazníci nespokojeni („Je pro nás zarážející, že vůbec kvůli zrušení Kolejní vznikla taková negativní odezva“) a argumentuje, že jít z jiné zastávky 600 metrů lesem je přece v pohodě. Ano, je to ta samá mluvčí, která v létě omlouvala elektrický výboj v tramvaji tím, že za to může déšť.
Co mě ale absolutně dostalo, bylo kvokání o studentech a dotacích: „Nejsou to Brňané a navíc to jsou studenti. Když to vezmeme do detailu, jejich jízdné je vlastně dotované dvakrát. Jednou proto, že je studentské, a podruhé proto, že ti lidé nejsou z Brna a tudíž na ně město nedostává peníze.“
Je na tom vidět další rozměr zrůdnosti dotací MHD – dopravní podnik se na zákazníky nedívá jako na zákazníky, ale pokřivenou optikou různých dotací. Tisíce studentů ochotných koupit si předplatní jízdenku bych si hýčkal – ne tak „firma“ (resp. úřad), který jim háže klacky pod nohy a ještě blekotá něco ve smyslu, že je zbytečné pro ně mít zastávky a vlastně je vůbec vozit.
Než DPMB zruší z úsporných důvodů třeba zastávku Hlavní nádraží, měl bych pro ně jednu radu: slyšel jsem, že mají v Brně docela velký barák plný úředníků (poté, co jsem četl seznam odborových organizací v pražském dopravním podniku nebo názvy různých pracovních pozic u ČD, tomu i docela věřím). Co třeba začít tam? Úspěch firem typu Student agency, které nejen že nejsou dotovány, ale ještě vydělávají, tkví totiž i v tom: ke svému vedení nepotřebují desítky oddělení s šéfy, náměstky a sekretářkami.
Úřad práce
Poslední dobou jsem (byť někdy mírně zprostředkovaně) učinil pár zkušeností s úřady práce.
Zejména ten brněnský je fakt síla. Smradlavá budova, kde se to od ranních hodin plní vesměs od pohledu nezaměstnatelnými lidmi, kteří vám vdechují výpary rumu do obličeje. Občas si zahuhlají vychlastaným hlasem, jak moc je sere, že tam musí čekat.
Jste-li nezaměstnaný, musíte se na úřadu práce registrovat. Hledání práce v podání tohoto úřadu vypadá následovně: úřad si vás periodicky zve a na každé schůze vám všemocná úřednice jen sdělí, kdy máte přijít příště.
Neznám osobně nikoho, komu by úřad práce skutečně práci našel. To by ještě nebylo nejhorší, kdo by to ostatně od úřadu čekal, že. Za nejhorší považuji to, že když už si sami práci seženete, hází vám ještě úřednická vrchnost klacky pod nohy a dělá průtahy například s vydáním potvrzení o evidenci apod. Člověk se pak ani moc nediví třeba tomuhle.
Když se nad tím ale zamyslíte, je to přece logické. Kdyby byli všichni zaměstnaní, nebylo by třeba úřadů práce. Proto je v zájmu všech zdejších ouřadů, aby byla nezaměstnanost stabilní. Podobně jako je v zájmu policie, aby bylo hodně kriminality. Když se tyto logické zájmy ještě dají dohromady s typickými schopnostmi některých státních zaměstnanců, dějí se zajímavé situace.
Zkrátka a dobře, abych připomněl část mého virtuálního volebního programu, úřady práce považuji za zcela zbytečné a neváhal bych je zrušit.
Virtuální volební program
Kdyby se mi chtělo na podzim kandidovat do poslanecké sněmovny, jak by asi vypadal můj program? Sepsal jsem si pár bodů.
Sociální systém
- Okamžité zrušení porodného a přídavků na děti, nahrazení stejně štědrými daňovými odpočty (= zamezení stavu, kdy dítě je pro některé skupiny lidí něco jako výrobní prostředek).
- Sociální dávky dlouhodobě nezaměstnaným vázány na vykonávání práce (i kdyby to mělo být přeskupování cihel z jedné hromady na druhou; to samé by se týkalo vězňů).
- Zrušení úřadů práce, ponechání informačního systému pro nabídku a poptávku pracovních míst.
- Státní sociální a důchodové pojištění (resp. daň) by přestalo být povinné a zůstalo by pouze dobrovolnou variantou. Kdo by chtěl, nechť se zajistí, jak uzná za vhodné.
Finance, daně
- Zrušení dědických daní, daní z převodu nemovitostí atd. a související restrukturalizace finančních úřadů.
- Maximální možné zjednodušení podnikání. Nebránil bych se ani úplnému zrušení povinnosti mít živnostenský list – podnikání by mělo být přirozeným lidským právem.
Státní správa
- Co nejvíce agendy nahradit chytrými informačními systémy, regulace stavu úřednictva.
- Všude zavést hierarchickou strukturu řízení zaměstnanců, zrušit platové třídy a nahradit osobní mzdou.
- Úředník je osobně odpovědný za následky svých rozhodnutí. Tedy takové ty různé pokuty za předražené zakázky a další vědomé pochybení by neplatil stát státu, ale vždy úředník, který to podepsal (a dostal za to odměnu).
Zdravotnictví
- Státní zdravotní pojištění (resp. daň) nebude povinné pro ty, kdo si sjednají jeho komerční obdobu.
- Běžné zdravotní úkony (dejme tomu do 1000 Kč) hradí pacient v hotovosti; pokud chce, přeposílá fakturu své zdravotní pojišťovně k následnému proplacení.
- Zrušení regulačních poplatků za návštěvu lékaře (v souvislosti s bodem 2), poplatky za recept a pobyt v nemocnici zůstávají. Kdo má pojištění komerční, řídí se pravidly své pojišťovny.
Průmysl, doprava
- Postupná privatizace ČD.
- Možnost stavby soukromých silnic a dálnic.
- Liberalizace a privatizace energetického průmyslu.
- Privatizace dalších státních podniků (kde je to jen trochu možné).
Zemědělství
- Konec dotování výroby biopaliv.
Kultura
- Vrácení církevního majetku a okamžité ukončení dotování církví ze státního rozpočtu.
Školství
- Postupný přechod z veřejného financování na školné u VŠ (časem zvážit i pro střední a základní školy); vždy kompenzováno příslušným snížením daní.
Umění tvořit pravidla a zákony
Pro malé zamyšlení:
- Desatero božích přikázání má 279 slov.
- Prohlášení nezávislosti třinácti severoamerických států z roku 1776 má 300 slov.
- Nařízení Evropské unie o dovozu karamelových bonbonů má 25 911 slov.
Účty za předsednictví EU
Zasmějme se společně nad účty za slavné předsednictví EU:
- 1 500 nasazených úředníků (mají také úředníci nějaký svůj útvar rychlého nasazení?)
- 200 000 hodin přesčasů (to je 133 hodin na kus úředníka; to by mi firma neproplatila ani za 2 roky, ale stát ano, ten je bohatý)
- 30 000 hostů
- 3 000 schůzek
- 150 000 propisovaček (to je 5 na jednoho hosta, to docela jde; tipuju že jedna stála aspoň 1500 Kč od spřáteleného dodavatele)
- 31 500 kravat (kdyby se každý nasazený úředník rozhodl skoncovat s parasitismem a na té kravatě se oběsit, měl by na to přesně 21 pokusů)
- 13 500 šátků (pro jistotu ještě 9 pokusů se šátkem)
- 1 500 odznaků (to je jeden odznak pro jednoho ouřadu za hrdinství ve službách státu)
- 1 000 manžetových knoflíčků
- 220 krajkových broží
Skutečně si ještě někdo myslí, že je v pořádku, aby se původní vznešené (a jistě dobré) ideje EU o volném pohybu lidí a zboží změnily v bezhlavé utrácení za úředníky, budovy, propisovačky, vlaječky, odznáčky, velikášské večeře pro papaláše a tuny nařízení, regulací a směrnic?
Zkrátka, to se to z eráru žije. To my, daňoví poplatníci, to máme o trochu horší…