Kuřácké restaurace prý omezují svobodu nekuřáků, zaslechl jsem.
Analogicky třeba čínské restaurace omezují svobodu lidí, kteří mají rádi pouze českou kuchyni a tudíž by také měly být zakazány.
České restaurace omezují svobodu lidí, kteří mají rádi čínskou kuchyni a tudíž by také měly být zakazány.
Že je to kravina? Ano, už od toho prvního.
Je přece absurdní, aby barák, kolem kterého chodíme, začal náhle omezovat naši svobodu, jakmile v něm někdo otevře kuřáckou restauraci. Naopak získáváme novou možnost – a pokud ji nechceme využít, jsme na tom jen stejně jako dříve.
Naši svobodu nijak neomezuje to, je-li v tom baráku servis aut Ferrari, kosmetický salón pro psy nebo prostě jen soukromý byt. Anebo kuřácké doupě. Svobodu by naopak omezovalo, pokud bych ten dům vlastnil, a stát by mě do otevření kuřácké hospody nutil. Nebo mi to naopak zakazoval…
Svoboda je možnost volby, jak nakládat se svým životem nebo majetkem. Jsou ovšem mezi námi i lidé, kteří by rádi nakládali se životy a majetky jiných a ještě se přitom tou svobodou ohánějí…
Musel jsem se hořce zasmát nad diskusí pod článkem o nějakém Janově, nebo Chanově, nebo co to bylo (zas tak moc se v těchto výdobytcích sociálního státu nevyznám).
Kdosi tam psal, jak je v těchto lokalitách nezbytně nutné zakazovat věci typu sezení na schodech, jinak že by tam nastala tadlencta anarchie.
Škoda, že už dávno tu anarchii (tedy absenci státu a jeho nucení do nesmyslů) nemáme. V ní by totiž podobná ghetta buď vůbec neexistovala, nebo by byla jen velmi okrajovou záležitostí. Neexistovalo by totiž to, co je vytvořilo: snaha státu násilně měnit chování celých skupin lidí a nutnost odvádět někam povinně peníze a mít zcela zanedbatelnou kontrolu nad tím, jak budou (někým cizím) utraceny.
Jedna věc, které už dlouho nerozumím: proč je mezi námi proboha tolik lidí, kteří mají neustálou starost o to, zda „ti druzí“ platí daně?
Viz třeba část výživné diskuse k tomuhle nebo nejnověji tenistka Kvitová, která se – ó hrůza – rozhodla platit daně jinde. Inu, kdo chce moc, nemá nic – to platí univerzálně, i pro stát. Ale u daní by to podle některých myslitelů mělo být jinak: plať, lotře, protože my máme úžasné představy, co s tvými penězi dělat. (A je nás víc, takže to bude po našem! A že nám utečeš? Budeme tě aspoň zostuzovat.)
Ale kde se to vlastně bere? Je to aplikace pravidla „platím já, tak ať koukají platit i druzí, a beztak se mají líp, tak ať koukají platit víc“? Je to ekvivalentní konstrukci „okradl mě dnes kapsář, tak ať kouká okrást i souseda, a ideálně ještě víc než mě!“ Moudrý a soudný člověk by měl přece usilovat, aby kapsář neokradl ani souseda, ani jeho.
Je to snad myšlenka, že když stát vybere dost na daních, tak už konečně bude dobře? To je snad ještě úchylnější než to první. Pokud si to někdo myslí, doporučuju podívat se do nějaké encyklopedie na heslo černá díra. Vsadím se, že i kdyby do státního rozpočtu přiteklo třikrát tolik peněz, odvětví jako zdravotnictví, školství apod. budou stále zoufale podfinancovaná.
Problém totiž není v množství vybraných peněz, ale je systémový. Až soudruh Bureš poplatníky zase trochu zmáčkne, aby víc vybral, a vybere ve výsledku o něco míň, možná to pochopí i on. Tenhle stát netrpí tím, že by vybíral málo na daních, ale tím, že chce vybírat moc.
Nad zprávou o plošné kontrole řidičů a aut na jižní spojce jsem se dost zhrozil. Nad diskusí pod článkem ještě víc. Oni to lidi fakt obhajují:
Myslím si, že kdyby se objevila zpráva, že policie zastřelila namátkou vybrané lidi, přičemž každý stopadesátý z nich by měl v sobě detekovatelné stopy po marihuaně, tak se určití lidé budou radovat (pokud se to nestane jim nebo jejich blízkým, pochopitelně – což ovšem nehrozí – oni jsou přece ti slušní).
Mým ideálem je ovšem opak: stav, kdy policie nesmí zastavit auto, aniž by měla nějaké konkrétní podezření (stejně jako vám jen tak nemůže vlézt do bytu). A ano, jsou na světě země, kde to tak funguje.
Když je lid tolik pro, proč tedy třeba neuzavřít chodník a neprolustrovat všechny nebožáky, kterým se zrovna poštěstilo tam v danou dobu procházet?
Proč neudělat plošnou kontrolu nějaké ulice, kdy by hrdinná policie prolezla všechny domy a byty a pak se šla pochlubit do nějakého plátku pro dementy, kolik se tam toho našlo? A že by toho bylo!
Chápu, že i zde by se našli idioti, kteří by si blahem pomlaskávali a nechali si nadšeně i nahlédnout do zadku, že tam fakt žádnou drogu (nebo cokoliv jiného, aktuálně moudrým státem zakázaného) neschovávají, ale snad bych jich bylo aspoň o něco méně, než když to dopadne jen na ty „blbý auta“. Ach jo.
A to za předpokladu, že k volbám přijde cca 2,4 milionu voličů (což by bylo pokračování trendu z let 2004 a 2009) a že Svobodní dostanou zhruba tolik hlasů, jako na podzim 2013.
Ba bylo by dobré, aby získali voličů ještě o něco víc, protože je o nich od posledně ještě o něco víc slyšet a za kampaň asi utratili docela dost peněz. Optimistickými odhady jsem se dostal až někam k 7 %.
V čem se můžu mýlit:
Tak snad je důvod k mírnému optimismu.
Bylo vyrobeno poslední pomazánkové máslo a subjektivně mi připadá, že se od posledně vyrojilo nějak hodně dalších pánů Hujerů, kteří jsou za to rádi.
Je to prý ošklivé klamání spotřebitele. To mohlo být tak v roce 1977, kdy to vzniklo, ale za téměř 40 let si snad spotřebitel zvykl, ne? Nebude spíš klamáním spotřebitele to, že se to najednou bude jmenovat nějak jinak?
Prý to není máslo. Ne, to není. Je to pomazánkové máslo. Existují stovky a tisíce označení, ze kterých se přidáním adjektiva stává něco jiného. Bude s tím unie taky bojovat? Aby chudák spotřebitel nebyl zmatený? Je ten spotřebitel vlastně ještě člověk, nebo nějaký idiot, za kterého musí myslet ouředník?
To by se prý i rovnou mohlo říkat čokoláda i různým „pochoutkám“, které s ní nemají nic společného, četl jsem také. To je velmi absurdní úvaha a k tématu by byla, kdyby se pomazánkové máslo jmenovalo pouze máslo, dále viz třetí odstavec. A třeba hovnová čokoláda ať se tomu klidně říká.
Je to prý hnusné a mělo by se to zakázat úplně. No, taky mi to moc nechutná a ani si nepamatuju, kdy jsem si to naposledy koupil, ale proč v tom bránit jiným lidem s jinými chutěmi, proboha?
Taky by prý by mohli být zmatení soudruzi cizinci, kteří se naučí slovo máslo a pak si u nás koupí to pomazánkové a nastane hrozný neřešitelný problém. No a co? Když si koupíte v Anglii slaninu, bude to taky trochu něco jiného než u nás. Takový je život, ne? Nechci žít v unifikovaném světě, kde mě před hrozícím jednorázovým omylem se škodou za pár korun budou chránit armády úředníků za miliony.
Jako obvykle jsem neslyšel ani jeden věcný argument, ale chápu, že pro úřední nařizování, jak se něco smí nebo nesmí jmenovat, je těžké takový najít. Chápu také motivy našich eurohujerských politiků, těm to může přinést moc. Co ale vede jiné lidi, že jejich výplody nekriticky přijímají?
Souhlasím nicméně, že je to v zásadě banalita a že EU škodí i hůř. Na druhou stranu pořád čtu, jak jsou Svobodní strana pro pár intelektuálů a chybí jim témata pro vobyčejný lidi. A tohle snad jedno takové je (jenže teď zase čtu, jak se zabývají lacinými banalitami :).
Už odmala jsem nesnášel, pokud se někdo pokoušel zpětně měnit obsah dobrovolně uzavřených dohod ke svému jednostrannému prospěchu. Tomu totiž říkám zmrdství.
Proto jsem rád, že se komická anabáze s pokusem zpětně dostat z bank poplatky za úvěry přiblížila ke svému konci. Kdyby to byl můj styl, také bych se jí býval mohl účastnit. Jenže proč? Při podpisu smlouvy, kdy se o měsíčních poplatcích hovořilo, mi nikdo u hlavy pistoli nedržel a uzavřel jsem ji dobrovolně.
Kdybych do něčeho takového šel, to už bych rovnou mohl dělat hejla Babišovi za koblihu nebo něco podobného.
Taky by se mi nelíbilo, kdyby někdo něco podobného zkoušel na mne, nebudu to tedy přece dělat jiným. Hádám, že ani těm „desetitisícům klientů“ by se moc nelíbilo, kdyby za nimi třeba přišel šéf a řekl: „Hele Franto, my jsme sice kdysi podepsali nějaký platový výměr, ale my si teď myslíme, že jednu stovku ze své výplaty dostáváš nespravedlivě a proto nám ji teď vrátíš, a to zpětně za celých pět let.“
Jsem rád, že po různých rozsudcích „v zájmu lidu“ a „exemplárních trestech“ pro mediálně zajímavé „zločince“ zaznělo z naší justice taky něco rozumného, a to že uzavřené smlouvy by se třeba taky mohly dodržovat.
P.S.: Zda a v jaké výši jsou poplatky za vedení úvěrového účtu smysluplné, odpovídající nákladům banky apod. s tématem nijak nesouvisí.
P.P.S: V bance nepracuji a tedy mě tyto a podobné poplatky neživí.
Přiznám se, že nerozumím úvahám o tom, že odmítání vedoucí úlohy EU je nebezpečným nacionalismem.
Pokud vím, hlavní nebezpečí nacionalismu bylo (a je) v tom, že „zájmy národa“ jsou výrazně nadřazeny individuálním svobodám jeho obyvatel. Nechápu ovšem, jak tomuto nebezpečí zabráníme tím, že nad svobody obyvatel povýšíme zájmy „supernároda“ zvaného EU. Nestává se pak z toho jakýsi „supernacionalismus“? Ještě mnohem horší a nebezpečnější než „obyčejný“ nacionalismus? Snaha o koncentraci moci je podle mě vždy velmi škodlivá.
Proč hned kopat do lidí, kteří na toto nebezpečí ukazují? (A ještě více hloupé mi to připadá tehdy, pokud jejich zájmem není nahradit „supernacionalismus“ nacionalismem „obyčejným“, ale rovnou těmi individuálními svobodami obyvatel.)
Představme si, že se skutečně někdy podařilo vytvořit ideální svět podle socana / komouše / atd. (ono je to celkem jedno).
Mávnutím proutku bylo zařízeno, že se u nás netuneluje ani nekrade, takže všichni pohodlně vyžívají ze sociálních dávek, jak už kdysi prorokoval velký marxistický myslitel Keller.
Kapitalismus byl odstraněn (což si zasloužilo zápis do Guinessovy knihy rekordů, neboť se poprvé v historii podařilo odstranit společenské uspořádání, které předtím neexistovalo). Zlý ošklivý neoliberalismus byl vymýcen, zakázán a jeho vyznavači byli veřejně popraveni, takže vobyčejný lidi se již nemusí bát, že by jejich práci někdo vykonával lépe nebo levněji a prostě ji mají. Oficiálně máme 101% zaměstnanost, protože nějaká úřednice udělala chybu ve výpočtu a nikomu to nepřipadalo divné. Sociální stát konečně přestal být demontován a ještě trochu víc bobtná.
Zdálo by se tedy, že lid má, co chtěl. Mzdu lidem určuje stát, a to tak, aby každý bral +- průměr. Do práce se sice chodí povinně, ale nic moc se tam nedělá, natož užitečného – pohodlný život je již zajištěn, tak proč se o něco snažit. Snaží se asi tak 10 % lidí, kteří jsou od přírody pracovití, ale moc to nestačí, navíc se jim zbytek směje, jak jsou blbí.
Těch 10 % vůbec dělá problémy. Život ve státní ZOO, kde jsou průměrně nakrmeni a nějak bydlí, jim nevyhovuje. Bůhvíproč chtějí tu ošklivou svobodu, která je sice hezká, ale k ničemu, když tě nikdo nenakrmí, mámo! Tito zrádci pokukují po možnosti emigrace (tento dokonalý socialismus nebyl zaveden na celém světě), vůdcům ale dochází, že to jsou právě oni, kdo ještě trochu drží poničenou ekonomiku nad vodou. Na hranice se tedy montují ostnaté dráty a znovu se tam objevují pohraničníci se samopaly. Bylo sice těžké je sehnat, máme přece oficiální nezaměstnanost -1 %, ale pokrokový režim si poradil.
Lidé trochu více umírají, klesla průměrná délka života, protože státní doktoři na svou práci serou ještě o něco víc než dřív. Ale to nevadí, to není tak rychle vidět. Vidět je, že se nedoplácí na léky, a to je fajn! Že na spoustu nemocí žádný účinný lék ani nedostanou, to vidět není.
Bylo také nutné zakázat dovoz elektroniky, protože lidi kupovali raději počítače z dovozu, než 10x dražší a poruchovější tuzemské. Podpora soběstačnosti je to hlavní! Teď si sice počítače nekupuje prakticky nikdo, ale tím si přece nenecháme zkazit radost, poptávku doženou státní úřady!
Další problém nastal s jídlem. Bylo zakázáno cokoliv dovážet, protože podpora domácích zemědělců musí být. Ti sice zvládají uživit tak půlku populace, ale to je jedno. Zbytek lidí nějak živoří a snaží se pěstovat něco doma, to má být ale záhy ilegální, protože to rozvrací socialistickou soudržnost (a kromě toho, kulka za domácí zabíjačku byla už za sociálního demokrata Hitlera, takže je to taková pěkná tradice).
Lidé matně vzpomínají, jak dříve sice měli auto (litr řepkonafty stojí po nařízení ministra pro pohonné hmoty Babiše 250 Kč), ale na druhou stranu teď není vidět zlé zbohatlíky a jejich BMW a Porsche. Dříve sice semtam jezdívali na dovolenou do Chorvatska, ale ve zprávách už neukazují ty hajzly, co si klidně letěli do Thajska. Dříve měli co jíst, ale dnes není ani slechu o kaviáru a šampaňském. Takže všechno v pořádku, nezáleží totiž na tom, jak se mají lidé samotní, hlavní je, aby se někdo neměl lépe!
Generální tajemník ÚV Komunistické sociálně demokratické strany práce (jinak též Sociálně ekologičtí Khmerové) a prezident republiky Keller hřímá v televizi, že se konečně podařilo odstranit sociální nerovnost a nůžky už se nerozevírají. Má pravdu: všechen lid je stejně chudý a malá privilegovaná vrstva pohádkově bohatých je dobře izolována od jejich pozornosti.
Kromě toho by to ještě chtělo zrušit peníze, nositele všeho zla. Spolu s tou totální „soběstačností“ se to již osvědčilo i jistému Pol Potovi.
Tak šup volit levici, ať se tomu trošku přiblížíme!
Začal platit nový občanský zákoník o několika tisících paragrafech, který hádám nikdo z nás nepoptával a ostatně téměř nikdo z nás nemá šanci jej detailně znát, jako většinu „moderních“ zákonů. A pomalu začínají vyplouvat na povrch různé absurdity, kterými nás jeho tvůrci obšťastnili.
Tak třeba pronajímatel bytu si nesmí říct, že chce jen nájemníky nekuřáky nebo bez domácích zvířat. „Majitel nemovitosti totiž nájemníka nemůže omezit v jeho právech,“ abych citoval. Je právem nájemníka třeba i ničení bytu?
Myslím si, že nabídka pronájmu nekuřáckého bytu se mých práv nijak nedotýká. Prostě je to jen služba, která mi může, ale taky nemusí vyhovovat, nic jiného. V právu najít si jiný, vyhovující podnájem tím nejsem nijak omezen. Můžete namítnout, že takový pronájem nemusí nabízet nikdo, pak by ale zákon musel lidem nařizovat byty pronajímat, což by bylo ještě o něco absurdnější.
V neposlední řadě nevidím jakýkoliv důvod, aby se pronajímatel s nájemníkem smluvně nedohodli na čem uznají za vhodné, třeba se že se do bytu smí vstoupit jen v bílém oblečení, nebo co já vím. Je to jejich věc. Tedy měla by být.
Ta idea, že pokud někomu zákon nařídí mi v něčem vyhovět a svět se tím zlepší, je velmi pomýlená.
Sám si nedovedu představit, že bych bydlel v nájmu a dělal majiteli s bytem něco, co si nepřeje jen proto, že mi to dovoluje jakýsi zákon. Proč někomu, s kým spolupracuji, dělat naschvály? To mi má jako přinést něco pozitivního? Budu pár měsíců v bytě kouřit přes nesouhlas majitele, abych byl při nejbližší příležitosti z nájmu vyhozen?
Vypadá to, že po vztahu zaměstnanec – zaměstnavatel, kdysi také oboustranně vzájemně výhodné spolupráci, zdeformované zákony na vztah dost jednostranně výhodný, budou následovat další.
Nesnáším tyhle zákony, které lidi učí být svině, protože „právo je přece na mojí straně, vole.“