Subjektivně se nám nějak množí různé útoky lůzy, viz zprávy (vesměs ze „specifických“ regionů):
Mladík v Ústí nad Labem serval šestileté dívce náušnice z uší
Výtržník v Ostravě demoloval auta, strážníkovi vylomil zub
Policie již identifikovala podezřelé z mačetového útoku, jeden se přihlásil sám
Kamera zachytila lupiče, který v obchodě slušně pozdravil a pak vytáhl nůž
Je to zvláštní, od různých sociálních inženýrů pořád čteme, že když budeme lůze platit výpalné, že nás za odměnu velkoryse nechá na pokoji. Výdaje na sociální dávky narostly za posledních 20 let několikanásobně, pro blaho sociálního státu odkládám z peněženky každý měsíc desítky tisíc Kč; podobných případů přesto neubývá, ba možná bych řekl, že naopak. (Což není překvapivé, jelikož kromě snadného života dotujeme těmto skupinám lidí i snadné množení.)
Není ono to skutečně tak, že co je dotováno, toho (zcela logicky) přibývá? Tedy že nejlepším způsobem, jak bojovat proti chudobě, by bylo sociální stát zrušit?
Nepřibývá podobných případů i proto, že zpravidla čteme, kterak se útočníka nepodařilo dopadnout nebo dostal nějakou tu podmínku? Přibývalo by jich i tehdy, kdybychom četli titulky tohoto typu?
Mladík v Ústí nad Labem serval šestileté dívce náušnice z uší a dostal od kolemjdoucího pořádnou nakládačku
Výtržník v Ostravě demoloval auta, majitel mu vylámal zuby
Policie již identifikovala útočníky s mačetou, kteří byli zastřeleni majitelem baru
Lupič v obchodě slušně pozdravil a pak vytáhl nůž, prodavač revolver
Lidé nechtějí přispívat rodičům na důchod.
Ale odvádět peníze (povinně) do anonymní státní kasy a věřit, že jednou zase z této kasy sami něco dostanou, to jim nevadí. Stát uvažuje, že by velkoryse nechal lidi rozhodovat o trošce jejich peněz a oni jsou… proti!
Sakra, co je se mnou špatně, že cítím skoro všechno přesně opačně než ti lidé?
Vždyť právě to, že se člověk postará o sebe a o své nejbližší okolí, je nejlepší předpoklad pro to, aby počet lidí, o které se musí starat charita (pardon, dnes stát), bylo co nejnižší. No jo, já zapomněl, že sociální stát přirozenou mezigenerační solidaritu dávno vyhubil. Výše odkázaný článek je toho nejlepším důkazem.
Dokonce jsem se setkal s názorem, že by se lidé cítili trapně, když by je měly živit vlastní děti. A nechat se živit daňovými poplatníky, to trapné není? Plést do svých důchodů zlodějský stát (ač na politiky neustále nadávají), to má být normální? Rodiče snad živí děti a ty jim to pak jednou mohou vrátit. Není to tak přirozené?
Nápad vlády má tentokrát i celkem dobrý základ, jen s jedním „detailem“ nesouhlasím: nemyslím si, že bych měl sám rozhodovat o jednom procentu mého sociálního pojištění, ale o celé této částce. Když však vidím, jaké už to jedno malé procento vyvolává vášně mezi lidem, je mi z toho nějak smutno.
Fašistické je dnes všechno, co se příliš odklání od mainstreamových názorů, nebo o čem je nutné přesvědčit narychlo lid, že je to špatné (je to přece ošklivé slovo, o kterém se příliš nepřemýšlí a tak je pro tento účel ideální).
Je to trochu paradox – do fašismu je dnes nadáváno snahám o polemiku s ideály všeobjímajícího sociálního státu. Přitom podle původního významu je to právě fašismus, který obhajuje silný a mocný stát.
I já jsem byl kdysi na tomto webu nějakým nepříliš bystrým komentátorem z lidu nařčen z fašismu, když jsem neprojevoval dostatečné nadšení z plánů půjčit si na třinácté důchody, nebo co to tenkrát bylo.
Teď si tento pojem vzala do huby i (hlásná) trouba bratrstva pravdy a lásky, Halík. Rád bych viděl nějakého dalšího našeho významného politika, který má ke skutečnému fašismu tak daleko, jako Klaus.
Když si připomeneme Mussoliniho heslo „vše pro stát, nic proti státu, nic mimo stát“ a rozhlédneme se po naší politické scéně, tak uvidíme, kdo k tomu má nejblíž. Různé zdanění každého prdu – to je vše pro stát. Snaha přesvědčit nás o něčem různými mediálními kampaněmi za naše prachy, to je nic proti státu. Křečovité snahy kontrolovat naše životy a plnění nehorázných daňových povinností, to je nic mimo stát. Zkrátka, k fašismu u nás mají blízko všechny parlamentní strany.
Ale je to ošklivé slovo, a tak jím radši budeme označovat něco, co se nám nelíbí. Třeba svobodu.
Když byly v roce 1997 povodně, vláda vyrobila dluhopisy, které si mohl koupit kdokoliv dle svého uvážení. Mám pocit, že zhodnocení bylo inflace plus asi procento a půl. Tedy nic zajímavého, ale šlo pomoci a časem dostat peníze zpět a neprodělat.
Také mám pocit, že byl tehdy premiérem ten zlý Klaus, co nám už tolik let škodí.
Doba ale pokročila. Zastaralé názory, že pomáhat má ten, kdo sám chce, se podařilo téměř vymýtit. Máme moderní sociální stát (byť pořád komunisté křičí, jak dochází k jeho „demontáži“ – bohužel jsem si toho nějak nevšiml) a tak dnes pomůže povinně každý. Bude se tomu vzletně říkat „Fond povodňové solidarity“, méně vzletně povodňová daň, reálně kapsář stát opět zašmátrá v naší peněžence a vezme si zase o něco víc. A něco z toho možná na ty povodně opravdu dá.
A bude to jistě účelně investováno – lidé si opraví své domy v záplavových oblastech a po čase se budou zase podivovat, že jim tam opět nateklo a že se od minula „nic neudělalo“.
Ale proč se tomu vůbec divím. V zemi, kde soudruh Janota, který má v hlavě nasráno, je považován za rozumného a zodpovědného (protože sestavoval úsporný rozpočet, kdy utratil jen o něco více než minulý rok a také povzbuzoval ekonomiku z krize dalším zdaněním), se ničemu divit nelze…
Vyvracet bludy Paroubků, Rathů, Škromachů a podobných je tak jednoduché, že to člověka brzy přestane bavit. Navíc se jedná pořád dokola o stejné „argumenty“, takže vlastně skoro není o čem psát. Tentokrát si zkusím trochu vyšší level – sociologa Jana Kellera.
Tento pán publikoval na silně levicových blistech článek, který přináší i bludy zcela nové, což je jistě výzva :-) Četba článku byla celkem náročná, z jakýchsi důvodů používá řada těchto levicových intelektuálů různé metody obfuskace a zabalují své myšlenky do pozoruhodných vět a konstrukcí. Článek je tak sice asi pětkrát delší, než by musel být, ale už jsem četl i mnohem horší.
Již od začátku z textu plyne, že za pravici je považována ODS, a dost možná i lidovci a zelení. Prostě typická definice množiny výčtem jejich prvků, tak jak to již léta dělají média (jako bych třeba řekl, že mezi ovoce patří zelí, cibule a kapr a nic jiného a opakoval to tak dlouho, až se to stane uznávanou „pravdou“). Zkusím zde zareagovat na to nejzajímavější.
„A to často na rozdíl od těch, kdo na minulém režimu parazitovali a dnes jsou nejpravicovější ze všech. Řadu takových případů zná jistě každý ze svého okolí.“
Ani neznám. Asi to bude tím, že se se slizkými kariéristy nestýkám. Nemyslím si, že by ultra-kariérismus nějak souvisel s politickou orientací. Ti lidé zkrátka volí podle momentálního možného prospěchu, a je jim zcela jedno, koho. Dříve to byli komunisté, dnes to může být někdo, kdo se panu sociologovi zdá pravicový. Zrovna tak to může být ČSSD, když slíbí nějakou regulaci, která bude zrovna pro jejich obchodní plány výhodná. Na těchto lidech nic pravicového není.
Jedním z klíčů k určování pravice je podle pana Kellera ochota solidarizovat se s druhými. Má pravdu, ten chlapec. Ale trochu jinak, než zřejmě zamýšlel. Pravicově smýšlející lidé v mém okolí jsou totiž rozhodně solidárnější (v původním slova smyslu). Levicoví jsou sice také solidární, ale téměř výhradně prostřednictvím cizích peněženek.
Pravicové voliče dělí Keller na dvě skupiny. Jedna je prý bohatá a stát nepotřebuje, druhá ho sice potřebuje, ale „pravicově“ volí z jiných důvodů. Chybí mi ještě třetí: lidé, kteří považují za důležitou svoji svobodu a uvědomují si, že služby, které poskytuje stát, by mohl klidně poskytovat někdo jiný (a s trochu menším plýtváním). Zároveň nemohou přijmout tezi, že někdo jiný je povinen odvádět na ně peníze. To je nás takových tak málo? :-)
„Jejich exponenti ve vládě pro ně zařídili rovnou daň a je jen otázka času, kdy i rovná daň se jim bude zdát příliš vysoká.“
Každá daň je vysoká. Alespoň tehdy, kdy o jejím osudu rozhoduje někdo, kdo na ni nemusel vydělat, a tak ji vyhazuje za kraviny, nebo se mu záhadně ztrácí v kapse.
„Znám příklad hned dvou ostře pravicových inženýrů, jejichž rodiny žijí na hranici bídy, oni však kandidují za pravicové strany.“
Inu, buď je to nějaká taky-pravicová strana a inženýři už se vidí, jak si přilepší z veřejných rozpočtů, nebo si na druhou stranu uvědomují, že klíčem k prosperitě je práce a myšlenky a ne to, že vám sociální stát hází klacky pod nohy. Rozhodně dává větší smysl, být chudý a volit pravici, než být chudý a iracionálně volit levici (abych byl chudý i nadále).
„Nejprve k první skupině, tedy k těm, kdo jsou proti sociálnímu státu, proti veřejnému sektoru a proti jakékoliv solidaritě a troufají se bez toho všeho obejít.“
Keller za takové považuje zhruba jedno procento lidí. Nějak tomu nerozumím. Sám mám plat nepříliš nadprůměrný a již tak odvádím státu ročně tolik peněz, že jsem zcela rozhodně (a dlouhodobě) v mínusu (v poměru odvedené : získané peníze). Ba řekl bych, že v podobném mínusu je většina lidí, kteří vytvářejí nějaké hodnoty.
„V USA řeší sociální problémy jednoduše tím, že už více než dva miliony chudých lidí zavřeli od počátku 80. let do vězení.“
Za to, že byli chudí? To je zajímavá informace… Takže jak vypadají USA podle našich levičáků: zbídačená země, odkud utíkají lidé na Kubu, aby neumřeli, protože nemají na doktora. Na ulici potkáte samé lidi bez zubů, mlátí tam černochy a z těch minimálně desítek milionů chudých, co tam jsou, už za to náhodně vybrané dva miliony zavřeli.
„Vraťme se ale k našim bohatým asociálům. Těch lidí, kteří se u nás obejdou bez státu, a proto pohlížejí na daně jako na velké příkoří, je u nás jen hrstka…“
Skuteční asociálové mají ovšem daně rádi! Protože z nich žijí. A hrstka jich bohužel není, nějak se nám množí.
„Protože u nás bylo vysokoškoláků v minulosti málo, nemají ti dnešní téměř žádné problémy najít uplatnění a velká část z nich má relativně vysoké platy. Předlistopadový systém dnešní mladé pravici vytvořil skvělé nástupní podmínky do života.“
To fakt stačí mít vysokou školu a máte automaticky vysoký plat? Fakt to tak funguje i mimo státní sféru? A kvůli tomu, že minulý režim udržoval nízké počty vysokoškoláků, by snad ti dnešní měli volit levici, aby to bylo znovu tak? Dává to nějaký smysl?
„Už před léty kdosi napsal, že příslušníci středních vrstev se vyznačují tím, že ze všech sil a s velkým přesvědčením hájí zájmy těch, kdo stojí nad nimi.“
To mi spíš připadá typické pro voliče levice, kteří úporně brání své vyvolené, aniž by si povšimli, že jediní, kdo na levicovém systému opravdu vydělávají, jsou právě ti vyvolení. Ostatně, nevidím důvod pro to, aby se zájmy slušných a pracovitých lidí nějak zásadně lišily podle toho, kolik zrovna vydělávají. Jsem-li slušný a vydělávám málo, nemůže být přece mým zájmem, aby někdo, kdo zrovna vydělává víc, mi něco nuceně odváděl. To bych už nebyl slušný…
„Jsou vysloveně proti neoliberalismu, protože ten vytváří podmínky, kdy přicházejí o dobře placenou práci.“
Kdo ví, jak to ten zlý neoliberalismus dělá. Že by dovoloval tu moji práci dělat i někomu jinému, kdo za ní nechce tolik peněz? Tak holt musím nabídnout něco navíc.
„Vyčítají jim, že nepracují, zatímco oni sami vzali i hůře placenou práci poté, co přišli o tu lépe placenou. Přitom nejsou ochotni připustit, že část těch hůře disponovaných mohla zůstat bez práce právě proto, že je o jejich práci připravili oni sami.“
Aha, takže bych si raději měl jít preventivně sednout na pracák, abych někomu náhodou nevzal jeho práci? Zde už se profesor dostává do poněkud zvrácených úvah. Ale bude ještě hůř :)
„Výsledek je takový, že mnozí lidé, kteří jdou sociálně dolů, sestupují ze středních vrstev do vrstev nižších, volí spíše pravicově. Častěji než jiní volí dokonce ultrapravicově.“
Jelikož žádnou ultrapravici neznám, předpokládám, že je tím myšlena ultralevice typu DS, NS. Není tedy i ta zmíněná předchozí pravicová volba spíše levicová?
„Volí napravo také proto, aby tím vyjádřili protest proti nově příchozím, arabským a černošským rodinám, kterým se podařilo povznést se na jejich úroveň.“
A nepovedlo se to těmto nově příchozím právě díky sociálním dávkám? Ty jsou patrně také velmi pravicové…
„Kdyby se u nás tolik nekradlo a netunelovalo, mohli jsme na sociálních dávkách (nebo na jejich obdobě – občanském platu) pohodlně žít všichni.“
Tohle je ovšem bomba. Zde pan profesor sám sebe degradoval na úroveň Romů z východoslovenských osad, kteří jsou přesvědčeni, že vláda odněkud dostává dávky na každého občana. Prostě: není potřeba pracovat a vytvářet hodnoty, stačí když vláda nekrade a spravedlivě rozdá dávky.
Znovu si tímto potvrzuji, že vlastnictví akademického titulu nemusí vylučovat, že je dotyčný naprosto mimo. Zvlášť u lidí, kteří si v životě nevydělali ještě ani korunu tak, že by jim ji někdo dobrovolně (a ze svého) směnil za výsledky jejich práce.
„Pravice dokáže i tohoto stavu mistrovsky využít. Přímo odborně dávkuje míru nenávisti mezi nižšími vrstvami. Pravicoví politici zbavují bohaté povinnosti platit daně a chtějí umožnit firmám platit zaměstnancům stále méně (sem patří požadavek na zrušení minimální mzdy).“
Dávkování nenávisti jsem zatím vždy pozoroval výhradně u levice. A jestli něco umožňuje platit za práci méně, není to zrušení minimální mzdy, ale prostý fakt, že ta práce prostě má takovou hodnotu. Tečka. Když se s tím lidé naučí počítat, přijde jim normální učit se něco nového. Takhle jim stále spousta levicových sociálních inženýrů sugeruje, že hodnota práce jde nějak uměle nastavit. Něco jako, že 2 + 2 = 5, protože my víme, že 4 se vám zdá málo.
„Sociální stát zajišťuje minimální zabezpečení populace (takže nehrozí, že ti nejchudší budou roznášet nakažlivé nemoci a krást z hladu).“
To je zajímavé, že to minimální zabezpeční populace spolyká tolik peněz (třeba u mne cca 65 % příjmů). Za zbylých 35 % musím zabezpečit sebe. Není to trochu nepoměr?
„Tyto vrstvy ale nevyčítají bohatým, že se z placení vyvlékli. Zlobí se na ty pod sebou, že na ně musejí platit.“
No bodejť. Když mě okrade kapsář, tak taky budu naštvaný na něj, a ne na kolemjdoucího, který si svou peněženku líp hlídal. Ach jo.
No, asi končím, stačí, že jsem do toho šlápl, nebudu to dál rozmazávat :-)
Milé děti, v tomto mini-seriálu si rozebereme současné oranžové předvolební billboardy a ukážeme si, co by splnění těchto na první pohled líbivých slibů přineslo.
Chápu sice, že je to marné, neboť kdo to bude číst, tak to stejně už ví, a kdo to neví, tak si to stejně nepřečte nebo nepochopí. Jenže už Werich říkal, že nad lidskou blbostí nelze nikdy zcela vyhrát, ale přesto se nesmí přestat bojovat.
Ale teď k tématu. Nevím sice, zda ODS skutečně přídavky na děti snižovala, ale řekněme, že ano (to není tématem tohoto článku). Pomiňme také, že o výši našich přídavků opravdu nerozhoduje evropský parlament, do kterého budou tyto volby (levicového voliče nelze přece myšlenkově přetěžovat).
Aby stát mohl dát přídavky nějakému dítěti, musí ty peníze nejprve někde vzít. Dále k tomu musí připočítat náklady na jejich výběr a přerozdělení. Semtam navíc někomu zůstane něco za nehty. Buďme optimisté a řekněme, že k dítěti se nakonec dostane 60 % peněz pro něj vybraných.
Kdyby ty prachy raději rodičům nechali, může se využít celých 100 %. A navíc se nebude uměle vytvářet situace, kdy mít hodně dětí je pro některé skupiny lidí finančně velmi výhodné, byť následná kvalita jejich výchovy je nevalná. Přirozeně by se tak začal řešit jeden velký problém, který u nás dost lidí trápí…
Je s podivem, že i dost lidí, kteří uznávají, že by se jim investice do školného vrátila, trvají na státním financování (kdy jim pak stát ukradne na daních značně víc, než by je stálo školné).
Souhrnně lze říci, že z realizace těchto slibů by žilo výhradně úřednictvo, které by toho mělo zase o trochu více k přerozdělování. No a samozřejmě Paroubek a spol., kterého podobné populistické sliby vynášejí k výnosným korytům. My ostatní z toho budeme mít hovno, protože víme, že přerozdělování vede k plýtvání a plýtvání k chudobě.
Zkrátka, je to celé takové typicky levicové a populistické: tohle zaplatíme, támhle dáme peníze, přispějeme, podpoříme. Ale už ne, kde na to vezmeme. A když ano, tak si přece půjčíme, nebo okrademe ty schopnější.
Což je ale cesta do pekel: z morálního hlediska není žádný rozdíl v tom, když mě dvojice poněkud jednodušších lidí přehlasuje ve volbách a zvýší mi daně a nebo „přehlasuje-li“ mě večer na ulici a ty peníze mi rovnou vezme…