O vůdci, který by vysoušel oázy na pouštích
Soudruh Keller by rád vysušil daňové oázy, jinde zase často čteme o nutnosti zatočit s daňovými ráji. Lid tomu zpravidla tleská. Stali jsme se svědky podivného newspeeku, kdy oáza nebo ráj je věc špatná a většinově přijímáme poušť a peklo jako něco, co by zřejmě bylo lepší.
Nesnažíme se, aby v oáze nebo ráji mohlo žít co nejvíce lidí, ale chceme útočit na ty, kterým se to povedlo, a tím získáváme poněkud zvrácenou popularitu u toho zbytku.
Představil jsem si Kellera coby vůdce nějakého dávného pouštního lidu (ostatně vizáž na to má, ještě mu chybí brnění a meč), kterak zvolá, jak je třeba zasypat oázy, aby ti, kteří žijí poblíž, přišli o své „nespravedlivé“ výhody (a jak je vzápětí odstraněn coby pomatený a nebezpečný člověk). Dnes jsou lidé méně nároční, za podobné bláboly vás budou vnímat coby „autoritu veřejného života“.
Keller nemá pravdu ani v tom, že by bylo dobré, kdyby EU zavedla jakési závazné daně (a narozdíl od něj mám spíš pocit, že by za to byla velmi ráda, než že by podporovala daňové soutěžení). Naopak, jedinou cestou jak konkurovat daňovým rájům, je stát se jedním z nich (nebo aspoň přesvědčit lidi, že „služby“, které dostávají za vyšší daně, za to stojí). Když bychom měli předražený obchod, kterému by utíkali zákazníci (do „rájů“, kde by bylo levněji), dost možná i soudruh Keller by souhlasil, že by ten obchod měl spíš zlevnit, než přesvědčovat násilím ty zbylé, aby zdražily na jeho úroveň.
Kromě toho, snaha „ulít se“ z placení daní je daná určitým nesouladem, kdy jedni je platí a druzí o nich rozhodují a mají z nich prospěch. Nedokážu si představit, že za stavu, kdy by lidé byli spokojení s výší daní v poměru k tomu, za co jsou utráceny a neměli by pocit, že platí hlavně na jiné, docházelo k výrazným „daňovým únikům“.
O pomazánkovém másle
Bylo vyrobeno poslední pomazánkové máslo a subjektivně mi připadá, že se od posledně vyrojilo nějak hodně dalších pánů Hujerů, kteří jsou za to rádi.
Je to prý ošklivé klamání spotřebitele. To mohlo být tak v roce 1977, kdy to vzniklo, ale za téměř 40 let si snad spotřebitel zvykl, ne? Nebude spíš klamáním spotřebitele to, že se to najednou bude jmenovat nějak jinak?
Prý to není máslo. Ne, to není. Je to pomazánkové máslo. Existují stovky a tisíce označení, ze kterých se přidáním adjektiva stává něco jiného. Bude s tím unie taky bojovat? Aby chudák spotřebitel nebyl zmatený? Je ten spotřebitel vlastně ještě člověk, nebo nějaký idiot, za kterého musí myslet ouředník?
To by se prý i rovnou mohlo říkat čokoláda i různým „pochoutkám“, které s ní nemají nic společného, četl jsem také. To je velmi absurdní úvaha a k tématu by byla, kdyby se pomazánkové máslo jmenovalo pouze máslo, dále viz třetí odstavec. A třeba hovnová čokoláda ať se tomu klidně říká.
Je to prý hnusné a mělo by se to zakázat úplně. No, taky mi to moc nechutná a ani si nepamatuju, kdy jsem si to naposledy koupil, ale proč v tom bránit jiným lidem s jinými chutěmi, proboha?
Taky by prý by mohli být zmatení soudruzi cizinci, kteří se naučí slovo máslo a pak si u nás koupí to pomazánkové a nastane hrozný neřešitelný problém. No a co? Když si koupíte v Anglii slaninu, bude to taky trochu něco jiného než u nás. Takový je život, ne? Nechci žít v unifikovaném světě, kde mě před hrozícím jednorázovým omylem se škodou za pár korun budou chránit armády úředníků za miliony.
Jako obvykle jsem neslyšel ani jeden věcný argument, ale chápu, že pro úřední nařizování, jak se něco smí nebo nesmí jmenovat, je těžké takový najít. Chápu také motivy našich eurohujerských politiků, těm to může přinést moc. Co ale vede jiné lidi, že jejich výplody nekriticky přijímají?
Souhlasím nicméně, že je to v zásadě banalita a že EU škodí i hůř. Na druhou stranu pořád čtu, jak jsou Svobodní strana pro pár intelektuálů a chybí jim témata pro vobyčejný lidi. A tohle snad jedno takové je (jenže teď zase čtu, jak se zabývají lacinými banalitami :).
Proč Keller nepřejde od slov k činům?
Nad nejnovějšími moudry soudruha Kellera mě napadlo, proč v dnešní době, kdy jsou lidé ochotni připlácet i za věci v různé míře iracionální (jako je třeba bio nebo fair trade jídlo), neexistuje i nějaká nálepka např. „Keller friendly“, která by se umisťovala na produkty (případně celé prodejny) splňující třeba následující kritéria:
- zaměstnanci mají pohodovou pracovní dobu, řekněme 2 hodiny denně, zbytek času mohou trávit s rodinami, práce o víkendu nebo o svátcích samozřejmě nepřipadá v úvahu
- usměvavý vedoucí po nich nechce žádné pracovní výkony, prostě až se zadaří, tak se zadaří a zákazník to bude akceptovat (a když se nezadaří vůbec, tak taky)
- neexistuje možnost propuštění, zaměstnanecký poměr je doživotní (resp. končí dnem odchodu do důchodu, tj. dnem 45. narozenin
- plat činí alespoň dvojnásobek průměrného platu v zemi
- manažeři jsou odměňováni za pokles efektivity
Tak by třeba normální kuře mohlo stát 60 Kč / kg, bio kuře 250 Kč / kg a Keller friendly kuře 5.000 Kč / kg a každý by si mohl dobrovolně vybrat. Jelikož spousta lidí tyto hodnoty považuje za zásadní, jistě by si rádi připlatili. Ani chvilku mě tedy nenapadá, že by si sami kupovali to nejlevnější (tedy nutně vykoupené určitým tlakem na pracovníky), ale jiným by nařizovali chovat se jinak.
Když to nenapadlo Kellera samotného, tak holt muselo mě a nápad dávám k dispozici zdarma k jakémukoliv použití. Nač lamentovat do Haló novin, lepší bude „fér“ systém realizovat a ukázat, jaké výhody to přináší, ne?
Kolik jde legálně vydělat?
Dostal se ke mně veselý obrázek:
Předpokládám, že lidé, co si toto myslí, skutečně existují a že se pokaždé nejedná o nějaký sofistikovaný typ humoru nebo nemoc. Asi nemá moc smyslu pídit se po myšlenkových pochodech, které to způsobují (jsou-li nějaké), ale stejně to zkusím. Mě by to prostě zajímalo.
Domněnka, že určitou částku nelze legálně vydělat, je podivná. Vycházím-li z toho, že nějakou částku poctivě patrně vydělat lze (protože sám obyčejný poctivý občan přece nekrade a přesto si občas něco vydělá), nutně by musela existovat určitá částka, kterou by ještě šlo vydělat legálně, ale jakoukoliv další korunu už by bylo třeba ukrást.
Jaký je ale ten limit? Vyjdu-li z elaborátu toho pána, který by zavíral nebo střílel (nebo co) za příjmy nad 100.000 měsíčně, limit je pro něj nejspíš právě tato částka. Znamenalo by to, že 100.000 legálně vydělat lze, ale 100.001 už ne, ta koruna už by musela být ukradená. Je to pochopitelně nesmysl, další korunu lze vydělat vždy. Ve skutečnosit tedy takový limit neexistuje, protože neexistuje ani limit uspokojování potřeb zákazníků.
Ten výplod ve mně vyvolává i další otázky. Jaký by třeba byl benefit toho, že by z ulic zmizely Mercedesy? Že by lidé, kteří je vyrábějí, byli nezaměstnaní? Jaký je problém s nákupem a prodejem zboží? Ten pán kupuje všechno přímo u výrobce? Proč by nemělo být možné vydělat si za život 10 milionů? Otázky, samé otázky…
PS: Chápu, že žijeme v socialismu, a tak ten pán kolem sebe kromě poctivých podnikatelů vidí i vyžírky, dojiče socialismu, kteří ho znepokojují a frustrují. Jenže bojovat proti ním ilegalizací určitých příjmů je nesmyslné. Jednak to řeší následek a ne příčinu problému a jednak se krádež pozná nejlépe tak, že někde něco chybí a ne nutně tím, že někdo vydělává víc, než si dovedu představit.
Co kdyby se jim to přece jen povedlo?
Představme si, že se skutečně někdy podařilo vytvořit ideální svět podle socana / komouše / atd. (ono je to celkem jedno).
Mávnutím proutku bylo zařízeno, že se u nás netuneluje ani nekrade, takže všichni pohodlně vyžívají ze sociálních dávek, jak už kdysi prorokoval velký marxistický myslitel Keller.
Kapitalismus byl odstraněn (což si zasloužilo zápis do Guinessovy knihy rekordů, neboť se poprvé v historii podařilo odstranit společenské uspořádání, které předtím neexistovalo). Zlý ošklivý neoliberalismus byl vymýcen, zakázán a jeho vyznavači byli veřejně popraveni, takže vobyčejný lidi se již nemusí bát, že by jejich práci někdo vykonával lépe nebo levněji a prostě ji mají. Oficiálně máme 101% zaměstnanost, protože nějaká úřednice udělala chybu ve výpočtu a nikomu to nepřipadalo divné. Sociální stát konečně přestal být demontován a ještě trochu víc bobtná.
Zdálo by se tedy, že lid má, co chtěl. Mzdu lidem určuje stát, a to tak, aby každý bral +- průměr. Do práce se sice chodí povinně, ale nic moc se tam nedělá, natož užitečného – pohodlný život je již zajištěn, tak proč se o něco snažit. Snaží se asi tak 10 % lidí, kteří jsou od přírody pracovití, ale moc to nestačí, navíc se jim zbytek směje, jak jsou blbí.
Těch 10 % vůbec dělá problémy. Život ve státní ZOO, kde jsou průměrně nakrmeni a nějak bydlí, jim nevyhovuje. Bůhvíproč chtějí tu ošklivou svobodu, která je sice hezká, ale k ničemu, když tě nikdo nenakrmí, mámo! Tito zrádci pokukují po možnosti emigrace (tento dokonalý socialismus nebyl zaveden na celém světě), vůdcům ale dochází, že to jsou právě oni, kdo ještě trochu drží poničenou ekonomiku nad vodou. Na hranice se tedy montují ostnaté dráty a znovu se tam objevují pohraničníci se samopaly. Bylo sice těžké je sehnat, máme přece oficiální nezaměstnanost -1 %, ale pokrokový režim si poradil.
Lidé trochu více umírají, klesla průměrná délka života, protože státní doktoři na svou práci serou ještě o něco víc než dřív. Ale to nevadí, to není tak rychle vidět. Vidět je, že se nedoplácí na léky, a to je fajn! Že na spoustu nemocí žádný účinný lék ani nedostanou, to vidět není.
Bylo také nutné zakázat dovoz elektroniky, protože lidi kupovali raději počítače z dovozu, než 10x dražší a poruchovější tuzemské. Podpora soběstačnosti je to hlavní! Teď si sice počítače nekupuje prakticky nikdo, ale tím si přece nenecháme zkazit radost, poptávku doženou státní úřady!
Další problém nastal s jídlem. Bylo zakázáno cokoliv dovážet, protože podpora domácích zemědělců musí být. Ti sice zvládají uživit tak půlku populace, ale to je jedno. Zbytek lidí nějak živoří a snaží se pěstovat něco doma, to má být ale záhy ilegální, protože to rozvrací socialistickou soudržnost (a kromě toho, kulka za domácí zabíjačku byla už za sociálního demokrata Hitlera, takže je to taková pěkná tradice).
Lidé matně vzpomínají, jak dříve sice měli auto (litr řepkonafty stojí po nařízení ministra pro pohonné hmoty Babiše 250 Kč), ale na druhou stranu teď není vidět zlé zbohatlíky a jejich BMW a Porsche. Dříve sice semtam jezdívali na dovolenou do Chorvatska, ale ve zprávách už neukazují ty hajzly, co si klidně letěli do Thajska. Dříve měli co jíst, ale dnes není ani slechu o kaviáru a šampaňském. Takže všechno v pořádku, nezáleží totiž na tom, jak se mají lidé samotní, hlavní je, aby se někdo neměl lépe!
Generální tajemník ÚV Komunistické sociálně demokratické strany práce (jinak též Sociálně ekologičtí Khmerové) a prezident republiky Keller hřímá v televizi, že se konečně podařilo odstranit sociální nerovnost a nůžky už se nerozevírají. Má pravdu: všechen lid je stejně chudý a malá privilegovaná vrstva pohádkově bohatých je dobře izolována od jejich pozornosti.
Kromě toho by to ještě chtělo zrušit peníze, nositele všeho zla. Spolu s tou totální „soběstačností“ se to již osvědčilo i jistému Pol Potovi.
Tak šup volit levici, ať se tomu trošku přiblížíme!
Kýžený stav trhu
Principem dotací má prý být uvedení trhu do „kýženého stavu“.
Nechci teď řešit, zda se systém, který lze uměle dovést do nějakého všeobecně akceptovaného „kýženého stavu“, dá ještě nazvat trhem.
Ani nechci článek nějak uvádět na pravou míru, to už udělali lépe jinde.
Ale napadla mě jedna otázka: bylo cílem centrálních plánovačů před rokem 1989 také uvedení trhu do „kýženého stavu“? Asi ano, ostatně nedovedu si představit, že by si přiznali, že jejich cílem je rozvrat hospodářství – což byl jejich reálný výsledek a což je a bude výsledek jakékoliv snahy o centrálně řízené „dobro“.
Pořádek a dobro musí bejt
Vegetariánské pátky jsou málo. Takový den by měl být nejméně každý druhý. Na „nezdravé“ potraviny bych uvalil daň 1000 %. Ve stejné výši bude i DPH pro „luxusní“ zboží, třeba uzeniny z masa. Na uzeniny ze škrobu, sádla, kostí a kůže by měl Babiš dostávat dotace, ať má lid co žrát. Bude líp!
Piva točit povinně 0,53 l a ještě posílit pravomoci inspekce.
„Obnovitelná“ energie z řepky musí bejt, ať to stojí, co to stojí a ať se na to spotřebuje sebevíc normální nafty. V zájmu všeho lidu se vyvlastní drobná pole, plochy pro pěstování řepky není nikdy dost. A zeleninu si můžete kupovat tu umělohmotnou a voskovou ze španělských plantáží.
Zavedl bych minimální mzdu 25.000 Kč a maximální mzdu 27.500 Kč, sice jsme už teď nejvíce rovnostářský stát, ale je to pořád málo.
Chceš podnikat, soudruhu? Slož kauci 5 milionů. Chceš podnikat ve „strategických“ odvětvích typu prodej pohonných hmot nebo alkoholu, zemědělství, energetika, bytová výstavba? Slož kauci 100 milionů. Nechce se ti zaměstnávat lidi? Za každých 50.000 obratu měsíčně musíš někoho zaměstnat. To by tak bylo, aby sis klidně konkuroval státem podporovaným kolosům. Registrační pokladny a státní kamery do všech firem a domácností. Kdo nedělá nic nepovoleného, nemusí se přece bát!
Každý muž povinně aspoň rok na mateřskou. Nemáte děti? Musíte povinně 2 adoptovat.
Nadstandardy v nemocnicích jsou hnus, zakázat. To by tak hrálo, aby sis připlácel za své zdraví, místo konzumace alkoholu a cigaret a odvádění spotřební daně, jak to má správný poslušný občan dělat. Zrušil bych ovšem i cokoliv jiného nadstandardního. Jídlo, drogerii, oblečení, byty, prostě všechno. V socialismu mají mít přece všichni to samé (hovno).
Porno na písemnou žádost? To je málo, poníženě žádat všemocného úředníka se bude o cokoliv, od hodinek až po dovolenou v zahraničí.
Daně, buzerace a zákony musejí být celoevropské, ba ideálně celosvětové, aby se těm hajzlům, podvodníkům a tunelářům špatně utíkalo. Všechny politické ideologie, kromě Všeobecného blaha a pořádku poskytovaného vševědoucím Státem, budou postaveny mimo zákon a stíhány se stejnou vervou, jako nyní tzv. neonacismus (soudní „znalci“ se budou muset doučit pár nových frází).
Krást je sice nelegální už teď, ale je třeba urychleně přijmout nový zákon, že i některé explicitně definované typy krádeží jsou stále krádeže, a i za ty je potřeba pachatele trestat. Viník musí jít do vězení! Do vězení vůbec musí každý, kdo se jakkoliv znelíbí veřejnosti v médiích, a to i bez soudu (rozhodující bude „nejkvalitnější“ názor v diskusi na novinkách).
Tak co, dostal bych s tímto programem aspoň 50 % ve volbách? Snad ano; než budu kandidovat, můžete zatím volit zelený komouše, klasický komouše, Zemanovy komouše, socany, Babiše, toho šaška s dětskou pistolkou, TOP0jáužnevímkolik nebo jinou vlezlou ultralevicovou pakáž.
O „honbě za ziskem“
Zkusím-li se vcítit do role člověka, pro kterého je honba za ziskem „to hlavní“, nejspíš nebudu usilovat o to, abych žil v kapitalismu (což bude asi překvapivé pro ty z nás, kteří o tom moc nepřemýšlí a mezi kapitalismus a honbu za ziskem dávají rovnítko).
Kapitalismus má totiž z tohoto pohledu přinejmenším dvě zásadní vady. Moje honba ziskem by byla velmi limitována jednak zákazníky, kteří by nejprve museli chtít kupovat mé produkty nebo služby a druhak konkurencí, která by mohla dělat to samé co já, a dokonce lépe nebo levněji.
Ba ne, to by bylo moc práce a pořádný zisk velmi nejistý a navíc v nedohlednu. Socialismus bude moje jasná volba. Skamarádím se s politiky, kteří mou konkurenci zakážou a lidem nařídí kupovat moje produkty zákonem. Případně na ně vypíší sociální dávky a budu kasírovat rovnou od státu. V mé honbě za ziskem tak nebude stát nic v cestě. Hodnému politikovi semtám koupím vilu a oba budeme spokojení.
Možná ještě budu plkat do novin o tom, jak by to chtělo zvýšit daně „pro bohaté“, abych se zalíbil prostému lidu (a navíc to, co nich sám odvedu, se mi bohatě vrátí).
Dvě nabídky
Představme si, že bych pro vás měl dvě nabídky.
První je jednoduchá: nechám vám vašich 1000 korun a dělejte si s nimi, co chcete.
A druhá – dáte mi vašich 1000 korun a já vám dovezu věci třeba za 1250, přičemž:
- sám vyberu, jaké věci to budou (takže občas vyberu něco, co vám k ničemu nebude a dokonce se o to pak budete muset draze starat)
- doma si budete muset vystavit velkou ceduli, že ty věci jsem vám koupil já
- semtam k vám přijdu na návštěvu a něco se mi u vás nebude líbit, takže slíbené věci dostanete později nebo vůbec (případně budete muset vracet věci, které už jsem vám „dal“ dřív)
- budete tušit / vědět, že těch 250 Kč navíc pochází od chudáků / bláznů, kteří akceptovali mou nabídku v podobě věcí v hodnotě 750 Kč za svou tisícovku (někteří ještě podstatně méně, i já musím přece z něčeho žít!)
Co si vyberete? A proč (to platí zejména pro ty, kteří by si vybrali možnost druhou)?
PS: Dle libosti odkazujte na tento text, kdykoliv vám bude někdo tvrdit, jak je fajn být v EU a „čerpat víc než odvádět“, byť za cenu „drobných“ buzerací apod.
Nekupujme vzduch!
Potraviny a pleny by měly být povinně baleny vakuově!
Ach jo, to jsou zase starosti. Takové bych chtěl mít. Ve frázi „triky s obaly“ cítím nový mediální buzzword, něco jako byly třeba „výmluvy na osobu blízkou“.
Proč bych si proboha nemohl kupovat vzduch, když budu chtít? A proč bych ho naopak kupoval, když chtít nebudu?
Ano, ať si existují databáze prodejců, kteří šidí množství a dejme tomu i takových, kteří prodávají v „nadměrných“(*) krabicích. Proč by to ovšem měl provozovat zrovna stát nebo nedejbože EU? Proč by to stát měl pokutovat? A proč by ty peníze vybrané na pokutách měl dostávat zrovna on (a ne poškození zákazníci), když už?
I když si něco koupím, zjistím, že mi to nevyhovuje (ať už z jakéhokoliv důvodu) a příště už si to nekoupím, vyjde mě to asi tak tisíckrát levněji, než živit stovky soudružek Sehnalových v Evropském parlamentu(**).
Na závěr se pobavme s experty: „Takový postup by znamenal, že by se nakonec za stejnou cenu prodávala pouze jedna plenka.“ A proč ne třeba čtvrt plenky? A vůbec, když by jedna plenka stála tolik, co jich teď stojí 37, nenašel by se třeba někdo, kdo by je dokázal nabídnout levněji? Říká se tomu konkurence a trh, o tom „experti“ ještě neslyšeli? Škoda, že dotyční nejsou v článku jmenováni.
(*) Vzpomněl jsem si, jak jsem před pár lety kupoval mobil a on byl ve velmi malé krabičce (oproti stavu předtím). Bylo to tím, milé děti, že výrobce byl hloupý a chtěl bláhově ušetřit náklady na dopravu a skladování. Měl místo toho prodávat mobil v krabici velké jako televize, zákazník by tam čekal televizi a připlatil by si.
(**) Za předpokladu, že tam nedělají nic. Jelikož tam ještě škodí ekonomice, svobodě a životu vůbec, vyjde to levněji asi milionkrát.