Ministr prý „rozvrátil práci“ úřadů práce, až z toho již několik úředníků zemřelo vyčerpáním. Jiní alespoň dávají výpovědi, protože – považte – se od druhého ledna nezastavili a do práce musí i o víkendech! To by se nám, pohodlně pracujícím v soukromém sektoru, stát nemohlo. A tak žádají odvolání ministra, aby se zas mohli zastavovat.
Nicméně, nezávidím jim. Dovedu si představit, jak to tam asi vypadá. Jednou za čtyři roky (někdy i častěji) se změní ministr a ten nový si začne budovat ve funkci pomník ve formě co nejvíce změn všeho možného. Je to pro něj takové pokusné pískoviště; když něco pokazí, tak maximálně skončí a veřejnost ho bude mít za debila. Osobní odpovědnost takřka nulová. Když je potřeba vyvinout nový software, musí to zásadně udělat spřátelená firma bez ohledu na cenu a kvalitu. A podobně je to s nákupy všeho.
Výše uvedné jsou jedny z důvodů, proč jako úředník nepracuji (a doufám, že tomu nikdy nebude jinak).
Na druhou stranu, i mimo úřední svět se často něco mění – dokonce bych řekl, že častěji. Ale má to nějakou logiku a zpravidla za to někdo odpovídá svými penězi. Sám vidím současné změny kolem úřadu práce i takto: ministr usoudil, že jsou tyto úřady víceméně zbytečné (kdo znáte někoho, komu úřad našel práci?), a tak jim stanovil nové pravomoci, místo aby je jednoduše zrušil. Podobně to bylo s celníky, prostě klasika. Holt si lid zvolil úspornou vládu.
Zdalipak to bude stačit, aby lid příště zvolil menší sociální inženýry? Ale hádám, že spíš zvolí ještě větší…
Hokejista Šlégr mudruje a zálibně se nám dívá do peněženek: jak nás znají ve světě? Jo, Baroš, Nedvěd, Jágr…
… a tak je nutné nám brát peníze a někomu jich pak část dávat zpět s vírou, že tak bude vypěstován nějaký další Baroš, Nedvěd nebo Jágr, podle kterého nás budou zase ve světě znát.
No, než aby nás ve světě znali podle výše jmenovaných, tak ať nás radši neznají vůbec. Myslím, že obojí má zhruba stejný efekt. Nevěřím, že by existence sportovců byla schopna k nám přitáhnout turisty nebo investice. Kdo tomu věří, ať si sport (za své) podporuje, proti tomu samozřejmě nelze nic mít.
Popularita sportovců je tak v zásadě dobrá hlavně pro ně samotné, což jim samozřejmě budiž přáno a jistě se obejdou i bez mé nucené podpory.
A jde také o mládež. Má dítě sedět u počítače, nebo jít sportovat?
A není to věc té mládeže? Případně rodičů? Státu není nic do toho, co kdo kdy bude dělat. U toho počítače třeba zase může vzniknout odborník, který bude užitečný podstatně víc než sportovec.
Ostatně, sport je jen zábava. Jestli přijde nějaká větší krize (na které centrální banky tak usilovně pracují tiskem nových peněz), bude to jedna z prvních věcí, bez které se lidé obejdou. Poptávka po těch, kteří umí pěkně honit puk nebo míč po hřišti, pak půjde strmě dolů…
Už dlouho jsme se nesmáli se soudruhem Seďou. Aha, tak to není ještě ani měsíc – ten pán má prostě talent.
Seďa se tentokrát jal vymýšlet nový druh perpetuum mobile. Chce vynalézt něco, co by zlepšilo kvalitu a dostupnost veřejných služeb a tím zvýšilo životní úroveň drtivé většiny občanů. Proč jen mám pocit, že za žádným zlepšením mé životní úrovně nikdy nestály žádné veřejné služby a tatíček stát? Já vím, to bude právě tím, že bez Sedi jsou ty veřejné služby tak zoufale nekvalitní… Mohl bych se mít jako prase v žitě, jen kdybych platil ještě trochu víc na daních.
Soudruh přinesl výčet ošklivých triků, pomocí kterých se zlé firmy snaží vyhnout dobrotivým státním krádežím (moderně zvaných daně):
To, že Seďa nejprve prosazuje tvrdé danění a kontroly dodržování zákonů, mu pranic nebrání, aby hned v následujícím odstavci brojil proti korupci (kterou právě – mimo jiné – věci výše zmíněné přímo podporují).
Demokracie má prý hodně možností, jak s korupčním chováním bojovat. Nemyslím si to: korupce tu bude vždy, dokud někdo bude moci rozhodovat o cizích penězích.
Legrace ale nekončí, v dalších odstavích je na řadě třeba zdravotnictví: to je třeba zefektivnit, a to tím, že ho budeme více regulovat! Chci zefektivnit svoji práci, a tak si nařídím, že budu pracovat jen 5 hodin denně. Že je to blbost? Ano, ale v méně křiklavých případech lidé věří, že státní regulace vede k efektivitě…
K populárnímu rušení akcií na majitele snad jen druhá polovina tohoto článku.
Zajímavý je i Seďa – filosof v posledním odstavci: Otázkou tedy je, proč se nechováme stejně jako Rakušané a Němci a proč se snažíme parazitovat na demokratickém systému. Ano, holt nám chybí Rakušané a Němci. Co s tím? Pěstovat je nemůžeme a tak socan vidí řešení v tom, že nás bude prosit, abychom se chovali jinak a nutit nás k tomu tunami zákonů a nařízení a policajtem na každém kroku. Namísto aby jednoduše prosazoval odstranění rozhodování o cizích penězích a různé dojiče socialismu tak nechal zajít na úbytě. On by totiž zašel s nimi…
To je tak blbý, až je to krásný. Socanský idealista Seďa zase mudruje o dluzích a prosperitě.
Tentokrát našel oporu v jiném socanovi Švejnarovi, kterému z jakýchsi důvodů říká Švejcar (asi už si ani nepamatuje, koho v roce 2008 volil povinně za presidenta).
„Tak takové hodnocení nepodává česká levice, ale (levičáky) uznávaný (levicový) liberální profesor ekonomie Jan Švejcar.“
No není Seďa roztomilej?
Ti socani jsou stejně divní. Když dělal dluhy Zeman a Špidla, bylo to dobrý. Když Gross, tak taky, aspoň získal prachy na byt a vilu (a kdo ví co ještě), takže to byla přímo ukázková podpora potřebných. Ani za Paroubka dluhy socanům nevadily. To až za Topolánka a Nečase. Jejich vlády dělají totiž úplně jiné dluhy (zlé a špatné) a tak o tom vždycky Paroubek aspoň dvakrát denně blogoval. Ale teď socany podpořil jejich ideolog Švejnar, tak už jsou dluhy zase dobré a vláda je špatná, že nás nezadlužuje víc.
Fico se rozplývalo nad Jánošíkem. Vyzdvihovalo princip bohatým brát a chudým dávat.
Nejenže samotný princip je ohavný (neboť slušný člověk nikomu nic nebere), ale pěkné rozuzlení poskytli i historikové.
Jánošík byl ve skutečnosti prachobyčejným zlodějem. Opravdu se tedy nelze divit, že sociálním demokratům tolik imponuje a někteří ho berou i jako svůj vzor.
Zasmál jsem se u zprávy, že ČSSD chce nastavit limit na výdaje na předvolební kampaň na 100 milionů Kč. Od strany, která nejprve přiznala výdaje na vlastní kampaň ve výši 200 milionů a pak 400 (přičemž odhady odborníků hovoří o 750 milionech a nějaký socan po volbách dokonce prohlásil, že „miliarda je v prdeli, a žádný koryta z toho“), to zní fakt směšně.
Socani jsou jako ti notoričtí hráči na automatech, kteří tak starostlivě volají po tom, aby jim ty automaty někdo konečně zakázal.
Pak mě ještě pobavilo, jak si odstoupivší politikové hledají novou práci.
Paroubek by prý rád působil v oblasti poradenství v bankovním sektoru. Docela i věřím tomu, že by ho někdo klidně platil ze svého, ani ne tak pro jeho schopnosti, jako spíš pro kontakty a informace, které má z těch mnoha let ve vysokých funkcích ve veřejné správě.
I Liška nějaké pracovní nabídky údajně má (a jednu dokonce v soukromé sféře, takže akutně hrozí, že si poprvé v životě vydělá peníze skutečnou prací), přesto se zaregistroval na úřadu práce. Podporu v nezaměstnanosti však brát nebude – nechce prý zatěžovat daňové poplatníky. Je pozoruhodné, že ho to začlo trápit zrovna teď (a že mu také nevadí nechat si jimi nyní platit zdravotní pojištění).
Závěr kampaně se letos opravdu vyvedl.
Z polepených autobusů MHD se spiklenecky dívají břichatí socani (div jim z kapsy nečouhá nějakých těch pět v českých) a slibují, že spolu vyčistíme politiku.
Ještě lepší je ovšem obdobný materiál strany zelených. Z něho kouká Liška svým klasickým naivně vykuleným pohledem a pod ním je tento text: „Šetříme vaše peníze.“ To je teda gól. Vzpomeňme na tohoto chlapce, až budeme tankovat předražené biopalivo, kupovat drahé potraviny (protože zemědělci radši pěstují to žluté smradlavé svinstvo), nebo třeba platit daň z uhlíku.
Ještě že se o nás tak starají a myslí to s námi tak dobře…
Chápal jsem to trochu v roce 1998, o něco míň v roce 2002, o hodně míň v roce 2006 a dnes to nechápu vůbec.
Z relativně soudného Zemana se přes Špidlu a Grosse strana propadla až k psychopatické ultralevici Paroubka a Ratha.
Předvolebních akcí strany se účastní jen důchodci (nikdo jiný na to nemá čas), semtam se staví nějaký bezdomovec na klobásu a vycení zkažený chrup na fotografa. Pokud jdete kolem a neprojevíte dostatečné nadšení z prožírání půjčených peněz, socialistický elektorát vás přetáhne holí a ještě si bere do úst vaší rodinu, o které nic neví. Škoda – tito senioři asi nic neslyšeli o tom, že jejich příjmy se nezvýší, když budou utlačovat ty, kteří jim je generují.
Oranžové billboardy míněné vážně v podstatě nelze rozeznat od těch parodovaných konkurencí – obě skupiny nabízejí sliby z podobné kategorie realizovatelnosti.
Kde se tedy bere těch 30 % údajných voličů? Nebo to je jen setrvačnost průzkumů a realita bude poloviční?
Jsou to lidé, kteří by rádi projídali zisky ČEZu? A oni nevědí, že cca 70 % ČEZu vlastní stát a tedy stejný podíl z jeho zisků již do státního rozpočtu jde? A že ke zbytku se soudruzi legálně jen tak nedostanou?
Jsou to lidé, kteří by chtěli „lépe“ regulovat ceny energií? Domnívají se snad, že levnou elektroniku, oblečení a jídlo máme díky tomu, že v těchto odvětvích stát nejprve nařídil monopol a pak ho chytře reguloval?
Chtějí tito lidé lepší budoucnost pro své děti? Chtějí jí dosáhnout zadlužováním a placením horentních úroků (jejich výše se již dnes blíží ke stovce miliard ročně).
Chtějí vyšší zdanění „těch nejbohatších„? A jsou ochotni věřit tomu, že nejbohatší lidé jsou zaměstnaní a platí daň z příjmu fyzických osob? A nedělá se jim špatně z myšlenky nárokovat si cizí peníze? A vůbec, mámo, vždyť to ti hajzli museli nakrást, i já bych musel krást, abych měl víc peněz, tak s nima musí někdo zatočit!
Požadují zdravotnictví zdarma? Ale zdravotnictví nikde samo od sebe neleží, takže zdarma být nemůže a maximálně za tím zase stojí myšlenka ať platí někdo jiný.
Jsou proti výpovědi bez udání důvodu? Tomu obzvlášť nerozumím. Je-li pro firmu zaměstnanec přínosem, proč ho vyhazovat? A pokud není, tak proč ho zaměstnávat? Opravdu nám bude lépe s umělou přezaměstnaností?
Znáte někdo nějakého voliče ČSSD? Dokáže vysvětlit, proč to dělá?
Nejprve si pustíme dvě ukázky a pak si o nich něco málo povíme.
Ukázka č. 1:
„Tak podívejte, to byla zakázka, která byla v gesci ministra obrany. Běžela před mým příchodem a běžela, jak se ukázalo, také po mém příchodu. Neměl jsem relevantní důkazy o tom, že by byla zfixlovaná.“
Otázka: „Sám jste se o ni tedy nezajímal a nechal vše na ministerstvu obrany?“
„Neměl jsem s tím nic společného. Seděl jsem jako předseda ve vládě, kde pan ministr obrany Kühnl předložil výsledek výběrového řízení. Vláda ten výsledek schválila a pan ministr ho uzavřel svým podpisem. Já bych asi stejnou odvahu neměl, podepsat to po volbách. Později jsme vyzýval, aby byla smlouva ukončena. V roce 2007 jsem říkal, že je dobře, že byla ukončena.“
Otázka: „Kdyby vaše vláda nákup neschválila, pan ministr Kühnl by stěží mohl smlouvu podepsat…“
„Já jsem zatím neslyšel od MFDnes relevantní důkaz o tom, proč to pan ministr neměl podepsat. Existuje takový důkaz?“
Otázka: „Vy sám mluvíte o tom, že ta zakázka nebyla v pořádku. Že jste byl rád, když vláda v roce 2007 kontrakt ukončila. Byla tedy nebo nebyla ta zakázka podle vás v pořádku?“
„Já myslím, že byla v pořádku. Vy jste snad předložili nějaký důkaz, že by nebyla v pořádku?“
Otázka: „Vy mluvíte o tom, že jste byl rád, když se ta zakázka odvolala.“
„O jaké zakázce mluvíte?“
Ukázka č. 2:
HN: Vy jste na konferenci k důchodové reformě řekl, že cílem ČSSD je zvýšit důchody do roku 2014 na 15 tisíc korun měsíčně. My jsme spočítali, že byste na ně museli přidat za čtyři roky 170 miliard korun?
Ale to jsou hausnumera, která nemají žádné opodstatnění.
HN: Ale mají.
V programu žádných 15 tisíc nenajdete.
HN: Tak proč jste na konferenci o důchodové reformě o zvýšení důchodů na 15 tisíc mluvil?
To byla jedna z možností, jak se může důchod vyvíjet v případě vysoké inflace. To není žádný programový cíl. Jako úvahy na konferencích jsou různé.
HN: A proč jste tedy na důchodové konferenci říkal, že chcete do roku 2014 zvýšit důchod na 15 tisíc?
No vidíte, vždyť by o tom nikdo nenapsal, kdyby tam taková zmínka nepadla.
HN: Takže jste to řekl jen proto, aby se o tom psalo?
Ale, neřešme to.
HN: Ale my bereme slova pronesená na oficiálních programových konferencích vážně?
Ale vy berete od nás všechno vážně.
Že to zní jako dva pokusy o diskusi s naprostým debilem? Ano, jednalo se o Paroubka a Škromacha.
Nicméně, jak dokazují předvolební průzkumy, zvolenou taktikou zacílili pánové na své voliče velmi trefně. Preference rostou…