To jsou mi věci, odborům najednou vadí zvyšování daňové zátěže, cituji: „Zákon o DPH prohlubuje hospodářskou krizi (zvyšuje daňovou zátěž podnikatelských subjektů, zaměstnanců).“
Je s podivem, že jim tedy nikdy nevadilo zvyšování daní pro kvalifikované zaměstnance nebo živnostníky, případně navrhované navýšení různých státních pojištění.
Ale když se má železničářům a dopravákům zdanit chození do lázní (a rodinné ježdění na výlety) jako běžným zaměstnancům, je zle. Kdyby byl stát / kraje / města co k čemu, už teď pořádají výběrová řízení na provozování železniční dopravy a MHD a mohly by konečně odborářskou sebranku vykopat na smetiště dějin a nahradit ji někým, kdo bude radši pracovat.
Další odborářské moudrosti si můžete přečíst v rozhovoru s odborářským teroristou.
Tak zas budou České dráhy (a dost možná i dopravní podniky) v pondělí stávkovat. I bych se docela divil, proč zas jen ony, když zdanění benefitů je pro všechny zaměstnance stejné, ale ono se čemu divit vlastně není.
Proč tedy stávkují, blokují a protestují vždycky jen ČD, dopravní podniky, zemědělci a podobní? Je to jednoduché, nikdo jiný na to nemá čas: zaměstnanci soukromých firem a podnikatelé musí prostě pracovat, mimojiné i proto, aby bylo na různé veřejné služby reprezentované tou první skupinou. Také jim pro náhradu případného výpadku příjmů nestačí prostě a jednoduše zašmátrat rukou v cizí peněžence a něco si tam beztrestně vzít.
Takže protestů proti vysokým daním a plýtvání (třeba odborářskému) se jen tak nedočkáme – čas na stávku mají jen zaměstnanci dosud žijící v socialismu, kteří za svou práci necítí žádnou zodpovědnost a vysoké daně i plýtvání jim vyhovují – platí to přece někdo jiný.
Navíc je tu další faktor: železničáři a podobná kdysi až nadpřirozeně uctívaná povolání mají pochopitelně zájem na zachování veškerých svých výhod, neboť je přece mají odjakživa a jakýkoliv pokus aplikovat rovné podmínky je jimi chápán jako krádež.
Ono se také rádo říká, jak je doprava strategická a proto je dobře, že ji provozuje stát. No jo, jenže jak vidno – pro pár lidí z čela odborů je takto velmi snadné ochromit veřejnou dopravu v podstatě po celé republice. Právě proto, že se jedná o strategické odvětví, by toto nemělo být tak jednoduše možné. A právě proto by odvětví v rukou státu být nemělo.
Je také pozoruhodné, že četnost stávek je nepřímo úměrná kvalitě práce a spokojenosti zákazníků s dotyčnou firmou…
Samozřejmě rozumím lidem, kteří se snaží prosazovat svoje zájmy, jen mě nehorázně štve, že nehledají systémové řešení, jde jim jen natahovat ruku směrem ke státu. Navíc neváhají vzít si jako rukojmí své zákazníky, které mají na háku právě proto, že to jejich hraní si s vláčky daňový poplatník musí financovat, ať chce nebo nechce.
Až si lidi uvědomí, že stát tu není od toho, aby poskytoval a dotoval jakékoliv tržní služby (včetně přepravy z místa na místo), bude tu lépe.
Kdyby byly České dráhy co k čemu, nenabízely by své služby jako pouhou přepravu, ale jako cestování za dobrodružnými zážitky. To co s nimi, totiž nezažijete nikde jinde. Ba ani by vás většinou nenapadlo, že je to vůbec možné.
26. prosice jsme jeli se ženou vlakem z Bohumína do Ústí nad Orlicí, kde jsme plánovali přestoupit na autobus a tím se ještě o kus poposunout. Vlak EC 110 měl již z Polska nahlášeno 10 minut zpoždění, nakonec přijel o trochu dřív. Dráhy vymyslely geniální postup: v Bohumíně vlaku vyměnily lokomotivu a v Ostravě-Svinově mu připojovaly vnitrostátní skupinu vozů (dělat obojí najednou by bylo příliš logické a tudíž zastaralé). Obojí jim šlo jak psovi pastva a tak jsme v obou stanicích obdrželi po nějaké té minutě zpoždění navíc. Znudění drážní zaměstnanci se klasicky bez zájmu šourali po nástupišti.
Nakonec jsme se dali do pohybu, což jsme přijali s úlevou (být téměř hodinu po zamýšleném odjezdu z Bohumína stále ještě v Ostravě bylo dost šílené). Pak už jel vlak docela normálně, od obchvatu Přerova dokonce i dost rychle a tak se mu do České Třebové podařilo zpoždění stáhnout téměř na původních deset minut.
Přípojný rychlík 874 ujel nicméně zhruba o 4 minuty dříve. Později jsme zjistili, že byl v následující stanici naším EC 110 předjet, takže žádný čas neušetřil, jen jaksi zmizela možnost přestupu (onu stanici EC projíždělo). Dispečer prostě u práce přemýšlel. Jeli jsme tedy za chvilku osobním vlakem, leč původně přípojný autobus v Ústí už byl pryč (aby to nebylo tak jednoduché, stál tam autobus jiný, který nikam nejel, jen předstíral, že tam původní autobus stále stojí).
Naštěstí paní prodávající v Ústí jízdenky měla kontakty na taxíky (zřejmě je to při úrovni služeb poskytovaných ČD nutnost). Jednomu jsem zavolal a ten slíbil, že na nádraží může za 8 minut být. A taky byl, dokonce bez zpoždění.
Druhý den večer jsme se jali cestovat domů, do Brna. Vlak měl jen pár minut zpoždění, do vagónu nepadalo moc sněhu, dokonce i trochu topil, prostě pohoda. V Adamově (těsně před Brnem) jsme však neplánovaně zastavili. Stál tam již osobní vlak, který přijel před námi a za chvíli dorazilo EC, co jelo za námi. Průvodčí, který před tím navštěvoval kupé snad každých deset minut, najednou někam zmizel. Z nástupiště jsem slyšel výpravčího pronášet geniální myšlenku: „pak pojedete v tom pořadí, v jakým jste přijeli.“
Zhruba po čtvrthodině přijel vlak z protisměru. Dalo se tedy pochopit, že byla v provozu jen jedna traťová kolej a dispečerům přišlo jako dobrý nápad dát přednost směru, ve kterém jel jeden vlak před směrem, ve kterém jely vlaky tři. Pak se již vše dalo do pohybu, a to skutečně v pořadí osobák, rychlík, EC (tj. přesná negace logicky nejlepšího řešení). Osobák stavěl ještě ve dvou prdelích, čímž oba vlaky za sebou dále zpomaloval. Až se někdy budete zase sami sebe ptát, proč je tolik vlaků zpožděných a jak to vzniká, vzpomeňte si třeba na tuto situaci.
Myslel jsem, že krize (a související nezaměstnanost) je skvělá příležitost, jak vyházet lemply a nabrat schopnější lidi. ČD jsou však, zdá se, skvěle připraveny na zcela jistě blížící se budoucnost, kdy neschopnost bude povinná.
Původně jsem si k této „aférce“ nechtěl nic poznamenávat, ale přece tak učiním.
Začlo to tak, že nějaká firma zvala své zaměstnance na vánoční večírek a na pozvánce byl nějaký komiks. Prý měl být vtipný, ale mě spíš připadal jako takový popis smutné reality. Dostalo se to k nějakému odboráři, a protože správný odborář je vztahovačný a úražlivý, nastal povyk.
Komiks byl označen jako hyenismus a plivanec do očí tisíců zaměstnanců (i když se většinou plive spíš do tváře) a odboráři se chystali večírek firmy porůznu narušovat. Svůj asi nemají.
Totiž, jestli jsem to dobře pochopil, ta firma dělala pro pražský dopravní podnik jakýsi audit plýtvání a navrhla propustit nějaké lidi. Nevím tedy, zda jich navrhla propustit tisíce (což by bylo obzvlášť pikantní), anebo tím jako plivla do očí i těm nepropuštěným.
Projdeme se starou Prahou, budeme procházet kolem restaurace a doufáme, že nás firma pozve dál, pohostí nás něčím teplým v zimě a nalije nám třeba čaj. Čekáme vlídné předvánoční jednání, vzhledem k tomu, že vyhazují naše zaměstnance, kteří nám chybí, a hostí se za naše peníze.
Tohle vyjádření jakéhosi odborového předáka se mi velmi líbí. Charakterizuje totiž odboráře velmi trefně. Odboráři bývají velmi rádi, když je někdo zve na čaj (obrazně). A že se firma hostí za jejich peníze? Aspoň jednou odbory vidí, jak je daňovému poplatníkovi, když přispívá na jimi způsobenou neefektivitu a jistoty. Jen jsem nepochopil, jak může cizí firma vyhazovat jejich zaměstnance. Maximálně to mohl ten audit doporučit. A pokud vedení DPP vyhodí někoho, kdo jim pak chybí, lze si jen klepat na čelo…
Akce včera večer skutečně proběhla, byť se zúčastnilo „jen“ jedenáct odborových organizací ze čtrnácti, kterými DPP oplývá. Odboráři obléhali restauraci, někteří měli transparenty (dokonce bez pravopisných chyb) a pískali a pořvávali na přicházející zaměstnance firmy. No, dnes už se nerozbíjí stroje, které lidem berou práci, a tak je třeba se vybouřit jinak.
Jaké si z toho všeho vzít ponaučení? Především, zvážit, co je horší: dělat si z někoho srandu nebo neumět se povznést nad vtip o sobě samém. U mě vyhrává to druhé a je příznačné, že v podstatě jediné skupiny lidí, co si dnes ze sebe neumí dělat srandu, jsou islamisté, ekologisté, cikáni, odboráři a Paroubek. Odboráři označovali tu firmu za parazitickou. Pokud skutečně dělá jen státní zákazky, souhlasím s nimi. I tak by ale pouze byla tím samým, co jsou oni.
Kdybych měl trochu víc hroší kůži, chtěl bych mít firmu jako jsou České dráhy.
Posuďte sami: od nového jízdního řádu ubydou asi 3 % spojů, přitom kraje zvýší své dotace o desítky miliard. Socialistickým hejtmanům totiž nečiní pražádné potíže rozdávat cizí prachy. Navíc nyní neroste cena paliv, energií a pracovní síly, takže se to drahám musí podnikat jedna báseň.
Jako pojistku kraje uzavírají s ČD smlouvu většinou na 10 let, aby se jim do toho nikdo nesral a aby nedejbože nemuseli soudruzi ještě bojovat s konkurencí. Tomu říkám jistoty, panečku (už chápu, proč ČSSD zjednodušila své heslo jistoty a prosperita na pouhé jistoty – že by podobné kroky přinášely prosperitu, by totiž dnes nevěřil ani ten nejjednodušší občan po lobotomii a dvaceti pivech).
K tématu ještě dva pěkné odkazy:
Jančura on-line: Už mě z ČSSD varovali, že přijdu o licence
K panu Jančurovi jen jedna věc: pokládá toto rozhodnutí hejtmanů za důsledek jejich hlouposti. Já si to nemyslím; možná sice hloupí jsou, ale v tomto případě si patrně uměli spočítat, že když vezmou cizí peníze a někomu je dají, že se to musí vyplatit především jejich vlastní kapse…
Prostě – kudy chodil, tudy krad, sociální demokrat.
Odbory ví líp, kdy si máte dojít na vánoční nákupy. Od poloviny září je prý dostatečný prostor pro nákupy všech občanů a tak byste měli od 24. prosince od dvou hodin nejméně dva dny sedět doma na zadku. O tom, co budete dělat a jak je to správné, rozhodujeme my, strana!
Když si představím, že bych provozoval obchod, se zaměstnanci se dohodl na otvírací době a nějaké pupkaté netáhlo z odborů by mi začlo nařizovat, co, kdy a jak máme dělat, jímá mě hrůza.
Odbory opět považují vykořisťované zaměstnance za nesvéprávné idioty (a ti jim za to dost často na oplátku říkají „Díky, náčelníku, že ses mě zastal“).
Ze zvědavosti jsem u odkazovaného článku nahlédl i do diskuse, abych si ověřil, zda je prostý lid myšlenkově konsistentní a jestli už jsou placení rudí agitátoři v práci. Obojí se potvrdilo, diskuse byla zaplněna řečmi o tom, jak je třeba si na ty hajzly kapitalistický došlápnout a pomoci těm nebohým nevolníkům, kteří musí chudáci chodit do práce.
Prostý lid se ve víru odepírání si různých svobod rád zbaví i svobody zajít si na nákup tehdy, kdy potřebuje…
Za prvé: náš slavný stát se každou vteřinou zadluží o dalších více než 6000 korun. Ministr financí brečí, že kvůli krizi a poklesu HDP se snižují příjmy z daní. A tak si musíme půjčovat, aby bylo na dotace, jistoty a mléko do škol. Ne aby někoho napadlo, že když je málo peněz, tak se musí šetřit…
Přitom zrovna vláda, kterou nikdo nezvolil a nejspíš ani nikdy volit nebude, by mohla být ta pravá pro provedení rychlých úsporných (nicméně nepopulárních) opatření. Nebo že by se Fischerovi v budoucnu chtělo někam kandidovat?
No a ta druhá absurdita: pražský dopravní podnik, dotovaný nemalými daněmi, si dopřává luxus v podobě existence čtrnácti (!) různých odborových organizací, které v něm působí. Svatá prostoto!
Odboráři čas od času pozdvihnou level svého chování do nových výšin.
Ve Francii krachuje továrna (jestli jí k tomu nepomohly dřívější požadavky odborů na sociální jistoty, tak sním svůj klobouk). Zaměstnanci chtějí dostat nadstandardní odstupné a jelikož vyhrožování stávkou by teď bylo bezpředmětné, rádi by část továrny vyhodili do povětří.
Vždycky jsem myslel, že i odbory mají nějakou hranici, za kterou už by nezašly, leč není tomu tak. Snad se nenechají inspirovat třeba naše drážní odbory a nebudou takto likvidovat vlakové soupravy ze 60. let minulého století (i s platícími cestujícími, které si už teď leckdy berou jako rukojmí).
Tento článek sliboval být zajímavý. A taky byl. Těšil jsem se, jak se Klaus se svou typickou lehkou ironií trefí (celkem oprávněně) do odborářů a následně mu bude nějaký bodrý strejc z vedení odborů oponovat. A skutečně tomu tak bylo :-)
Klaus reagoval na někdejší protesty odborů proti dopadům krize a připomněl, že narozdíl od Topolánka, Zahradila a Bushe měly samy odbory o něco měřitelnější vliv na její vznik. Viz třeba zmíněný krach GM, nutný důsledek jistot vynucených odboráři.
Líbí se mi i toto: „Světová krize je složitým ekonomickým jevem, který nikdo konkrétně nezavinil. Má řadu příčin, které se i mně nelíbí a nemuselo k nim dojít.“ Hádám ale, že to bude příliš obecné pro prostý lid, kterému se hned na všechno dělá zcela jasný názor.
Kouzelné jsou i body onoho odborářského protestu:
Odboráři se snaží prostému lidu vsugerovat, že o krizi rozhodlo pár konkrétních lidí, kteří se na tom napakují. Nevadí, že je to logicky zcela nesmyslné, taktika má úspěch. Mnohem víc krizi zavinilo žití na dluh (ať domácí kino na splátky, když na to nemám; nebo dokonce na státní úrovni), které teď odbory + ČSSD chtějí použít k jejímu řešení.
Soudruh odborář Štěch se tak rozhodně mýlí ve svém přesvědčení, že „zaměstnanci a jejich zástupci – odbory v žádném případě nezpůsobili žádnou poptávkovou inflaci„.
No jo, jenže právě ta nesmyslně silná zaměstnanecká práva způsobují nezaměstnanost. Zjednodušeně řečeno, zaměstnat člověka je tak velkým závazkem, že se to mnohdy nevyplatí. Pokud by odboráři razili názor, že lepší nějaká práce než žádná, nikdy by něco takového nemohli říkat.
To je klasický socialistický pokus o perpetuum mobile – někde sebereme peníze a dáme je jinam, vytvoříme tak více pracovních míst, než by vytvořila poptávka těch, co ty peníze původně vydělali.
Jinými slovy – vás, milí občané (které máme tak rádi a pořád za vás bojujeme), považujeme za natolik hloupé, že nečtete podepisované smlouvy a klidně byste se upsali lichváři.
Klausovu reakci, tedy „náš sociální systém není pokřivený a je-li pokřivený, tak svou nadměrnou štědrostí“ vytesat do kamene.
Zde bohužel nevím, jak to odbory myslely, ale možná už jim konečně došlo, že průběžný důchodový systém je velký hazard do budoucna a potřebuje reformy jako sůl. Zde s nimi tedy souhlasím :-)
Jak je možné jednat v zájmu daňových rájů, to fakt netuším. Vlastně ano – mít vysoké daně a zvyšovat tak jejich konkurenceschopnost. Zde si odbory opět nasraly do vlastního hnízda…
Dobrý vtip na závěr.
Soukromé firmy jsou údajně schopny použít jakýchkoli prostředků, aby dosáhly svého. Odboráři se patrně nejvíc bojí toho, že firmy by byly schopny i vycházet vstříc svým zákazníkům, což teď v monopolní praxi ČD není vůbec potřeba.
Odboráři mají logicky strach z toho, že v takovém případě by i ČD musely začít něco dělat, což by ohrozilo jejich moc a jistoty, proto tyhlety předsmrtné křeče. Vždy když má odborář z něčeho strach, zákazník si už pomalu může mnout ruce.
Mimochodem, absolutní perla z odkazovaného článku: „České dráhy velice těžko mohou nabídnout nějaký provizní systém politikům, kteří o státních zakázkách rozhodují.“ V soukromé firmě se podle odborářova mozku lépe najdou peníze na úplatky než ve veřejnorozpočtové černé díře… No jo.