Hrdí na svou práci
Komouši kromě svých klasických nechutných kádrů jako je Filip nebo Dolejš čas od času vyjdou s něčím ještě nechutnějším. Svého času to byl třeba ten bachař, co kdysi mlátil politické vězně a jako vrchol kariéry si šel sednout do parlamentu. Co je s ním teď, ani nevím, možná to tam ještě sedí. Nebo ta soudružka učitelka, kterou rozrušovalo, že už strana nemá výuku historie zcela pod kontrolou.
Teď se objevil ještě soudruh pohraničník (samozřejmě i dnes hrdý na svou někdejší horlivou „práci“). Stačí se na něj podívat a člověk vidí jen zlobu, zášť, snahu uškodit. A to ani nemusí promluvit. Ale on k tomu i mluví!
Je mi to záhadou. To u nás tak málo lidí umí číst obličeje kandidátů? Nebo je naopak svinská povaha vyžadována? Možná ano, znám takové ty touhy lidu po „dělání pořádku“ (při kterém logicky musejí „létat třísky“).
Jelikož ovšem třeba v KLDR už stát pod vedením komunistů udělal pořádek naprosto dokonalý, je otázkou, proč někde nečteme dopisy typu „Emigrovali jsme do KLDR už loni, tady se to nedalo vydržet. Na přilepšenou vám posíláme trochu jídla a jakmile našetříme na letenky i pro vás, můžete konečně za náma. Váš strejda.“
Potravinové normy
V poslední době je docela v módě ohánět se potravinovými normami z dob socialismu a štkát, jak bylo tehdy jídlo dobré, zatímco dnes stojí za hovno.
Je pikantní, že (zatím) poslední oslavný článek se objevil dva dny poté, co jsme v Ano šéfe viděli hnusnou řídkou bramboračku s mastnými oky uvařenou přesně podle těchto norem.
Ano, je možné, že jídlo bylo obecně kvalitnější. To ale znamená, že bylo kvalitnější, než zákazníci požadují, protože kdyby požadovali kvalitu, tak ji dnes mají. Jenže zákazníci preferují nízkou cenu, kterou jim trh dopřeje a to, že se jedná o náhražky, je jim jedno.
Nevím, proč by lidé měli jíst dobré jídlo proto, že si tak přeje stát, když to nechtějí oni samotní. Samozřejmě, pokud chápeme stát jako takovou pěstírnu a velkovýchovnu svých občanů, lze tomuto postoji rozumět.
Navíc je podle mě diskutabilní, zda komunisté skutečně chtěli mít lid zdravý a dobře živený, nebo byl jen potravinový průmysl limitován tehdejšími technologiemi. Přikláním se spíš k té druhé možnosti, a to i proto, že jsem ještě neviděl udělat komunistu něco dobrého pro jednoho člověka, aniž by tím uškodil aspoň tisícovce jiných.
Když si chci koupit dobré jídlo, je mi nějaká norma ukradená. Zpravidla totiž neznám úředníka, který ji vytvářel a nelze mu tudíž důvěřovat (navíc člověk nikdy neví, kdo ho zrovna podplatil). Mnohem důležitější je:
- důvěra v ty, kdo to jídlo produkují a prodávají,
- vědět, co jím,
- že mi to chutná.
Volíme idioty
Lid si před dvěma roky zvolil do poslanecké sněmovny idioty, a tak si teď do krajů a senátu vybral idioty ještě větší, aby proti těm prvním „protestoval“.
Lid za to nemůže – s tím, že pravidelně činí iracionální rozhodnutí, je třeba počítat (ačkoliv – často je to moc i na mne). Činit iracionální rozhodnutí ve volbách je snadné, protože zodpovědnost za ně se rozloží na všechny okolo (navíc s tím často pomůže nějaký sympatický strýček v televizi a ochotně vysvětlí, kdo že za to „může“). Jsem docela zvědavý, kam tyto gradující erupce idiocie jednou dojdou. Veselé to ale asi nebude, to už ostatně není ani teď.
Nicméně, na všem špatném je potřeba vidět něco dobrého: podílem na moci komunisté nutně ztratí iluzi strany, která není namočena do ničeho špatného: zůstanou jim tedy opět jen hlasy těch skalních, ale hlasů protestních ubude. Leda ovšem, že bych voliče opět přeceňoval (ostatně, mám dojem, že akce za milion zákon se týkala i komoušů, což tehdy hodný strýček Dolejš nějak ustál).
Držím nám všem palce.
PS: Kdo by dosud pochyboval, že KSČSSD není reálně jediná strana, podívejte se na Dluhoslava Sobotku, jak v sobotu zářil úsměvem, byť na krajích přišel oproti roku 2008 o nějakých 75 mandátů (ona ostatně o pár mandátů tratila celá KSČSSD, to do senátu to bude horší průšvih)…
Proč lidé nechtějí svobodu?
Uvažujeme-li nad tím, proč řada lidí tak křečovitě odmítá svobodu, postupně dojdeme nutně k jednomu závěru.
Příznivci jakékoliv ideologie by se ve svobodné společnosti mohli realizovat. Třeba takoví komunisté by si založili dobrovolný komunistický spolek, dělnictvem řízené továrny by prosperovaly jako o život a z výnosů by se členům platilo zdravotnictví zdarma a další vymoženosti. (Členové by nemuseli platit daně vládě, to ve svobodné společnosti neexistuje a nikdo by je tedy nijak neokrádal a zvenčí neomezoval.)
V čem je tedy problém? Proč komunisté neusilují o svobodnou společnost, v jejímž rámci by měli ostrůvek komunismu, ale chtějí ten svůj systém nastolit všem, s čímž je pořád ještě v demokracii drobný problém?
Inu, jednak jim nejde o komunismus jako takový, ale hlavně o moc nad lidmi. A zejména – ideologie jako komunismus nutně potřebují konfiskovat i výsledky práce těch, kteří s nimi nesouhlasí, jinak by se neuživily.
Lidé tedy svobodu nechtějí, protože by nemohli legálně okrádat ostatní, aby měli na zajištění svého způsobu života. To je ten hlavní důvod.
PS: Dívám se, že v podstatě to samé už napsal Jakub Hájek: Komunistům nejde o komunismus, ale o parazitování na práci jiných. Tak snad nevadí drobné připomenutí :)
Kéž by si ten panák jen dělal srandu…
Za nesmírně varovné pokládám nejnovější žblepty samozvaného „prezidenta EU“ Van Rompuye.
- EU to myslí s řešením této krize vážně. Tím řešením myslí tisk obrovského množství peněz a jeho chaotické pumpování do ekonomiky? Tedy činnost v zásadě shodnou s činností, která tuto krizi zavinila a tedy zadělávání na krizi na další, větší?
- Účastníci trhu by neměli podceňovat naše politické odhodlání! Tohle je fakt síla. Účastníci trhu už v minulosti podcenili politické odhodlání třeba takového Hitlera nebo Gottwalda, a vždy to skončilo průserem jak vrata. Bohužel se obávám, že jestli to jeho politické odhodlání bude opravdu velké, skončí to tak zase…
- Pokud to bude zapotřebí, podnikneme kroky k zajištění stability. Bude to něco jako měnová reforma v roce 1953? Nebo něco ještě horšího? Kdo ví, nejhorší věc na světě je, když má nějaký trumbera oprávnění podnikat kroky v zájmu universálního dobra.
- Nedávný vývoj na trzích je někdy zvláštní. Je absurdní, že spreads (úrokové přirážky) ukazují, že u některých zemí eurozóny je riziko nedodržení závazků větší než u nových ekonomik, jako je Ukrajina nebo Argentina. Co si to ty zlé trhy dovolují? Jejich účastníci mají, zdá se, jiný názor než Van Rumpsteak. Jelikož lidé starající se o své peníze mívají reálnější odhad než pár jednotlivců starajících se o své dobro za peníze jiných, nebude absurdní spíš úředníkovo mudrování?
„Lidem“ je hůř. Už 21 let…
17. listopad je fajn den. Dali jsme si se ženou dobrý oběd (ještě trochu opožděně svatomartinsky zaměřený) a pak už jen nostalgicky vzpomínali, jak nám před rokem 1989 bylo líp.
Teda, co to vlastně melu. Takhle si nás představují jen komouši. Soudruh Grospič (a další) za nás totiž zase mluví do médií. Není to nic nového, nedávno se zase podobně nechala slyšet soudružka odborářka Žitníková, že státní zaměstnanci za nás budou stávkovat. Nevím proč, neprosil jsem je o to (a byl bych radši, kdyby za mé nemalé daně užitečně pracovali).
Je to vůbec zvláštní. Lidí znám spoustu, a nikdo se mi nikdy nezmínil, že by mu za komárů bylo líp. Spousta jich spíš hovoří zcela opačně. Ale komouši to prostě vědí, asi strana rozhodla: v současné době se lidem žije mnohem hůře. Já a mí známí jsme asi nějací nelidé. Nakonec proč ne, být s komunisty jeden druh není moc povznášející představa.
Soudruzi se vytasili i s jedním svým evergreenem: „devastace například strojírenského průmyslu“. Představte si to, my měli tak vyspělý a konkurenceschopný průmysl, o jehož produkci se celý svět mohl poprat, a tak ho VONI (kdo? no přece voni, ty kterejm se to nehodilo) radši nechali zrušit. To je logika…
Přesto však s jednou komunistickou myšlenkou souhlasím: (Prostý) lid od změn očekával něco jiného. Ano, očekával, že bude moci socialisticky pracovat a kapitalisticky žít. Očekával, že se o něj někdo bude nadále starat, ale zároveň mu dá svobodu. Tedy věci nesplnitelné. Všechna negativa, se kterými se nyní v politice lidé setkávají, mají jedinou příčinu: vlastní neschopnost rozhodovat se kvalitně ve volbách.
Já ty stesky ale (některým) lidem neberu. Když se vidí v té své kleci pro zvířátka, kde na ně někdo bude dohlížet a průměrně je krmit, ať si tam jdou. Ale ať mě tam netahají s sebou!
Vzdávám hold
Minule se tu nad Husákovými důchody rozproudila čilá diskuse, což se tu stává málokdy. No a tak zkusím zase něco kontroverzního; uvidíme, co se stane. (Bohužel, už jen to, že článek tohoto typu je dnes obecně považován za kontroverzní, je velmi smutné.)
Zemřel pan Milan Paumer.
Škoda, že takových lidí kdysi nebylo víc. Kdyby ideálně každý soudruh, který po roce 1948 přišel někam zabrat majetek nebo zatknout ideového nepřítele, dostal kulkou, komouši by to měli dost těžké. Ale dle našeho vševědoucího lidu jsme měli s komunisty patrně bojovat letákovou kampaní, případně je prostě nechat být – jako správná zvířátka v ZOO.
No, posuďte sami:
I na hovínkách.cz byl prostý lid konsistentní a komentoval a hodnotil obdobně.
Fuj, to se dělá, zabíjet hodné a slušné lidi (kterými určitě v padesátých letech policajti a milicionáři byli)?
Ach jo, největšími vrahy asi tedy byli naši vojáci v druhé světové válce, kteří zabíjeli nebohé nacisty (někdo tu práci přece dělat musel).
Co k tomu dodat. Opět nelze než říci, že si svobodu nezasloužíme, nejsme-li ochotni za ni bojovat a dokonce ani ocenit někoho, kdo to dělá místo nás…
Diskutováním do Guinessovy knihy rekordů!
Myslím si, že diskuse na našich mainstreamových zpravodajských serverech by se měly dostat do Guinessovy knihy rekordů coby místo s největší koncentrací blbosti na světě.
Je pravda, že autoři článků tomu často pomáhají, viz třeba: Češi málo utrácejí. Pomohla by vyšší mateřská a třinácté důchody. Teze, že vezmeme-li některým lidem peníze a některým jiným jich část dáme, suma utracených peněz v ekonomice se významně zvýší, je hodna myšlenkových velikánů typu V. I. Špidly, ale od redaktorů Hospodářských novin bych ji až doteď fakt nečekal.
Diskuse se pak hemží výplody ještě větších myšlenkových velikánů: prý máme ten kapitalismus, co jsme ho chtěli a za komunistů to bylo tak a tak. Sice nevím, jak to souvisí s tématem, ale zřejmě to ti lidé prostě jen píší všude.
Ty tendence nadávat na ten náš kapitalismus mě nepřestávají udivovat. Nemyslím si, že by se stav, kdy stát přerozděluje nějakých 70 % HDP a reguluje snad všechny oblasti našeho života, dal nazývat kapitalismem. Takoví lidé mi připadají, jako by na krajíci celozrnného chleba hustě namazaného sádlem ukazovali, jak moc je celozrnné pečivo nezdravé a pro zlepšení by jej tím sádlem chtěli namazat ještě víc.
Ale co já vím, třeba tam většinu těch blbostí píšou placení diskutéři. Pořád by to bylo lepší, než kdyby takhle blbá byla fakt většina národa.
Komouši jen čekají na příležitost
Máme, co jsme chtěli! To jsou dnes samý drogy a narkomani, todlecto za nás, komunistů nebylo!
Komouši prišli o další ze svých demagogických tlachů. Ale i tak jich mají pořád dost. A budou jich mít dost stále, protože je po jejich žbleptech pro ublížené poptávka.
Komouši přešli za těch dvacet let do jakéhosi stand-by režimu, kdy mají plnou hubu demokracie a říkají to, co lidé chtějí slyšet. Aby to taky nedělali, vždyť je to tak jednoduché, něco říkat a nenést za to žádnou zodpovědnost; a vědět, že nikdy nebudou muset dokazovat, že to mysleli vážně.
U těch ublížených a profesionálních chudých, u nich příklon k rudé ultralevici celkem chápu. Občas se ale stane, že i docela rozumní lidé se chytnou toho, že někdo demagogicky vede líbivé řeči a spatřují v komunistech lék na dnešní problémy. I ten Filip přece vypadá jako fajn strejda, co na tom, že kdysi donášel na své spolupracovníky a je to tudíž svině nejvyššího kalibru.
Připomíná mi to ale situaci, kdy skupina lidí hasí hořící dům, jde to jen pomalu a s problémy a někteří z nich jsou najednou ochotni uvěřit, že to asi celé dělají špatně a raději by měli přilít trochu benzínu…
Od fronty až ke komunistům
Nedávno jsem stál chvíli ve frontě v nějakém řeznictví. Tu vypasená paní přede mnou pronesla: „A pak, že fronty byly jen za komunistů“. A rozhlédla se vyčítavě po obchodě (asi jako že jsme zrušili tenhlecten komunismus kvůli frontám, přitom na frontu semtam narazíme stále, takže jsme jí ho přece mohli nechat), až mě málem trefila jednou ze svých brad.
Moc jsem ten argument nepochopil, připadlo mi to jako velebit dobu ledovou, protože dnes ráno byl přece taky přízemní mrazík, tak co.
Paní má pravdu v tom, že se s frontou semtam setkáme i dnes, ale
- není to tak vždycky,
- můžeme jít jinam,
- málokdy je ona fronta způsobena státem / politickou stranou a debilním centrálním plánováním.
Poučení je takové, že zase vím o něco líp, jak funguje logika a argumentace prostého lidu, byť ji do detailů asi nikdy nepochopím. O obojím je i tenhle pěkný článek o kašparech.