Tento článek sliboval být zajímavý. A taky byl. Těšil jsem se, jak se Klaus se svou typickou lehkou ironií trefí (celkem oprávněně) do odborářů a následně mu bude nějaký bodrý strejc z vedení odborů oponovat. A skutečně tomu tak bylo :-)
Klaus reagoval na někdejší protesty odborů proti dopadům krize a připomněl, že narozdíl od Topolánka, Zahradila a Bushe měly samy odbory o něco měřitelnější vliv na její vznik. Viz třeba zmíněný krach GM, nutný důsledek jistot vynucených odboráři.
Líbí se mi i toto: „Světová krize je složitým ekonomickým jevem, který nikdo konkrétně nezavinil. Má řadu příčin, které se i mně nelíbí a nemuselo k nim dojít.“ Hádám ale, že to bude příliš obecné pro prostý lid, kterému se hned na všechno dělá zcela jasný názor.
Kouzelné jsou i body onoho odborářského protestu:
Odboráři se snaží prostému lidu vsugerovat, že o krizi rozhodlo pár konkrétních lidí, kteří se na tom napakují. Nevadí, že je to logicky zcela nesmyslné, taktika má úspěch. Mnohem víc krizi zavinilo žití na dluh (ať domácí kino na splátky, když na to nemám; nebo dokonce na státní úrovni), které teď odbory + ČSSD chtějí použít k jejímu řešení.
Soudruh odborář Štěch se tak rozhodně mýlí ve svém přesvědčení, že „zaměstnanci a jejich zástupci – odbory v žádném případě nezpůsobili žádnou poptávkovou inflaci„.
No jo, jenže právě ta nesmyslně silná zaměstnanecká práva způsobují nezaměstnanost. Zjednodušeně řečeno, zaměstnat člověka je tak velkým závazkem, že se to mnohdy nevyplatí. Pokud by odboráři razili názor, že lepší nějaká práce než žádná, nikdy by něco takového nemohli říkat.
To je klasický socialistický pokus o perpetuum mobile – někde sebereme peníze a dáme je jinam, vytvoříme tak více pracovních míst, než by vytvořila poptávka těch, co ty peníze původně vydělali.
Jinými slovy – vás, milí občané (které máme tak rádi a pořád za vás bojujeme), považujeme za natolik hloupé, že nečtete podepisované smlouvy a klidně byste se upsali lichváři.
Klausovu reakci, tedy „náš sociální systém není pokřivený a je-li pokřivený, tak svou nadměrnou štědrostí“ vytesat do kamene.
Zde bohužel nevím, jak to odbory myslely, ale možná už jim konečně došlo, že průběžný důchodový systém je velký hazard do budoucna a potřebuje reformy jako sůl. Zde s nimi tedy souhlasím :-)
Jak je možné jednat v zájmu daňových rájů, to fakt netuším. Vlastně ano – mít vysoké daně a zvyšovat tak jejich konkurenceschopnost. Zde si odbory opět nasraly do vlastního hnízda…
Dobrý vtip na závěr.
Soukromé firmy jsou údajně schopny použít jakýchkoli prostředků, aby dosáhly svého. Odboráři se patrně nejvíc bojí toho, že firmy by byly schopny i vycházet vstříc svým zákazníkům, což teď v monopolní praxi ČD není vůbec potřeba.
Odboráři mají logicky strach z toho, že v takovém případě by i ČD musely začít něco dělat, což by ohrozilo jejich moc a jistoty, proto tyhlety předsmrtné křeče. Vždy když má odborář z něčeho strach, zákazník si už pomalu může mnout ruce.
Mimochodem, absolutní perla z odkazovaného článku: „České dráhy velice těžko mohou nabídnout nějaký provizní systém politikům, kteří o státních zakázkách rozhodují.“ V soukromé firmě se podle odborářova mozku lépe najdou peníze na úplatky než ve veřejnorozpočtové černé díře… No jo.
Začala předvolební kampaň, což je jedna z mála věcí, která trochu kazí současné krásné jaro.
Všude se na mne šklebí soudruh Paroubek a slibuje mi jistoty.
Jistoty byly hitem socanů už před třemi lety, tehdy ještě společně s prosperitou. Ta dnes již není potřeba, prostému lidu jistoty zřejmě bohatě stačí (no možná je to tím, že na prosperitu šlo velmi snadno tvořit zábavné verše typu „Jistoty a prosperita, pro socany u koryta“).
Co to vlastně taková jistota je a jak mi ji vůbec může politik slíbit? Přirozených jistot máme ve svém životě hodně málo, dost možná jen jednu jedinou. Všechny ostatní jistoty si tedy musíme tvořit uměle. Například takové pojištění nemovitosti mi přináší relativně slušnou jistotu, že nepřijdu o bydlení následkem nějaké živelné pohromy. Dobrovolně si tedy něco předem platím, a dostávám za to jistotu, že když se mi stane nějaká nemilá věc, budou její následky vyřešeny. Většině pojištěných se tato věc nikdy nestane, přesto se to vyplatí.
ČSSD má však na výrobu jistot jiné metody. Nelíbí se jí třeba, že člověk může přijít o práci. To je jistě nemilá věc, které nelze přirozeně zabránit (občas se prostě stává, že není zájem o práci všech lidí, kteří by ji třeba rádi vykonávali). Socani ovšem neřeknou „my vám snížíme daně a jestli chcete, plaťte si soukromé pojištění proti ztrátě zaměstnání“. Ne, lepší je pro ně toto pojištění spravovat na státní úrovni a tedy i z peněz těch, kteří by o něj sami nikdy neměli zájem. Tento způsob má následující výhody (pro některé) a nevýhody (téměř pro všechny):
Dalším řešením je, že se sliby prostě neplní a zvýšený příděl jistot bude tedy reálně existovat pouze na předvolebních billboardech. Někdy může být neplnění slibů docela dobrá věc :-)
Pak mě ještě napadá, že socani myslí výhradně jistoty pro ně samé (tedy teplá místa ve vládě apod.). Ano, takové jistoty si mohou slíbit docela dobře.
Takže až vás někdo bude lákat na nějaké podivné jistoty, nejprve zvažte všechny důsledky, než mu dáte svůj hlas a peníze!