O dani z alkoholu – aneb stát zabíjí
Narazil jsem na celkem zajímavý článek o „falešném“ alkoholu.
Vůbec nejzajímavější je graf, ze kterého vyplývá, že z láhve vodky za 82 Kč představují přes 67 Kč různé daně! A to jsou ceny z roku 2010, od té doby DPH i spotřební daň ještě vzrostla! Nad tímto faktem se nicméně novinářka vůbec nepozastavila, článek raději naplnila mnoha výskyty pojmu „daňové podvody“. Holt je to normální, stát si řekne daň a tak ji v rámci slušnosti budeme bez přemýšlení platit, ať už je její výše sebevíc nemorální.
Zkuste zauvažovat se mnou: kdyby stála flaška vodky 15 korun, vyplatilo by se vyrábět ji nějak pokoutně? Myslím, že ne – výrobu by to spíš prodražilo.
Lid chce evidentně chlastat levně a jak z výše uvedené kalkulace vyplývá, trh by mu to evidentně dopřál (i bez methanolu a sava) – nebýt ovšem státu a jeho nehorázného výpalného.
Do denaturovaného lihu se lije svinstvo jen proto, aby se to nedalo pít (a které se pak jiným svinstvem pokoutně odstraňuje, protože i tak to vyjde mnohem levněji než oficiálně se státním výpalným) – jinak by to byl stejný líh, jako najdete ve složení toho levnějšího pití.
A i ten methanol teď plní stránky novin jen proto, že vyjde levněji vyrábět alkohol pochybnými metodami, než platit ty daně.
Je to důsledek stupidní politiky, kdy je stejná látka zatížená různými daněmi podle jejího využití. Je to důsledek stupidního systému, kdy stát nevybírá peníze na to, co chce pořídit, ale vybírá daň tehdy, když někdo pracuje, nebo si něco kupuje, nedejbože alkohol. Je to důsledek stupidity nás samotných, že si volíme samozvané chytráky, které necháme přemítat nad tím, co je pro nás špatné a co se tedy musí danit nebo zakazovat.
Stát tedy není jen největší zloděj, ale má (minimálně nepřímo) na svědomí i lidské životy.
PS: A ještě k novinářskému výplodu – prý „stát na podvodech s alkoholem ročně tratí 10 miliard korun.“ Netratí. Pouze nezíská část peněz, na které si velmi pochybně činí nárok. Kapsář si taky stěžuje do novin, jak moc tratí, když si dnes všichni ohlídali peněženku?
Práce vs. daně
Práce, kterou někdo dobrovolně a ze svého platí, je užitečná. Ten, kdo ji poptává, má hotovou práci a ten, kdo ji provádí, získá peníze. Oba tedy vydělali.
V současném světě ovšem dochází k absurditám. Tato užitečná práce může být nelegální! A to sice proto, že se stát rozhodl na ni parazitovat a danit ji. Práci, kterou se lidé snaží před touto loupeží ochránit, se stát snaží postihovat a vymýtit.
Ovšem i tato práce je užitečná a její likvidací vždy získáme dva lidi, kteří se mají hůře a stát, který se má nepatrně lépe. K blahobytu ovšem vede právě ta práce, právě to vytváření hodnot, nikoliv státní přerozdělování.
Proto by vytváření hodnot, tedy jakákoliv dobrovolně poptávaná práce, neměla být nijak daněna. Stát nemůže myslet vážně to, že chce mít fungující hospodářství a zároveň ho dusit daněmi.
Pokud to ještě trochu zevšeobecním, velmi se mi začíná líbit myšlenka, že daně mají být na něco a ne z něčeho. Chceme koupit to a to (třeba nový registr vozidel), milí občané, tady je číslo účtu a čekáme, až tam bude tolik a tolik peněz. Nevybere se? Tak se ta věc holt nepořídí.
Současný stát funguje jinak: stanoví, z čeho všeho se má platit daň, čímž získá každý rok určitou částku a ouřednictvo pak (zjednodušeně) přemýšlí, co za to koupit. Nerozumím příliš, proč našel prostý lid takové zalíbení v politicích a celoživotních úřednících, kteří přehrabují naše miliardy a přemítají, co se za ně v zájmu centrálně plánovaného dobra musí pořídit…
To je ale divné, vybírá se málo DPH!
Přestože se letos v lednu zvyšovala dolní sazba DPH na 14 procent, na dani se zatím vybralo méně než loni.
Přestože jsem zdražil své služby, ubylo mi zákazníků.
Přestože jsem šel velmi pomalu, do cíle jsem dorazil pozdě.
Přestože pršelo, zmoknul jsem.
Tak co, taky bych mohl dělat iDnes pisálka, ne?
PS: i soudruzi z odborů správně detekovali, že zvýšení DPH byl průšvih, ale jimi navrhované „reformy“ jsou velmi, velmi podobné.
Píše mi stát…
Protože chce „daň“, jak jinak.
Čekali byste, že dopis bude vypadat zhruba takto?
Vážený pane, rok se s rokem sešel a proto Vám připomínáme, že je třeba zaplatit daň z nemovistosti. Chápeme, že je tento typ daní poměrně nepopulární (a zřejmě ne zcela neprávem), nicméně o jejich zrušení se dosud nezačalo ani jednat a tak je bohužel i letos nutné dostát povinnosti dané zákonem. Za Vaše peníze se budeme snažit naše město zvelebovat. Děkujeme Vám!
Byli byste zklamáni.
Zdvořilé jednání a poděkování se nosí jen ve slušné společnosti. Tam stát nepatří a zná jen „uhraďte, nebo bububu“, „byla vyměřena“ apod.
Kdo vůbec píše tyhlety úřednický slinty? Někdo, kdo se s razítkem v ruce už narodil? Platila by se snad lidem ta daň hůř po přečtení textu, který by zněl lidsky? Obzvlášť pikatní bylo, když mi před pár lety ouřad daň z nemovitosti zvýšil na dvojnásobek. Ani slovo vysvětlení, proč a na co budou tyto peníze využity. Pořád jen „vznikla povinnost“ a „místně příslušný úřad stanovil“. Ach jo.
PS: V e-mailové adrese na ten „místně příslušný úřad“ mají soudruzi překlep. Aspoň je moc lidí nebude otravovat.
Sliby vs. realita
„Vážení spoluobčané, prosazujeme nízké daně“, psal před volbami Nečas.
„ODS – silně levicový program (tady vyrobíme nová pracovní místa, tuhle zadotujeme, tohle budeme podporovat) – tohle ještě před pár lety volili příznivci socanů“, psal jsem já.
Holt to nebylo zas tak těžké, prokouknout je předem, když jsem na to přišel i já. A vy, co jste je volili, přemýšlejte příště už před volbami. Vyplatí se to.
PS: Docela se ale stydím, co jsem to tehdy psal o pirátech. Budiž mi snad omluvou, že jsem je volit rozhodně nechtěl, a tedy ani příliš nestudoval a své názory čerpal tuším z jednoho blogu, který psal nějaký jejich relativně rozumný člen.
Další pojem devalvován?
Je-li altruismus definován jako snaha konat dobro pro ostatní, je otázkou, zda k tomu lze dospět pomocí zvyšování daní. Proces, kdy daně vedou k užitku někoho potřebného, je velmi zdlouhavý, nepřehledný a poněkud nejistý.
Skutečně altruistickým postojem je vzít své peníze a potřebným je jednoduše předat.
Jsou zmínění „boháči“ skutečně altruisté a jde jim z jakýchsi důvodů zásadně o dobro politiků a úředníků?
Nebo je to taková skupina lidí, která je ve skutečnosti (byť třeba nepřímo) na veřejných rozpočtech závislá a jejich postoj je tedy egoistický (a levicový – ať každý platí – klidně i já, ať to vypadá hezky – však v součtu na tom vydělám)? Egoistické je ostatně i nařizování vlastních představ o dobru ostatním a jejich peněženkám.
Nebo byl jen pojem altruismus poněkud devalvován a stalo se zvykem používat jej v posunutých významech (podobně, jako se to stalo pojmům solidarita, tolerance apod.)?
Raději vytrhnout, jen když to zaplatí někdo jiný
Ankety na novinkách bývají velmi výživné, i tak mě ale často překvapí. Někdy i takhle moc:
Více než čtvrtina lidí si svých zubů váží natolik, že by si je raději nechala vytrhnout, než zaplatit pár stokorun za plombu. Je fakt, že 13 piv nebo 5 krabiček cigaret jsou lákavé statky, pokud si však člověk nenechá spravovat jeden zub měsíčně, měly by snad jít oželet.
Ještě jedna věc mě okamžitě napadla: nepřemýšlí lid již nyní ve stylu – raději (zatím zdarma) zaplombovat zub, než si draze kupovat zubní pastu a kartáčky?
Ano, je také otázkou, jestli prostý lid takto neodpovídal schválně, aby demonstroval, jak je chudý. To je taky zajímavá vlastnost. Většinou, je-li někdo opravdu chudý, snaží se s tím (potichu) něco dělat. Snaha velmi hlasitě (a obvykle také draze) křičet do světa, jak jsem hrozně chudý, to je typické pro někoho jiného. Já jim říkám profesionální chudí. Mají se vcelku dobře, ale srovnávají se s někým, kdo se má ještě lépe a chybně z toho vyvozují, že bychom se měli mít všichni stejně, protože jsme všichni lidé.
A co vy, byli byste ochotni se solidarizovat (v rámci dobrovolného zdravotního pojištění) s někým, kdo chce zub buď opravit zcela v rámci tohoto pojištění a když to nejde, tak vytrhnout a nechat si přispět na protézu? Našlo by se vůbec dostatek ochotných lidí k tomu, aby takové pojištění mohlo dobrovolně existovat?
Myslím, že je nejvyšší čas zavést do našeho zdravotnictví výrazné prvky osobní zodpovědnosti. Co chystá v tomto ohledu naše tzv. pravicová vláda? Zvýšení a zavádění nových daní, tzv. zdravotnických poplatků? To asi není úplně ono, že?
Státu se krade hůř, než plánoval
Státu se nedaří vybírat daně, vláda neví proč.
Ne že by mě to překvapovalo, na vlády plné ekonomických analfabetů jsem si už za posledních asi 10 let zvykl.
Nevím sice, v kolikáté přednášce prvního semestru ekonomie se probírá Lafferova křivka, ale obecný fakt, že zvýšení ceny mívá negativní dopad na poptávku, zcela jistě v té první…
Jaké bude řešení? Nejspíš bude nutné daně zvýšit…
Sociální inženýr nám zvyšuje životní úroveň
Už dlouho jsme se nesmáli se soudruhem Seďou. Aha, tak to není ještě ani měsíc – ten pán má prostě talent.
Seďa se tentokrát jal vymýšlet nový druh perpetuum mobile. Chce vynalézt něco, co by zlepšilo kvalitu a dostupnost veřejných služeb a tím zvýšilo životní úroveň drtivé většiny občanů. Proč jen mám pocit, že za žádným zlepšením mé životní úrovně nikdy nestály žádné veřejné služby a tatíček stát? Já vím, to bude právě tím, že bez Sedi jsou ty veřejné služby tak zoufale nekvalitní… Mohl bych se mít jako prase v žitě, jen kdybych platil ještě trochu víc na daních.
Soudruh přinesl výčet ošklivých triků, pomocí kterých se zlé firmy snaží vyhnout dobrotivým státním krádežím (moderně zvaných daně):
- Platby zaměstnancům na dřevo bez povinných odvodů státu. Pan Seďa to asi nikdy nepochopí, ale většina lidí nerada vyhazuje peníze oknem. Zvlášť když jich musí vyhazovat víc a víc. Ono je jaksi přirozené, že většina lidí považuje peníze, které vydělá, za své (a jen nerada se o ně nedobrovolně dělí). Obecně se ví, že i státu se vyplatí, když se lidé o své výdělky mají dělit jen velmi málo. Jen socani to asi nikdy nepochopí. Vyplatilo by se někomu riskovat s daňovými úniky, když by daně byly nízké? A kdyby je politikové a úředníci nerozkrádali? Já myslím, že v mnohem menší míře…
- Podnikatel či OSVČ neodvádí do solidárních systémů na důchod a zdravotní péči. To je zase to samé. Se svými penězi hospodaří každý z nás tržně. Jen někteří by ostatním pořád nakazovali, co mají s těmi penězi dělat. Jestliže mi podle selského rozumu dá stát jednou jako důchod kulové, je velmi logické, že o jeho důchodové pojištění nestojím. Stát mi ho však nařizuje – jenže lidé se holt chovají tržně, i když je někdo nutí k opaku… Kdyby byl zákon, že si každý měsíc musím koupit metrák zkaženého masa, bude nemorální přijít na fígl, jak se tomu vyhnout a své peníze utratit tak, jak chci já?
- Stavební firmy „šetří“ v zimním období tím, že posílají své zaměstnance na úřady práce. Inu, a nebude to prostě tím, že není jednoduché legálně najímat pracovníky jen na určité části roku? A tím, že vůbec něco jako úřad práce existuje? Kdyby nebylo možné zaměstnance někam odložit, všem by přišlo normální, že v zimě prostě budou dělat něco jiného, případně by situace na trhu donutila ty firmy postarat se o kvalitní lidí ze svého.
To, že Seďa nejprve prosazuje tvrdé danění a kontroly dodržování zákonů, mu pranic nebrání, aby hned v následujícím odstavci brojil proti korupci (kterou právě – mimo jiné – věci výše zmíněné přímo podporují).
Demokracie má prý hodně možností, jak s korupčním chováním bojovat. Nemyslím si to: korupce tu bude vždy, dokud někdo bude moci rozhodovat o cizích penězích.
Legrace ale nekončí, v dalších odstavích je na řadě třeba zdravotnictví: to je třeba zefektivnit, a to tím, že ho budeme více regulovat! Chci zefektivnit svoji práci, a tak si nařídím, že budu pracovat jen 5 hodin denně. Že je to blbost? Ano, ale v méně křiklavých případech lidé věří, že státní regulace vede k efektivitě…
K populárnímu rušení akcií na majitele snad jen druhá polovina tohoto článku.
Zajímavý je i Seďa – filosof v posledním odstavci: Otázkou tedy je, proč se nechováme stejně jako Rakušané a Němci a proč se snažíme parazitovat na demokratickém systému. Ano, holt nám chybí Rakušané a Němci. Co s tím? Pěstovat je nemůžeme a tak socan vidí řešení v tom, že nás bude prosit, abychom se chovali jinak a nutit nás k tomu tunami zákonů a nařízení a policajtem na každém kroku. Namísto aby jednoduše prosazoval odstranění rozhodování o cizích penězích a různé dojiče socialismu tak nechal zajít na úbytě. On by totiž zašel s nimi…
Chceme spořit tak, že nám stát vezme prachy a trochu jich pak vrátí!
Existuje silný vztah mezi stavebním spořením, bytovou výstavbou a nezaměstnaností ve stavebnictví. Při zkoumání tvorby pracovních míst v bytové výstavbě se ukázalo, že jedna miliarda státní podpory podpoří vznik zhruba 251 pracovních míst.
Pronesl jakýsi moudrý pán.
Škoda, že ještě nevyzkoumal, kolik pracovních míst zanikne v souvislosti s výběrem daní na onu miliardu.
I kdyby státní stavební spoření skutečně tolik nových pracovních míst vytvářelo (což nelze přesně prokázat), lze dovodit, že míst zaniklých kvůli daním bude stejně, ba nejspíš i víc. A to prostou nemožností existence perpetuum mobile.