Bruselská „efektivita“
U titulku tohoto článku jsem si nejdřív říkal, proč firmy tlačí na politiky, aby prosazovali úspory energií a nechovají se raději samy úsporně.
Ale ono je to (tradičně) jinak:
Dohromady se pod dokument podepsalo 18 firem s více než 21 tisíci zaměstnanci a obratem přesahujícím 82 miliard korun ročně, které mohou na podpoře zateplování a investicích do šetrných technologií vydělat.
Překlad titulku do češtiny tedy je „Firmy píší Sobotkovi: tlačte v Bruselu na to, aby si lidé museli kupovat naše produkty, případně donuťte jiné lidi jim je financovat“.
Začínám mít tendence vytvořit a spravovat nějaký blacklist firem, které dojí socialismus nebo by to chtěly dělat. Jen se bojím, že by tam záhy byly snad všechny.
Mezitím EU ohlásila smělé cíle do roku 2030. Nějak tomu nerozumím, podobné budovatelské nadšení jsem vídával někdy v letech 2006-7, kdy tomu ještě nezanedbatelná část lidí věřila a stanovovaly se cíle do roku 2020. Rok 2020 se pomalu blíží, tak je třeba definovat cíle do další desetiletky a ne aby někoho napadlo ptát se, jak je na tom plnění „cílů“ do roku 2020 a jaký růst HDP a jiné pozitivní efekty přinesly.
Myslel jsem, že v době, kdy pozitivnímu efektu potírání CO2 za šílený prachy snad už nikdo nevěří, bude toto téma nenápadně opuštěno. Ale ne, opět čteme plky Van Rompuye, kterak dosáhl po vyčerpávajícím jednání dohody, poručí klimatu, uzdraví obyvatele a ještě jim zachová práci! Jak se tohle vlastně liší od propagandistických zpráv z KLDR, které občas média pro pobavení citují?
Jak proboha udrží pracovní místa to, když si vytáhneme z kapes stamiliardy a „investujeme“ je do toho, abychom mohli opět o něco hůř konkurovat zemím, které jsou mimo EU?
V tomto kontextu je pro mě ohromným zklamáním, že k volbám do evropského parlamentu přišlo pár lidí a ještě vesměs volili ty, co tam odkývají cokoliv. Dřív jsem si aspoň říkal, že se EU brzy rozpadne, ale ona má celkem tuhý kořínek. Jsme fakt silní, když s sebou dokážeme táhnout tuhle kouli na noze v podobě šílených socialistů vymýšlejících nesmysly a potácet se sice blízko bankrotu, ale zas ne tak, aby k němu opravdu došlo.
„Nestydaté zisky“ supermarketů
O supermarketech čteme v zásadě dva druhy zpráv: jak mají „nestydaté zisky“ a jak „likvidují konkurenci“. Připadá mi, že se to navzájem vylučuje: má-li někdo nestydaté zisky, musí se mu konkurovat jedna báseň – i polonestydaté zisky jsou jistě velmi lákavé.
Zisky zdejších supermarketů jsou dokonce natolik vysoké, že už se jich pár přece jen zastydělo a z tohoto snadného trhu raději čestně odešlo (Julius Meinl, Delvita, Carrefour a nyní i Interspar). Občas taky čteme, kolik ztráty ten který supermarket vygeneroval.
K nejnovější „aféře“ snad jen pár komentářů. U některých položek je prý „marže“ i více než 100 % (což je z definice marže nesmysl, ale asi to mediálně líp zní). Zajímalo by mě, jaká metodika byla pro tyto výpočty použita. Jelikož jedním z nejvíce „předražených“ produktů má být údajně tvaroh, napadlo mě, jestli ti soudruzi prostě jen nevzali náklady mlékárny na výrobu tuny tvarohu a neporovnali je s cenou tuny balených tvarohů v obchodech. Pokud kilové pytle tvarohu kupuju v mékárně za nějakých 60-70 korun a ty balené do vaniček po 250 gramech vyjdou v obchodech výrazně dráž, nebude háček i v nákladech na obaly?
Názor, že na západě je to lepší, protože „státy se tam o své občany víc starají,“ je vysloveně napřesdržku. Budování povědomí, že jsme nějakými dětmi státu, který by se o nás měl starat, si prostě nic jiného nezaslouží.
Nebude celý problém v tom, že zatímco u nás vyhlašuje ožralý prezident „válku supermarketům“ a lid naříká v diskusích, aby šel následně naplnit vozíky stejně jako včera nebo předevčírem, ve vyspělých zemích lidé raději jdou a zakládají konkurenci?
Brněnské předvolební šílenosti
To je zase panoptikum.
Plešatý pán z ODS, který mi připomíná bachaře z filmu Kajínek, kde dojedl párek a zavelel k akci „stěhování“, aby následně nadával, že Kajínek utíká a pokoušel se po něm střílet, láká na „pohodlné parkování“. Mimochodem, parkovací zóny byly zavedeny v Praze a místní to tam celkem štve, proč je tedy nezavést i jinde. Lid je navíc (a tentokrát i celkem logicky) proti. V tomto případě, kdy momentálně silně neoblíbená strana přichází se silně neoblíbeným nápadem, uděluji aspoň cenu za odvahu.
Jakýsi Stan nabízí stručné „Postaráme se“. Snad myslí o sebe, to by aspoň dávalo nějaký smysl, narozdíl od cílení na lidi, kteří se cítí být nesvéprávnými dětmi, o které by se měl politik starat.
Pak samozřejmě agent Bureš a spol. Už mají své lidi ve vládě, parlamentu a dokonce v Evropské komisi, teď je potřeba ještě infiltrovat magistráty. Hlavní je Praha, kde proteče spousta peněz, ale nepohrdne ani menšími městy. Samozřejmě, že člověk, který je ochoten o tom aspoň vteřinu přemýšlet, další rozrůstání tohoto mocenského impéria nepodpoří, ale v podmínkách všeobecné demokracie se vždy dostatek hejlů najde.
Na ty ostatně cílí i další spolek, tzv. „A co Brno“. Kromě asi neblbějšího názvu nabízí i slizký ultrapopulismus („zdarma“ budou popelnice, MHD, jakýsi bazén a kdo ví co ještě). Spolu s relativně rozsáhlou billboardovou kampaní (na to, že jde o nově vzniklé uskupení) jde o jasný signál, že se opět jedná o něčí investici a tedy se počítá s jejím zhodnocením. No, není to poprvé a určitě ani naposled – vyšlo to Věcem veřejným, Babišovi, proč by se o takový kšeft nemohli pokoušet další. Voličstvo se beztak zase najde.
Blokující aktivismus („Žít Brno“) moc reálné podpory nemá, jeho účast ve volbách nechápu – různé zákulisní nátlaky pro ně byly patrně výhodnější. Četl jsem někde spekulaci, že je Hollan financován podnikateli z jiných měst, aby v Brně blokoval a různé investice šly jinam. Nevím, co je na tom pravdy, ale aspoň trochu to smysl dává (narozdíl od nezištného blokování motivovaného čistě ideologicky). Divím se, že se nespojil i se Zelenými, měl jsem je za jednu skupinu.
Pak jsou samozřejmě spolky, které se nenamáhají ani s populistickým heslem, ale stačí jim nějaké bezobsažné bláboly; opět jsem někde četl „u nás volíme Karla“. Podobně vynalézavých plakátů a billboardů je bohužel většina. Volič si patrně řekne: „kdepak, letos žádné naši práci vidíte všude, tentokrát budu volit budoucnost Brna máte ve svých rukou.“
Mimochodem, aby se volič mohl snáze rozhodnout, vydaly třeba Babišovy listy sérii rozhovorů se zástupci některých stran, ve snaze předvybrat voličům uskupení, která má smysl volit. Tyto strany s mediální podporou je třeba chápat jako jakousi novodobou národní frontu, z níž je prakticky jedno, koho si vyberete, ono to v klíčových věcech vyjde nastejno.
Tak nevím, snad bude kandidovat i někdo jiný.
Daňový únik, který nemá obdoby
Zase čtu, jak „obrali stát, parchanti“ a zase přemýšlím, jak lze neplacením daně „obrat stát“.
Ale pro redaktory (a ostatně i čtenáře) Novinek tu mám jednu inspiraci, jak snadno udělat ještě větší daňový únik, který teprve nebude mít obdoby a vygenerovat tak emotivní titulek, nad kterým se lze uvztekat k smrti.
Představme si, že stát zavede daň jeden bilion korun za domácí vypálení litru destilátu. Proč tolik? Protože může, ne? Já si pak litr vypálím a bilion nezaplatím, protože mi to jednak připadá mnoho peněz za nic a druhak jsem neuzavřel žádný závazek, že bych platit měl (platba mi byla jednostranně nařízena – a dokonce tím, kdo ji ode mne chce!).
A ejhle, „obral“ jsem stát o bilion korun! Daňový únik, který nemá absolutně obdoby! Čtenáři Novinek si nade mnou v diskusi odplivávají, jaký jsem fuj zloděj. Patřil bych nejméně popravit a majetek by měli zabavit veškerému mému příbuzenstvu.
PS: A co kdybych zvažoval litr destilátu vypálit a pak to vůbec neudělal? Vlastně i tak bych obral stát, protože už se beztak na můj bilion těšil a věděl, jak ho utratit. Je-li okrádáním státu, že nezplatím (jednostranně nařízené a násilně vymáhané) výpalné z nějaké činnosti, je naprosto stejným okrádáním i to, pokud danou činnost vůbec nevykonám.
Děti si začínají závidět!
Horká novinka! Další milník dosažen!
Bylo zjištěno, že v roce 2014 si děti poprvé začaly závidět. A to lepší vodovky.
Asi bych novináře a soudruha ředitele zklamal – i my jsme si v 80. letech záviděli. Asi i ty vodovky. Ti, jejichž rodiče je na pokrokovém socialistickém „trhu“ nesehnali, záviděli těm, kteří ano. Ale to bylo v pořádku, to byla velká rovnost a spravedlnost (protože když už je někdo sehnal, byly to stejné vodovky, jako měl kdokoliv jiný).
Tak snad už strejda Sobotků proti této hrůze zasáhne a nějak to vyřeší, třeba by mohl zavést speciální dávku „vodovkovné“, kdy by lidé odvedli další stovku na daních a některým z nich by pak stát přispěl 30 korun na vodovky.
Nebo rovnou začít vyrábět státní vodovky (určitě i soudruh Zeman by podpořil zavedení Národního řetězce výrobců vodových barev) a ty pak pomocí přídělového systému rozdělovat spravedlivě žactvu.
Ale ono se něco takového chystá: „Ministerstvo pošle příští rok na pomůcky dalších 300 milionů“. To se určitě musí lidem moc vyplatit, když si místo vodovek tyto koupí zprostředkovaně a uživí u toho ještě spoustu ministerských úředníků. Bude líp!
A zdalipak platěj daně?!
Jedna věc, které už dlouho nerozumím: proč je mezi námi proboha tolik lidí, kteří mají neustálou starost o to, zda „ti druzí“ platí daně?
Viz třeba část výživné diskuse k tomuhle nebo nejnověji tenistka Kvitová, která se – ó hrůza – rozhodla platit daně jinde. Inu, kdo chce moc, nemá nic – to platí univerzálně, i pro stát. Ale u daní by to podle některých myslitelů mělo být jinak: plať, lotře, protože my máme úžasné představy, co s tvými penězi dělat. (A je nás víc, takže to bude po našem! A že nám utečeš? Budeme tě aspoň zostuzovat.)
Ale kde se to vlastně bere? Je to aplikace pravidla „platím já, tak ať koukají platit i druzí, a beztak se mají líp, tak ať koukají platit víc“? Je to ekvivalentní konstrukci „okradl mě dnes kapsář, tak ať kouká okrást i souseda, a ideálně ještě víc než mě!“ Moudrý a soudný člověk by měl přece usilovat, aby kapsář neokradl ani souseda, ani jeho.
Je to snad myšlenka, že když stát vybere dost na daních, tak už konečně bude dobře? To je snad ještě úchylnější než to první. Pokud si to někdo myslí, doporučuju podívat se do nějaké encyklopedie na heslo černá díra. Vsadím se, že i kdyby do státního rozpočtu přiteklo třikrát tolik peněz, odvětví jako zdravotnictví, školství apod. budou stále zoufale podfinancovaná.
Problém totiž není v množství vybraných peněz, ale je systémový. Až soudruh Bureš poplatníky zase trochu zmáčkne, aby víc vybral, a vybere ve výsledku o něco míň, možná to pochopí i on. Tenhle stát netrpí tím, že by vybíral málo na daních, ale tím, že chce vybírat moc.
My chceme policejní stát!
Nad zprávou o plošné kontrole řidičů a aut na jižní spojce jsem se dost zhrozil. Nad diskusí pod článkem ještě víc. Oni to lidi fakt obhajují:
- A každý den, náhodně po Praze i v ČR, v náhodnou hodinu, ale alespoň jedna taková akce denně.
Mně taková kontrola nevadí a spatřuji v ní jakýsi smysl, tak nebude vadit ani jiným. A stejně by to na ty druhý mohlo dopadat častějc! - My slušný se klidně zkontrolovat necháme, my totiž nic šatně neděláme, tak se bát pokuty nemusíme.
Pochopitelně – „argument“ slušní lidé se nemají čeho bát nesmí chybět. A je zajímavý, jak tohleto vždycky mluví v množným čísle a schovává se to za nějakou abstraktní skupinu „těch slušnejch“. PS: A pán také žije v iluzi, tak snad o ni někdy (s co nejmenšími škodami) přijde. - Naopak, tleskají tomu slušní lidé.
Vsadím se, že jsem mnohem slušnější člověk než autor této věty (už jen proto, že nemohu nalézt zalíbení v tom, když je někdo jiný při cestě autem buzerován), ale rozhodně tomu netleskám. A nebudu tleskat ani tehdy, až budou dělat preventivní prohlídku u něj doma. - Řidič má dodržovat zákony a ne přemýšlet
To už ani nepotřebuje komentář :) - už to,že chytli těch pár ožralů a fetáků stojí za to,nerad bych se s takovým potkal na cestě,takový patří do lochu a ne jen ty ty ty od soudu
Ano, zavřít ožralu s 0,25 promile v krvi, pořádek musí bejt! Tak nějak cítím, že bych se na silnici radši potkal s běžným opilcem, než individuem, které nedokáže sepsat ani jednoduchou větu. I tak ovšem neprosazuji namátkou prováděné testy inteligence a sebrání řidičáku / vězení / popravu pro ty, kteří neprojdou. - Kdyby se takové akce dělaly denně na pěti místech, měli bychom za pár let silnice hladké jako dětskou prdelku.
Těžko říct, zda je to jen mladická naivita, nebo spíš intelektuální nedostatečnost, ze které už dotyčný jen tak nevyroste…
Myslím si, že kdyby se objevila zpráva, že policie zastřelila namátkou vybrané lidi, přičemž každý stopadesátý z nich by měl v sobě detekovatelné stopy po marihuaně, tak se určití lidé budou radovat (pokud se to nestane jim nebo jejich blízkým, pochopitelně – což ovšem nehrozí – oni jsou přece ti slušní).
Mým ideálem je ovšem opak: stav, kdy policie nesmí zastavit auto, aniž by měla nějaké konkrétní podezření (stejně jako vám jen tak nemůže vlézt do bytu). A ano, jsou na světě země, kde to tak funguje.
Když je lid tolik pro, proč tedy třeba neuzavřít chodník a neprolustrovat všechny nebožáky, kterým se zrovna poštěstilo tam v danou dobu procházet?
Proč neudělat plošnou kontrolu nějaké ulice, kdy by hrdinná policie prolezla všechny domy a byty a pak se šla pochlubit do nějakého plátku pro dementy, kolik se tam toho našlo? A že by toho bylo!
Chápu, že i zde by se našli idioti, kteří by si blahem pomlaskávali a nechali si nadšeně i nahlédnout do zadku, že tam fakt žádnou drogu (nebo cokoliv jiného, aktuálně moudrým státem zakázaného) neschovávají, ale snad bych jich bylo aspoň o něco méně, než když to dopadne jen na ty „blbý auta“. Ach jo.
O pomazánkovém másle
Bylo vyrobeno poslední pomazánkové máslo a subjektivně mi připadá, že se od posledně vyrojilo nějak hodně dalších pánů Hujerů, kteří jsou za to rádi.
Je to prý ošklivé klamání spotřebitele. To mohlo být tak v roce 1977, kdy to vzniklo, ale za téměř 40 let si snad spotřebitel zvykl, ne? Nebude spíš klamáním spotřebitele to, že se to najednou bude jmenovat nějak jinak?
Prý to není máslo. Ne, to není. Je to pomazánkové máslo. Existují stovky a tisíce označení, ze kterých se přidáním adjektiva stává něco jiného. Bude s tím unie taky bojovat? Aby chudák spotřebitel nebyl zmatený? Je ten spotřebitel vlastně ještě člověk, nebo nějaký idiot, za kterého musí myslet ouředník?
To by se prý i rovnou mohlo říkat čokoláda i různým „pochoutkám“, které s ní nemají nic společného, četl jsem také. To je velmi absurdní úvaha a k tématu by byla, kdyby se pomazánkové máslo jmenovalo pouze máslo, dále viz třetí odstavec. A třeba hovnová čokoláda ať se tomu klidně říká.
Je to prý hnusné a mělo by se to zakázat úplně. No, taky mi to moc nechutná a ani si nepamatuju, kdy jsem si to naposledy koupil, ale proč v tom bránit jiným lidem s jinými chutěmi, proboha?
Taky by prý by mohli být zmatení soudruzi cizinci, kteří se naučí slovo máslo a pak si u nás koupí to pomazánkové a nastane hrozný neřešitelný problém. No a co? Když si koupíte v Anglii slaninu, bude to taky trochu něco jiného než u nás. Takový je život, ne? Nechci žít v unifikovaném světě, kde mě před hrozícím jednorázovým omylem se škodou za pár korun budou chránit armády úředníků za miliony.
Jako obvykle jsem neslyšel ani jeden věcný argument, ale chápu, že pro úřední nařizování, jak se něco smí nebo nesmí jmenovat, je těžké takový najít. Chápu také motivy našich eurohujerských politiků, těm to může přinést moc. Co ale vede jiné lidi, že jejich výplody nekriticky přijímají?
Souhlasím nicméně, že je to v zásadě banalita a že EU škodí i hůř. Na druhou stranu pořád čtu, jak jsou Svobodní strana pro pár intelektuálů a chybí jim témata pro vobyčejný lidi. A tohle snad jedno takové je (jenže teď zase čtu, jak se zabývají lacinými banalitami :).
My chceme referendum!
V září loňského roku byly zhruba dvě třetiny čtenářů novinek v anketě pro stavbu kanálu Dunaj – Odra – Labe, protože si to vymyslel ten starej ožrala.
Za pár měsíců – koncem února – je náhle pro už jen nějakých 20 %. Co se stalo? Nějaké osvícení?
Důvodem byl patrně článek, kde se vyjádřili odborníci a mohla tak vyjít najevo názorová stabilita prostého lidu.
Tak co, ještě jste pro, aby bylo referendum kvůli každé kravině, jak chtějí třeba fašisté kolem Okamůry? Jak vidno, mělo by to jen výhody – lid se určitě nenechá zvyklat mediální masáží a určitě by tedy nedocházelo k tomu, že by výsledky referend byly předem odhadnutelné a politici by se jen formálně zbavili odpovědnosti za učiněná rozhodnutí.
Kolik jde legálně vydělat?
Dostal se ke mně veselý obrázek:
Předpokládám, že lidé, co si toto myslí, skutečně existují a že se pokaždé nejedná o nějaký sofistikovaný typ humoru nebo nemoc. Asi nemá moc smyslu pídit se po myšlenkových pochodech, které to způsobují (jsou-li nějaké), ale stejně to zkusím. Mě by to prostě zajímalo.
Domněnka, že určitou částku nelze legálně vydělat, je podivná. Vycházím-li z toho, že nějakou částku poctivě patrně vydělat lze (protože sám obyčejný poctivý občan přece nekrade a přesto si občas něco vydělá), nutně by musela existovat určitá částka, kterou by ještě šlo vydělat legálně, ale jakoukoliv další korunu už by bylo třeba ukrást.
Jaký je ale ten limit? Vyjdu-li z elaborátu toho pána, který by zavíral nebo střílel (nebo co) za příjmy nad 100.000 měsíčně, limit je pro něj nejspíš právě tato částka. Znamenalo by to, že 100.000 legálně vydělat lze, ale 100.001 už ne, ta koruna už by musela být ukradená. Je to pochopitelně nesmysl, další korunu lze vydělat vždy. Ve skutečnosit tedy takový limit neexistuje, protože neexistuje ani limit uspokojování potřeb zákazníků.
Ten výplod ve mně vyvolává i další otázky. Jaký by třeba byl benefit toho, že by z ulic zmizely Mercedesy? Že by lidé, kteří je vyrábějí, byli nezaměstnaní? Jaký je problém s nákupem a prodejem zboží? Ten pán kupuje všechno přímo u výrobce? Proč by nemělo být možné vydělat si za život 10 milionů? Otázky, samé otázky…
PS: Chápu, že žijeme v socialismu, a tak ten pán kolem sebe kromě poctivých podnikatelů vidí i vyžírky, dojiče socialismu, kteří ho znepokojují a frustrují. Jenže bojovat proti ním ilegalizací určitých příjmů je nesmyslné. Jednak to řeší následek a ne příčinu problému a jednak se krádež pozná nejlépe tak, že někde něco chybí a ne nutně tím, že někdo vydělává víc, než si dovedu představit.