Nejsem ekonom, v podstatě aplikuji něco, co nazývám ekonomií selského rozumu a ponechávám na laskavém čtenáři, aby ohodnotil, nakolik jsou mé závěry správné.
Pokud jsem to dobře pochytil, ČNB se bojí deflace, protože by prý lidé čekali s nákupy na další zlevňování a peníze by jim ležely v matracích a nehýbaly by se.
Je to ovšem skutečně tak? Typické odvětví, ve kterém panuje deflace, je třeba elektronika. Ceny pravidelně a dlouhodobě klesají. Skutečně kvůli tomu lidé odkládají nákupy elektroniky? Já se spíš domnívám, že prodeje elektroniky zažívají dlouhodobě boom. Ta otázka by totiž měla znít – koupili jste si díky snižování cen (i při možném odkládání spotřeby) celkově třeba méně počítačů, než kdyby byly dražší? Těžko – spíš více. Naopak, deflace je podle mě ukazatelem pokroku: vyrábí se více, efektivněji a tedy levněji. Místo jednoho počítače si jich rodina může dovolit více.
Navíc spotřebu v mnoha odvětvích prostě odkládat nelze, třeba u takového jídla.
Státní bankéři se také obávají, že by deflace znamenala problémy výrobců a propouštění. Nevyrovnalo by se to ale tím, že by lidem zase více peněz zbývalo (a ty by také byly nějak utraceny)? Lidé neodkládají spotřebu, protože by čekali na zlevňování. Odkládají spotřebu, protože se bojí, že bude hůř a dělají si rezervy. S tím by deflace mohla spíše pomoci. Inflace jim naopak z jejich rezerv ukousne.
Kromě toho, ČNB chce nyní lidi vystrašit a přimět k utrácení – zřejmě toto jednorázové utrácení kvůli hrozbě zdražování považuje za užitečnější, než utrácení pravidelné při nižších cenách.
Celkově problém chápu jako další souboj zájmů státu se zájmy občana. Zatímco přirozené snižování cen je v zájmu prosperujícího občana, v zájmu zadluženého státu je naopak inflace, a to co největší, protože ta mu dluhy odmazává. A zájmy státu pochopitelně vítězí…
Lafi
Myslím, dobré postřehy. Také je snadno ověřitelné, vyšší spotřebou neroste ekonomika. Jednoduše proto, že spotřebitelé nakupováním nevytváří žádné další hodnoty.
13. 11. 2013 19:46, Reagovat