Máme tu armády lidí, kteří pořád jen melou o tom, co všechno stát musí.
Stát musí to a ono, protože tak je to správně, tak to má být.
Stát toho už v minulosti musel tolik, že kvůli tomu dnes platíme roční úroky z dluhů blížící se 100 miliardám korun. To je 10.000 Kč ročně na občana. Copak hezkého byste si za to rádi pořídili třeba vy? Nic nebude, musíme je dát institucím, které nakoupily státní dluhopisy (za které vám kdysi stát na něco přispěl nějakou almužnou a politik si postavil vilu).
Ani horentní úroky ale tyto lidi neumlčely – pořád nás zaplavují nářky, co všechno stát musí podporovat, financovat, kontrolovat. Ach jo.
Ale kdo to má pořád platit? Když musí stát, tak vlastně musí daňový poplatník. Kdo jsou tito lidé, že mi nařizují, co musím dělat se svými penězi? Z jakého titulu tak činí? Že je jich víc než mě? Nás mnoho, pojďme ho okrást!
Stát takto musí dělat všechno, co by si přáli někteří lidé, kteří ale nejsou ochotní to sami i financovat.
Ano, s demokracií v pojetí „dva vlci a ovce hlasují, co bude k večeři“ mám problém. Jsem kvůli tomu špatný?
Vůbec neříkám, že jste špatný. Jen nechápu vaši frustraci. Většina chce něco a pokud Vám to vadí, tak Vám nezbývá než je přesvědčit o tom, že to je špatně. Ale nezlobte se na to, že někdo ta rozhodnutí činí, protože my (vy ne) jsme mu na to dali mandát. Buďto tedy chcete měnit názory ostatních, nebo zavést diktaturu. Jak tak čtu, chcete to první, ale chováte se podle druhého.
Svoboda je tedy diktatura?
Já se prostě neumím smířit s tím, že aby mi někdo dal pokoj, tak musím k něčemu přesvědčovat většinu. Neměl bych ten pokoj mít implicitně, třeba do doby, než se sám rozhodnu vstoupit do nějakého spolku socialistů, nebo tak něco? :)
A ano, správně píšete – někdo o mně činí rozhodnutí, aniž bych mu k tomu dal mandát. To prostě nepokládám za dobré – může-li demokracie rozhodnout o tom, že je někdo okraden, proč by nemohla rozhodovat i tom, že někdo bude zabit?
1) Ano, Vámi braná svoboda je diktatura (původně jsem měl v předchozím komentáři „diktatura svobody“). Nechcete se smířit s výsledky voleb a obecně nastolenou demokracií a voláte po svobodě, kterou byste prý měl mít nějak automaticky. Žádný podklad pro implicitní „svobodu“ tu není. Na rozdíl od zvolených politiků žádný právě vy mandát nemáte něco takového žádat. (Neplést s tím, čeho byste chtěl docílit. Vy tu tvrdíte, že na to máte nárok.)
2) Demokracie rozhoduje o tom, že bude někdo okrádán, OK. Vy rádi používáte ten výraz a stupňujete to, že daně berete skoro jak vraždu. Sami je ale nechcete zrušit (resp. ne všechny), jen snížit – takže chcete krást jen trochu. Nebo tam je nějaká magická hranice, od které už to není krádež?
ta magická hranice je daná subjektivnim pocitem poplatníka a jeho názorem na to, kolik by daná služba měla stát. Třeba já jsem ochoten zaplatit za ostříhání do 200 kč a pokud po mě bude chtít kadeřník 500, tak budu mít pocit, že mě chce okrást a zneužít toho, že se neumim ostříhat. Podobně za služby, které je nejvhodnější aby poskytoval stát jsem ochoten platit dejme tomu 20% platu (pokud bych sveřepě trval na spravedlnosti, tak samozřejmě radši paušální daň :), zbytek služeb bych si radši koupil na volném a konkurenčnim trhu, bez korupce a mnohem efektivněji. V současný době ale zaměstnanec odvádí něco kolem 70% platu, o čemž pak rozhoduje zkorumpovanej, v lepšim případě nekompetentní úředník, vytrácí se efektivita a narůstá můj pocit okradeného.
a ještě k té demokracii, diskutér na kterého jste reagoval upozorňoval na to, že zcela demokraticky a po právu lze znárodnit všechen soukromý majetek a lidi vyhnat z jejich domovů na přání většiny, a že ten váš slavný mandát právoplatně a demokraticky získala komunistická strana i její ideologický spojenec Hitler … a přesně taková demokracie se pisateli hnusila a chtěl vam naznačit, že rozhodující neni demokratický zřízení, ale právní stát, který zachovává svobody jednotlivců před tyranií většiny
ad 1.:
Pojmy svoboda a diktatura označují naprosto protichůdné jevy. Tyto jevy nemohou existovat spolu, buď je jeden, nebo druhý. Označení „diktatura svobody“ nedává tedy žádný smysl.
Součástí svobody je nutně i možnost se jakýchkoliv (ale zásadně vlastních) svobod vzdát, pokud mi nevyhovují.
Takže vy tvrdíte, že nemám právo nakládat se svým životem, zatímco ostatní lidé právo nakládat s mým životem mají. Pozoruhodné. Myslím, že se mýlíte. Myslím, že to právo mám, a že toto právo pramení přirozeně z toho, že jsem vlastníkem sebe sama. Nikdo jiný (ať už většina, politik atd.) mě nevlastní.
ad 2.:
Nikoliv, nenapsal jsem nic, z čeho by šlo interpretovat, že daně beru jako vraždu (byť obojí je samozřejmě útok na má práva, vražda podstatně závažnější). Tvrdil jsem, že má-li demokracie právo někoho okrást, má nutně stejné právo ho i zabít. To s tou magickou hranicí byste měl vysvětlit spíš vy.
PS: Kde tvrdím, že některé daně jsou správné? To by mě vážně zajímalo. Pokud si dobře pamatuju, zastávám názor, že daně by měly být dobrovolné a přinejhorším minimální možné a z hlavy (což už ovšem nepokládám za ideální, ale pouze za menší zlo než to, co máme dnes).
Ad diktatura svobody: chcete svobodu, ale nesouhlasíte s demokratickým rozdělením moci. Takže chcete mermomocí nastolit „svobodu“. To mi nepřijde moc demokratické. Proto diktatura svobody.
Ad magická hranice: Aha, nevěděl jsem, že nechcete žádné povinné daně. Předpokládal jsem, že patříte do skupiny lidí, kteří chtějí nízké, ale ne blíže specifikované daně. Takoví lidé většinou chtějí daně takové, aby běžel stát jako takový, osekaný na minimum. Pokud nechcete žádné povinné daně, tak mě nic krom anarchie nenapadá.
Diktatura ovšem není protikladem demokracie, ale právě svobody. Naopak, demokracie je jednou z diktatur, a to sice diktatura většiny.
Svobodu nechci mermomocí nastolovat pro všechny, ale v zásadě by mi bohatě stačila pro ty, co jí chtějí. Ti, kdo si chtějí nechat diktovat, ať si diktovat klidně nechají :)
Už to slovo moc – co to je? Moc je vždy nad někým, tedy věc ryze diktátorská.
Znovu opakuji, že pojem diktatura svobody nedává žádný smysl.
Co se týče daní – malé daně a minimální stát by bylo výrazně menší zlo než to, co máme teď a proto bych to proti současnému stavu preferoval. Ale stále by to nebylo dobro.
OK. Jak by tedy vypadalo Vaše dobro? Klidně mě odkažte na nějaký starší článek, nedokážu si to moc představit. Díky
Každý člověk má své dobro, proto bych si netroufl vnucovat mu to své, a proto jsem pro svobodu.
Nemusíte to nikomu vnucovat, jde o blog, jen bych rád viděl Vaši představu dobra bez daní, se svobodou atp. Nevím, jak to mám nazvat.
Asi jsem natvrdlej, ale mně ta otázka prostě nedává smysl. Resp. připadá mi to stejné, jako byste se mě (v hypotetické situaci) ptal, co proboha chci jíst, když by vláda od zítřka přestala dodávat jídelníček závazný pro všechny. A místo prostého faktu, že by zkrátka každý jedl to, co sám uzná za vhodné(*), byste stále požadoval definici nebo příklad nějakého obecně platného (a tudíž v podstatě nemožného) „dobra“ (nebo příklad toho, co chci jíst já, což by bylo v zásadě irelevantní).
(*)Přičemž bezradní či submisivní zájemci by se pochopitelně mohli stát členy spolku, který by jim jídelníček nařizoval dál, a klidně třeba vymáhal jeho dodržování.
Já se jen snažím přízpůsobit Vaší terminologii. Otázka je přitom úplně snadná: Jak byste si představoval společnost bez povinných daní. Nechci Vás chytat za slovo, nechci přesné definice a následky, jen nějaký obecný popis fungování společnosti. Chtěl bych pochopit, čeho chcete docílit.
Já bych se zeptal: co by podle Vás měl všechno stát řešit? Popř. na co vše bude potřebovat daně? Co z toho by nešlo vyřešit svobodným trhem a dobrovolností?
Odpověď by mě celkem zajímala. Asi jde o body, kde se s Hansem neshodnete, tak by bylo dobré je odhalit. A možná by mě pak i zajímala Hansova odpověď.
(Nesnažím se provokovat, ale „rozmrazit“ diskuzi. Chodíte tu s Hansem okolo horké kaše. Neřeším, čí je to vina, ale jak se z té kaše dostat.)
Jsem pro štíhlý stát, ale zdaleka ne tak štíhlý, jak si představují někteří libertariáni či autor tohoto příspěvku.
Stát by podle mě měl řešit legislativu, soudy, ochranu (zejm. policii), centrální bankovnictví, regulátory a kontrolní orgány, osobní dopravu (ŘSD), obecní samosprávy, důchody a sociální zabezpečení, některé formy školství, zdravotnictví a některé veřejné služeb (které by čistě v rukou soukromníků nebyly tak dostupné, např. pošta; ať už vlastnictvím či dotacemi). Asi mi něco vypadlo, píšu to tak zběžně.
To jsou věci, které stojí nenulové peníze a je třeba je zaplatit z daní. Jsou tam věci hraniční (např. veřejné služby), jasně, ale nechtěl bych žít ve státě např. se soukromou policií. (Ano, vím o knize, kterou seskládal a překládal Lib. inst., kde se pojednává o soukromé obraně, ještě jsem nečetl.)
Autor článku se zatím neozval, tak snad přispěje. Já si stát bez daní nedokážu představit, takže se rád poučím.
Ale autor si právě představuje, že třeba Vy osobně si můžete založit s obdobně smýšlejícími lidmi nějaké společenství, které bude zajišťovat to, co si přejete, aby zajišťovalo. A budete si ho financovat. Má však autor svobodu se do takového společenství nezapojit nebo to vaše „štíhlé“ společenství využije svých represivních a soudních orgánů k tomu, abyste ho v tom společenství udrželi proti jeho vůli? Hlavně tedy proto, že to vaše společenství má „právo“ na jeho peníze a Hans ho o ně „okrádá“ tím, že mu je nedává.
Fomáš Fiala: Vzhledem k existenci freeriderů takové spolky nejdou moc úspěšně založit.
v6ak: Prostě centrální dohled nad finančním systémem, udělování licencí, prognózování, …
Co se týče kontroly kvality, tak tam je hlavní to, kdo si ji objednává. Pokud ji provádí stát, objednávka existovat nemusí, vykonává ji pro „dobro společnosti“ (vím, že se vám tohle protiví). Pokud by to dělali soukromníci, nedokážu si představit, že by kontrolovali všechna odvětví, a spotřebitel by trpěl. Takže radši bych měl neefektivního kontrolora všeho, než efektivního kontrolora něčeho.
Riziko free riderů tu je snad vždy. Dá se s tím žít, případně na tom dokonce stavět (freemium :) ) Ve společenství, ze kterého můžete free ridery (třeba i demokraticky, když se na tom dohodnete) vyloučit, bude ale IMHO toto riziko menší
Pokud je poptávka po certifikaci v nějakém odvětví, pak ji IMHO trh naplní mnohem pružněji než stát. (A pokud není, je to taky volba.) I v případě dohledu nad bankami. (Mimochodem, já bych byl radši za žádný dohled než za to, co máme teď. I proto bance moc peněz nesvěřuju.)
Taky jsem zvědavý na jeho odpověď. Ale zajímalo by mě, co si slibujete třeba od centrálního bankovnictví. (Předpokládám, že by šlo o CB nad fiat měnou.)
Kontrola kvality může vypadat legitimně, ale je to de facto monopolizace služby, kterou by mohl poskytnout trh. BTW: Mám rozepsaný článek o černém trhu, kde se objevila jiná forma kontroly kvality na SilkRoadu.
Nejsem si jist, jestli by fungovala anarchie*, ale snažil bych se z vlivu státu vyjmout, co půjde. Třeba i dálnice (a další).
BTW: Česká pošta je prý jeden z mála výdělečných státních podniků. I ta by ale mohla být efektivnější, např. pomocí automatů.
*) Tuto otázku odsouvám spíš na později. Dnes je jasné, že chci méně státu. To by měl každopádně být první krok, nevěřím scénářům typu „nejdřív to bude horší, pak to padne a z popela se zrodí anarchokapitalismus“. Cesta k případnému anarchokapitalismu vede spíš přes minimální stát.
„Autor článku“ je sice toho názoru, že je-li proti krádežím, nemusí nutně i nabízet alternativu pro zloděje a ty, co z jejich lupu žijí, ale budiž tedy, zkusím vyjít z toho, co po státu chcete vy.
Legislativa a soudy budiž, aspoň pro začátek; ovšem už u té ochrany (policie) to začíná být dost sporné. Nevím, odkud se bere ten (navíc podle mě iracionální) strach z toho, jak moc bude soukromá policie úplatná, když už je taková ta dnešní (a dokonce si myslím, že spíš ta dnešní, protože má monopol a navíc ji lidé musejí financovat, i kdyby měla libovolně špatnou pověst).
Centrální bankovnictví je kapitola sama pro sebe, podle mě je škodlivé. Každý monopol je špatný, a tedy i státní monopol na vydávání měny (kdy stát může – pomocí ČNB – regulovat její hodnotu na úkor ostatních, kteří tu měnu musí používat).
Státní regulace, kontroly kvality, důchody, školství a zdravotnictví jsou pro mě velmi nedůvěryhodné a rád bych měl možnost se jich neúčastnit a raději si kupovat alternativy. Proč bych takovou možnost neměl mít?
Ostatně, ty státní služby nepovažuji ani za dostupné. Jako pojištěnec VZP nyní trnu hrůzou, na co všechno stopují peníze a co všechno se mi může nedejbože stát (a co bych si zřejmě musel – v tom lepším případě – platit sám – jako třeba zubaře – nebo v horším případě nedostal vůbec). A ano, nedávno stát velmi zkomplikoval podmínky pro změnu zdravotní pojišťovny, asi v rámci té samé dostupnosti.
Navíc mi nedává smysl, aby služba, o kterou je zájem, nebyla na trhu dostupná.
Vámi definový stát rozhodně nepovažuji za štíhlý, je v podstatě srovnatelný s tím dnešním, a ten je velmi obézní. Ať už ovšem chcete po státu cokoliv, nebylo by fér umožnit zájemcům, aby na dané služby nepřispívali (a zároveň samozřejmě nevyužívali jejich výsledků, byť IMHO velmi pochybných)?
Já nejsem proti existenci CB ani nekryté měny. Pokud nebude nucena násilím…
K legislativě a soudům: má-li jít o něco jiného než o doporučení, musí mít stát moc donucovací. Bez ní bych to nenazýval státem, ale vpodstatě anarchií, kde někdo (třeba i uznávaný) rozdává moudra. Neříkám, jestli je to dobře nebo špatně, jen konstatuju.
Je ale fakt, že hranice mezi státem a anarchií je tenká. Stát je vlastně jen specifickým případem anarchie.
PS: Obecní samosprávy financované ze státního rozpočtu považuju taky za dost velkou zhůvěřilost. Místo, aby se někde lidé přirozeně složili na nějakou společnou věc, na to dostanou peníze odkudsi shůry a sami zas financují něco někde jinde. Pak vzniká takové to uvažování „v Brně nám tu něco chátrá, protože nám Praha nechce dát prachy“. Co to sakra má být?
K daním z hlavy: IMHO nejsou zrovna optimální:
Pokud budeme chtít minimalizovat stát, soudy a obrana (vč. policie) budou nejspíš to poslední, co bychom odstraňovali. Pokud si představím stát, který řeší jen toto, bude daň z hlavy nejspíš nespravedlivá pro nemajetné a výhodná pro bohaté. Nemajetní by dotovali ochranu majetku bohatých. Spíš by dávala smysl daň z majetku (ne z příjmu). A co by se nezdanilo, to by stát nechránil.
To je složité. Ochranu majetku by si měl řešit primárně každý sám. Ostatně ani dnes v tomto nejde na policii spoléhat (leda že bych byl někdo, kdo je se státem zadobře a policie mu pak slouží, to ano).
Už dnes strana, která prohraje soud, platí jeho výlohy – jedním ze způsobů (při státním soudnictví a policii) by mohlo být to, že se k tomu přidají i náklady na práci policie.
Daň z majetku, kdy by stát nechránil to, co nebylo zdaněno, by byla v podstatě shodná s obyčejnou platbou za službu a v takovém případě by IMHO vyšla o něco levněji (a lépe) soukromá ochranka.
Jasný. Já chtěl hlavně říct, že ta daň z hlavy by nemusela být až tak spravedlivá, jak to na první pohled vypadá.
Žádná daň není spravedlivá :)
Na druhou stranu, majetní lidé si mohou všeho koupit víc, i třeba rohlíků. A ano, spousta lidí to považuje za nespravedlivé, přesto si myslím, že cena rohlíků NEstanovená na základě příjmu kupujícího je nejspravedlivější možná.
U rohlíků souhlasím, ale tam jsou náklady na jejich výrobu nezávislé na majetku i příjmu kupujícího. Toto by bylo blíž pojištění majetku, jehož tržní cena se od rozsahu majetku odvíjí.
Takže chápu správně v6ak a ideu daně z majetku:
- nemajetní by daň z majetku neodváděli, protože by to bylo vůči nim nespravedlivé
- Daň by tedy odváděli majetní
- Co by se nezdanilo, nebylo by chráněno … tedy nemajetní by tedy chráněni soudy a policií nebyli
V tom případě by tedy nebyla nezajímavá myšlenka, že volební právo by měli jen lidé movití, tedy ti, kteří vlastní alespoň nějaký rozumný majetek.
Kdo to je ten nemajetný člověk? Někdo kdo je nahý na ulici?
Chtěl jsem to co nejvíc přiblížit sotuaci na případném trhu. Ochranu bych dělil na ochranu majetku a ochranu osob. IMHO je v obou případech nákladněší ochrana majetných – motivace ke krádeži a vydírání je větší. Proto mi nepřijde spravedlivá daň z hlavy. (Druhá věc je, jestli vůbec nějaká daň je spravedlivá. Ale pokud je řeč o minimálním státu…)
Co by se nezdanilo, to by se nechránilo – myslel jsem zejména ochranu majetku. Ano, toto zdanění není dokonalé, ale je IMHO mnohem lepší než to současné, kde člověk nemá (až na hrozbu represí) žádnou motivaci daň platit
K ochraně osob: tady by IMHO mohli skutečně nemajetní být bezproblémovými free ridery i s tržní obranou. V případě rychlých zásahů není čas zkoumat, kdo je klientem. A v případě např. střelby člověk nikdy neví, kdo bude další na mušce. Pokud by bylo po útoku a bezdomovec se chtěl domáhat odškodnění, může se s agenturou dohodnout na provizi. Systém by žil z faktu, že pro majetné by bylo riskantní se stát free ridery, protože by mohli o majetek snadno přijít.
Nemyslím si, že by při ochraně (majetku a sebe sama) chudí financovali bohaté. Proč? Kdo by je k tomu přiměl a jak? Na svobodném trhu by byly poskytovány komerční ochranné služby (praktické provedení pro teď vynechme). Na „chudém“ panelákovém sídlišti je na ploše velikosti zahrady megaboháče panelák se stovkami bytů. Takže kdyby se vybraly peníze jen od čtvrtiny obyvatel toho sídliště po stokorunách, bude docela zajímavý podnikatelský záměr poskytovat tyto služby i na tom „chudém“ sídlišti. A kdyby ty služby byly poskytovány blbě, tak by lidi na tom sídlišti takové služby přestali prostě platit. Na volném trhu by navíc potenciální i stávající poskytovatelé takových služeb viděli stav nabídky a byla-li by špatná, nebyl by problém nabídnout služby lepší. Na volném trhu nemá kdo jak jinou než stávající nabídku zakázat/omezit.
Proč bych měl někoho o něčem přesvědčovat? Já po něm přeci nic nechci. Tak ať mě nechá na pokoji a nestará se ani o mě, ani o moji šrajtofli.
Oni to ale přece také financují. Každý platí daně, i ti s malým příjmem stát obere o podstatnou část.
Podle mne je příčinou neznalost a neschopnost se zamyslet. Obsáhnout ten problém v celé šíři. Ti lidé když přemýšlí nad tím co stát musí, dokáží se soustředit jen na ten jeden konkrétní problém, který si žádá nějaké řešení. Nejsou schopni vidět souvislosti.
Proto také většinou souhlasí s řešením, které nakonec přinese víc škody než užitku. Protože neumí domyslet důsledky.
Bohužel tito lidé mají volební právo. A tam je ten zakopanej pes.
Čím víc od státu občané očekávají tím více jsou na tom sami biti.
Kdože to řekl? „Pokud jsou lidé ochotni vyměnit svobodu za trochu bezpečí, nakonec nebudou mít ani jedno, ani druhé“.
Když lidé vyměňují (mou) svobodu za pocit (svého) bezpečí tak rádi :)
Ondřej
> Z jakého titulu tak činí?
Máte nějak velký problém s demokracií.
2. 10. 2012 10:12, Reagovat