Ankety na novinkách bývají velmi výživné, i tak mě ale často překvapí. Někdy i takhle moc:
Více než čtvrtina lidí si svých zubů váží natolik, že by si je raději nechala vytrhnout, než zaplatit pár stokorun za plombu. Je fakt, že 13 piv nebo 5 krabiček cigaret jsou lákavé statky, pokud si však člověk nenechá spravovat jeden zub měsíčně, měly by snad jít oželet.
Ještě jedna věc mě okamžitě napadla: nepřemýšlí lid již nyní ve stylu – raději (zatím zdarma) zaplombovat zub, než si draze kupovat zubní pastu a kartáčky?
Ano, je také otázkou, jestli prostý lid takto neodpovídal schválně, aby demonstroval, jak je chudý. To je taky zajímavá vlastnost. Většinou, je-li někdo opravdu chudý, snaží se s tím (potichu) něco dělat. Snaha velmi hlasitě (a obvykle také draze) křičet do světa, jak jsem hrozně chudý, to je typické pro někoho jiného. Já jim říkám profesionální chudí. Mají se vcelku dobře, ale srovnávají se s někým, kdo se má ještě lépe a chybně z toho vyvozují, že bychom se měli mít všichni stejně, protože jsme všichni lidé.
A co vy, byli byste ochotni se solidarizovat (v rámci dobrovolného zdravotního pojištění) s někým, kdo chce zub buď opravit zcela v rámci tohoto pojištění a když to nejde, tak vytrhnout a nechat si přispět na protézu? Našlo by se vůbec dostatek ochotných lidí k tomu, aby takové pojištění mohlo dobrovolně existovat?
Myslím, že je nejvyšší čas zavést do našeho zdravotnictví výrazné prvky osobní zodpovědnosti. Co chystá v tomto ohledu naše tzv. pravicová vláda? Zvýšení a zavádění nových daní, tzv. zdravotnických poplatků? To asi není úplně ono, že?
Je to tak.
Nikdy jsem o chudobě neslyšel křičet někoho, kdo by byl skutečně chudý. Takoví lidé jsou zpravidla i skromní.
Naopak, neustálé nadávání na zdražování (třeba jídla) a chudobu pozoruji u lidí, kteří mají auto, x televizí, věčně naprosto plnou ledničku a ty příšerně drahé potraviny z jakýchsi důvodů skupují v neuvěřitelném množství, z nichž pak značnou část vyhodí, nebo se aspoň přejídají…
Karel K.
Ad. „Snaha velmi hlasitě (a obvykle také draze) křičet do světa, jak jsem hrozně chudý, to je typické pro někoho jiného. Já jim říkám profesionální chudí.“
Vynikající formulace. Připomíná mi to jednoho mého známého, který je na tom dle svých slov finančně velmi špatně, ale každý den sedí v hospodě a chlastá.
Paradoxně já, ač se za chudého nepovažuji, bych na každodenní popíjení alkoholu prostě neměl….
21. 6. 2011 10:10, Reagovat