Vždycky jsem si myslel, že pojem práce označuje jen jednu jedinou věc: dobrovolnou směnu vlastních schopností a času za něčí peníze.
Ale ony existují různé speciální skupiny, třeba taková práce načerno. Tou se myslí práce, která není řádně nahlášena organizaci, která si zabrala dané území a rozhodla se na něm vybírat výpalné. Ano, i z (jakékoliv) práce. Jako každé správné výpalné, když se k němu sami nepřihlasíte a nezaplatíte včas, zaplatíte později podstatně víc. A pokud ani to ne, klidně přiběhne i nějaké to ozbrojené komando. Prostě klasika.
Stát (to je ta výše zmíněná organizace, bohužel má právo sebe samotnou legalizovat) prodává své služby za tak vysoké ceny a v tak mizerné (a stále klesající – viz třeba 1, 2) kvalitě, že by si je dobrovolně téměř nikdo nekoupil. Nicméně pro stát (resp. jeho představitele) jsou tyto služby vysoce ziskové, což vysvětluje to mafiánské nucení do jejich nákupu.
Přesto si většina lidí nepřeje, aby – zcela logicky – nebyli nuceni nakupovat služby, které pro ně nejsou výhodné, ale raději by, aby stát vybral co nejvíce výpalného ve víře, že (tentokrát) bude použito užitečně. Což o to, ať si své peníze hází třeba do kanálu, jen kdybych je tam nemusel házet i já…
Lafi
To doslova sebemrskačské uvažování lidí s státu spasiteli je v Češích zalezlé také díky jejich rovnostářské povaze. Známé přísloví o sousedovic koze je docela výmluvné, bohužel.
1. 6. 2011 10:44, Reagovat