Z médií se na nás valí ze všech stran proud slov „lobbista, podnikatel“ v souvislosti s jakýmsi komickým blábolícím ožralou.
Ne, ten pán není podnikatel. Kdyby byl, kupovali bychom si dobrovolně a za vlastní peníze jeho produkty (a troufám si tvrdit, že by se dotyčný tímto způsobem neuživil a i proto tím podnikatelem není).
V realitě ovšem nakupují jeho „produkty“ za státem ukradené peníze ti, kteří zrovna tyto cizí peníze spravují. Správným a výstižným označením tohoto pána by tedy bylo dojič socialismu. Ale chápu, že by to médiím bořilo jejich pracně budované teze o zlých podnikatelích, kteří jezdí v drahých autech, žerou děti a bojuje proti nim hodný sociální stát.
Nesouhlasím ani s tím, že lobbing jako takový je v pohodě a že je špatné až to, když to někdo přehání s dojením pro sebe. Neumím se totiž smířit s tím, že by měl existovat byť jediný zákon, který by měl kohokoliv zvýhodňovat, protože to lze vždy jedině na úkor někoho jiného.