Korupce a spol. (aneb v čem tkví příčina problémů)

Obecně se má za to, že korupce a obsazování míst známými a kamarády je problém. Je tomu skutečně tak? Pokusím se ukázat, že jen částečně, respektive že skutečný problém je v něčem jiném.

Korupce je definována jako neoprávněné získávání výhod směnou za nějakou protislužbu (nejčastěji peníze). Co to však je ta neoprávněná výhoda? Když jsem spokojený v restauraci a za jídlo zaplatím o stovku víc, podplácel jsem číšníka? Ne, jedná se o dobrovolnou směnu.

Korupce jako taková může vzniknout pouze v následujících situacích:

1. Někdo (zpravidla stát) násilím odstraní z dané situace tržní principy. Třeba přidělování registračních značek pro auta. Zanedbejme nyní to, že dobrovolně by si patrně nikdo na auto žádnou značku nedával; šlo mi spíš o fakt, že různí lidé mají různě velký zájem o různé číselné kombinace. Jenže o přidělení značky rozhoduje úředník, což přináší korupční možnosti. Lidé prostě některá čísla chtějí více než jiná a když si je nemůžou koupit legálně, úředníka uplácí. Představme si, že by v řeznictví rozhodoval prodavač, jaké kdo dostane maso (přičemž by všichni platili stejně). Prodavačovi známí (případně ti, kterým by se podařilo jej uplatit), by odcházeli s hovězí svíčkovou za skvělou cenu a na jiné by zbyly kosti na polívku. Přitom trh umí situaci vyřešit sám: maso, o které je větší zájem, je logicky dražší, což zájem zase o něco snižuje. Každý si pak může koupit co chce.
2. Státní zakázky. Jedná se o speciální případ odstranění tržních principů – úředník rozhoduje o obchodu, na který má připravené cizí peníze. Není tedy nijak motivován je vynaložit efektivně a klidně koupí předražený šmejd, hlavně když se to vyplatí jeho kapse – třeba tak, že se s ním dodavatelská firma rozdělí o zisk.
3. Státní monopol na rozhodování. Stát třeba nařídí, že o vaší stavbě musí rozhodnout stavební úřad. Pokud se vám nechce čekat, nebo se třeba chcete vyhnout nějakým problémům, úřad podplatíte. I když se možnost uplácení rozkřikne, monopol je nařízený a lidé musí služby úřadu využívat, byť by úplatkáře podporovat nechtěli.

Společný jmenovatel je tedy vždy stejný: korupční možnosti vytváří stát svými nařízeními a její jednotlivé druhy se liší v podstatě jen v detailech.

Hádám, že dobrých 90 % korupce by se šlo jednoduše zbavit odstraněním státních zásahů, které pro ni připravují živnou půdu. Jenže naše vlády by raději stále zakládaly různé dohližitele na korupci a nové úřady, které ve skutečnosti jen přinášejí další korupční možnosti. Ale když nakouknete do diskusí třeba na novinkách, tak zjistíte, že lid to tak chce. Jako obvykle. S tím souvisí i relativně časté výkřiky, že korupce je možná jen v kapitalismu a díky trhu, což je velký nesmysl, jak jsme si ukázali.

S korupcí souvisí i další věc, která bývá vnímána jako problém: dosazování kamarádů a známých do různých funkcí. Ukážeme si, že i zde je skutečná příčina problémů v něčem jiném.

Když se majitel soukromé firmy obklopí třeba rodinou, jistě to není nic trestuhodného. Může mít úspěch; na druhou stranu – je-li jedinou kvalifikací spolupracovníků to, že jsou jeho známí, může třeba taky zkrachovat. I to jsem už viděl.

Učiní-li tak úředník nebo politik, je zde jeden rozdíl. Jeho spolupracovníci jsou placeni z veřejných peněz a tak jejich případnou neefektivitu a neschopnost nepocítí. Opět se tak projevuje pravidlo z cizího krev neteče a problémem je ve skutečnosti přerozdělování cizích peněz, nikoliv zaměstnávání známých.

Jsem rád, že to přece jen aspoň někdo chápe.

6. 1. 2011 10:03 Tweet

2 komentáře

Reagovat

Vaše jméno:
E-mail:
WWW:
Text:
Prosím vyplňte ‘jistoty’