Když si každý měsíc vydělám nějaké ty peníze, téměř 50 % z nich mi ihned odebere stát a říká tomu buď pojištění (jako bych podepsal nějakou pojistnou smlouvu) nebo daně (jako bych mu ty peníze dával).
Když si za ten zbytek chci něco koupit, odvedu dalších až 19 % DPH. Když si koupím něco, co bych si dle státu zřejmě kupovat neměl (nemovitost, alkohol, pohonné hmoty), jsem pokutován další daní.
Zkrátka, subjektivně mi připadá, že mi ten stát bere nějak moc peněz. Bije to do očí ještě mnohem víc, když to srovnám s tím, co za tyto peníze dostávám zpět.
Vše, co je v režii státu (a dalších veřejných rozpočtů), je přitom dlouhodobě podfinancováno (resp. alespoň to o sobě tyto resorty tvrdí). Týká se to třeba školství, veřejné dopravy, zemědělství a samozřejmě zdravotnictví.
Také nemám pocit, že by se blaho sociálního státu obracelo výhradně na ty, kteří pomoc skutečně potřebují. Často čteme, že ten a ten invalida (který za své problémy opravdu nemůže) na pomoc od státu nedosáhne, neboť dle různých úřednických tabulek a nařízení prostě nemá nárok. V případě, že léta pracujete a pak práci ztratíte, s vámi stát jedná stejně jako s individuem, co nepracovalo nikdy a na tzv. sociálním pojištění neodvedlo ani korunu.
Je třeba si přiznat, že skutečným cílem pomoci sociálního státu jsou téměř výhradně jeho strůjci (a zároveň dojiči – politikové a úřednictvo) a pak různé nátlakové skupiny, které si svá „práva“ umí vyřvat, jelikož jsou mediálně z jakýchsi důvodů zajímavé (a samozřejmě i další vychcánci).
Škoda, že si to nepřizná i většinový volič, který na sociálním státu z mně neznámých důvodů trvá a své rozhodování ve volbách tomu přizpůsobuje.
Prostý volič na to ale jde jinak: sociální stát považuje za dobrou věc a problém vidí pouze v několika drobnostech. Kdyby na to šlo víc peněz, říká si, bude na všechno. Zřejmě nikdy nic neslyšel o tom, jak fungují černé díry. Navíc, stát už se velmi blíží limitu, co vůbec lze na daních vybrat (hostitel trpící parazitem prostě nevydrží cokoliv). Někdy si také pomyslí, že by to řešili slušní politikové, leč opět je nezvolí.
Živit sociální stát se současnou efektivitou a za současné peníze mi připadá, jako bych každý měsíc utratil 65-70 % rodinného rozpočtu za sádrové trpaslíky na zahrádku a doma si je skládal v obýváku. Jasně, za své peníze si nikdo kraviny kupovat nebude, ale za cizí je to tak snadné…
PS: To že odepisuji zdánlivě ještě před odesláním prvního komentáře, je způsobeno pouze tím, že jsem (pozdě, ale přece) nastavil správný (zimní) čas v redakčním systému :-)
Jene, povím Vám, že tohle je asi nejlepší článek, který jsem od Vás četl. Souhlasím do posledního puntíku. Teď je ale otázka, co s tím můžeme dělat. Kdo nám zaručí stát, který bude jiný?
Dokud budou mít ti, co do státní kasy odvádí řádově méně (ale řádově více od státu požadují), než ti druzí, stejnou váhu hlasu u voleb, tak se asi změny jen tak nedočkáme. Osobně si nedokážu představit reálnou situaci, která by musela nastat, aby prostý lid konečně prozřel a uvědomil si, jakým směrem se tento stát ubírá…
Mimochodem vcera ve zpravach probehla informace o slozitosti danoveho systemu, a CR si dle ocekavani upevnila vyrazne podprumernou pozici na celosvetove urovni (http://www.rozhlas.cz/zpravy/domaciekonomika/_zprava/661804).
„sociální stát“ je nutným důsledkem všeobecného volebního práva (zvláště pak v kombinaci s gaussovou křivkou – viz http://zpravy.idnes.cz/psycholog-hubalek-nedivte-se-nicemu-tretinu-naroda-tvori-pitomci-p93-/domaci.asp?c=A091120_152459_domaci_lpo ;-)) …
jak už jsem někde psal. „hlasy dvou blbců jsou více než hlas jednoho moudrého“ a taky hlasy dvou dojičů sociálního státu jsou více než hlas jednoho, který to financuje :-(
BTW – než „daně“ se mi daleko více líbí staročeské slovo „berně“ (odtud i „berňák“ = berní úřad) – daleko lépe vystihuje podstatu :-D
Ad Osobně si nedokážu představit reálnou situaci, která by musela nastat, aby prostý lid konečně prozřel.
No, vlastně je to pravda. Podařilo se dosáhnout toho, že i současnou krizi lid vnímá jako nedostatek státních zásahů, a nikoliv jako důsledek jejich přebytku. Takže s větší krizí by to asi bylo ještě horší.
Ad Složitost daňového systému.
Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě, je oblíbené krédo úředníka. Úředník tak má zajištěnou práci a důsledky do budoucna pranic neřeší.
Ad sociální stát je nutným důsledkem všeobecného volebního práva
To by jednoznačně byl, pokud by z něho značná část národa měla skutečně profit. To však není jednoznačné, byť však lidu stačí ten pocit, že ten profit mají (a důsledek je nakonec stejný).
S berněmi souhlasím, stát skutečně bere, dávají mu tak možná někteří nadšení svazáci (pro dobro sociálního státu a EU), jejichž daně jsou nízké a tak je to nesere a tudíž přece musí radostně platit každý.
Hans
To je dobrá otázka, co s tím můžeme dělat.
Za prvé, samozřejmě, snažit se rozumně volit.
Těžko ale říct, jestli to v podmínkách demokracie a všeobecného a rovného volebního práva má nějaký smysl.
Za druhé, snažit se přesvědčovat lidi, že sociální stát (alespoň v této podobě; neumím si ale představit žádnou zásadně lepší jeho podobu) je k ničemu a že neslouží k deklarovaným cilům, ale spíš naopak.
Ale asi je to utopie a tak nezbývá než doufat, že prostý lid začne přemýšlet aspoň po nějakém větším průseru (větším než současná krize, ale ne zas tak velkém, aby rovnou zničil naši civilizaci), dojde-li k něčemu takovému.
25. 11. 2009 9:45, Reagovat