Pozdě, ale přece (a asi už naposledy) se tu zamyslím nad neveselými zkušenostmi soudruha Paroubka s vejci.
Minulou středu v Praze proběhlo takové symbolické vyvrcholení těchto akcí a konečně jsme tak mohli vidět socdemácké páprdy, jak jim tečou vejce po obličejích. Z toho, jak pasivně se ke spršce stavěli, se dá odhadovat, že jim mezitím nějaký odborník poradil, že lepší než do vajec kopat bude to, když se usmějí a podrží vrhačům. Za deštník se schovával už jen Rath, který to asi nepochopil. Prostý lid si pak řekne: „Podívej se na toho Paroubka, mámo, von se vo nás chce tak pěkně starat a ty hajzli jedni po něm ještě házej vejce, vole. Ale von se i tak furt usmívá, proč von by to jinak dělal když by se vo nás starat nechtěl…“
A myslím, že toto mučednictví prostě zafunguje. Paroubek volby vyhraje a příště po sobě vejce nechá vrhat sám, jelikož je to dobrá a levná metoda.
Nevěřím tomu, že vaječné akce organizovala ODS, a jistě tomu nevěří ani sám Paroubek. On není blbý, jen se občas stylizuje do role svého blbého voliče, když mu chce něco sdělit. ODS tak blbá taky není a výše popsaného efektu si patrně je vědoma.
A můj názor na skutečný důvod vaječných hodů? Socani už kdysi objevili takový snadno přístupný backdoor v demokratickém systému: menšině seberou hodně peněz a po troškách je rozdají většině. Není to sice nic moc, ale pro lidi s IQ na širokém vrcholu Gaussovy křivky je to dost na to, aby byli vděční. Na oplátku socany volí a ti získávají to hlavní: moc a koryto. Je sice hezké snažit se s tím bojovat ve volbách, ale menšina (byť chytrá) většinu (byť hloupou) nepřehlasuje: to je základní problém demokracie. Proto vrhání vejci chápu – ať už jako projev zoufalství, nebo snaha dát Paroubkovi signál, že zdaleka ne všichni s jeho politikou souhlasí (ačkoliv je samozřejmě jasné, že puchejř netrpí ani malou schopností sebereflexe).
Nemyslím si ani to, že by Paroubkovic akce měla nějak speciálně chránit policie. Politik, chce-li se setkat s občany, jde se svou kůží na trh. Očekávat, že mu někdo vytvoří jakési virtuální kývavé nadšené publikum, je naivní. Může přijít i ten, koho ten politik už značně sere. A to se právě dříve moc nestávalo, což Paroubka ukolébalo v pocitech, že na jeho mítinky chodí pouze věrní voliči a ti ostatní nemůžou, protože zrovna pracují, aby vydělali těm prvním na dávky.
A kydy o fašismu a ohrožení demokracie? To, že převlek za marťana může stačit k tomu, aby vás něčí soukromá ochranka nevybíravě vyvedla z veřejného prostranství, je mnohem větší útok na demokracii než nějaké vajíčko hozené na hulvátského politika. Překvapuje mě, že i lidé často obdivující různé defenestrace, jsou najednou rozhořčení, když se jejich velmi mírná obdoba stane realitou…
Dokonce jsem někde zaslechl, že lidé byli vejci trestáni za svůj názor. Pokud brát někomu peníze proti jeho vůli je jen názor, tak teda potěš koště.
Politikové by si z vaječných manévrů mohli odnést jedno poselství: Češi jsou obecně líní, takže je můžete srát docela dlouho. Ale co je moc, to je moc a jednou i jim může dojít trpělivost. Pokud ale budete mít na své straně hlasy neschopných a ublížených, ničemu to nevadí – skvělou budoucnost vám to vaše kupčení s jistotami a sociálnem (za cizí peníze) stále zajistit může a máte přece hroší kůži (někdy doslova), než aby vám nějaké pohrdání myslících lidí vadilo…